Představujeme Vám nové plemeno ovcí

Kamerunská ovce a kamerunská koza jsou africká domácí plemena, se kterými jsme se setkávali především v zoologických zahradách. Tam jsou oblíbenými zvířátky především dětí pro svoji přítulnost, zvědavost a laskavou povahu. V ZOO Ostrava jsou více než 20 let v koutku pro děti, které k nim mají přístup a mohou si s nimi hrát.

Původ plemene

Kamerunská ovečka a kamerunská kozička jsou domestikovaná plemena vyskytující se hojně zejména v Kamerunu a v sousedních státech. Jsou výborně adaptována na polodivoký pastevecký odchov, nenáročná na potravu a se zachovaným reflexem před šelmami. Protože Kamerun je náhorní plošina s nižšími denními a nočními teplotami, byla i adaptace na podmínky našeho klimatického pásma velmi dobrá. Choval jsem je s možností volného výstupu ze stáje v zimním období a mohu potvrdit, že snášejí i zimní podmínky našeho pásma. Musejí mít jen možnost se schovat před zimními plískanicemi a před průvanem.

V naší republice se chovaly především v zoologických zahradách a až v posledním desetiletí si našly cestu i mezi drobné chovatele. Ukázková expozice na mezinárodní výstavě v Brně mne utvrdila v přesvědčení, že o kamerunské ovečky je mezi našimi chovateli zájem a celá expozice měla velký ohlas.

V Africe se vyskytují ve dvou základních barevných rázech a to v srnčí hnědé barvě s “pálením”, které pokrývá celé břicho, vnitřní část nohou a vytváří i líbivou “masku na hlavě, dále pak černobílá typu “valiské kresby”, kterou známe u plemene valiské horské kozy ve Švýcarsku, kdy přední část těla do poloviny trupu je celá černá a to i včetně kopýtek a hlavy, zadní část od poloviny trupu je bílá. Samozřejmě se pak vyskytují kříženci s různým podílem prvého a druhého barevného rázu, což se projevuje různou strakatostí bílé a hnědé a bílé a černé barvy. Domorodí pastevci preferují srnčí barvu v oblastech s výskytem šelem a bíločerné v oblastech, kde šelmy nejsou .Je to logické, protože divoké zbarvení je méně nápadné.

Můj chov

V naší republice je v čistokrevné formě chovají zejména ZOO Ostrava, Lešná a Děčín a to oba barevné rázy. Výsledkem jsou pak smíšené odchovy. V některém roce se rodí více jehňat v srnčí barvě a v jiném více černobílých jehňátek.

Kamerunské ovečky chovám od roku 1993, kdy jsem si v ZOO Ostrava zakoupil párek kamerunských oveček a párek kamerunských koziček. Mé zkušenosti s nimi jsou velmi dobré a všem je vřele doporučuji, i když od koziček jsem později upustil, ale to jen proto, že měly zálibu navštěvovat sousedovo políčko, což se jemu zase nelíbilo.

Chovám je na zahradě na své chalupě, kam dojíždím dvakrát týdně v létě i v zimě. Celoročně je mám na pastvě od konce dubna do počátku listopadu. Vyžadují jen vodu na pití , trochu jádra a soli. Jádro nahrazuji i tvrdým chlebem a nebo rohlíky. Je třeba počítat s tím, že okusují stromy do výšky, kam dosáhnou hlavou a kozičky do výšky , kam dosáhnou hlavou po vztyčení na zadní nohy. Seberou všechno spadané ovoce, zejména jim chutná švestka napadená šarkou a v oblibě mají i čerstvě spadané listí. Z travin preferují klasické trávy, všechny byliny v době květu a méně pak listnaté a šťavnaté bylinky, pravý opak kamerunských koziček. Potravně si tedy nekonkurují a i stáda žijí a pasou se odděleně. Občas jim předložím větve keřů s listím, což rádi přijímají.

Mladé mají dvakrát za rok na jaře a na podzim. Do říje jdou ovečky na konci druhého měsíce po obahnění. Rodí naprosto samostatně jedno až dvě jehňátka, která mají porodní váhu 1,5 až 2,5 kg. Ovečky jsou vzornými matkami. K jehňátkům jsou trpělivé, dávají jim přednost při krmení a udržují s nimi stálý zrakový a sluchový kontakt. Jehňata začínají ve dvou týdnech oštipovat trávu a brát seno. Měl jsem možnost být několikrát u celého porodu. Rodí rychle, jehňátko očistí, promasírují a povzbuzují k tomu, aby se postavilo. Za 50 minut po porodu je jehňátko již suché a stojí na vlastních nohách, za další hodinu již skotačí okolo matky.

Osvědčilo se mi před bahněním ovečky oddělit od stáda, protože zejména berana znervozňuje pobekávání jehňátka. Neútočí na ně, ale stalo se mi, že ho nešetrně odstrčil a ono spadlo do kbelíku s vodou, kde jsem ho naštěstí našel živé, i když silně podchlazené. Nakonec to dobře dopadlo, jehňátko jsem osvobodil, osušil, nechal prohřát a vrátil matce. Při oddělení je ovečka sice zpočátku neklidná, hledá kontakt se stádem, ale jakmile porodí, soustředí se pouze na jehňátko. Je dobré dát do vedlejšího kotce další ovečku a nebo umožnit, aby ovečka na další členy stáda viděla.

Vůdcem stáda je ovečka a to vždy ta, která vodí jehňata. Ta se také hlasitě projevuje pobekáváním, ostatní se chovají tiše. Na pastvu vychází vždy první vůdčí ovečka, beran většinou stádo uzavírá. Při nebezpečí (cizí člověk, kočka, pes), ovečky “sykají” a podupávají předními běhy. Celá tlupa pak zpozorní a zrakem vyhledává narušitele. Mají výborný zrak i sluch. Dovedou rozlišit kroky i hlasy a zvuk mého auta rozeznají sluchem na více než 300 metrů. Při mém příjezdu autem, které nevidí, mne vždy vítají u branky.

Beran se svou postavou podobá muflonovi, ale má tenší nohy, je celkově štíhlejší a trošku vyšší. Nemá sedlo jako muflon, vnitřní stranu nohou a břicho má černé, muflon naopak světlé. Rohy má podobně stočené jako muflon a ostatní ovce, jen roční vruby jsou méně znatelné, což je dáno tím, že ovečky nestrádají jako divoká mufloní zvěř v zimním období. Na zimu se beranovi vytváří hříva na spodní části krku a od kohoutku za lopatkami a vzbuzuje dojem “ovčího lva”. Má vůdčí a teritoriální chování, při krmení si vynucuje přednost. Nelíbí se mu přítomnost dalšího, byť slabšího berana. Chováme-li dva berany vedle sebe, vždy jeden je dominantní a druhý podřízený, což se projevuje jeho menší hřívou a slabším vzrůstem

Berani spolu svádí souboje a to vzájemným trkáním, kterému předchází rozběh na vzdálenost 8-10 metrů. Souboje jsou tvrdé, ale neublíží si a slabší vždy včas vyklidí pole. Pobekáváním pak naznačuje podřízený postoj.

Odchov ovce Kamerunské

Po čtyřech letech chovu se mi u ovečky, která vždy rodila jehňata v srnčí barvě, narodil celočerný beránek, rarita, která se např. v ZOO Ostrava neobjevila po celou dobu chovu. Náhoda tomu chtěla, že se u druhé ovečky narodilo jehňátko také celočerné se zlatavým pesíkem. Ti se pak stali základem dalšího nepříbuzného rázu. Od nich se mi rodí již jen černá mláďata a nebo v srnčí, velmi tmavé barvě. Chovám tedy dva navzájem nepříbuzné rázy kamerunských oveček.

Při společném chovu několika plemen je třeba počítat s tím, že se navzájem plodně kříží, a to i s muflonem. V říji je oproti domácím beranům úspěšnější díky větší pohyblivosti a svého domácího soka doslova uběhá. Ze vzájemných soubojů vychází úspěšně díky svým rychlejším nohám, i když má až třikrát menší hmotnost. Přítel choval ve společném stádě kamerunské ovečky a merinky se dvěma kamerunskými berany a ti své otcovské role rozdělili tak, že jeden obšťastňoval kamerunky a druhý merinky.

Ve společném chovu kamerunských oveček a kamerunských koziček nedochází k výrazným střetům. Každé stádo žije svým životem, každý druh preferuje jinou potravu. Pouze v době říje dochází k soubojům a to proto, že kozlík vycítí dříve říjí oveček, začne se kolem nich točit, což se nelíbí beranovi. A nastávají souboje, kdy každý bojuje podle svého zvyku. Beránek couvnutím a trknutím s rozběhem a kozlík pomalým přibližováním a trknutím po vztyčení na zadní nohy. Zpočátku to vypadá tak, jako by si nerozuměli, ale vynalézavější byl vždy kozlík. Beranovi šel naproti, čímž mu zkracoval rozběhovou vzdálenost, a před vlastním úderem ještě vždy sklonil hlavu, takže ho beran doslova přeběhl. Z mého pohledu bych řekl, že kozlík vítězil lstí nad hrubou silou. Beran toho po několika pokusech nechal a bylo vidět, že je vyvedený z míry tím, že mu šel kozlík naproti. Považoval to jaksi za nefér jednání.

K dětem jsou ovečky i kozičky laskavé, přítulné a kamarádské. Dokáží loudit potravu z ruky i kapsy a dokáží vzít sousto i dětem od úst, což se dětem velice líbí. Jsou to opravdoví kamarádi dětí. Snad jen v době, kdy mají jehňátka v kotcích, může dojít k tomu, že beran dítě nešetrně odstrčí, aby bránil své mladé. Ve venkovním výběhu jsme nikdy žádné problémy nepozorovali.

Chovatelé, neváhejte!

Chovatelům, kteří váhají, zda si kamerunské ovečky pořídit, bych chtěl doporučil, aby neváhali. Při své nižší hmotnosti 25-35 kg, mají i menší spotřebu krmiva, jsou nenáročné a nevybíravé. Pro mne jsou v létě spolehlivým barometrem počasí, kdy tuto jejich vlohu oceňuji zejména při sušení sena. Změnu počasí vycítí o 2-3 hodiny dříve a pokud se jdou pást časně odpoledne, vím, že se za tři hodiny přižene bouřka, která je zastihne již napasené a spokojeně přežvykující. Já zatím dělám všechno proto, abych dostal seno pod střechu a nebo na sušáky. Jak chutná jejich maso nevím, protože dávám přednost životu před masem a jsem rád, že mohu rozdávat radost i dalším. Přítel tvrdí, že maso má podobnou chuť jako maso mufloní, tedy jako divočina.

Dnes je chová již řada chovatelů a je možné je získat i mimo ZOO, byť i s ročním čekáním na narození jehňátek. Chtěl bych stávající i budoucí chovatele poprosit, aby je chovali čistokrevně a vyvarovali se křížení s muflonem, se kterým se rodí fenotypově podobná zvířata. Zničíte tím svůj vlastní chov a zničíte i chovy těch, kteří od Vás nakoupí jehňátka. Nechceme přece mít křížené kamerunské kozičky v hnědé a strakaté barvě, jak to čteme z inzerátů.

Závěrem bych chtěl sdělit stávajícím a budoucím chovatelům kamerunských oveček, že dne 17. 3. 2001 vznikl specializovaný chovatelský Klub kamerunských ovcí, který působí v rámci SCHOK v ČR a o jeho založení se dočtete rovněž ve Zpravodaji SCHOK v ČR. Přivítali bychom spolupráci všech chovatelů těchto krásných oveček za účelem spolupráce a dalšího zvelebení jejích chovů. Protože plemenářská práce se dělá čistokrevně s cílem dalšího zvelebení a klubová tím, že dáme své zkušenosti ve prospěch všech chovatelů.