Jorkšírský teriér – 4. část

Výchova a výcvik psa
Každý člověk má své zlozvyky a proto se nemůžeme divit, že i naši mazlíčkové jsou na tom podobně. Občas máme tendenci zaměňovat zlozvyky s tím, jakou má náš mazlíček povahu. Připravila jsem několik rad a nápadů, jak tyto zlozvyky odstranit nebo jim předejít, aby vaše soužití se psem bylo plné porozumění a přátelství. Pes, který vás neposlouchá a dělá si, co chce, je přítěží jak pro vás, tak pro vaše okolí. Ve většině případů to však není chyba psa, ale právě jeho majitele, který svého psa nezvládá a dostatečně se nevěnuje jeho výchově. Ovlivnit chování psa je nejsnazší do dvou let jeho věku. Samozřejmě lze vychovávat i psa staršího, jen jeho učení bude asi trvat o trochu déle.

Skákání
Většina psů projevuje svou radost ze setkání se svým pánem nebo jinou milovanou osobou divokým skákáním. To je způsobeno tím, že se pes snaží pozdravit svého pána „olíznutím brady“, a proto se snaží trochu povyskočit, aby dosáhl na váš obličej. Je nutné si uvědomit, že pes se vás nesnaží nijak zranit a jeho jedinou snahou není vás pouze ušpinit. Váš pes se opravdu snaží jen o radostné přivítání. Je rád, že vás vidí, proto mu nemůžete pozdrav odepřít. Je pouze nutné zamezit jeho vyskakování ať už na vás nebo na ostatní lidi, kteří přijdou na návštěvu – ne každému hostovi se to musí líbit. Pes nechápe, že člověk, kterého vítá, má na sobě sváteční šaty a jestliže je zvyklý tímto radostným způsobem zdravit všechny příchozí, nedělá žádné rozdíly. Učte tedy psa již od štěňátka poslušnosti a sebeovládání. Pokud čekáte návštěvu, i doma připněte psovi krátké vodítko. Jakmile uvidíte, že se chystá návštěvu „přivítat“ a vyskočit, stáhněte jej zpět za vodítko spolu s povelem „nesmíš“. Rovněž nedovolte návštěvám, aby nechali vašeho psa na sebe vyskakovat i přesto, že tvrdí, že jim to nevadí. Pokud se s vaším psem chtějí přivítat, požádejte je, aby se ke psu sehnuli. To vše ale platí také pro vás! Především vy musíte respektovat tento postup. Nejdříve naučte svého psa vítat se s vámi, v klidu. Pokud jste toto v mládí zanedbali a z malého skákajícího štěněte vyrostlo větší tele, které vás povalí na zem, musíte zjednat nápravu. Jak už bylo řečeno, jako první naučte psa, že při vítání nesmí skákat na vás. Pokud přichází návštěva, dejte psovi povel „sedni“. Pokud neposlechne a skáče dál, rázně ho stáhněte vodítkem dolů a vydejte povel „nesmíš“ a následně „sedni“. Když pes poslechne, nezapomeňte jej pochválit. S pochvalou nemusíte šetřit - to platí obecně. Až když se pes uklidní, dovolte návštěvě, aby se s ním přivítala tak, že se k němu skloní a pohladí jej. Vše opakujte podle potřeby. Pes nakonec pochopí, že pokud bude skákat, žádného přivítání ani pohlazení se nedočká.

