O výchově a tréninku papoušků – 4. část

V minulém díle článku o výchově a tréninku papoušků jsme se věnovali problémovému chování, jako je nadměrný hluk, agrese, létání na zakázaná místa a ničení a okusování věcí. Navrhli jsme vám několik možností, jak problémovému chování předcházet, a také několik příkladů, jak již vzniklé problémové chování řešit pozitivní cestou tak, abychom si nepokazili vztah s naším papouškem. V tomto díle se podíváme na další vážný problém, kterým je sebepoškozování, a probereme si některé jeho příčiny, jež je možné řešit tréninkem. Také si vysvětlíme metodu tréninku, podle které je možné naučit papouška nechat si dobrovolně nasadit kšíry.

Sebepoškozování
Škubání nebo okusování peří, či dokonce jiná zranění, která si papoušek sám opakovaně způsobuje, jsou velmi vážným problémem. Do naší péče se dostalo několik papoušků žako, kteří byli chováni jako domácí mazlíčci a škubali si peří soustavně několik let. Víme proto, jak obtížné je s tímto nešvarem bojovat. Velmi jednoduše se může stát, že i když vyřešíme příčinu, kvůli níž se papoušek začal sebepoškozovat, může se z tohoto nešvaru stát zlozvyk, který je pro papouška jakousi přirozenou součástí jeho péče o opeření. Proto je potřeba tuto situaci řešit okamžitě. Předně tento problém patří v první fázi do rukou veterinárního lékaře specializujícího se na exotické ptactvo, který musí vyloučit zdravotní problém a posoudit výživový stav papouška. Veterinář s vámi také probere krmnou dávku, jejíž nevhodné složení může být také příčinou škubání. Papoušek se může škubat také kvůli nedostatečné vlhkosti a absenci koupání, proto je nutné mu pravidelnou koupel poskytnout. Některý papoušek se rád ráchá ve velké misce s vodou, jiný upřednostní sprchu z rozprašovače.
Velmi často ale bývá příčina sebepoškozování psychického rázu. Proto se musíme neustále snažit, abychom udrželi hladinu stresových hormonů našeho papouška na co nejnižší úrovni. Před papouškem se nikdy nehádejte, včas ho začněte seznamovat s osobou, která se o něj bude starat v době vaší dovolené, a odmalička určete režim, kdy se papouškovi budete věnovat. V minulém díle jsme psali, jak důležité je, aby měl papoušek neustále nové podněty ke hře, dostatek bezpečných hraček a čerstvá bidla a větve na okus, které ho zabaví v době, kdy se mu nevěnujete. Někdy se ale může stát, že papouškovi pořídíte úžasnou novou hračku, zavěsíte ji do klece a očekáváte, že z ní bude automaticky nadšený – jako vy. Do práce odcházíte s dobrým pocitem, že jste pro papouška udělali to nejlepší. Po návratu vás ale v kleci čeká vyděšené stvoření, které se ani nenajedlo, natož aby se vůbec přiblížilo k novému předmětu. Hladina stresových hormonů papouška je tak vysoko, že i miska s krmením zůstala nedotčená. Papoušek vždy upřednostní pocit bezpečí před potravou. To je také důvod, proč si od vás jindy žravý papoušek nevezme pamlsek, jestliže se cítí nejistý, a ještě je schopný do ruky, kterou se k němu blížíte s jeho oblíbenou laskominou, klovnout. V takovém psychickém rozpoložení je papoušek velmi náchylný k tomu, aby se začal sebepoškozovat. Zde je právě moment, kdy si na zvykání na nové předměty můžeme vypomoci tréninkem. 

Navykání na nové předměty
Velmi naivní a zrádné je situaci řešit tak, že si řekneme – na novou věc si prostě musíš zvyknout. Vysvětlíme si proč. Nervová soustava každého tvora reaguje na nový podnět buď tzv. habituací nebo sensitizací. Když se organismus na nějaký podnět habituuje, znamená to, že si na něj navykne. V případě sensitizace se naopak organismus na podnět stane ještě více citlivým. Proč je tedy velmi riskantní dát papouškovi do jeho blízkosti cizí předmět, kterého se bojí? Protože nikdy nevíme, jestli si na něj opravdu zvykne, nebo jestli naopak jeho organismus zareaguje sensitizací. Nerozhoduje o tom dokonce ani sám papoušek, ale jeho nervová soustava.
