RETRIEVER – 12. část

Dohledávka
Dohledávku začínáme cvičit až tehdy, když pes dobře aportuje zvěř a provádíme ji zásadně se psem proti větru. Je důležité, aby pes pochopil, co po něm chceme. Zpočátku házíme zvěř na viděnou (smí se dívat kam padne) na přehledném terénu s nízkým porostem. Následně potom házíme na viděnou do porostu vysokého maximálně 30 cm. Při dohledávce nesmíme (dle zkušebního řádu) dávat povel „aport, nebo „přines“. Používejte povely „hledej“, „ztratil“, „hledej ztracenou“. Psa pozorujte, začíná-li zvěř hledat nosem. Jestliže pes pohozenou zvěř navětří, přiběhne k ní a nejeví snahu ji uchopit a přinést, dejte povel „aport“ a trvejte na tom, aby vám pes zvěř vždy přinesl. Stejně tak trvejte na tom, aby vám ji předal do ruky, nejlépe v přesednutí. Při výcviku vždy dbejte na správném provedení dílčích částí cviku. Jen tak pes bude pracovat spolehlivě. Je nutná důslednost. Dohledávku začínáme na vzdálenost 20-ti kroků a postupně vzdálenost prodlužujeme až na 50–60 kroků.

Dalším krokem je pohození na slyšenou. Postup je stejný jako na viděnou s tím rozdílem, že psovi zakryjete oči. Pes má dobrý sluch a velmi rychle rozpozná směr, kam zvěř padla.
Zvěř je nutné pohodit z boku a vracet se oklikou tak, aby pes neměl příležitost hledat zvěř po vaší stopě. Zvěř musí dohledat pes proti větru bez jakékoli stopy v „nepopsaném terénu“.

Vlečka – přinášení zvěře na dálku
Základním předpokladem k vypracování vlečky je dobře zvládnutý aport se zvěří. Nápomocným cvikem je také zvládnutá disciplína – stopa pána.
Hlavní zásadou pro tento cvik je, že se musí provádět vždy po větru. Při tomto náročném výcviku je nutné psa nepřetěžovat, proto je vhodné v jednom dni cvičit tuto disciplínu maximálně třikrát. Zpočátku je lépe cvičit brzy ráno nebo až večer, protože v tuto dobu jsou psi v té správné optimální kondici. Jakmile má pes tuto disciplínu zvládnutou, je vhodné ji cvičit i v poledne, protože v tuto dobu se obvykle provádí na zkouškách. Zpočátku používáme zvěř, kterou pes aportuje nejraději (králík, bažant).

Vlečku taháme tak, že na nástřelu (začátku) naškubeme trošku peří či srsti z taženého kusu, místo pořádně zapachujeme a táhneme vlečku maximálně 100 kroků rovně. Je vhodný terén s nízkým porostem. Psa dáme na 5-ti metrovou šňůru, přivedeme ho k nástřelu a necháme místo řádně očichat. Potom psa vedeme pomalu po vlečce. Psovi ukazujeme rukou k zemi, kde vede stopa a snažíme se, aby pracoval s nízkým nosem. Kdykoli dá nos k zemi pochválíme ho. Pár kroků před zvěří, jakmile ji pes uvidí, ho vypustíme a dáme povel „přines“. Když pes zvěř uchopí, otočíme se a běžíme zpět na nástřel. Pes nás bude ochotně následovat. Na nástřelu si necháme zvěř správně předat, odebereme ji a psa hodně pochválíme. S výcvikem pokračujeme tak, že psa vedeme po stopě a přibližně 20 kroků před zvěří psa vypustíme. Pes určitě přiběhne ke zvěři, dáme povel „přines“. Jakmile pes zvěř uchopí, otočíme se, běžíme zpět na nástřel a vlečku ukončíme předáním. Psa pochválíme. Vlečku opakujeme s tím, že při vypouštění vzdálenost od položené zvěře prodlužujeme. Nakonec psa pouštíme tak, že s ním jdeme dvacet kroků od nástřelu, potom ho vypustíme a pes dokáže vypracovat vlečku sám. Pokud pes vlečku nevypracuje, nenasazujeme ho na volno, ale nasadíme ho na vodítku, vlečku s ním vypracujeme a pustíme ho na vzdálenost, kterou již dokázal předtím spolehlivě vypracovat. Nejde-li, vrátíme se na začátek výcviku.
Jakmile pes vlečku na 100 kroků zvládne, postupně prodloužíme vlečku na větší vzdálenosti, nakonec až na 200 kroků. Když pes dobře zvládne i tuto vzdálenost, začneme pozvolna měnit směr jedním vybočením do strany. Zvládne li i toto vybočení, přidáme vybočení druhé. Jednou doleva a jednou doprava. Nakonec psovi ztěžujeme vlečku různými změnami směru, taháním vlečky na různém povrchu, děláme vlečky v lese, měníme zvěř a děláme mu vlečku složitější. Tak nám bude na zkouškách spolehlivě pracovat a nic ho nepřekvapí.
Vlečka je velmi těžká disciplína, i dobře připravený pes může někdy zklamat. Je to taková „noční můra vůdců.“

Tresty a pochvaly
Jste li nuceni použít trest, aby jste psa donutili správně provést povel, který jste mu dali, udělejte to bezodkladně. Dodatečně nikdy pejska netrestejte, protože není schopen pochopit, proč je trestán. Trest by měl být především hlasový, protože pes velmi dobře rozpozná hlasovou intonaci a pochopí tak, že je za neposlechnutí kárán. Tělesný trest by neměl být používán, nebo zcela výjimečně. Tělesné tresty nikdy neprovádějte rukou, ta je pouze na pohlazení. Pokud potrestáte pejska rukou, bude mít z vaší ruky obavy a bude uhýbat a uskakovat při každém prudším pohybu. Účinným trestem je, uchopíte-li provinilce za šíji a zvednete ho, zatřesete s ním, přitlačíte mu hlavu k zemi. Takovýto trest spojte s důrazným pokáráním. Trest za provinění vícekrát neopakujte.

Při výcviku buďte k pejskovi laskaví, protože pejsek daleko lépe a ochotněji pracuje, pokud není ve stresu. Pochvalu použijte ihned po správném provedení povelu, který jste mu dali. Při chválení je důležité, jakou intonací k němu mluvíte. Pochvalu vyslovujte s nadšením, vynikající efekt má pochvalné jásání, poplácání a pohlazení. Pochvalu můžete spojit s podáním pamlsku

Retriever a voda
Retriever pochází z anglického slovesa „to retrieve“, které znamená „přinášet zpět“, tedy aportovat. Přirozenou a dominantní prací tohoto plemene je dohledání a přinášení zastřelené zvěře, hlavně pernaté, vodní a polní, ve všech přírodních podmínkách. Nejvýraznějšími vlastnostmi retrievrů jsou: vrozená záliba z přinášení různých předmětů, mimořádně kladný vztah k vodě, jemný stisk čelistí, snadná ovladatelnost, dobrý čich a vytrvalost, výrazná chuť k práci a ochota ke spolupráci se svým pánem. Na rozdíl od jiných loveckých plemen, která také zvládají práci ve vodě, je retriever ochotný jít i do ledové vody v zimním období. (Ostatní plemena toto nezvládají, nebo se sebezapřením.)

Pro retrievra je voda přirozeností, takže i malé štěně využije každou příležitost namočit se v kaluži. Nehubujte ho, aby jste u něj nepotlačovali přirozenou chuť k vodě. Naopak, nechte ho kaluží radostně proběhnout a klidně proběhněte spolu s ním. Pokud máte v okolí malý potůček, dejte štěněti příležitost proběhnout vodou. Pozorujte při tom, jak se chová a jak se k vodě pejsek staví. Dejte pozor, aby jste byli vždy v místech, kde je pozvolný přístup, aby vám zvídavý pejsek nespadl do hluboké vody. To by mohlo napáchat velkou škodu ve vztahu psa k vodě. Nikdy ho do vody nenuťte, nikdy ho do vody neházejte. Pejsek by se mohl začít vody bát a v budoucnu by do vody nechtěl. Stejně jako u každého výcviku si musí pejsek spojit vodu s něčím příjemným. Jsou vhodné procházky kolem rybníka, kde jsou kachny a jiná vodní zvěř. Štěně má mít možnost pobíhat na břehu a v rákosí. Pokud je na hladině kačena, je vhodné pejska na ni posílat a povzbuzovat ho za ní. Nemá-li štěně zájem nebo má z vody strach, běžte na kraj do vody a zkuste si tam s ním hrát. Je dobré vzít do vody jeho oblíbenou hračku. V létě je příležitost s ním plavat. Pokud se štěně bojí, zkuste jít do vody celá jeho lidská smečka, ale nechoďte příliš daleko od břehu. Štěně se samo osmělí a do vody půjde. Začne-li kňučet, vyjděte ven a uchlácholte je. Pokud z nějakého důvodu nechcete štěněti dovolit aby se namočilo, raději se vodě vyhněte, aby jste nemuseli pejskovi zakazovat chodit do vody a okřikovat ho v případě neuposlechnutí. Nedělejte mu v hlavičce zmatek, že jednou smí a podruhé ne.
Se samotným výcvikem začínáme na jaře či v létě, až je voda přijatelně teplá. Začněte, až když má vodu dobře osvojenou. Máte-li možnost, je dobré vzít s sebou k vodě staršího zkušeného psa, za kterým štěně půjde samo. Jakmile si pejsek vodu osvojí, dobře a rád plave, nastává čas ke cvičení aportu z vody. Aport z vody trénujte až v momentě, když ho má pejsek zvládnutý na suchu. Nejprve házíme aport tam, kam pejsek dojde. Postupně házíme dále od břehu tak, aby musel pejsek pro aport plavat. Z počátku se může stát, že pejsek ve vodě hrabe, to brzy zmizí. Nácvik začněte v místech, kde je pozvolný přístup do vody. Aport postupně prodlužujte. Dejte pozor na správné předání aportu. Pejsek by aport neměl pouštět na zem, ale vám do ruky. Měl by jít přímo k vám a neměl by vás obcházet, nebo se jinak vyhýbat předání. Zvládne-li toto, je dobré naučit ho předat aport s přesednutím. Otřepat se smí až po předání aportu, proto zpočátku stůjte co možná nejblíže u vody. Postupně od břehu ustupujte, aby se pejsek naučil spolehlivě přinášet aport dál od vody. Na nácvik aportu zvolte určitý předmět, se kterým si jinak pejsek nesmí hrát, ani ho překusovat. Je vhodný plátěný „dummy“, který dobře plave, pejskovi neklouže a dobře se nese. Váhu dummyka přizpůsobte věku štěněte.
 

text a foto: Jarmila Pokorná,
[email protected]