Prevence a léčba toxokarózy chrání zvíře i člověka

Řada majitelů i chovatelů psů a koček není dostatečně informována o tom, co vlastně znamená onemocnění toxokarózou a jaké jsou příznaky této choroby. Často se také mylně domnívají, že odčervování dospělých zvířat není nutné. Přitom právě tento nezodpovědný přístup přispívá ke zvyšujícímu se riziku onemocnění nejen zvířat, ale také člověka.

Co je toxokaróza?
Pojem toxokaróza označuje parazitární onemocnění psů, koček, případně člověka. Je odvozen od latinského názvu rodového jména původců škrkavky psí a škrkavky kočičí. Škrkavka šelmí s odlišným rodovým latinským jménem a životním cyklem je třetím zástupcem škrkavek cizopasících u psa a kočky u nás, není však nebezpečná pro člověka jako předchozí dva druhy.

Vysoká promořenost prostředí
I přes neustále se zlepšující chovatelskou a veterinární péči, jsou tito cizopasní červi stále velmi rozšířeným problémem v České republice. Závažnost toxokarózy tkví právě v celosvětové promořenosti populace psů a koček. Je to dáno tím, že samička má velkou nadprodukci vajíček, která jsou velmi odolná vůči vnějšímu prostředí. Larvičky se vyznačují dlouhou životností ve vnitřních orgánech jiných savců – např. myš = paratenický hostitel. Specifický je i vývojový cyklus škrkavek. Léčebné možnosti jsou omezené.

Migrující škrkavky
Dospělé škrkavky dosahují v závislosti na druhu a pohlaví velikosti 6–15 cm. Žijí v tenkém střevě psa a kočky, kde se živí natrávenou potravou. Samičky produkují ohromné množství vajíček. Vajíčka, která jsou okem neviditelná (nedosahují ani desetiny milimetru), odcházejí spolu s trusem z těla hostitele ven a stávají se infekčními, v závislosti na podmínkách prostředí po několika týdnech. Vajíčka jsou velmi odolná a v půdě je jejich životnost několik let. Po pozření infekčního vajíčka zvířetem se z něj vylíhne larva, která se zavrtá do stěny střevní a krví se dostane přes játra do plic. Larvy se v plicích rozdělí, část proniká do průdušek - tzv. transtracheální migrace a část pokračuje krví dále a usazují se v různých orgánech (svaly, játra, mozek, ledviny a podobně), mluvíme o somatické migraci. Larvičky v průduškách dráždí a způsobují kašel, pomocí kterého jsou vykašlány a polknuty a ve střevě již nyní rychle dospějí (předchozí doba putování tělem je přibližně pět týdnů). Usazené larvičky v orgánech se opouzdří a čekají na další příležitost. Pokud se nacházejí u gravidní feny, tak v druhé polovině březosti se „probudí“ a v děloze infikují štěňata. U štěňátek kolem 10 dne po narození již nacházíme škrkavky ve střevě. Fena vylučuje larvičky po dobu kojení mlékem a štěňata dále infikuje. Tímto způsobem se nakazí prakticky všechna štěňata ve vrhu. U koček se larvičky aktivují až po narození koťat, která se pak nakazí mateřským mlékem. Pokud infekční vajíčko sní někdo jiný než definitivní hostitel – tzv. paratenický hostitel, larvičky se mu ve střevě opět uvolní a pronikají přes střevní stěnu do krve, avšak putují jen cestou somatické migrace. Paratenický hostitel má pak ve svých orgánech infekční opouzdřené larvičky, které po pozření mohou nakazit definitivního hostitele (psa nebo kočku). Člověk se také může nakazit infekčními vajíčky a fungovat jako paratenický hostitel.

Jaké jsou příznaky?
Škrkavky škodí v těle v době migrace poškozováním orgánů a v době dospělosti ubíráním živin, traumatizací střeva a produkcí toxinů. Největší škody škrkavky napáchají u štěňat a koťat do doby přibližně tří měsíců po narození. Mohou způsobit závažné zdravotní problémy, vedoucí až k úhynu. Příznaky škrkavčitého onemocnění štěňat jsou: nedostatečné přírůstky, chronický kašel, chudokrevnost, průjmy a zvracení. Nejtragičtější bývá silná invaze u několikatýdenních štěňat, která mají nafouklá bolavá „škrkavčitá“ bříška, zvrací, průjmují a nepřijímají potravu, velmi často hynou.
Se zvyšujícím se věkem stoupá odolnost organismu proti škrkavkám u psů, larvičky v těle prodělávají cestu hlavně somatické migrace. Tomuto jevu se říká věková rezistence, u starších a starých psů se proto s dospělými škrkavkami setkáváme jen sporadicky. Invaze dospělců se u nich může projevovat střídavými průjmovitými epizodami.
Podezření na škrkavčitost si můžeme potvrdit nebo vyvrátit parazitologickým vyšetřením trusu. Výskyt dospělých stádií škrkavek ve zvratkách nebo ve stolici je relativně vzácný. Veterinární diagnóza je založena hlavně na mikroskopickém záchytu vajíček v trusu.

Možnosti léčby
Současné léčebné metody zvládají pouze dospělá stadia škrkavek ve střevě, opouzdřené larvičky v orgánech jsou před současnými preparáty chráněny. Proto je v kontrole tohoto onemocnění nezastupitelná prevence.
Určitě doporučuji odčervit v době krytí feny nebo kočky. Po narození štěňat, ve věku dvou týdnů, se odčervení matky i mláďat opakuje. Dále se pokračuje ve 14-ti denních intervalech do věku přibližně tří měsíců. Koťata odčervujeme poprvé v době tří týdnů věku (spolu s matkou) a pokračujeme do 12. týdne v třítýdenních intervalech. Starším mláďatům již stačí podávat antiparazitika po 3 měsících. Dospělá zvířata odčervujeme 2–4× ročně podle zamořenosti chovu (chovné stanice psů by měli preventivně podávat antiparazitika 4× ročně). Některé odčervovací preparáty se nedoporučují podávat v době březosti, v tomto období je nutná konzultace s veterinářem.

Aby léky zachutnaly
V současnosti existuje na trhu celá škála pomůcek nebo zchuťovadel vhodných pro podání tablet kočkám, případně lze u nich zvolit jinou formu odčervení (pasty, gely atd). Není proto důvod kočky, zvláště pohybující se volně venku, z preventivního odčervovacího programu vyjímat, především vzhledem k vyšší promořenosti škrkavkami ve srovnání se psy. Musíme si uvědomit, že nákaza infekčními vajíčky těchto škrkavek je nebezpečná i pro člověka, zvláště pro malé děti.

MVDr. Tomáš Fiala