Můj chov amboinů

Můj chov amboinů
Můj chov amboinů
Můj chov amboinů
Můj chov amboinů
Můj chov amboinů
Můj chov amboinů
Můj chov amboinů
Můj chov amboinů
Můj chov amboinů
Můj chov amboinů
Můj chov amboinů
Můj chov amboinů
Můj chov amboinů
Můj chov amboinů
Můj chov amboinů
Můj chov amboinů
Obsah
  1. Zkušenosti z chovu – rok za rokem
  2. Odchovaná samička

Papoušek amboinský se řadí do rodu Alisterus a kromě něj do tohoto druhu patří i papoušek královský a papoušek karmínový. Všechny tyto tři druhy mám zastoupeny ve svém chovu a všechny též odchovávám.

Úvodem trochu popíši tento, dle mého mínění u nás trochu opomíjený, druh.

Hlavu a spodní část těla má červené, ohbí křídla, malé krovky křídelní, plášť a horní krovky ocasní tmavě purpurově modré, křídla tmavě zelená, spodní krovky ocasní černé, široce lemované červeně. Spodní krovky křídelní jsou purpurově modré, ocasní pera černá se znatelným purpurově modrým odstínem, zespodu šedočerná, na vnitřní straně tří krajních per s širokým tmavě růžovým lemováním. Zobák má šedočerný, u kořene horní čelisti oranžový, oko je oranžové, běhák tmavě šedý.

Dorůstá délky 45 cm a hmotnosti do 200 g. Ve volné přírodě obývá Indonésii, Moluky, západní Papuánské ostrovy a západní Novou Guineu, Peleng a Suluské ostrovy. 

Je nutno poznamenat, že samice i samci jsou naprosto stejně zbarveni, a proto je vhodné pohlaví určit pomocí DNA. Mláďata jsou zbarvena od samého počátku stejně jako rodiče (na rozdíl od mláďat papoušků královských, kde jsou mláďata zelená, podobná samici, a samci se dobarví do šatu dospělosti až třetím rokem).

Pro úplnost připojuji výčet všech tří druhů rodu Alisterus i jejich poddruhy:

1.druh: papoušek královský

papoušek královský velký – Alisterus s. scapularis

papoušek královský malý – Alisterus s. minor

2. druh: papoušek karmínový

papoušek karmínový východní – Alisterus ch. chloropterus

papoušek karmínový horský – Alisterus ch. callopterus

papoušek karmínový severní – Alisterus ch. moszkowskii

3. druh: papoušek amboinský

papoušek amboinský molucký – Alisterus a. amboinensis

papoušek amboinský suluský – Alisterus a. sulaensis

papoušek amboinský pelengský – Alisterus a. versicolor

papoušek amboinský buruský – Alisterus a. buruensis

papoušek amboinský halmaherský – Alisterus a. hypophonius

papoušek amboinský guinejský – Alisterus a. dorsalis

V mém chovu je zastoupen poddruh Alisterus amboinensis, tzn. papoušek amboinský molucký.

Zkušenosti z chovu – rok za rokem

Své papoušky amboinské chovám v celoročních nevytápěných voliérách se záletem. Jsou vypouštěni každodenně ráno do venkovních voliér a večer před stmíváním zavíráni do vnitřních záletů. Ptáci tam mají klid, nehrozí jim nebezpečí od případných predátorů a já jsem na oplátku klidná, že mi náhodou neusnou v zimě na pletivu a neomrznou jim nohy.

Svůj první pár těchto papoušků jsem zakoupila v září roku 2011 a ptáci byli v té době již čtyřletí. Dle původního majitele údajně samička snášela i seděla, ale mládě prý nikdy nenakrmila, a tak uhynulo. 

Jelikož se mi ale tito ptáci velice líbili a s dokrmováním jsem měla zkušenosti u papoušků senegalských, byla jsem připravena zasáhnout a mládě nenechat uhynout. 

Vše se však vyvíjelo zcela jinak. Následující rok 2012 samička zasedla již v únoru, snesla dvě vajíčka, z nichž jedno bylo oplozené, ale během sezení je samice přílišným sezením promáčkla a zárodek se přestal vyvíjet asi 5 dní před klubáním.

Poté snesla další dvě vejce, ta ale byla čistá a po nějaké době jsem je nalezla opět promáčklá. Vejce jsem odebrala, ale samec samici znovu naháněl do boudy a vzápětí samice začala nanášet znovu. Následovala opět dvě vajíčka (zase čistá) a samička byla tak vysílená, že jsem o ni až měla strach. Nechala jsem jí pro jistotu otevřená kontrolní dvířka boudy, aby v případě náletu samce měla lepší možnost úniku. Když se její stav vylepšil, vletový otvor boudy jsem zaslepila a papouškům nasadila pestřejší a výživnou stravu. Od minulého chovatele totiž nebyli zvyklí brát ani vaječnou míchanici, ani klíčené nebo ovoce, brali jen suché krmení. Postupně jsem je naučila brát vše a zdravotní stav samičky se velice zlepšil. Oba ptáci se dostali do perfektní kondice a těšila jsem se na příští sezonu.

