Zemí sopek a tří moří – 10. díl

Tyran tropický
Tichomořské pobřeží
Zobouni američtí na řece Casares
Holoubek inka na pláži
Vlhovci velkoocasí v kašně před katedrálou
Barevná katedrála v Granadě
Had Trimorphodon quadruplex „klepe“ na dveře na farmě La Reserva.
Obsah
  1. Americká Granada
  2. Loučení s hadem

Pacifik je česky Tichý, ale nám oceán poslední den před odletem z Nikaraguy předvádí jinou tvář. Pláž bičuje vichr, který do tváří co chvíli metá zrnka ostrého písku a bílé hřebeny vln rozbíjí na jemnou tříšť, co padá jako mlha daleko od vodou omývaného pobřeží.

Jsme v místě, kde do slané vody ústí řeka Casares. V době naší návštěvy (koncem letošního ledna) měla vody jako malý potok. Nikdy dříve jsem neměl možnost srovnat během pár dnů koupel v Karibiku s pacifickou. První dojem: Tichý oceán je studenější, divočejší a čistější. Místo jsme vybrali kvůli výskytu zobounů, kteří kolem skutečně v malých skupinách létají. Kousek proti proudu mají místní z kamenů malou přehradu, ženy si tu udělaly městskou prádelnu a sušárnu zároveň. Dny tu plynou pomalu jako zbytky vody v říčce.

Americká Granada

Proslulé město ze španělské Andalusie má za Atlantikem jmenovce. A je to taky fešák! Leží nedaleko teakové farmy v českých rukou jménem La Reserva, kde posledních pár dnů bydlíme. Dnes zhruba stotisícové město je pravděpodobně nejstarší koloniální sídlo ve Střední Americe. Založil ho Španěl Córdoba v roce 1524 a jméno mu dal skutečně podle svého španělského rodiště. Centrum je pěkně zachovalé a rozhodně stojí za návštěvu. Ostatně jako celá Nikaragua, kterou omývají dva oceány, navíc ve vnitrozemí je unikátní sladkovodní „moře“ Lago Nicaragua, poblíž něhož Granadu vybudovali.

Loučení s hadem

V zemi na člověka dýchne kouř z doutníků, sopek a stařičkých školních autobusů, které v USA dávno vyřadili. Také „soudružská“ atmosféra – ta vrátí českého návštěvníka o pár desítek let zpět, kdy také u nás byli uctíváni komunističtí vůdci jako Castro a spol. I tahle země si prošla znárodňováním a diktaturou, což má při troše cynismu z pohledu návštěvníka i pozitivní dopady – relativně zaostalá Nikaragua patří k nejlevnějším zemím v regionu, córdoba, místní měna, nepatří k nejpevnějším. Že tady na zašlou koloniální slávu padl prach, nic neubírá na jejím kouzlu, obzvlášť pro milovníky přírody. Ta se vám tu dere pomalu až do postele. Na farmě La Reserva se pokusil před naší poslední nocí dostat do pokoje pěkný, půldruhého metru dlouhý had. Expert ho určil jako Trimorphodon quadruplex, jehož jed není považován za nebezpečný pro člověka. Ale lépe se mu vyhnout, za pár hodin nás čeká cesta na letiště a rádi bychom domů dorazili kompletní…

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Autor textu a fotografií Ondřej Michálek

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře