Odchov kognů dlouhozobých

Odchov kognů dlouhozobých
Odchov kognů dlouhozobých
Obsah
  1. Podmínky chovu
  2. První setkání
  3. Ubikace, krmení
  4. Hnízdění
  5. Líhnutí
  6. Umělý odchov
  7. Na závěr

Požádal mě pan Šiška z Bohumína, abych napsal nějaké poznatky z odchovu těchto papoušků, které jsem pravděpodobně jako první soukromý chovatel v České republice odchoval. Protože nejsou mezi chovateli příliš rozšířeni, uvedu jejich stručný popis.

Velikost kolem 40 cm. Papoušek je celozelený s až bizarně dlouhým zobákem (odtud název). Na temeni hlavy má nevýrazně ohraničené šedočerné příčné pruhy. Čelo, uzdička a okolí oka jsou tmavě červené. Na břiše různě velká hnědavá skvrna. Zobák je černý, se světlešedými podélnými proužky. Samice je zbarvena stejně. Dle mého pozorování má samec asi o 1 cm delší zobák než samice (u dospělých ptáků).

Podmínky chovu

Protože se v přírodě vyskytují na jihu Chile, jde o poměrně otužilé a tvrdé papoušky. Já osobně s celoročním chovem venku nesouhlasím. V zimě krmíme jen myši, které se dostanou všude a slunečnice je pro ně ideální návnadou. Dále je velmi krátký den. Při vyrušení predátory může papoušek zůstat přes noc na pletivu a omrznou mu nohy. Vnitřní voliéra s přisvicováním a mírným temperováním je ideální.

První setkání

Já jsem poprvé spatřil pár těchto papoušků na burze v holandském Zwolle, v září 2007. Byl jsem jimi přímo fascinován. Mnohokrát jsem se k nim vracel a získal jsem pár informací od majitele. Údajně již měli plná vajíčka. Stáří bylo 6 a 7 let, kroužkovaní, údajně nepříbuzní a určené pohlaví. Byli evidentně v bezvadném stavu, naprosto stejní, jen údajný samec měl o něco delší zobák. Bylo to pro mě velké rozhodování, protože mě přitahovali papoušci, kteří v chovech nebyli příliš zastoupeni. Přesto jsem se ale vracel domů bez nich.

Ubikace, krmení

Jak už to bývá, doma jsem toho litoval. Podruhé jsem spatřil tentýž pár na tradiční tříkrálové burze v německém Straubingu v roce 2008. To jsem bral jako osudové! Již jsem neváhal, a přestože byli v zájmu vícero chovatelů, získal jsem je já. Šťastný jsem si je dovezl domů. Doma jsem je umístil do klece o rozměrech 145×50 a 160 cm výšce. Teplota ubikace se pohybovala v rozmezí 8–12 stupňů. Papoušci se velmi rychle aklimatizovali a ochotně přijímali všechno nabízené krmivo. Granule různých druhů vždy zůstávaly bez povšimnutí. Ze zrnin brali slunečnici, kardi, pohanku, oves i loupaný, semenec, ostropestřec. Z malých druhů zrnin různé druhy prosa a lesknici. Velmi rádi brali kousky jablek, mrkve, piškoty i nastříhané senegalské klasy, asi na 4,5 cm kousky. Z mrazáku pak rozmrazená kolečka kukuřice v mléčné zralosti, červené jeřabiny a aronii. V letním období brali třešně, kousky hrušek, rybíz a zelené krmivo ze zahrádky, snad všeho druhu. Doslova zbožňovali květy pampelišek. Jednou měsíčně dávám všem svěřencům česnekovou tabletku do vody. Na 1 l vody 1 rozpuštěnou tabletku. Roztok ponechám ve voliérách 3 dny. Na vlastní oči jsem se přesvědčil, že to na vnitřní parazity funguje. Po koupi žaka z něj po této česnekové kůře doslova padaly škrkavky, jedna za druhou. Po bezproblémové karanténě jsem je v druhé polovině dubna přemístil do venkovní letní voliérky velikosti 260×80× a 170 cm výšky.

Hnízdění

Předložil jsem jim zvenku budku horizontálního typu z tlustších prken, 60×30×30 cm. Vletový otvor průměru 12 cm. Nad hnízdní důlek jsem do víka umístil miniaturní kameru. Několik večerů jsem se snažil papoušky zahánět ve voliéře dozadu, aby chodili spát pod střechu. Do týdne ale začali navštěvovat budku, a tak bylo po starostech. Začali v ní nocovat. Velmi brzo, asi tak začátkem května, jsem viděl vzájemné krmení páru. S těmi dlouhými zobáky jde o velmi zvláštní akt, který je těžké popsat. To se prostě musí vidět.

Začal jsem podávat naklíčenou slunečnici se semencem. Koncem května se již pářili jako jiní papoušci Jižní a Střední Ame­riky – oba na bidle. Častěji jsem kontroloval budku, jak osobně, tak přes kameru. Pár v budce dělal doslova psí kusy. Váleli se, hráli si, jako by zápasili, a podobně. Hobliny z měkkého dřeva, které tvořily výstelku budky, vyhazovali ven.

Koncem června jsem na monitoru kamery uviděl první vajíčko. Již jsem ho očekával podle prověšeného podbřišku u samičky. Další vajíčka přibývala obden, poslední čtvrté s dvoudenní přestávkou. Samička se snažila od třetího vajíčka na nich sedět. Šarvátky v budce ale nepřestávaly. To mě znervózňovalo. Také jsem na monitoru zjistil nějakou skvrnu na jenom vajíčku. Při kontrole jsem zjistil na vajíčku promáčklou skořápku velikosti fazolky. Poškozené místo jsem opravil dvěma kapkami teplého vosku. Va­jíčka jsem neoznačoval, snažil jsem se pár nechat co nejvíce v klidu. Tři dny po snesení posledního, čtvrtého vajíčka, kvůli neustávajícím šarvátkám, jsem vejce odebral a umístil do předem vyhřáté líhně.

Líhnutí

V líhni jsem udržoval teplotu 36,9–37,3 stupňů. Na digitální teploměr jsem raději vůbec nespoléhal. Používal jsem originální kolínkový teploměr pro líhně. Baňka s médiem byla přímo mezi vajíčky. Vlhkost jsem se snažil pomocí misek s vodou držet mezi 40 a 50 %. Hned od prvního dne jsem je ručně obracel v podélné ose o 180 stupňů tam a zpět, asi tak 3–5× denně. Po 10 dnech jsem vajíčka prosvítil a zjistil jsem, že jsou všechna čtyři oplozena. Na prosvěcování jsou v dnešní době velmi vhodné LED baterky. Mají obrovskou svítivost a nevyzařují žár. Tak nemůžeme vajíčka ohrozit vysokou teplotou jako od klasické žárovky 220 V.

Odborná literatura uvádí dobu líhnutí u kognů dlouhozobých 24–26 dní. U mě v líhni se ale ani po 32 dnech od snesení prvního vajíčka nic nedělo. Samička zřejmě vajíčka v budce vůbec neinkubovala. Přesto jsem vydržel dál čekat. Až 33 den bylo jedno z vajíček naklováno. To jsem pochopitelně již přestal otáčet. Všechna vajíčka včetně naklovaného jsem několikrát denně stříkal Hartmannovým roztokem. Tím se podstatně zvedla v líhni relativní vlhkost a mládě v naklovaném otvoru se i trošku napilo. Roztok jsem měl v malé lahvičce v rozprašovači od ústní vody. Lahvička byla také v líhni, a tak měla stejnou teplotu jako vajíčka. Postupně se vylíhla v rozmezí 1–2 dnů všechna vajíčka.

Poslední se úspěšně vylíhlo i poškozené a opravené vajíčko. Radost na mé straně byla obrovská. Teď teprve začalo to hlavní. Po úplném vyklubání, kdy již mohu odstranit skořápky, 24 hodin mládě nekrmím, jen dávám k zobáčku několikrát denně kapku Hartmannova roztoku. Po oschnutí mláděte ho předám do odchovny vyhřáté na 37 stupňů s vlhkostí 50–60 %. Nikdy se mi nestalo, aby mládě po vylíhnutí nemělo zatažený žloutkový váček.

Umělý odchov

Asi 4–5 dní jsem mláďata krmil každé 2 hodiny. Potom přibližně podle tabulky na dokrmovací směsi. Nikdy jsem nekrmil v noci. Večer naposledy kolem 23. hodiny, první krmení ráno mezi 6. a 7. hodinou. 

Používal jsem Nutri Bird A 21, hodně řídký, s převařenou vodou a teplotou 38–39 stupňů. Velká výhoda Nutri Birdu je, že se tak snadno v injekční stříkačce neusazuje. Stříkačkou dokrmuji po celou dobu ručního odchovu. Je to hygienické a velmi rychlé. Po týdnu jsem začal přidávat do směsi Zupren, na který jsem zcela přešel také po týdnu. Nikdy jsem krmnou směs neodměřoval. Vše jen odhadem.

V odchovně jsem pravidelně po 3–4 dnech snižoval teplotu o 0,5 stupně. Mláďata velmi dobře prospívala. Při kroužkování kroužkem velikosti 8,5 mm už nebyly znát žádné rozdíly ve velikosti ptáčat. Rostla doslova jako z vody. Jako podestýlku pod ně používám nastříhané noviny, tak na 1–2 cm široké proužky, silně pomuchlané. Výborně sají vlhkost a jsou dobrou oporou pro nohy mláďat. Po čase se od rodičů odlišovala podstatně kratším zobákem a téměř nevýraznou hnědou skvrnou na břiše. Když v odchovně teplota dosáhla pokojové, přendal jsem je do klece a dokrmoval jen 3× denně. K bidlům v kleci jsem zavěsil senegalské klasy a do kolíčků na prádlo jsem dal piškoty a plátky jablek. Po týdnu jsem krmil již jen 2× denně. Když vidím, že již okusují piškoty, jablka i senegalské klasy, přikrmuji jen večer.

Odstav proběhl naprosto bezproblémově, sami začali odmítat přikrmování. Začali postupně přijímat slunečnici a vše, co jsem jim nabídl. Na zlepšení fyzické kondice jsem je dal z klece do větší voliéry. Na pohled jsem mezi nimi neviděl žádné rozdíly ve velikosti hlavy, zbarvení atd. Nenechal jsem udělat ani určení pohlaví – i tak byl o ně velký zájem. Dva kusy jsem prodal do Belgie a dva kusy zůstaly v Čechách.

Na závěr

Později jsem zjistil, že jeden sameček je v chovu Antonína Nečase, kterému se podařilo v loňském roce tyto papoušky také odchovat. K úspěchu mu za celou chovatelskou veřejnost blahopřeji. Kéž by se odchovy dařily i nadále a tito poměrně vzácní papoušci se více rozšířili i v našich chovech. Na závěr přeji všem poctivým chovatelům do nové sezóny hodně zdraví a úspěchů v klecích i voliérách.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (22x):

1
2
3
4
5

Autor textu a fotografií Jan Janka, tel.: 604 894 007

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

26.4.2020 13:56

Skvelý úspech, tieto prvé odchovy sú vždy veľmi zaujímavé a poučné, a posúvajú chovateľov pred. Aj článok je dobrý, len tam neuviedli vedecký názov druhu, takže som to musel na nete zvlášť nájsť, keďže kogna mi veľa nevraví. Tiež som nepochopil koľko dní vlastne trvalo umelé kŕmenie do osamostatnenia, inak všetko ok, a gratulácia!
Dfan