Rok 2013 začal opět brzy – začátkem února samička snesla dvě vajíčka, ale ač měla tlustou skořápku, zase jsem je našla promáčklá. Druhá snůška na sebe nenechala dlouho čekat – opět dvě vajíčka, z nich jedno plné. Samičce jsem k nim přidala jeden vyšší podkladek, aby nedošlo při sezení k tak silnému tlaku na zbylá vejce. Takže vajíčka jsem uchránila, ale zárodek opět pár dní před klubáním odumřel. Následovala třetí snůška dvou vajec – opět čistá. Boudu jsem tedy opět zatloukla, aby se samice nevysilovala dalším snášením a nabrala sil.

V roce 2014 bylo velice teplé jaro, a tak jsem boudu otevřela již 26. 2., ač jsem původně chtěla počkat déle. Za měsíc se objevila v boudě dvě vajíčka, znovu čistá. V půlce dubna samička snesla jediné vejce, to však bylo plné a 4. 5. se vylíhlo mládě. Samička se o ně vzorně starala a já jsem je 11. 5. okroužkovala kroužkem o průměru 7,5 mm. Po týdnu se mi ale zdálo, že je mládě méně nakrmené a samička dost často mimo boudu, a tak jsem mládě odebrala k ručnímu dokrmení. Jak ukázal čas, udělala jsem dobře. Během týdne jsem viděla opětovné páření a 25. a 27. 7. samička nanesla další dvě vejce. Obě byla tentokrát plná a obě mláďata byla odchována. Odchovaným mláďatům jsem dala zhotovit test na pohlaví pomocí DNA – první byla samička a další dvě mláďata byl párek.

Rok 2015 – tentokrát si samička dala tzv. na čas, vejce byla v boudě až 12. a 14. 4., obě po prosvícení plná. Avšak má radost netrvala dlouho, neboť jsem po týdnu našla vejce opět rozmáčklá. Další snůška čítající opět dvě vejce se objevila záhy. Po předchozích zkušenostech jsem vejce odebrala, vložila do líhně a pod samici dala podkladky. Jedno vejce se ukázalo plné a v době, kdy se začalo klubat, jsem je přinesla samici zpět. Mládě se vylíhlo, bylo odchováno (byl to sameček), ale asi 14 dní po odstavení mi zaútočil na voliéru dravec, mládě se leklo, nalétlo plnou rychlostí do zdi a během hodiny uhynulo. 

V roce 2016 se chovný samec moc nepředvedl, všechna vejce byla čistá. Bylo mi samičky líto, jak pilně sedí, podložila jsem jí tedy oplozené vejce od královských a samička si tak odkrmila a odchovala mládě královské. 

Další roky byly stejné, všechna vejce čistá – jen jedno bylo plné, ale zárodek v něm uhynul asi v půlce inkubace.

Takže nyní očekávám s napětím, co mi přinese další rok.

Odchovaná samička

Mladé samičce odchované v roce 2014 jsem ještě toho roku zakoupila samečka kroužek 2015. Navázaný vztah byl po další roky zvláštní – samec samičku krmil, ale pak ji zase honil. Možná chtěl už něco víc a samička pro něj byla ještě mladá. V roce 2017 se ho i trochu začala bát a stranit se, tudíž jsem jí pořídila samce jiného, kroužkovaného 2012. I toho se zpočátku trochu bála, ale po čase se sbližovali a následovalo i krmení. V roce 2018 samice zmizela v boudě a po pár dnech jsem v ní objevila vajíčka. Samička seděla pevně, i když vajíčka byla čistá. Chtěla jsem si ověřit, zda a jak se bude chovat k vylíhlému mláděti, proto jsem jí podložila jedno plné vejce od královských. Bez problémů se vyklubalo, vždy bylo perfektně nakrmeno. Po okroužkování jsem viděla, jak samec často chodí k boudě a zvědavě pokukuje a diví se, co to tam píská. Začal samičku volat ven a viděla jsem první snahu o páření. To se samičce líbilo a mládě bylo hladové. Tudíž jsem je odebrala a nechala samci volné pole. Následovala druhá snůška tří vajec, ale byla opět čistá. Tak skončil rok 2018.

V roce 2019 samička snesla jen jedno vejce a sama přestala během týdne sedět. Poté jsme pár přehodili do jiné voliéry, kde měli větší klid, ale k dalšímu hnízdění už ten rok nedošlo.

Letos, v roce 2020, se 6. 4. objevila v boudě dvě vejce, ale po týdnu jsem je našla promáčklá. Na vině jsem byla tentokrát nejspíš já, neboť jsem dala malou vrstvu výstelky. Chybu jsem napravila, samička si nanesla 10. a 12. 5. nová vejce – tentokrát už byla k mé radosti obě oplozená. Vyklubalo se jedno mládě, druhé, ač bylo zcela vyvinuté, se ani nezačalo klubat. Vylíhlé mládě vydrželo 3 dny a poté jsem je našla nakrmené, ale uhynulé. Proč, to se jen domnívám – nejspíš se zachladilo, přestalo pípat a máma je nenašla.

V chovu mám sestaven ještě třetí pár, ale ten se ještě o nic nepokusil. Uvidíme, jak se situace bude dál vyvíjet.

 

Závěrem tohoto článku je třeba konstatovat, že papoušci amboinští nepatří mezi běžně chované druhy a ani snadno odchovatelné, ale je to pro zapálené chovatele opravdu velká výzva. Každý odchov je vždy velký úspěch a pro každého chovatele, který ho docílí, velká radost a zadostiučinění za péči, kterou svým chovancům věnuje.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (23x):

1
2
3
4
5

Autor textu a fotografií Věra Bartošová

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře