Zvonohlík šedý (Serinus leucopygius)

O těchto zvonohlících psal velmi pěkně v jednom z minulých článků Petr Podpěra, který uvádí kromě jiných informací také poddruhy, oblasti výskytu a mnoho dalších užitečných informací. Rád bych na tento článek navázal a popsal pár svých zkušeností s chovem a odchovem těchto zvonohlíků a přiložil pár fotografií.

Tito zvonohlíci jsou velcí asi 11 cm. Jejich domovinou je Afrika, jižní okraj Sahary, od Senegalu až po Súdán, severní Etiopii a severozápadní Ugandu. U mne v chovu jsou několik let a důvod, proč jsem si je pořídil, byl v době dávno minulé, kdy jsem byl pro nějaké ptáky u dovozce a viděl jsem tam tyto ptáčky hnízdit. Pohled na samičku sedící pilně na maličkém hnízdečku, která se vůbec nedala vyrušit, byl naprosto úžasný. Proto když se mi naskytla příležitost tyto ptáčky koupit, neváhal jsem a dva starší páry z pozůstalosti si přivezl domů.

Správné místo

Každý pár jsem umístil do metrové klece, do rohů jsem naaranžoval houštiny s podložkou hnízda z poloviny kokosového ořechu a čekal. Když se dlouho nic nedělo, uvědomil jsem si, že tam, kde jsem viděl ptáky hnízdit, měli hnízdo umístěné na přední mřížce klece. Dal jsem tedy košíček do středu přední mřížky – a ono to fungovalo. Samička ihned začala nosit na hnízdo a zasedla na vajíčka. Musela mít dokonalý přehled o dění v ptačí místnosti. Druhý pár však o hnízdění vůbec neměl zájem. 

Předčasná radost

První snůška byla čistá, ale z druhé se vylíhla 3 mláďata a byla úspěšně odchována. Když pár zahnízdil znovu, mladé jsem odstavil a ti bez problémů přepeřili. Znovu se vylíhla 3 mláďata a moje radost byla obrovská. Pouze však do doby, než odstavená mláďata postupně a náhle hynula, bez jakýchkoli známek nemoci či viditelné příčiny. Ráno jsem odešel do práce a vše bylo v pořádku, odpoledne jsem našel mrtvého zvonohlíka na dně klece. To se opakovalo asi po 14 dnech. Možná se jednalo o nedostatek nějakých vitaminů či stopových prvků, jelikož hnízdění probíhala přes zimu.

Ve venkovní voliéře

V květnu příštího roku jsem dal pár zvonohlíků s ostatní drobotinou do venkovní voliéry přibližně 2 × 2 × 2 m. Bylo zajímavé sledovat, jak si zvonohlíci postavili hnízdečko volně na vršku kokosového ořechu s odříznutou horní čtvrtinou, ve kterém se ubytovaly zlatoprsky. Tento ořech byl opět umístěn na dlouhé otevřené stěně, z níž měli ptáci pěkný výhled po celé zahradě a na chodník s čilým provozem naší rodiny. I zde vyvedli 2 mláďata bez problémů. Pro další hnízdění použili dekorační proutěnou kouli (viz foto), kde si vytvořili pěkné hnízdo a vystlali je bílými psími chlupy, stejně jako ve svém prvním hnízdě. I zde vyvedli dvě mláďata. 

Zbarvení

Mladí  přepeřili bez problémů a samečci začali pilně prozpěvovat. Snad díky nezkušenosti jsem jednoho údajného samečka přenechal kolegovi, ale po čase se z něj vyklubala „zpívající samička“. Bylo také zajímavé, že kolega měl ptáky ve tmavé místnosti s nedostatkem denního světla, a tak samička velmi ztmavla (tzv. melanismus, viz foto). Samičku jsem získal zpět a ve venkovní voliéře přepeřila opět do standardního zbarvení. Na melanismus jsou zvonohlíci zřejmě dost citliví, protože jsem vyměnil dva ptáky pro změnu krve s chovatelem, jehož ptáci byli také zcela tmaví. 

K samičce jsem dal jednoho staršího samečka. Tento pár mi ale nezahnízdil a sameček později uhynul. Jelikož jsem ptáky kupoval starší a bez kroužků, nevěděl jsem, jak byli staří. Je však známo, že zvonohlíci obvykle vydrží mnoho let a po mnoho let i jsou plodní.

Krmení

Ve společné voliéře byl kromě zvonohlíků šedých také pár zlatoprsek malých, pár panenky tříbarvé a muškátové, pár astrildů rákosních, holoubků kapských a amarantů malých. Vzhledem k různým hnízdním stadiím jednotlivých druhů bylo prakticky po celé léto krmeno jednotně ve všech voliérách, tedy kromě směsi zrnin také vaječnou míchanicí připravovanou z nastrouhaného vejce, kupovanou vaječnou míchanicí, pangaminem (pivovarské kvasnice), sušeným mlékem, rybí moučkou, kukuřičným šrotem a směsí pro bažantí kuřata. Denně také bylo podáváno dost moučných červů, zeleného krmení, a když to bylo možné, také mravenčí kukly lučních mravenců. Všichni ptáci moučné červy pouze vymačkali a chitinové slupky nejedli.

Rozeznání pohlaví

V dnešní době je již možné si nechat udělat analýzu DNA a tak mít pohlaví jisté. U mě většinou mladí samečci začínají zpívat poměrně brzy po odstavení. Osvědčilo se mi jednotlivé zvonohlíky vždy přidat do klece k jiným druhům drobotiny, zde se pak sameček brzy projeví. Ponecháme-li více samečků pohromadě, je pravděpodobné, že dominantní samec bude ty druhé pronásledovat, a ti se proto zpěvem raději neprojeví. Také se mi zdá, že samičky mají okolo krku bílý tenký proužek (jako korálky). Netuším, zda tento znak je pouze u mých ptáků, či znakem chovaného poddruhu. Některé samičky také trochu prozpěvují, ale jejich zpěv není zdaleka takový jako u samečků. 

Snášenlivost

Přes zimu chovám pohlaví odděleně, samečky různých druhů pohromadě, ale v každé kleci pouze jednoho samečka šedého zvonohlíka. Samičky chovám klidně více pohromadě a s ostatními druhy drobotiny. Prozatím jsem se s žádnou agresí proti ostatním obyvatelům nesetkal. V době hnízdění sameček brání hnízdo se samičkou a případné návštěvníky odežene, ale odhánění rozhodně (prozatím) nebylo nijak zvlášť agresivní. Jelikož jsem měl dva páry, každý umístěný na jiném konci voliér, samečci soutěžili ve zpěvu, což je možná stimulovalo i k hnízdění. U druhého páru však samička o hnízdění nejevila zájem, a tak jsem ji vyměnil. Bohužel již k hnízdění nedošlo. 

Zvonohlíci jsou poměrně otužilí ptáčci, bez problémů snesou i větší kolísání teplot a nižší teploty. Určitě je ale vhodné je přesunout domů včas, kdy teploty neklesají pod přibližně 5 stupňů. Uvidím, jak se bude dařit odchov v dalších letech.