Štěkání
Pes štěká vždy, když na sebe chce upoutat pozornost nebo upozorňuje na příchod cizí osoby. Ale co dělat, když štěkat nepřestává? Příčin může být několik. Někdy chce na sebe jen upoutat pozornost, protože vy se zrovna věnujete úplně něčemu jinému než on by si přál. Může se cítit ohrožen a štěká ze strachu. Jindy štěkáním upozorňuje na to, že se ve vašem okolí objevila jemu neznámá osoba. Štěkání nesmíte psa nikdy odvykat, ani mu dávat najevo, že je jeho projev nežádoucí. Nemusel by se pak ozvat ani v případě, kdy to bude namístě. Je ale potřeba zabránit štěkání, které není ničím motivováno. V případě, že pes štěká jen proto, aby na sebe upozornil nebo pokud štěká nadmíru v případě, kdy k tomu není důvod (návštěva, kterou už měl možnost si očichat, jedoucí cyklista a podobně) dejte mu povel „nesmíš“, „dost“ nebo „ticho“ a následně povel „lehni“. Lépe, když mu dáte vodítko a při vydávání povelu jím škubnete. V případě, že jste toto pejska nenaučili jako štěně, stejným způsobem můžete postupovat i u starších psů. Opakujte podle potřeby a za správně provedený úkon psa pochvalte. Jistě se také časem naučíte rozeznat tón štěkání a budete vědět, jestli má pes nějaký důvod štěkat nebo si jen něco vynucuje.

Vynucování pozornosti
Uvítání máme za sebou, ale pes si dále vynucuje pozornost každé návštěvy. Pes je společenské zvíře a je rád středem pozornosti. Vaši hosté jsou pro něho ideální – neumějí mu odepřít pohlazení ani podrbání, a tak se toho snaží co nejvíce využít. Zvykejte svého psa již od štěněte, že pokud máte v bytě hosty, musí vám ležet klidně u nohou. Jestliže je pes neodbytný a hosty obtěžuje, nesmějte se tomu a (i přes možné protesty hostů) psa pokárejte a ponechejte ho na jeho místě. V případě, že i toto jste psa nenaučili již v mládí, nacvičujte s ním v bytě cviky poslušnosti. Pozvěte si na návštěvu známého a cviky provádějte v jeho přítomnosti. Dovolte psovi přátele přivítat a krátce si pohrát, ale pak jej odvolejte a dejte mu povel „lehni“. Psovi můžete dát žvýkat pamlsek nebo hračku. Můžete ho mít na vodítku, aby neměl možnost se vzdálit. Naučte také psa, aby na povel „místo“ odešel na své místo a tam zůstal do doby, než ho zavoláte zpět. Za každý správně provedený úkon opět nezapomeňte chválit (eventuelně přidat pamlsek). A pokud hosty přestane obtěžovat, můžete jej nechat pohybovat volně.

Pelíšek
Ať má pes sebelepší a ten nejpohodlnější pelíšek, přesto bude nejraději ležet na gauči, v křesle a v posteli. Každý pes má rád pohodlí a rád spí na měkkém. Také rád leží tam, kde cítí pach svého pána a rád si vybírá vyvýšená místa, aby měl přehled o tom, co se děje v místnosti. Pokud nechcete, aby váš pes lehával na gauči nebo v posteli, nesmíte jej tam pustit ani jako malé roztomilé štěněčí klubíčko. Pokud jen jednou psovi dovolíte spát v posteli, nebude již nikdy chápat, proč ho z ní podruhé vyhazujete. Je jen na vás, jestli dovolíte psovi spát ve vaší posteli, ať už z důvodů hygienických nebo jiných. Většina majitelů se tomu neubrání. Jedna z možností je psovi vyhradit v bytě jedno křeslo, kde mu dovolíte ležet. Ale pokud opravdu nechcete, aby pes odpočíval ve vaší posteli, na gauči či v křesle, poskytněte mu takový pelíšek, který pro něj bude pohodlný a který bude mít oporu za zády. Nikdy nepřipusťte žádné výjimky. Pokud jste povolili a nyní se snažíte psa odnaučit co jste mu občas dopřáli, bude to pro něj velmi těžké pochopit. Náprava tohoto zvyku vyžaduje velkou trpělivost. Vytvořte pohodlný pelíšek na místě, kde jste nejčastěji. Pokud máte velký dům, klidně takové místečko vytvořte na několika místech, protože většina psů pobývá ráda právě tam, kde je jeho pán. Když pes vyskočí na křeslo, dejte mu pokyn „dolů“ a „místo“, přičemž ho k jeho pelíšku odveďte a ukažte mu, kam si má lehnout. Pes se pravděpodobně pokusí na křeslo vyskočit znovu, takže cvičení opakujte do doby, než si zvykne odpočívat ve svém pelíšku. Pokud přijme tento fakt a vy ho najdete v jeho pelíšku, nezapomeňte na pochvalu a odměnu. Jestliže pes cvik pochopil i prováděl a vy ho z nějakého důvodu po delší době najdete opět v křesle, psa pokárejte a s „upřímně naštvaným“ hlasem pošlete na místo. Jestliže pes z předchozích cvičení ví, že na křeslo nesmí, bude přesně vědět proč se zlobíte, a proto můžete být i přísnější - už se neučí, jen vás neposlouchá.

Sám doma
Stává se, že po vašem odchodu z bytu pes neustále naříká, štěká, vyje, demoluje vybavení bytu, škrábe na dveře nebo vás dokonce obdaří několika loužičkami. Pes je společenské zvíře a potřebuje svou „smečku“ – rodinu, která mu ji nahrazuje. Jeho naříkání a štěkání znamená, že se vás pokouší přivolat zpět domů a věci kolem sebe kouše z nervozity nebo nudy. Když je sám, necítí se dobře nebo se nudí. Máte několik možností, jak tuto situaci řešit. Můžete psa odnaučit věci ničit, ale trvá to delší dobu a možná do doby, než se tento zlozvyk odnaučí, vám pár věcí zničí. Snažte se proto odstranit z jeho okolí vše, co by mohl zničit. Jestliže se vrátíte domů a zjistíte, že pes přece jen něco rozkousal, pokárejte ho, můžete použít i fyzický trest. Doveďte psa k věci, kterou zničil a řeknete „nesmíš“ nebo „fuj“ a přitom ho plácněte přes zadek. Jestliže se tato situace bude opakovat, opakujte rovněž jeho potrestání (případě s větší razancí). Většinou každý pes časem pochopí, že ho neopouštíte na stálo, že se k němu vždy zase vrátíte a svého zlozvyku zanechá. Druhou možností je, že psovi vyhradíte jednu z místnosti, která se v případě, že by něco provedl (např. udělal loužičku) bude snadno uklízet, ve které nemá co zničit a ze které nebude mít přístup do ostatních místností v domě. Nejvhodnější místností je například koupelna, garáž nebo předsíň. Další z možností je zvyknout štěně odmalička přebývat v bytě v ohrádce. Nejlepší je tam vašeho pejska umístit v době, kdy chce odpočívat, jak přes den, tak v noci. Pokud se štěňátko probudí a začne kňourat, nesmíte hned běžet a brát ho z místa, na to si velmi rychle zvykne. Musíte jej z ohrádky vypouštět, když nekňourá. Vždy ho také musíte náležitě pochválit za to, jak bylo hodné. Po čase se naučí být v tomto zařízení v klidu a nebude proti tomu nijak protestovat. Nikdy pejska nezavírejte do ohrádky za trest, je to jeho domeček, ve kterém se má cítit dobře, ne vězení! Pokud chcete zvyknout na ohrádku staršího pejska, vyhraďte mu místo, nejlépe v pokoji, kde se zdržujete nejčastěji a postavte tam ohrádku. Vytvořte mu v ní příjemný pelíšek, ve kterém se bude cítit bezpečně a dejte mu dovnitř jeho hračky a misku s vodou. Psa do této ohrádky dejte nejprve na krátkou dobu, kterou postupně prodlužujte. Zpočátku buďte v místnosti, pokud je pes v ohrádce zavřený. Později začněte s výcvikem poslušnosti. S připnutým vodítkem v ohrádce nacvičujte povel „zůstaň“ tak, aby byl pes schopen zůstat na místě alespoň dvacet minut. Potom dejte povel „zůstaň“, sundejte vodítko a odejděte z místnosti. Pokud začne kňučet, vraťte se, a použijte povel „ticho“. V případě, že pes nereaguje, použijte mírného tělesného trestu, jako třeba uchopení za zátylek a zatřesení. Až pes vydrží po vašem odchodu z místnosti pět minut v klidu, vraťte se, pochvalte jej a odměňte pohlazením a pamlskem. Dobu vaší nepřítomnosti stále prodlužujte, pokud je pes v klidu, opusťte byt. Za chvíli se potichu vraťte a poslouchejte, zda nezačal vyvádět. Pokud štěká a kňučí, ihned ho vyhubujte, pokud je však v klidu, nechte jej o samotě ještě další dobu. Nezapomeňte chválit!

Žebrání
Vždy, když si vezmete něco k jídlu, pes sedí před vámi, upřeně na vás hledí, slintá, kňourá, štěká, škrábe … a to i přesto, že má svou misku plnou. Je to možná přežitek z dob dávno minulých, kdy psi žili volně v přírodě a živili se zbytky z lidských obydlí. Potloukali se okolo a čekali, co na ně zbude. Musíte štěně naučit dodržovat krmný režim. Krmte vždy ve stejný čas. Pes si zvykne na určitou pravidelnost a časem vám sám bude připomínat, kdy má jíst. Tento zvyk oceníte především ve chvíli, kdy váš pes onemocní. Jeden z projevů toho, že s vaším miláčkem není něco v pořádku, je nechutenství. Jestliže po vás pes nevyžaduje jídlo ve stanovený čas, měli by jste zpozornět. Jestliže to bude trvat delší dobu, pak opravdu není něco v pořádku a je potřeba navštívit veterináře. V průběhu stolování není nutné, aby jste psa zavírali do jiné místnosti, stačí ho naučit, aby při jídle ležel na místě nebo pod stolem. Nikdy mu nedávejte vaše jídlo od stolu! Je to podobné jako s tím pelíškem, povolíte jen jednou a jen těžko budete příště vysvětlovat, proč to dnes nejde a proč na vás zrovna dnes nemá koukat. Pokud mu chcete zpestřit jídelníček, dejte mu trochu do jeho misky, ale až ve chvíli, kdy jste po jídle vy. Tak to pro psa bude jen jeho „dobrota“ a ne vaše. Pes brzy pochopí, že pokud bude ukázněný, vždycky se pro něho něco najde. Jestliže se vám stalo, že jste neodolali smutným štěněčím očím a teď vám váš miláček zbaští téměř celou večeři, musíte začít s výchovou. Nakrmte ho předtím, než budete jíst vy. Klidně předstírejte, že zasedáte ke stolu, a pokud pes začne žebrat, odkažte jej povelem na jeho místo a zadejte povel „lehni“. Nácvik provádějte jen tehdy, pokud se pes právě nechystá na své jídlo. Cvičení můžete opakovat několikrát za den a pokud pes správně vykoná co chcete, zase chvalte.

Napadení psem
O nedorozuměních a konfliktech se psy vědí své celé generace motocyklistů, cyklistů, běžců a především pošťáků. Jestliže o psovi předem víme, máme čas zareagovat nebo se o to alespoň pokusit. Budeme předpokládat, že nejsme na psa, který nás ohrožuje, nijak předem připraveni. V případě, že máme podezření, že nás chce pes napadnout, začneme pomalu couvat. Nedíváme se mu přímo do očí! Klidně na něj mluvíme. Jestliže pes i přesto zaútočí, otočíme se k němu zády, přikrčíme se s rukama v klíně, napneme záda. V této pozici nám pes nemůže tolik ublížit, jako kdybychom k němu zůstali otočeni čelem. Jestliže u sebe máme v tuto chvíli vlastního psa, můžeme jej v této pozici skrýt v náručí. Také můžeme svého psa vysadit do koruny nejbližšího stromu nebo ho „přehodit“ přes plot. Pokud se perou psi mezi sebou, rozhodně je od sebe neodtrháváme za obojky! Snažíme se je od sebe odtáhnout za ocasy. Vyhneme se tak zbytečným poraněním, která mohou psi v zápalu boje způsobit i vlastnímu pánovi.