Jak se socializuje dobrman

Obsah
  1. Nebyl čas na výchovu
  2. Obrat

Dcera nám sehnala a taky přivezla na hlídání domu dvouletou fenu dobrmana. Po čase jsme se rozhodli s manželem, že ji necháme připustit a jelikož je na zahradě dost místa, že si necháme jedno štěňátko. Narodilo se 5 krásných štěňátek. Čtyři pejsci a jedna fenka. Bylo rozhodnuto, zůstane doma fenka.

Nebyl čas na výchovu

Byla velmi milá, mazlivá, ale nebyl čas na její výchovu. Podzim byl loni jak víme, hodně pršlavý a zahrada si brala celý náš čas. Na vycházky jsme moc nechodili, mysleli jsme si, že psům bude stačit k vyběhání velká zahrada. Naše malá Bertička se tedy nedostala ani před dům.

Měla tři měsíce a čekali jsme návštěvu syna s rodinou. Přijet měli vlakem s 1,5 letým synem. Rozhodla jsem se, že vezmu kočárek a Bertičku, aby se prošla a půjdu jim na nádraží naproti. Vynesla jsem z domu kočárek, vyvedla štěně, ale ouha! Štěně odmítalo udělat v tom cizím světě byť jediný krok! Doba příjezdu vlaku se blížila, nezbývalo než dát štěně na kočárek a uhánět. Byl mrazivý vítr, tak jsem ji ještě přikryla dekou a běžela jsem. Sousedi se nestačili divit.

Obrat

Vlak přijel, štěně jsme v kočárku vyměnili za Pepíčka a šli. Šli mladí, ale Bertička ne. Asi 20 kroků jsem ji nesla, ale tříměsíční dobrman se pronese. Nakonec jsme ji dali do košíku pod kočárek a jako směšná karavana šli domů.

Od příštího dne jsem vzala matku dobrmanku i malou Bertičku a mráz - nemráz jsem s nimi denně chodila na 20 - 30 minut ven na vycházky. Třetí den malá zjistila, že ten velký svět venku je báječný, že se dá běhat s maminkou, ale že jistější je to u paničky, která má v kapse při přivolání vždy výborné suchary a jiné pamlsky.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (5x):

1
2
3
4
5

Autor textu a fotografií Karla Evjáková

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře