Záchrana tukana obrovského

V roce 2017 mne v letním vydání čtvrtletníku Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA) nazvaném Zooquaria zaujal článek Toma Verschoora o problematice v reprodukci tukanů obrovských (Ramphastos toco). Článek z roku 2015 měl zajímavý název Talking toucans, doslova tedy Mluvící tukani. Jako předseda SCHHAPP (Spolek chovatelů hmyzožravých a plodožravých ptáků) jsem autora oslovil a získal nadšený souhlas k překladu článku a rozšíření mezi chovateli v naší vlasti.

Úvod
V září 2014 byla rotterdamskou zoo vydána studie zabývající se obtížnostmi při rozmnožování tukanů obrovských. Výsled­ky vyvolaly rapidní vlnu ohlasu.
Už od doby zavedení tukana obrovského (Ramphastos toco) do kolekcí zoologických zahrad (1851, Artis Amsterdam) se prokázalo, že jeho rozmnožování v lidské péči je velice obtížné. Ačkoliv může na důvod neúspěchů mít každý svůj názor, nebyl dosud proveden žádný výzkum na skutečné objasnění příčiny. Omezená reprodukce v zoologických zahradách samozřejmě zvyšuje riziko na udržení populace v lidské péči. Tato populace je pak také značně ovlivněna poměrně vysokou úmrtností. Ve snaze vypátrat klíč k úspěchu (či selhání) byla v Zoo Rotterdam založena studie v zastoupení Toucan and Turaco TAG a ve spolupráci s 25 dalšími chovateli tukanů obrovských v rámci EAZA. Hlavním cílem bylo analyzovat podmínky, ve kterých jsou zvířata v zoologických zahradách držena, a porovnat výsledky úspěšného, či neúspěšného chovu k získání faktorů, jež jsou nejdůležitější při rozmnožování tohoto druhu.

Sběr dat
Ke sběru dat bylo potřeba porovnat situace v různých zoologických zahradách, a dotazník byl proto vypracován ve spolupráci s několika osobami, které měly zkušenosti s chovem tukanů obrovských.
Dotazník zahrnoval následující body: reprodukci, párovou interakci, nemoci a úhyny, umístění hnízda, krmnou dávku a vybavení ubikace (expozice). Poté byl zaslán všem chovatelům tukana obrovského v rámci členských zoo EAZA. Všech 30 dotazovaných zoologických zahrad (z 36 chovatelů) odpovědělo, čtyři zoo byly z výzkumu vyloučeny z několika různých důvodů. Zby­lých 26 pak bylo do výzkumu přijato. Výsledky odhalily několik zajímavých bodů, které mohou přispět k vyšší pravděpodobnosti odchovů a následnému růstu populace (pokud se několik faktorů zlepší). 

Párování
Skupina jedinců (24 zvířat), kteří se v posledních pěti letech ve spolupracujících zoo rozmnožovali, byla tvořena převážně z ptáků přirozeně odchovaných pod rodiči či ptáků z odchytu. Jak ukazuje graf, 62 % ptáků zapojených do reprodukce byli právě tito ptáci. Zde vidíme, že přirozeně odchovaní ptáci jsou mnohem schopnější v další reprodukci, jak se však ukazuje prakticky u všech druhů ptáků. To naznačuje, že se musíme vyvarovat párů složených ze dvou uměle odchovaných jedinců, naopak ideální je případ páru s oběma přirozeně odchovanými jedinci. Některé zoo s jedním či více uměle odchovanými jedinci uvádějí, že tito ptáci se více soustředí na člověka než na své partnery. Dalším faktorem, který přispívá k tomuto chování, je pravděpodobně skutečnost, že kompatibilita páru se zdá velice důležitá u úspěšně se množících párů, kde jsou ptáci velice vybíraví při volbě partnera. Většina zoologických zahrad, které zopakovaly úspěšné odchovy, vlastní minimálně dva páry. To jim dává možnost okamžité výměny partnerů u párů, jež jsou nekompatibilní. Během výzkumu se také jasně prokázalo, že všichni ptáci, kteří se v posledních pěti letech rozmnožili, se začali množit během sezony po jejich spojení. Žádný rozmnožující se pár neměl dlouhé neúspěšné období před reprodukcí. To znamená, že rozhodování o výměně jedinců v páru či jejich držení musí být mnohem rychlejší, než je tomu v současné době. V mnoha zoologických zahradách jsou spolu páry drženy několik let bez jediné známky o snahu rozmnožit se. Tyto výsledky tedy ukazují důležitost sledování páru a spolupráce zoologických zahrad.

Vysoká úmrtnost
Tabulka ukazuje, že za posledních pět let uhynulo ve spolupracujících zoo více než 25 dospělců kvůli chorobám, nehodám a parazitům. Jedná se o velmi vysoké číslo, především vezmeme-li v úvahu, že je v těchto zoologických zahradách aktuálně chováno 65 jedinců. Mezi hlavní příčiny úhynů patří tři nemoci, z nichž dvě jsou poměrně dobře zvládnutelné: hematochromatóza (ISD) a infekce bakterií rodu Yersinia. ISD je způsobena faktem, že tukani snadno přijímají železo z potravy, především hem–železo (železo z živočišné potravy) z potravy, která je bohatá na kyselinu citronovou a vitamin C, jež usnadňují vstřebávání železa. To se shoduje se zkušenostmi, že v několika zoo jsou součástí krmných dávek psí granule i maso a plody bohaté na kyselinu citronovou a vitamin C. Yersinia je většinou rozšiřována myšmi (divokými i krmnými). Toto riziko může pomoci snížit očkování, zamezení přístupu divokých myší do ubikací a používání krmných myší od bezpečných a prověřených dodavatelů. Třetí nejčastější nemocí způsobující úhyny je tuberkulóza způsobená bakterií Mycoba­cte­rium avium. Toto onemocnění je u ptáků známo jako obtížně řešitelné kvůli vnitrobuněčným vlastnostem a odolné buněčné stěně, která chrání bakterii proti antibiotikům. Kromě výše zmiňovaného rizika ISD ukázaly výsledky, že v 18 z 26 zoo krmí tukany stravou bohatou na bílkoviny během celého roku. Toto je v rozporu s poznatky z přírody. Několik studií ukazuje, že se tukan obrovský krmí především rostlinnou stravou a živočišnou stravu přijímá pouze během hnízdění. Vytvoření bílkovinného „vrcholu“ v krmné dávce krátce před a během období rozmnožování může také výrazně zvýšit šanci na odchov.

Co dál?
Problémy s rozmnožováním a výsledky studie volají po změně v chovu tukanů. Momentálně jsou v členských zoo EAZA hlavními problémy pro zachování životaschopné populaci vysoká míra úmrtnosti (způsobena různými příčinami) a souhra jedinců v páru. Obecně nabízeným řešením by bylo odkoupení jedinců ze soukromých chovů nebo import jedinců z volné přírody. Přestože by tato zvířata měla značný benefit v obohacení genetické banky, vzhledem k vysoké úmrtnosti by se nejednalo o dlouhodobé řešení. Ke zlepšení situace je tedy důležité zvýšit spolupráci zoologických zahrad ve tvorbě kompatibilních párů a v šíření informací i zkušeností z managementu jejich chovu. Ve snaze dosáhnout obou cílů byly vytvořeny plány k sepsání dokumentu „Doporučený postup chovu tukanů obrovských“. Kromě toho je zvažován workshop o tomto druhu a jeho odchovu. Doufejme, že výsledky tohoto výzkumu pomohou zlepšit situaci těchto ikonických ptáků v zoologických zahradách EAZA, zastaví jejich pokles a naopak zajistí životaschopnou populaci!

Autoři: Tom Verschoor, výzkum, Rotterdam Zoo, Nizozemsko; Adrian Walls, hlavní chovatel ptáků, ZSL London Zoo a správce ESB pro tukana obrovského

 

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

28.4.2019 13:12

Považuje za neomluvitelné a téměř trestuhodné,. že ZOO, které dnes téměř jako jediné mohou nakupovat a pořídit si tukany, mají tak ubohé znalosti o jejich chovu, že dovolí, aby jim ptáci hynuli ze známých a preventabilních příčin (hemochromatóza) a že nepracují mezi sebou na výměnách nehnízdících ptáků. U mnoha druhů ptáků, kteří jsou v zajetí již tak rozmnožení a běžně odchovávaní, mají soukromí chovatelé na tomto daleko větší podíl než ZOO. Podobné je to s korunáči, zoborožci aj.,velkými druhy. V Zoo jsou jich stovky a výsledky odchovů? Nenahradí ani přirozenou úmrtnost.