Akce krmítka v roce 2020

Sýkora koňadra
Sýkora modřinka
Sýkora babka
Vrabec polní
Vrabec domácí
Brhlík lesní
Dlask tlustozobý
Zvonek zelený
Obsah
  1. Začalo to na začátku ledna loňského roku
  2. Co můžeme čekat

Rok s rokem se sejde a jeden si toho málem ani nevšimne. Kdyby tedy nebyla ta roční období. Když je zima, obvykle se klepu, nemám to období rád. Teplo na starý klouby je příjemnější. Takového tepla, jaké si užíval kdysi starý pan kronikář Kosmas před tisíci léty, se bohužel nedožiji, když psal o tom, že bylo takové teplo, z kterého byla úroda dvakrát za rok. Taky ty biblické kobylky, pohroma zemědělců starověku, které také chtějí teplo, byly v našich krajích k vidění naposledy za vlády Karla IV., a to je již nějaký ten pátek. Jenže pak byla zase zima taková, že procesí chodila po zamrzlém Bodamském jezeře z německé až na švýcarskou stranu. To nedej bože, zrovna jsem platil zálohy na topení a to bych se nedoplatil. Jestli to harašení s globálním oteplováním nakonec neplatí nějaká loby těch, kteří kšeftují  s uhlím a plynem na topení. Protože vždycky na začátku roku musím vysypat slušnou částku jako zálohu na ohřátí, všiml jsem si, že začal nový rok. A ještě před tím se připomněla Česká společnost ornitologická s tím, že bude opět pořádat akci sčítání ptáků na krmítkách. Tak to tedy opravdu máme již rok 2020.

Začalo to na začátku ledna loňského roku

V roce předešlém, tedy 2019, se tato akce konala poprvé. Není to nic složitého. Zimní přikrmování užitečných ptáků mají lidé již dlouhou dobu za činnost prospěšnou a rádi to dělají. Když tedy ptáky přikrmujeme v zimě rádi, proč tedy neudělat nějakou akci ještě navíc, která by přinesla více poznatků o tom, jak na tom naše okolí vlastně je? Aby to skutečně vůbec nebolelo a přineslo to nějaké konkrétní výsledky. Letošní akce je na programu o víkendu od 10. do 12. ledna 2020.

Usadíte se někde s dobrým výhledem na krmítko, třeba i s kávou nebo sklenkou jiného dobrého moku a celou jednu hodinu si budete zapisovat všechny ptáky, které uvidíte na krmítko přiletět. Je dobré, abyste viděli i na širší okolí. Mohlo by se zdát, že spočítat ptáky je docela jednoduchá záležitost. Ono to zase tak jednoduché není. To jenom na první pohled. Obvykle sypeme do krmítka semena slunečnice. Malí ptáci ovšem semena slunečnice nekonzumují se slupkou, ale polykají jen jádro. Tak zvaní zrnožraví ptáci, jako jsou vrabci, zvonci, stehlíci, jikavci rozlousknou semeno přímo na místě a jádro spolknou. Nejobvyklejšími návštěvníky krmítka jsou však tři druhy našich sýkor, koňadra, modřinka, případně i babka. To jsou ptáci, které považujeme za hmyzožravé a semena slunečnice berou proto, že jsou silně olejnatá. Mají také jinou metodu, jak se dostat k olejnatému jádru. Každé jedno semínko si odnesou, někde na příhodně silné větvičce jej přidrží nohama a zobákem rozbíjí jeho tvrdou slupku. Jedna za druhou přilétají a odnáší si od krmítka vždy jen jedno semeno. Vypadá to jako letecký den, je ovšem skoro nemožné spočítat, kolik těch sýkor vlastně v okolí krmítka skutečně je. Všechny také nemají v hejnu stejně vysoké společenské postavení. Silnější jedinci se mohou vracet pro další semínko v častějších intervalech, ti slabší si musí někde v blízkosti na svojí příležitost počkat. Sem tam se může na krmítku objevit i brhlík lesní. Ten má zase poněkud odlišný způsob, jak se dostat k jádru. Nabere do zobáku více semen, někdy i tři nebo čtyři. Ty potom zaklíní do nějaké škvíry v kůře stromu jako do kovadliny a takto upevněná semena potom rozbíjí zobákem.

Ptáci bývají i v okolí krmítka značně obezřetní a některé druhy tam uvidíme zřídka, ačkoliv v okolí jsou přítomní. Zajímavé je třeba chování vrabců. Jejich chování je zcela jiné, než bývalo někdy před padesáti léty. A liší se i chování obou druhů našich vrabců. Příčinou jejich obezřetnosti a plachosti jsou krahujci. Tito draví specialisté na pernatou kořist dobře vědí o jisté koncentraci své potravy v okolí krmítek. Je to pro ně dobrá příležitost. Nejoblíbenější kořistí krahujců jsou právě vrabci domácí. Jeden ze znalců ptáků ze západních Čech, vyslovil i příhodnou větu, kterou opakuji: každé krmítko má také svého krahujce. Samozřejmě, že takový krahujec vezme kořist, která se mu nejspíše nabízí svou neopatrností, ale pokud si může vybrat, je na prvním místě vrabec domácí. To se ví již dlouhou dobu, protože německý ornitolog Uttendörfer si asi tak před sto léty dal tu práci a zkoumal obsah žaludků ulovených krahujců. A dělal to tak dlouhou dobu, že jej již nikdo v tomto smyslu nepřekoná. Jednak se tímto způsobem výzkum již nedělá a konec konců jsou krahujci v současnosti chránění. Tudíž prosperují. Nemůžete mít v žádném smyslu všechno najednou. Když chcete mít všechny predátory chráněné, nemůžete mít současně v hojném počtu i jejich kořist. Jestliže člověk nabízí sojkám, strakám, krahujcům dobré životní podmínky, nemněl by současně plakat nad sníženým počtem drobných pěvců. Jestliže si sebemrskačsky myslíme, že za všechno může člověk, měli bychom se starat, abychom zachovali nějakou rovnováhu, což neděláme. V současnosti se stavíme do role pozorovatelů a čekáme, co jako příroda s tím udělá sama. Konec konců i to sčítání ptáků na krmítkách může poskytnout nějaké podklady k tomu, co bychom asi dělat měli. V letošním roce najdete podrobnější informace k celé akci pod názvem ČSO, ptačí hodinka. Důležité je jenom to rozmezí o následujícím konci týdne.

