Katalánský ovčák

Původ
Tento ovčácký pes pochází z katalánské oblasti Pyrenejí, přesněji jeho zrod je přisuzován údolí řeky Fresser. Katalánsko je severošpanělská provincie, která se rozprostírá od španělsko – francouzských hranic podél pobřeží směrem na sever až k Pyrenejím. Na rozšíření Katalánského ovčáka měl největší vliv chov ovcí, které se chovaly ve všech oblastech Katalánie.

Název
První název Katalánského ovčáka byl od roku 1911 Gos de Tura. Od roku 1936 je tento psík ve světě známý pod názvem Gos d´Atura cerda. Gos znamená v katalánštině „pes“, d´Atura je odvozeno od práce u stád. Označení cerda nesla krátkosrstá varianta Katalánského ovčáka, pocházející z oblastí Cerdanye. Ještě v roce 1990 je FCI uváděn krátkosrstý Katalánský ovčák, který se občas i nyní objevuje. Jeho srst je popisována jako krátká, hustá a přiléhající. Barva černá se znaky srnčí hnědé. Dnes je používán název dlouhosrsté varianty Gos d´Atura. Toto jméno je již bez označení délky srsti, protože čistokrevně se chová jen s dlouhou srstí.

Charakteristika
Pes střední velikosti, plný temperamentu, inteligentní, vytrvalý, zdravý, bez genetických chyb. Velmi zdrženlivý a ostražitý. S ušlechtilým výrazem, prostou, poctivou venkovskou povahou, ovčákovi a svěřenému stádu obětavě oddaný. Velmi odolný proti horku, chladu a všem výkyvům počasí. I při skromné potravě je schopen pracovat i v mimořádně obtížných podmínkách.

Použití
Opravdová povaha plemene vyniká při dohledu nad stády. Pes následuje nejen pokyny pastevce, ale je v mnoha případech schopný zasáhnout podle vlastního rozhodnutí. Vede stádo s podivuhodnou lehkostí tak, že se žádný kus od stáda neodloučí. Naopak je schopný na požádání pastevce oddělit z ohrady kusy určené na porážku nebo ke stříhání. Jeho velká odvaha a statečnost připouští také jeho využití ke hlídání.

Popis
Pes střední velikosti – kohoutková výška psů od 47 do 55 cm, fen od 45 do 53 cm. Poměr délky těla k výšce je asi 9 : 8. Silná hlava je lehce vypouklá a široká uprostřed, proto vypadá mohutná, ale přitom úměrná k velikosti těla. Vrchní část hlavy musí mít k čenichu poměr 4 : 3. Horní část hlavy je vyšší než širší, s čelní rýhou, která je v přední třetině výrazně zřetelná a směrem k týlu se vytrácí. Hřebenová kost je výrazná. Horní plocha je lehce klenutá, ve střední části může mít ohraničené větší ploché místo. Čelní oblouky jsou dobře vyvinuté, oční oblouky zřetelně výrazné. Stop dobře znatelný, ale bez velkého zdůraznění. Nosní houba je rovná, úměrná k hlavě a bez výjimky černé barvy. Čenich je rovný, spíše krátký, v podobě komolého kužele se zaobleným ukončením. Pysky jsou silnější, napnuté, z téměř rovné linie rozdělené. Dolní pysky nevisí dolů (jako prověšený koutek). Pigmentace je intenzivní černé barvy. Patro je rovněž černě zbarveno. Čelisti i zuby jsou silné, bílé a zdravé, mají mít dobrou velikost. Skus je nůžkový. U pracovních psů se vyskytují ulámané špičky u tesáků. Oči jsou široce otevřené, kulaté, tmavé jantarové barvy s černě lemovanými očními víčky. Mají ušlechtilý výraz, jsou živé a inteligentní. Uši jsou vysoko posazené, trojúhelníkové, tenké, ukončené špičkou. Ušní chrupavka je měkká a není tlustá. Uši přiléhají k hlavě. Poměr jejich šířky k jejich délce činí 8 : 10. Uši jsou kryty dlouhou srstí, zakončené jako štětec, pohyblivé. U pracovních psů mohou být uši kupírovány. Krk je výrazný, silný, svalnatý, kratší, ale v takové míře, že je zachována dobrá pohyblivost, v ramennou dobře usazený. Horní linie těla je delší, pevná, svalnatá a svědčí o síle a pohyblivosti. Kohoutek je výrazný. Záda jsou rovná, bez prohnutí, s lehkým zvýšením k zádi do výše kohoutku nebo u něco níž. Záď je robustní a svalnatá, lehce skloněná. Hrudník je široký, dobře vyvinutý, dosahující až k loktům. Žebra mají být klenutá, bez plochosti, uzpůsobená dobré pracovní výkonnosti. Břicho je lehce napnuté, s krátkými, pevnými a dobře utvářenými boky. Ocas je nesený spíše níže. Může být dlouhý (lehce přesahuje patní kloub) nebo krátký (nejméně 10 cm). Jsou i bezocasí jedinci a u pracovních psů je ocas kupírován. V klidu je ocas nesen svisle, na dolním konci takovým způsobem ohnutý, že mu říkáme „šavlový ocas“. V pohybu je vesele zdvižen, nikdy na zádech svinutý. Ocas je pokrytý dlouhou jemně zvlněnou srstí. Přední končetiny jsou pevné, suché a rovné při pohledu ze předu i ze strany. Loket se nachází přibližně v polovině kohoutkové výšky. Ramena jsou svalnatá a pevná, lehce šikmá. Úhel nadloktí – vřetení kost má být kolem 135 stupňů. Předloktí je kolmé, pevné, dobře pro práci upotřebitelné. Kloubní úpon přední nohy a střed přední nohy jsou prodlouženou kolmicí předloktí a jsou spíše krátké. Přední tlapka je oválná, s černými a odolnými polštářky. Kůže mezi polštářky je dobře patrná a bohatě krytá srstí. Drápky jsou černé a silné. Zadní končetiny jsou silné, svalnaté, mají mít správný úhel, vyjadřují sílu a pohyblivost. Stehno je dlouhé, široké a svalnaté, na silných kostech. Úhel pánevní kost – stehenní kost je asi 115 stupňů. Úhel stehenní kost – holenní kost asi 120 stupňů. Bérce mají mít robustní kosti a silné svalstvo. Hlezenní kloub má být hluboký, rovnoběžný, v úhlu asi 14 stupňů. Zadní tlapka je podobná přední tlapce, ale má dvojité paspárky s kůstkami, které jsou nízko posazené a každý jedním drápem ukončený, mezi prsty kožní blánou spojené.
Kůže je silnější, na těle a na hlavě přiléhající s dobrou pigmentací. Srst je dlouhá, hladká nebo velmi lehce zvlněná, tvrdá s hustou podsadou, zvláště v zadní třetině těla. Na hlavě tvoří bradku a kníry (vous), tupátko a obočí, které však nepřekrývá oči. Končetiny mají praporce a ocas vlajku. Výměna srsti je rozdělena do dvou fází – nejprve dochází k výměně srsti v přední polovině těla, potom se vymění srst zadní poloviny.

Barvy
Z dálky vypadá pes jednobarevně, na končetinách (packách) mnohdy se světlejšími odstíny. Z blízka vidíme různé odstíny barev: plavá, šedě – hnědá s nebo bez červené, šedá bílá nebo černá.
Základní barvy jsou:
– plavá barva s odstupňováním světlé, střední a tmavé varianty.
– pískově – žlutá (Aréna) stávající z šedé, bílé a černé srsti, rovněž ve třech variantách: světlé, střední a tmavé.
– šedá složená z bílé, šedé a černé srsti, ve variantách od stříbřitě šedé až po šedočernou.

Černé nebo bílé skvrny nejsou přípustné. Někdy je tolerováno několik malých skupinek bílé srsti v podobě hvězdičky na hrudi nebo na horní straně prstu (toto nesmí být doprovázeno bílými drápky).

Závažné vady jsou: hlava plochá nebo bez rýhy, růžičkové ucho nebo špatně posazené uši, chrupavka tvrdá srostlá, dlouhé nebo krátké různě postavené uši, světlé oči, chybějící dva premoláry, lehký předkus nebo podkus, prohnutá záda, končetiny nebo tlapky vtočené nebo vybočené, jeden nebo více bílých drápků, chybějící kost v paspárcích nebo jednoduché paspárky.

Vylučující vady jsou: agresivita nebo bázlivost, nedostatek pigmentu na pyscích, na nose, očních víčkách nebo patru, hnědá nosní houba, modré oči, bílé znaky, chybění více jak dvou premolárů nebo dvou jiných zubů, na zádech srolovaný ocas, chybějící paspárky nebo meziprstní blána, všechny drápky bílé, více jak tři centimetry nad nebo pod maximální nebo minimální velikost, hlava podobná Pyrenejskému ovčákovi nebo Briardovi, předkus nebo podkus. Psi musí mít dvě normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku.

Dne 15. 6. 2005 byl v ČR zapsán první importovaný jedinec z Francie – pes Virko Du Vanil Des Artses, pískové barvy z chovu p. Rénaud a dne 13. 7. 2005 byla zapsaná druhá představitelka plemene z chovu dr. Vári, plavá fenka Delvidéky Pasztor Aura, dcera španělských rodičů.
 

text a foto: Jana Čertíková