Jak tedy tuto situaci řešit? Zde se nabízí dvě pomůcky – desensitizace a kontrapodmiňování. Zjednodušeně se dá říci, že se jedná o postupné snižování citlivosti na podnět a spojování působení nepříjemného podnětu s něčím příjemným. Použití těchto dvou způsobů dohromady tvoří výborný nástroj při tréninku zvykání si na neznámé předměty nebo také při nácviku nepříjemných úkonů, jako je broušení drápků nebo nasazování kšírů.
Celý postup si opět vysvětlíme na konkrétním příkladu. Koupili jsme našemu papouškovi krásnou drahou hračku, ale náš mazlíček se k ní odmítá přiblížit a sedí naježený v koutě. Naším cílem bude papouška citlivě s novou hračkou seznámit a naučit ho dotýkat se jí zobákem. Papouška umístíme na bidlo, na kterém je zvyklý trénovat nebo alespoň dostávat pamlsky. „Strašáka“ zatím někam schováme, aby na něj papoušek neviděl. Postavíme se k jednomu kraji bidélka a papouška budeme odměňovat pouze za to, že stojí na tomto konci v naší blízkosti. Pokud se papoušek vzdálí k druhému konci bidla, odměňovat přestaneme. Papoušek pravděpodobně po pár pokusech pochopí princip a bude se snažit stát v naší blízkosti. Je to pro něj výhodné, protože jen stojí a dostává odměny. Je odměňovaný za klidovou pozici. V odborné terminologii se tomu říká nulová varianta. Nyní je správná chvíle, abychom do hry zapojili nový předmět. Zde musíme být opravdu opatrní, protože v první chvíli musíme nalézt takovou vzdálenost, kdy ještě papoušek stále zůstává v klidu a neplaší se. Každé zvíře je jiné, proto je zcela na šikovnosti a citu trenéra, jakou vzdálenost zvolíme. U některých jedinců můžeme mít předmět schovaný za zády, u jiných ho musíme schovat na druhé straně místnosti a od bidla s papouškem odejít. V tomto krajním případě je možná i varianta, že do tréninku zapojíme ještě další osobu, která se pak postupně s předmětem bude podle našich pokynů přibližovat. Musí to být ale někdo, koho papoušek velmi dobře zná a dobře s ním vychází. Nyní papouškovi ukážeme předmět, ihned ho zase schováme, a pokud je reakce klidová, papouška odměníme. Jestliže se papoušek plaší, odbíhá na druhou stranu bidla, nebo dokonce ulétne, víme, že jsme vzdálenost špatně odhadli, a v dalším kroku musíme dát předmět ještě do větší vzdálenosti a začít znovu. Proč vlastně předmět musíme zase schovat předtím, než papouška odměníme pamlskem? Protože jak už jsme si napsali výše – papoušek vždy upřednostní vlastní bezpečí před potravou a to, že odstraníme strašáka, je největší odměnou. Tlak pomine a papoušek dostává následně další odměnu ve formě pamlsku jako při klasickém tréninku, kdy učíme nějakou dovednost. V dalším kroku zopakujeme totéž. Papoušek nabývá jistoty a my se postupně můžeme s předmětem přibližovat. Zpočátku se bude jednat o pouhé centimetry. Stále ale dodržujeme stejný rytmus a pořadí jednotlivých kroků – papoušek je vystavený působení nepříjemného podnětu – papoušek zůstává v klidu – nepříjemný podnět mizí – papoušek dostává pamlsek. V opačném případě – papoušek je vystavený nepříjemnému podnětu – papoušek je viditelně nervózní, otáčí se a přechází na vzdálený konec bidla, nebo dokonce ulétne – nepříjemný podnět mizí – papoušek pouze nedostane odměnu a člověk musí v dalším kroku najít takovou vzdálenost, kterou bude papoušek ještě tolerovat. Jakkoliv to zní složitě, jedná se v praxi o jednoduchý trénink, který mívá velmi rychlý pokrok. Ve chvíli, kdy už dostanete předmět do bezprostřední blízkosti papouška, můžeme přistoupit k další fázi. Zde už budeme chtít, aby se papoušek dotkl předmětu zobákem. Jestliže je papoušek klidný, můžeme postupovat jako u klasického shapingu, který jsme vysvětlovali ve druhém díle. Papouška už tedy neodměňujeme za klid, ale chceme po něm aktivní účast. Předmět držíme v papouškově blízkosti ve vzdálenosti, kterou jsme ho naučili pomocí desensitizace a kontrapodmiňování. Jaký­koliv pohled na předmět a přiblížení odměňujeme. Můžeme papouškovi nyní pomoci i klikrem, umí-li s ním papoušek pracovat a rozumí jeho významu.
Pokud jste byli dostatečně trpěliví a nijak na papouška netlačili, jistě se velmi brzy dočkáte úspěchu. Vždy ale myslete na to, že tempo a míru toho, co papoušek snese, určuje vždy jen on, nikoliv trenér. Buďte vnímaví a na jakékoliv chování, které není klidové, reagujte schováním předmětu. Stačí, aby se papoušek nervózně odvrátil nebo popošel na opačnou stranu bidla. Nečekejte na dramatické projevy strachu, jako je ulétnutí apod. Papoušek těmito jemnými náznaky vlastně říká – stop, potřebuji pauzu. Po takovéto reakci počkejte, než se vrátí na tu stranu bidla, kde dostával pamlsky. Tímto vám vlastně řekne – můžeme pokračovat. Právě v možnosti této volby ze strany papouška je benefit celé metody. Tím, že mu tuto volbu dáte, docílíte toho, že ve vás bude mít papoušek důvěru. Hladina jeho stresových hormonů se bude držet nízko a zmenšíte riziko, že se váš papoušek bude sebepoškozovat kvůli strachu z neznámých předmětů. Teď se možná ptáte, jestli po tomto tréninku můžete novou hračku umístit rovnou do klece. Bylo by to riskantní. Lépe bude ještě pár dnů opakovat dotýkání se hračky za pamlsky a nechat ji zavěšenou na místech, kde si papoušek hraje mimo klec.

Nasazování kšírů
Již jsme zmínili, že pomocí desensitizace a kontrapodmiňování lze naučit papouška, aby si nechal dobrovolně a bez stresu nasadit kšíry. Dotaz, jak naučit papouška, aby si nechal nasadit postroj, je jedním z nejčastějších ve skupinách věnujících se papouškům na sociálních sítích. Není divu. Jedná se o jednu z nejsložitějších dovedností, kterou jejich majitelé papoušky učí. Důvod, proč jsou majitelé papoušků v nasazování kšírů úspěšní, je většinou ten, že začali ve velmi útlém věku papouška, kdy sebou nechal ještě fyzicky manipulovat. Papoušek si na nasazování a nošení kšírů potom zvykl. Také je ale velké procento papoušků, kterým nasazování kšírů začne vadit v období dospívání. Častý je také scénář, kdy je papoušek na kšíry zvyklý, v teplém období chodí pravidelně ven, potom majitel udělá v zimě pauzu a na jaře zjistí, že si papoušek kšíry nenechá nasadit. Lidí, kteří naučili nasazování kšírů již dospělému papouškovi, je opravdu velmi málo právě proto, že se jedná o tak pokročilou dovednost. Nasazení postroje se skládá z několika menších kroků, a pokud chcete kšíry dobrovolně nasadit, papoušek všechny tyto jednotlivé kroky musí tolerovat. Musí snést dotyk člověka kdekoliv na svém těle, nechat si zvednout levé křídlo, pravé křídlo, nesmí se bát samotných kšírů, musí tolerovat materiál kšírů na svém těle a musí umět prostrčit hlavu velmi úzkou smyčkou. Jak vidíte, je toho opravdu hodně. Jestliže se vám nedaří vašemu papouškovi kšíry nasadit a chcete ho to naučit, vyzkoušejte, které z výše zmíněných úkonů váš papoušek toleruje. Na těch ostatních pak můžete pracovat. Napíšeme si, jak na to.