Co můžeme čekat

Je samozřejmé, že návštěva krmítek, která budeme pozorovat, se bude lišit podle toho, čím budeme krmit. A také podle toho, kde budeme pozorovat. Jiné to bude třeba v Praze a jiné někde na vesnici. I když i na venkově se ptáci v zimě stahují k zástavbě a pochopitelně i ke krmítkům. V loňském roce získala prvenství návštěvnosti  krmítek, celostátně, sýkora koňadra. Na druhém místě pak sýkora modřinka. Na třetím místě se pak, pro mne malinko překvapivě umístil kos černý. Nejspíš proto, že kos je tak něco jako všežravec. Kdysi jsem měl na diapositivu i fotku z jedné vesnice támhle od Ledče, jak se kos láduje jitrnicí napíchnutou na plotě, kterou mu tam dali po zabíjačce, aby si taky něco užil.

Já se sice této akce dost dobře účastnit ani nemohu, nemám v ten čas vhodnou lokalitu. Soused má na zahradě sice krmítko a vidím, že se o něj ptáci zajímají. Já však na to krmítko přímo nevidím a ptáci se chovají více než obezřetně. V sousedství toho krmítka jsou hned tři vzrostlé jehličnany a ptáci jdou v nich neustále ukrytí. Vyletí ke krmítku a hned letí zpátky. To ani nestačíte registrovat. Na druhé straně domu mám lojovou kouli, sice na kraji hustého křoví, ale ptáci se tam zastavují jen opravdu sporadicky. Visí tam dobře deset dní. Na venkově ji sežerou celou za dva dny. Tam však nebudu v ten správný čas.  V sousedním Bavorsku získal prvenství vrabec polní. Fotil jsem na Rakovnicku ptáky u krmítka někdy začátkem prosince. Na krmítku se zásypem slunečnice byla nejpočetnější sýkora koňadra, na druhém místě sýkora modřinka, na třetím pak sýkora babka a vyskytla se i sýkora lužní. V zimním společenství sýkor se obvykle vyskytují i brhlíci a bylo tomu tak i na mém krmítku. Teprve potom se objevili nějací zvonci zelení a vrabci polní. V loňském prosinci bylo však pozorovatelně méně sýkor babek. Rok před tím jsem zastihl i jednoho dlaska. Naposledy jsem pozoroval i zajímavý jev. Sýkory přilétaly jedna za druhou v neustálém sledu a najednou všechno ztuhlo, zkamenělo. Po nějaký čas jsem si myslel, že se dívám na dva uschlé listy a teprve pohled přes teleobjektiv mě řekl, že jsou to dvě naprosto nehybné koňadry. Vidět koňadru bez jakéhokoliv pohybu je výjimečný úkaz. Vysvětluji si to tak, že někde mimo můj zorný úhel asi proletěl krahujec, možná i něco ulovil. Oko člověka, právě tak jako dravce, vidí jako prvotní vjem pohyb. Nehybnost je proto základní maskovací prostředek. Teprve, když jsem k těm nehybným ptákům přišel blíže, zmizeli v hustém keři. I chování ptáků může být přínosem k poznání a je samozřejmé, že různé jevy můžeme lépe pozorovat tam, kde se ptáci koncentrují. To je právě případ krmítek.

Tak nezapomeňte. Udělejte si na konec týdne hodinku času a pozorujte život okolo krmítek. Nejspíše to bude i zábavnější, jak dívat se na televizi. Uvidíte zase něco novějšího. A také nezapomeňte organizátorům sdělit to, co jste viděli. Neuškodí, když se předem podíváte na internet, jak to vlastně máte správně počítat. Ta metodika je sice jednoduchá, leč lidská paměť bývá leckdy zavádějící – zde se dozvíte více Jak se zapojit.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (6x):

1
2
3
4
5

Autor textu a fotografií Petr Podpěra

Český chovatel exotického ptactva, dosáhl několika prvoodchovů ptáků Střední Asie a Dálného východu. Od roku 1971 byl posuzovatelem exotického ptactva a od roku 1975 pak posuzovatelem mezinárodním organizace C.O.M. Vydal dosud tři knihy pro chovatele: Chováme exotické ptactvo, Zrnožraví pěvci celého světa, Andulka – domácí pták. Věnoval se fotografování portrétů jednotlivých druhů exotických ptáků a tyto fotografie byly použity asi v šedesáti různých knihách.

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře