Otázka pro ženy

Děkuji za příspěvek.
My to měli tak že já byla doma s dětmi + starost o zvířata, přes sezonu na střídačku s mužem u dětí a práce na poli, jinak on normálně na plný úvazek do práce. Moje práce je tedy vlastně tady doma. Spíše mě štve, že jsme ještě ani pořádně nezačali, je v plánu přikoupit nějaké pozemky, zvětšit stádo koz, na poli pěstovat více druhů biozeleniny na prodej. Ještě nejsme ani certifikovaní
Jinač co se týče koní jsou to vlastně dva větší poníci.
Spíš je u mě problém se zabíjením zvířat, toto určitě nezvládnu, takže králíky bych asi zrušila (nebo nechám možná jen jednu samici a samce), drůbež asi prodávat živou. (Zas toho taky není tolik, nějaké kačeny, husy, krůty)
S těmi dětmi máte svatou pravdu, no naštěstí zatím je to baví, tak děláme kolem zvířat i hodně věcí společně. Na tom poli už to tak horké není...
Vlastně potřebuju z toho našeho malého statku udělat fungující hospodářství, které nás alespoň zčásti zvládne živit. Utěšuju se teď tím, že děti časem porostou a budou moct více pomáhat. Teda jestli budou chtít... Únavou padám večer na hubu už teď, i když taky ne každý den, přes zimu zas tolik té práce naštěstí není.

Ono je to těžké, nikdo z nás neví, čím procházíte a jaké byly důvody vašeho rozchodu. Kdybych tedy řekla - je to o kompromisech, zkuste to ještě spolu, sama to budete mít ukrutně těžké - tak to říct nemůžu, protože do toho nevidím a je to vaše soukromá věc. Nicméně - pokud jste byla doma a manžel chodil do práce, tedy nosil domů peníze - kdo vám je bude dávat nyní? Musíte počítat v první řadě s tím, že si musíte zajistit nejprve vlastní příjem pro sebe a děti a chca nechca asi začít chodit do práce a tím zredukovat i zvířátka. Je to hrozné, je mi to jasné, ale tohle hospodaření co o něm píšete, že máte, vás neuživí. Když budou peníze, nějakého chlapa nebo prostě pomocníka na těžkou občasnou práci (výpomoc) vždycky seženete. Ale nejprve bych to viděla na finanční soběstačnost v podobě trvalého a jistého zaměstnání, pak až holt na rozvíjení hospodářství.

Takové ty drobnosti, jako zabít drobnou havěť vyřešíte malou jateční pistolí, jde o poprvé, nebojte se. Pytle si odvezete rudlíkem. Drobné opravy si uděláte. Ale nejde to pořád, co na poli, při odvozu hnoje, navážení sena, větších opravách, co když se vyskytne něco mimořádného...? Tohle je problém a bez zázemí větší farmy s dostatečnou mechanizací a bez finanční jistoty to těžko sama zvládnete. Přeju vám hodně štěstí a opravdu důkladné rozvážení všech pro a proti.

Ono nejde jen o to zvládat tu práci sama, ale taky mít nějakou "pojistku" pro případ zdravotního výpadku. To je taky dost zásadní. Proto jsem se ptala na možnou pomoc příbuzenstva. Ona jedna blbá zlomená noha a jste na 5 týdnů prostě absolutně k ničemu Vím, o čem mluvím. Prošla jsem si dva roky po sobě úrazy nohy, kdy jsem byla vždy min.2 měsíce neschopná práce. Dělaly se jen ty nejnutnější úkony a nejvíc jsem řešila, co s koňmi, aby byli ježděni - proto jsem je zmiňovala. Při dobrém managementu ta malá zvířata přes léto víceméně nic nepotřebují, když ohrady drží a vodu někdo doveze (nebo mají na pozemku).

Zabíjet zvířata nemůžete z přesvědčení, nebo že se bojíte, že budou trpět při nesprávném zákroku? Jestli to druhé, najděte si někoho, kdo Vás povede a nejdřív ukáže, po druhé, třetí už bude jen přihlížet a navádět. Jistě to zvládnete. Vzdávat se domácího masa, když už ta zvířata máte, tak pokud nejste vegetarián, maso je největší položka na nákupech pro rodinu...

Znám ženy, co i s malejma dětma hospodářství o třeba 5ha a stádu ovcí koz a pár krav zvládají prakticky samy a fakt je obdivuju. Já jsem dříč, ale to co zvládnou ony bych já asi nedal. :).

To víš, Kubo, ženský jsou holt držáci

Mam pocit ze na to se neda nic napsat... nezname duvody ani hloubku vasich starosti... nevime jeslti vas rozvod je rozmar ci to bylo/je jedine mozne vychodisko... kazdy mame prah "bolesti" nejak jinak nastaveny... navic rozvod neni jen o tom ze jeden odejde... drive nebo pozdeji o vyrovnani majetkovem... znam spoustu zen samozivitelek ktere to zvladly s malymi detmi za podpory socky a alimentu i sirsi rodiny a hlavne stesti a prilezitosti... stejne je ale stat drzel na hranici zivotniho minima, bidy a to uz musi clovek byt jo fakt dobrej rozpoctar, aby z toho prezily samy natoz aby to v nich nezabilo plany a sny... a vy o tech vasich snech pisete stale jeste jako o spolecnych... nevim...

Zatím mě ještě čekají tři roky mateřské s nejmladší dcérkou, takže práce zatím stejně nepřipadá v úvahu. Finančně to nebude tak hrozné, už teď máme finance rozdělené, přispívá mi určitou částkou na každé dítko, což tak zůstane i po rozvodu. Peněz bude méně akorát na náklady na bydlení, které jsme platili společně. Vyrovnání bude rychlé, farma je moje (dědictví) a na zbytku jsme schopni se normálně domluvit.
Jde mi hlavně o zvládání té práce s těmi malými dětmi, přesně jak psala hhippie nechci se třepat při každé nemoci nebo úrazu. Příbuzní na hlídání jsou, ale spíše příležitosně. Ale snad budou děti taky občas u tatínka a já budu moct trošku pracovat
Nejvíc práce vidím asi na tom poli, přeci jen je to přes 0,5ha - brambory, česnek aj... ale zas tam se přes sezonu dají sehnat lidi. I když, dneska sehnat brigádníka, který to nefláká je umění, navíc popravdě moc lidí se do toho nehrne ani za 75kč/hod
Kostey: těší mě, že existují a že to tedy není nemožné.
A s tím zabíjením to nedám, sice třeba zrovna ti králíci byli pěkný příjem, ale jsem přiblblá biomatka vegetariánka takže eee
Děkuji ještě jednou za názory, vím že to bude hodně těžké, ale snad je tu maličká naděje že to půjde.
Ten náš rozvod není žádný chvilkový rozmar, ale nechci tady rozebírat co a proč.

Hele kazda krize je prilezitost... tak je potreba na to nazirat... stesti preje pripravenym... a hlavne tem kteri nemysli na to co vsechno nejde a jak to nedelat... je hezke takove to americke Dont thing about it, just do it !... vsak sama uvidite co pujde a co ne a na tom zaklade budete prehodnocovat priority... hodne sil a stesti vam preju...

A co si občas sehnat dobrovolníky na práci? Přijedou, pár hodin si odmakaj, zbytek dne maj volný na výlety a ty je za práci odměníš jen nějakým obědem a ubytkem.

Děkuji
Takové dobrovolníky nabírám už od začátku, jenže moc jich není...to jedině že bych k obídku a ubytování přidala ještě sex, pak věřím že by se jich našlo spousty samozřejmě vtipkuju, nejsem prodejná, že

Co takhle nového přítele.Ale jak se dnes pozná, že má charakter a myslí to dobře?

Hlásíš se?

No ja nevim tak jsou mezi nami asi i takove ktere by mely pritele jeste pred rozvodem... ale s dvema nebo trema malejma detma to uz neni jen o tom jaky ten chlap je v posteli, nebo jak umi makat... ale take o tom jeslti zvladne byt nestrannym kamaradem k detem, milujicim partnerem a zda mu to i jeho rodina nestihne rozmluvit... co si budem povidat... vzdyt pro zenskou s malejma detma je tezky najit i praci natoz chlapa

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Hlásíš se?

Kubo, mám pocit, že Kosta je žena

Lilo, jj, pravdu máš. Člověk, dokud to jde a je to k životu, by měl být rád za to, co má.
To se samozřejmě nenavážím do zadavatelky - do rozhodnutí ostatních je mi kulový, ani nejsem sběratel lidských příběhů - spíš si to člověk sám musí uvědomovat...že každý máme svý dobrý i špatný stránky a že je dobré se nad ledacos občas pozvednout, než hned vymýšlet, s kým by to bylo lepší. Protože, co si budem povídat...on člověk většinou stejně vybírá ty partnery přes kopírák

Adelko: pokud máte takovéhle "trápení" s tím zabíjením, tak bych asi taky zrušila ty menší, co se nevyplatí někde s někým domlouvat jejich porážku. To by muselo být hodně finančně zajímavé je chovat a mít někoho, kdo Vám to udělá za nějakou malou úplatu.. navíc flexibilního, což se taky špatně shání...
Dobrovolníci na práci už myslím skoro vymřeli. Ptejte se Toma.tady, ten by mohl vyprávět (pasáčci, sekáči)... Když jsem začínala stavět naší lesní mateřskou školku, tak na začátku, když jsme klestili ten zarostlej prales, se ještě pár nadšenců sešlo (z řad budoucích rodičů a pár kamarádů), ale jak se postupně lidi upoutávají do svých hnízdeček, tak nějaká reciproční pomoc jde už ztuha... a jak se rodiny pomnožej, už vůbec. Každý je rád, že stíhá s prací to svoje a zvládne se občas věnovat dětem. Na to hákovat sousedovi na stavbě, už fakt čas nezbývá.. nebo jo, ale na úkor svých.
Když se žilo v panelákách a dělalo do tří, bylo času habakuk...

Rodinu uživí 80 a více ha.
Budu se na to dívat z té druhé strany. Mateřská skončí. Nevím jak dál bude přispívat stát, ale děti budou taky starší a začnou se ptát - "proč nemáme lepší auto, proč nemám svůj vlastní noťas, lepší telefon....., proč musím zase poklízet, okopávat....? "
Člověk vydrží a zvládne víc než si myslí, ale je otázka jestli to stojí zato. Taky být uvázaná stále u hospodářství a u dětí.... Najednou je člověk starý a sedřený, děti raději prchnou.
Píšete že jste chtěla přikupovat nějaké pozemky, tak že finance asi zatím máte, ale nejhorší je peníze utratit za jakože rozšiřující se hospodářství a najednou zjistit, že to nefunguje, že se to nedá zvládnout.... Budete schopná se s tím zase rozloučit?

Tak jsem to trošku předramatizoval. Uberte z toho dramatu 50 % a těch zbylých 50% zvažte. Jestli máte možnost nějakého pohodlnějšího zaměstnání tak dokud jste mladá toho využíjte - tohle je má rada, protože já bohužel ženskou, která by to hospodaření + děti zvládala bez chlapa neznám, tak se omlouvám za možné podcenění!

Když jsem měla kluky mladší (hlavně toho mladšího - jsou od sebe o 8 roků), byla jsem dlouho sama. S přítelem jsme se rozešli než měl jít mladší do školy. Přestěhovala jsem se na vesnici, měla (a mám) chovnou stanici psů, k tomu nějaké kozenky, brojlerové krůty, kanáry, nějaké slípky, pár hus, (králíci se mi nevedli ), ... A já nevím, co ještě jsem měla. Je pravda, že nějaký čas jsem měla pravidelný příjem (vdovský důchod), ale i ten jednou skončil. Pozemky žádné nemám, takže veškeré krmení (seno, jádro, ... ) musím kupovat. Po synovi jsem pomoc nevyžadovala a nevyžaduji (pouze výjimečně) z toho důvodu, že jsem je učila, že pokud si nějaké zvířátko pořídí, musí se o něj taky starat. A zvířata, která jsem měla a mám, chci já, i když z toho mají i synové (maso, vejce). Na víc musíte taky občas počítat s nějakýma těma ztrátama (letos, poprvé po 11 letech, mě tu začal navštěvovat lišák. Měla jsem víc štěstí než rozumu a nic se mu nepovedlo ukrást). Teď už musím chodit do práce, takže počet zvířat jsem musela zredukovat. Jednak abych je uživila a jednak opravdu musíte počítat s tím, že někdy budete nemocná, moji synové už jsou "z domu", ... a o zvířata se někdo musí postarat. Přítele sice mám, ale z jistých důvodů zatím nemůžeme žít spolu. A po zkušenostech vím, že dnešní chlapi nejsou zvědaví "pátek, svátek" makat okolo zvířat A taky si myslím - a to nic ve zlém - pokud nejste schopná zabít si slípku, nebo králíka, tak by jste je asi ani neměla chovat (pak je totiž budete litovat, atd. atd., .. ). Na víc - jak přibývají roky, tak ubývají síly... Padesátnice určitě vědí, o čem píšu. A když jste potom na všechno sama, tak to taky není žádný med.
Je pravda, že kdo mě zná a dozví se co všechno chovám, tak kroutí hlavou a nechápe, kdy to všechno dělám (pracuji na 3 směny, takže : před směnou ke zvířatům, po směně ke zvířatům, obstarat domácnost, okolo chalupy, když je potřeba (cca každé 3 týdny) vyčerpat septik, ... a pak teprve MOŽNÁ máte nějaký čas na sebe. Ale neumím si představit, že bych přišla z práce - a nic...