Nejdříve naučte papouška, aby toleroval dotek vaší ruky kdekoliv na svém těle. Začnete vlastně úplně stejně jako v případě navykání si na nový předmět, jen bude tímto předmětem vaše ruka. Dáte ruku co nejdále od papouška tak, aby papoušek zůstal v klidu. Následně ji stáhnete zpět a papoušek dostane odměnu. V dalších pokusech se přibližujete stále blíže tělu papouška, až se ho nakonec dotknete. Na rozdíl od navykání si na novou hračku ale nechcete, aby se papoušek ruky dotýkal zobákem. Stále odměňujete klidovou pozici. Později trénujete po malých časových úsecích i výdrž, kterou setrváváte rukou na papouškově těle. Trénujte z různých směrů, tedy i shora. Když budete trénovat dotýkání se křídel, cílem bude křídlo opatrně nadzvednout. Jakmile budete mít jistotu, že papoušek toleruje doteky vaší ruky, můžete si vzít do ruky kšíry a stejný postup opakovat, až se dostanete k dotýkání se papouškova těla postrojem. Dále můžete kombinovat zvedání křídla a dotýkání se těla postrojem pod křídlem. Nezapomeňte také trénovat výdrž. Můžete si vzít do hrsti větší množství pamlsků a papouška za výdrž prokrmovat. Potom můžete postroj obtočit pod křídly, přidržovat zepředu a opět vydatně odměňovat. Jestliže jste se dostali do této fáze, je papoušek připraven na učení prostrčení hlavy smyčkou.
Prostrčit hlavu úzkou smyčkou je pro papouška stresující záležitost a většina prvních pokusů o nasazení kšírů na něm ztroskotá. Cílem bude opravdu dobrovolné prostrčení hlavy, nikoliv pouhé tolerování nasazení smyčky. V úplně prvním díle našeho článku jsme papouška učili dotýkat se zobákem targetu. Tuto jednoduchou dovednost nyní využijeme. Papouška opět umístíme na jeho tréninkové bidlo, vezmeme si kšíry a vytvoříme z nich co největší smyčku. Budeme tedy zatím ignorovat skutečný otvor, který slouží na prostrčení hlavy. Papouška si naladíme na trénink několika doteky targetu zobákem. Potom po papouškovi budeme stále chtít dotek targetu, ale celou naši ruku i s targetem prostrčíme připravenou smyčkou z kšírů. V dalších pokusech budeme ruku s targetem posunovat stále dál tak, aby nakonec prostrkoval papoušek hlavu smyčkou a teprve potom se dotkl targetu. Jakmile jsme v této fázi, můžeme už klikat jenom za pouhé prostrčení hlavy smyčkou, ještě než se targetu dotkne. Target už bude sloužit jenom jako vodítko. Jakmile papoušek pochopí, že je odměňovaný za prostrčení smyčky hlavou, můžeme target úplně odložit. Dále můžeme vyzkoušet odměňovat, i když má papoušek prostrčenou hlavu smyčkou. Stále ale musí mít možnost kdykoliv couvnout. Pokud se trénink daří, můžeme smyčku postupně zmenšovat. Když se budete dostávat k takové velikosti smyčky, že se papouškovi začne materiál dotýkat hlavy, buďte velmi opatrní a postupujte velmi pomalu. Pokud by papoušek při tahu zpět ve smyčce uvízl, mohlo by ho to velmi vyděsit a odradit od dalších pokusů. Postupně se dostanete až k velikosti smyčky, která bude odpovídat skutečnému otvoru pro prostrčení hlavy. Můžeme jej tedy začít používat. Nyní můžeme trénovat skutečné nasazování kšírů. Využijeme toho, že dále to papoušek vlastně už zná z předchozího tréninku, kdy jsme trénovali zvedání křídel a obtočení kšírů pod křídly kolem těla papouška. Přesto však nespěchejte a v první fázi jen malinko nadzvedněte křídlo a celé kšíry zase sundejte. V dalším kroku nadzvednete křídlo zase jen o něco více a kšíry zase sundáte. Pečlivost se zde opravdu vyplatí. Přes spoustu mezikroků se dostanete až k úplnému nasazení postroje. Jestliže jste se dostali až sem, gratulujeme. Po této zkušenosti máte pravděpodobně s papouškem velmi dobrý vztah, založený na vzájemné důvěře. Nyní můžete s papouškem začít trénovat pobyt a létání i venku. O tréninku létání v prostoru vašeho domova, v hale, ale i venku bude příští, poslední díl.
 

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (3x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře