To nejzajímavější z diskuse na www.ifauna.cz - Jak usměrnit chování psa k cizím lidem na veřejnosti?

Máme devítiměsíční štěně křížence. Při jeho velikosti (momentálně má 30 kg) je dost velkým problémem jeho bezmezná láska a důvěra k lidem - vrhá se ke každému, koho vidí, nejvíc miluje děti. Jak ho vychovat, aby se na veřejnosti choval nezúčastněně a nevrážel do každého kolemjdoucího nosem? Nechci, aby jeho chování obtěžovalo okolí. Dost práce dává ho odnaučit alespoň skákat na lidi, ale jak ho přimět k tomu, aby si jich nevšímal? Mohu doufat, ze z toho „vyroste“? Odpovědi:

Povel přivolání

• Mám úplně stejný problém. Mám kavalíra a je dost problematické ho vychovat, protože hrozně miluje všechny lidi. Zatím se mi osvědčil stahovací řemínek, v podstatě jde o jakési kšíry, které ho (pokud je na vodítku) usměrní. Chce-li na někoho skočit nebo mě táhne, kšíry se napnou a nejenže ho nepustí, ale zároveň je to psovi nepříjemné, takže přestane. Pustit psa bez vodítka si zatím netroufám. Myslím, že se musí cvičit, nevěřím tomu, že z toho vyroste.

• Je nutné, aby váš pes zvládal přivolání. Myslím, že v 9 měsících už by ho mohl umět vcelku dobře. Sám od sebe to časem úplně dělat nepřestane, ale trochu se zklidní. U takto velikého psa je ale nutné, abyste ho zvládali i v horších situacích, než je tato. Zkuste s ním chodit v davu lidí. Když lidi tak miluje, tak se davu asi bát nebude, ale nebude vědět na koho se má soustředit dřív, protože lidi se mu budou před očima stále měnit, spousta nových pachů, … . Vy ho budete mít na vodítku, a když si žádných lidí nebude všímat, tak ho budete klidným hlasem chválit (aby poznal, že to je pochvala, a že patří jemu, ale žádnou nadšenou chválu jako třeba po čůrání). Pokud by chtěl na někoho skočit, nebo ho jinak obtěžoval, pak jim prudce trhnete zpět (musíte ho mít blízko sebe, aby bylo trhnutí dost razantní) se slovy: „To nesmíš, to nedělej!“. Je nutné ho v davu vodit tak dlouho, dokud nebude unavený a opravdu přestane dělat věci, které se vám nelíbí. Nejlepší by bylo to procvičovat několikrát denně, ale takovou možnost asi nemáte, takže alespoň každý den. Pejsek by měl brzy pochopit, co se od něj očekává. Tímto způsobem se ale stejně nevyhnete cvičení poslušnosti a hlavně přivolání a zakázání činností. Buďte v tom důsledná a razantní. Třeba si „objednejte“ nějakého kamaráda, ať se s vámi jako potká a vy mějte psa na vodítku a učte ho, že když ho zavoláte, tak musí poslechnout hned a ne až se přivítá. Trhnout s ním zpět k vám a pochválit, že se vrátil. Často to cvičit a teprve až to bude na vodítku zvládat, tak ho pouštět na volném vodítku (ne mu hned vodítko odepnout, ale jen ho začít pouštět z ruky),… . Je ale nutné, abyste byli důslední nejen při takovýchto cvičeních zaměřených na odnaučování, ale i při běžném venčení a vycházkách. Musíte být stale ve střehu a předvídat. Pokud nejste ochotni toto podstoupit, pak se smiřte s tím, že budete muset pejska celý život vodit jen na vodítku.

Příkaz "Na místo"!

• Myslím, ze tohle je přesně ono! To by mělo, doufám fungovat. To naše psisko celkem přivolání zvládá – jenže, nesmí byt ničím rozptylovaný. Běda, když ho zaujmou právě ti cizí lidé, nebo nějaké jiné psisko. To se prostě nedá odvolat. Budeme důslednější. Diky za radu.

• Mě se zase osvědčilo naučit dobře psa na slovo FUJ. To znamená něco, co se mě nelíbí a co nesmí dělat. K tomu jsem připojila příkaz NA MÍSTO. Samozřejmě jsem oba příkazy cvičila běžně při výchově. Myslím, že je to základ. Postupem času to stačilo k tomu, aby se návštěva mohla v klidu usadit. Potom dostal pes volno a mohl obkouknout návštěvu a lehce očichat. Když to začal přehánět, tak jsem ho zase usměrnila povelem FUJ. Když jsme byly venku, tak jsem povel NA MÍSTO nahradila povelem K NOZE. Měla jsem boxera a to je hodně temperamentní a silné plemeno, ale zvládlo se to dobře.

• Všem, my máme doma rok a půl starého baseta, když mu nebyl ještě rok, taky utíkal za lidmi a ještě víc za dětmi. Dnes si jich nevšímá, ale to nemůžu říct o ostatních psích kamarádech. Pokud je na volno a vidí psa, utíká za ním povel nepovel. Ale někdy poslechne, nemůžu říct, že by utekl pokaždé. A když už uteče záleží na tom, jak je mu daný pejsek sympatický. Pokud moc, musím si pro něj někdy i dojít, ale většinou ho odvolám na povel „ke mně“. Pokud chce náhodou očichat někoho cizího, používám povel „nesmíš“, přece jenom když řeknete na kolemjdoucího „fuj“, vypadá to zajímavě. Ale pokud se někdo chová k mému psovi neslušně, tak je to samozřejmě „fuj“. Jinak si myslím, že z toho váš pejsek vyroste, ten náš už to taky nedělá, dřív byl schopný sníst nějakému dítěti i zmrzlinu – skoro. Hodně úspěchů při vychovávání vašich miláčků.