Zkuste někomu nabídnout ustájení koně jen za náklady + pomoc. Ale chce to pevná pravidla.

Je mi šestatřicet, mám tři děti, dvojčata osmileté holčičky a velkého patnáctiletého klacka, manžela, kterého bych nejraději poslala někam.Když byly holčičkám dva roky pořídila jsem první kozu, tedy měla být jedna.bude to šest let a koz mám přes třicet.Dálkově jsem studovala a ještě stále chodím do práce učím v mš. Manžel je sice hodný, pracovitý, ale neschopný hňup, který říká, že bude pracovat jen, když se mu bude chtít a hlavně co bude chtít.Takže všichni suší a my ne, protože se mu nechce, kydat hnůj nemůže, protože neví co s ním, atd.Dokázala jsem hospodářství zlegalizovat, bohužel jsem se zasekla se sýrárnou na betonu.Základy jsem si objednala bagr, zbytek růčo se synem.Zedníci mi přestavěli stodolu, já navozila materiál, uklidila, položila dlaždičky, atd.Musím říct, že mně právě ten manžel a jeho přístup strašně zdržuje, kdybych si sem mohla pozvat pomocníky, souseda, tátu, švagra, tak mám hotovo.Když byly holky malé neměla jsem problém s ničím, byla jsem doma, taky jsem měla dvě stě kachen, krůty, sto kuřat, slepice, nepomáhal mi nikdy nikdo.Do práce jsem se vrátila, když jim byly dva roky.Musím říct, že pokud máte stádo pěkně vycvičené jde dojit i s berlemi, vyvrknutý kotník, naštěstí to bylo v zimě tak jsem jich dojila asi jen osm, to bylo loni, žádná hitparáda, ale šlo to.Manžela si musím nechat, protože ten dům je jeho a ta stodola, kde mám sýrárnu také, nepije, nenadává, ale jak mi jednou odpověděl na otázku k čemu mi je, tak řekl, že ho mám na ozdobu.Radši bych byla sama, peníze z něj také nejsou skoro žádné, alimenty by asi byly větší.Zvládnou se toho dá spoustu, jen se toho nebát a nebrečet, prodat se dá vždy, když uvidíte, že nezvládáte.Obilí vozím také sama, a dnes jsem jsem kydala ten hnůj, jen asi padesát koleček, muž je na honě.

Zvládnout s mladým tělem se toho dá během života hodně. Myslete však na to, jak budou vaše klouby a páteř vypadat ve stáří? Může to pak být doba trvalých bolestí a mrzutých nálad.
A vaše děti? Ulítaná matka a pořád spousta práce.
Děti jednou řeknou: "A nikdy víc" a utečou.
Během mateřské bych omezila rozsah hospodářství a hledala zaměstnání, které rodinu uživí. Nebo partnera, kterého už život poučil - že " holt není peříčko...".

zanzan napsal(a):
Je mi šestatřicet, mám tři děti, dvojčata osmileté holčičky a velkého patnáctiletého klacka, manžela, kterého bych nejraději poslala někam.Když byly holčičkám dva roky pořídila jsem první kozu, tedy měla být jedna.bude to šest let a koz mám přes třicet.Dálkově jsem studovala a ještě stále chodím do práce učím v mš. Manžel je sice hodný, pracovitý, ale neschopný hňup, který říká, že bude pracovat jen, když se mu bude chtít a hlavně co bude chtít.Takže všichni suší a my ne, protože se mu nechce, kydat hnůj nemůže, protože neví co s ním, atd.Dokázala jsem hospodářství zlegalizovat, bohužel jsem se zasekla se sýrárnou na betonu.Základy jsem si objednala bagr, zbytek růčo se synem.Zedníci mi přestavěli stodolu, já navozila materiál, uklidila, položila dlaždičky, atd.Musím říct, že mně právě ten manžel a jeho přístup strašně zdržuje, kdybych si sem mohla pozvat pomocníky, souseda, tátu, švagra, tak mám hotovo.Když byly holky malé neměla jsem problém s ničím, byla jsem doma, taky jsem měla dvě stě kachen, krůty, sto kuřat, slepice, nepomáhal mi nikdy nikdo.Do práce jsem se vrátila, když jim byly dva roky.Musím říct, že pokud máte stádo pěkně vycvičené jde dojit i s berlemi, vyvrknutý kotník, naštěstí to bylo v zimě tak jsem jich dojila asi jen osm, to bylo loni, žádná hitparáda, ale šlo to.Manžela si musím nechat, protože ten dům je jeho a ta stodola, kde mám sýrárnu také, nepije, nenadává, ale jak mi jednou odpověděl na otázku k čemu mi je, tak řekl, že ho mám na ozdobu.Radši bych byla sama, peníze z něj také nejsou skoro žádné, alimenty by asi byly větší.Zvládnou se toho dá spoustu, jen se toho nebát a nebrečet, prodat se dá vždy, když uvidíte, že nezvládáte.Obilí vozím také sama, a dnes jsem jsem kydala ten hnůj, jen asi padesát koleček, muž je na honě.

Kdyz mate manzela backoru co si ho honi v lese, kule ma v laufu a pero za kloboukem... tak mu strcte na starost alespon ta decka... linej chlap je strasna koule na noze... ale horsi je takovej kterej by vas nemel rad... mam pocit ze se spis vase manzelstvi po tech x letech prezilo... a ze vy sama v nem musite hledat to pekne... ze tomu svemu manzelovi trochu mozna trochu vic krivdite... a ze vas ma ve sve podstate rad... jen se s lidmi co maji vrtulku za zadkem hrozne blbe zije... ale verim tomu ze kdyz by jste ho do svych snu a planu ume zapojila a nechala ho to vymyslet ze by to bylo jine, ze by se mozna nadchnul a ze by jste ho tolik nevalcovala... vzdyt zena je krk co hlabou otaci... jen se to naucit... ono recept na spokojeneho chlapa... co nosi modre z nebe je pochvalit nakrmit a podrbat... chce to jen vetis nadhled... manzela si nechte a kochejte se svoji rodinou, mrknete co mate za sebou... a nehudrujte...vratte se do doby nez jste mela 30 koz... megalomanstvi neni cesta... verim tomu ze pred temi 30 kozami kdy tech koz bylo o pulku mene, byla tam vyteznost pro rodinu a par znamejch a do celeho toho byznisu byly "vratne" investice... ze do ty doby nebyl zadnej zasek... mozna se pletu... ale clovek obcas kdyz odstoupi od svych zakouslych predstav tak se to zase rozjede... nejhorsi je tlacit na pilu...

Ono v manželství je nejhorší smířit se s tím, že koníček manželky, nemusí být automaticky koníčkem manžela a opačně.

....pochválit, nakrmit, podrbat... jak primitivní a účinné, přesto se to ženy ne a ne naučit. No a chyťte ji pak pod krkem, když ten krk hlavou otáčí - uškrtíte krk, uškrtíte i hlavu No a teď babo raď?

Učiteli, to mi vysvětlete, co zrovna vy děláte v tématu Otázka pro ženy.

Při tom vašem vánočním projevu jste to přitom napsal taaak krásně:

Během rocku jsem byl často ukecaný víc, než je zdrávo...


Vezměte si příklad ze mě, kolego.

Trochu mi křivdíte, manžel opustil své zaměstnání, dobrovolně s tím, že právě farmu rozjedeme ve větším, bohužel ho to bavilo dva měsíce, teď už s úvěrem na salaš pro kozy a tu zmiňovanou sýrárnu couvnout nemůžu.A netlačit na pilu?Manžel se má jako v bavlnce uvaříno, postaráno o děti, sex téměř denně, doma klid, právě protože jsem za prvního manžela měla alkoholika, ale po deseti letech jsem už asi unavená a čekám nějakou odvetu, třeba plnou kůlnu dřeva, fungující vodu, elektriku a nemuset poslouchat ať jsem v klidu, když mi neprší na hlavu.Myslím, že nadhled mi nechybí, jinak bych ho asi zaškrtila, rád mně má, proto sním jsem.Nestěžuji si, jen píšu, že zvládnout se dá hodně i když je na to člověk sám, děti mám milované a už dávno nežiju v bludech, že bude všechno podle toho jak si to nalajnuju.Kozy mám proto, abych mohla být jednou doma, a to už se blíží.


Jen pro tu paní, během mateřské se zvládne mnoho, krize přijde se zaměstnáním, honička se školkou s vyzvedáváním pokud nemáte vše v místě, starosti se školou, úkoly, čtení, příprava věcí na projektové dny, to je potom mazec, odběhnout s dětmi k lékaři atd.

V tom je právě ten problém s podnikáním. Že na to člověk nakonec zůstane sám. Ale proto jsme tady, abychom se vzájemně podepřeli.
Jaksi se mi v životě potvrdilo pravidlo:"Čím víc, tím víc..". Čím víc se jeden z páru vychýlí do extrému (víc miluje nebo víc pracuje), tím je ten druhý vytlačován do opačného směru - opačný extrém (utíká před tou láskou, je lenošnější). Jakoby nás život tlačil k té "zlaté střední cestě".
Vpáčeni do životních podmínek, snažíme se o to nejlepší. Žádná moudrost nám nepomůže.
Každý má své sny - jeden farmu, druhý třeba panelák. Jak se sejít na té zlaté střední cestě?
Jak zabránit pocitům křivdy? Dřív ženy podřizovaly všechen smysl života můžům a rodině. Některé to naplnilo, mnohé ne. Ale udržel se jeden směr.
My v současné době tu cestu hledáme a jsme ochotné obětovat hodně.
Psala jsem o tom, že mnohdy jsme ochotny zaplatit příliš vysokou cenu = obětovat své zdraví.

Honzyku, zaprvé- zadavatelka dala poslední větou povolení k realizaci i mužům, zadruhé - stále je průběh rocku a zatřetí - vždy je potřeba sdělit i pohled druhé strany, aby se to tu nezvrhlo ve feministpárty

profesor1 napsal(a):
Honzyku, zaprvé- zadavatelka dala poslední větou povolení k realizaci i mužům, zadruhé - stále je průběh rocku a zatřetí - vždy je potřeba sdělit i pohled druhé strany, aby se to tu nezvrhlo ve feministpárty

A nakonec i Honzyk se tu v tomto vlákně objevil, kam ho tedy zařadit ?

Ještě tady chybí mastnáček...

No tak to je pravda uz jsem ho tu nevidela hooodne dlouho... tak co s tim klukem je?

Asi si zaměstnavatel na jeho prac PC kliknul na historii. Už tak od října se jeho příspěvky změnily na neregistrouživatel.

Taky jsem na něho myslela, co sním asi je.Jestli to čteš tak hodně štěstí v roce 2017.Alena.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ještě tady chybí mastnáček...

Taky už si dlouho říkám, jestli se u nich něco nepřihodilo, když nepíše.

Arus, Lilo, Kosta, Oreb1 - upřímně... už mu to hašteření tady začlo lézt na nervy a protože často debaty neměly smysl, rozhodl se čas zabíjet rozumnějším způsobem... právě jsem se ho na to nedávno ptala.
Vlastně mu rozumím. Ikdyž tu nesmyslnost debat často způsoboval sám svým osobitým přístupem :)

Ale chybí mi tu taky. Pro mě byl součástí ovcokozí iFauny.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Arus, Lilo, Kosta, Oreb1 - upřímně... už mu to hašteření tady začlo lézt na nervy a protože často debaty neměly smysl, rozhodl se čas zabíjet rozumnějším způsobem... právě jsem se ho na to nedávno ptala.
Vlastně mu rozumím. Ikdyž tu nesmyslnost debat často způsoboval sám svým osobitým přístupem :)

Ale chybí mi tu taky. Pro mě byl součástí ovcokozí iFauny.

Tak se mi celkem ulevilo, že je mastnaček v poho Třeba mu časem začneme chybět taky
Všem hezký konec roku a v Novém roce všechno dobré!

Děkuju všem za reakce :) Přes vánoce nějak nebyl čas ani napsat. Každopádně dopředu to nevzdám, pozemky rozhodně přikoupím (jsou v sousedství a za hubičku - byl by to hřích nekoupit ) jsou to neudržované staré sady né zas tak moc, necelé 2ha. Akorát tak pro rozšířené stádečko koz No a tím že budu oficiální zem.podnikatel, dosáhnu alespoň na nějaké dotace, které mi pomůžou vykrýt náklady na osivo atd. Navíc je fakt že certifikovaná bioprodukce se prodává mnohem lépe než klasická. Zabalit se to dá opravdu přinejhorším vždycky.
Starosti se školou máme už teď, ale nejsou tak veliký, protože jsem ta alternativní matka tak učím děti doma, máme v tom vzdělání volnější ruce než kdybychom museli někam do státního ústavu. Proto také fandím hhippie a její lesní školce
Děcka samozřejmě v budoucnu neplánuju sedřít na poli z kůže, spíš myslím že už se dokážou více obstarat sami, ustlat si postele, umýt nádobí, posekat trávník kolem domu nebo třeba poskládat dřevo. Teď jak jsou malincí je toho ještě holt hodně.
Všem přeji opožděně pěkné svátky a štěstí do nového roku.

Taky tu Mastňáčka postrádám, ale taky čas od času z nějakých diskuzí vypadnu, ať už když mi to diskutování leze díky blbejm reakcím na nervy, nebo zkrátka když je doma tolik práce, že se diskuzím vyhejbám, protože to jsou velcí žrouti času

Adélka: máte to srovnané. Víte, že to občas nebude procházka růžovým sadem, ale stojíte nohama na zemi. Měla byste to zvládnout. Po starém sadu toužím už řadu let...to Vám závidím :)

Ať se Vám daří! Hlavně, ať k sobě brzy najdete někoho, kdo bude chtít Vaše sny i život sdílet se vším všudy!

Akorát bacha, aby vám kozy ze starého sadu neudělaly novou louku .

To by zvládly?

I jedna. Hravě.

Hippie je videt ze o kozach jeste stale prevlada mnoho mytu... stale o nich plati ze jsou to mirumilovna klidna zviratka co se pekne pasou nikomu neskodi...no za predpokladu ze tu kozu chovate jen jednu je to i mozne... ale ve stade je opak pravdou.. chovaji se jako kobylky z biblickych ran...kazda louka je pro ne mala a za plotem je trava vzdycky zelenejsi... kazdy i sebestarsi strom je pro ne vyzva k likvidaci... a za nimi step a poust...

Jeden pán ve vsi má jednu kozu.
Jezdí kolem ní kontrola na ty moje "rozmazlené prevítky",
evidentně kontrola o chovu dvou a více kusů nic neslyšela.

Ale to není to, proč jsem se usnesl a libé prstíky své na klávesnici kladu.
Kdybyste viděli, co tam pánovi kozenka udělala se VZROSTLÝMI, považme,
stromy, jak jim krásně a systematicky kůru oloupala, a jak všechny uschly,
to byste koukali. Ale místo krásné loučky jí tam nyní kvetou hlavně pryskyřníky,
ty ona moudře nepapká. Jestli ono tam v té bažině nebude něco špatně...

Už několik let mě tyhle příběhy o kozích ničitelkách kazí radost z jejich chovu, protože musím být stále připraven, že se budu muset koz zbavit. Letos jsem je měl na pastvinách celkem 5 (3 maminy+2 kůzlata) a v srpnu dokoupil kozlíka. Mám je s ovcema asi +/- 50ks. Pasu na pronajatých pozemcích, kde je spousta ovoc stromů. různého stáří. Spodní větvičky okusují, ale do kůry se ještě nikdy nepustily. Na každé pastvině ale nechávám v určitých místech růst různé keře a nálety. Tak stále přemýšlím jestli díky těmto keřům dávají kůře na stromech klid, nebo taky díky velkému prostoru a zábavě s ovcema.

Nebo že by platilo pořekadlo - "jaký pán, takový prevítek" ? ? ).

No tak jde o to, co to je za sad.
My je pasem v třešňovce a staré stromy nechávají úplně na pokoji, u mladých berou jen letorosty a listí. Což ale stačí, protože ty "mladé" (16 let) jsou 3/4 kmeny, takže když se 70kilovej kozel natahuje do těch 2,2 m tak poláme kde co.
Staré hrušně zatím taky odolávaj, ale jabloně nemají šanci a to mají přes 60 let.
Sady se samozřejmě psly a pasou, ale chce to buď ovce (a ještě ne kdejaké plemeno, některé mají podobné potravní preference jako kozy), anebo pořádné ochrany.
JInak, koza jako štěpkovač za 1+.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Kromě fíkovníku a palem tam mám všechno a různého stáří. Ale nikdy, ani v zimě nedávám zvířatům žádné větve na okus.
Ta prostřední fotka, to je nějaký jasan, ne?

Pa... a ožranej do 2,2 m. Ale trvalo jim to tři zimy, než ho, mrchu, dostaly .
Po větvích se můžou umlátit, návrat k letnině a pařezovému hospodaření...

Já kdysi na začátku chovu naivně dala několik koz do malého jabloňového sadu. Dva roky byly jabloně v pořádku, třetí rok je všechny za dva měsíce zbavily kůry a za další rok jabloně uschly.
Ale je fakt, že sice plodily, ale byly to staré zákrsky po původním majiteli, kterých jsem se plánovala zbavit. Navíc kozy jsou s těmi stromy na malé ploše, takže je měly i pro zábavu. Teď si ze suchých kmenů udělaly drbadla. Pokud jsou zavřené na nějaké ploše se stromy a keři, některé z koz z nich loupou kůru, jiné to nedělají. Když jsme na pastvě a procházíme krajinou, všechny kozy okusují výhonky a větvičky z keřů a stromů. Žádná neloupe kůru, ani na to nemá čas, když se stádo postupně přemisťuje. Asi je to tedy zčásti z nudy a u profesora ty ovce jako kozí společnost možná působí prospěšně.
Přes všechny zkušenosti, že kozy sežerou, na co přijdou, se jich nechci zbavit. Právě pro tu vynalézavost, chytrost a čilost a spoustu dalších vlastností. I kvůli tomu, že jsou tak bezroblémové ohledně porodů, trávení, samy si poradí skoro ve všem. Navíc kozí sýr prostě bez koz nejde udělat . I stromy se dají chránit, ale dá to práci a musí se s tím začít dřív, než si člověk někam kozy dá. Bytelné prkenné ohrady kolem stromů pomůžou.

Lilo, to já vůbec netvrdím.
Sama říkám, že kozy jsou pro zlost, že bych to ve velkém chovat nechtěla ani náhodou.
Ničí mi tu, na co přijdou. Ale překvapila mě informace, že zvládnou vydolovat i tu tvrdou kůru starých stromů. To je vše.

Já mám všechny výběhy taky stromky oloupány z kůry, tedy postupně se z nich stává měsíční krajina. Jediné, co zůstává stát, jsou břízy. Ostatní víceméně postupně hyne. Naštěstí se jedná o náletové dřeviny, takže to neřeším - stejně by tam neměly být.

Mladej sad kozy zlikvidujou a udělají z něj měsíční krajinu, pokud stromky pořádně nezabezpečíte, starý sady s kozama spásám. Do starejch stromů se mi kozy nepouštěj, jen ožerou, kam na zadních dosáhnou. Ovce mi zlikvidovaly snad jen rybízy jinak si keříků nevšímají.

Jj, jak říkám - zlatý ovce
Ale víš co, Kubo, ono je to nejvíc taky o tom, jaké mají ty kozy prostředí a vyžití. Věřím, že při zavření na menším prostoru jakmile vyžerou to, co jim přijde dobré, se do těch stromů klidně pustí. Pokud je máš na velkých plochách, které střídáš, tak to asi tak neničí...

Ano, zlatý ovce! Sice s nima není taková sranda, a nejsou to takové kámošky, i když je mám hodně kontaktní, ale asi je mám radši než ty kozy. Navíc si je můžu stříhat a to je další velké plus . Dokážu si představit, že pokud bych obehnal starý sad pletivem a nechal tam kozy přes zimu a dal jim na výběr jestli maj žrát seno a nebo se pustit i do starejch stromů, tak věřím, že by i díky zimní nudě to asi stromy nedaly, jinak ale pastviny nemám velké, právě to pořád jen přehánim a převážim protože to mají všechno pořád vyžrané.

Ja sa divím že od roku 2010 ešte nepadla za obeť naša stará hádam 40ročná jonatánka ktorú majú kozy v malom výbehu, jedinú. kôra starých stromov im moc nechutí. A možno hrá svoje aj to že im stále dávam halúzky, v sezóne rôzne, v zime ihličnany.(na dvore ale padlo už niekoľko mladých stromkov).

To se taky divím, že Vám to už nesežraly. Jonatány jim chutnaly nejvíc . A větví mají taky dost, smrčky, borovice, všelijaké náletové dřeviny, větve ovocných stromů, všechno možné. U nás to začal vlastně kdysi nový kozel, už s tím sem přišel a některé kozy se to naučily. Radši s tou jabloní už něco udělejte, protože jak začnou, za pár dní ji máte pryč. U nás je ve výběhu jen jedna švestka (bytelně oplocená).

Kozy sežerou a zničí vše, nebo jen to, co jim dovolíte.

pajca napsal(a):
Kozy sežerou a zničí vše, nebo jen to, co jim dovolíte.

Naprosto dokonale vyjádřené .

V tom starém sadu ať to sežerou, je to samý bordel - švestky se šarkou, ostružiny, šípky. O x leté 20metrové ořešáky ani hrušně se nebojím, ani o třešně. Mám zkušenost že pokud takovéto vysokokmeny obalím pletivem proti okusu, kozí nálet přežijí. No a ty velké jabloně to taky snad zvládnou, když ne tak se svět nezboří.