Etologie kritické periody ve vývoji štěňat

Etologie je vědní obor, zabývající se chováním zvířat. Jako samostatný vědní obor je etologie poměrně mladá, oddělila se od fyziologie zvířat a psychologie a psychiatrie lidské někdy ve 30. letech minulého století. Za otce moderní etologie je považován Rakušan Konrad Lorenz (1903–1989). Vystudoval humánní medicínu a pozorování zvířat bylo jeho koníčkem. K nejvýznamnějším Lorenzovým objevům patří objev impritingu (vtištění).

Impriting objevil Lorenz náhodně, když byl přítomen líhnutí husích vajec v umělé líhni. Byl sám s housaty, která se právě před pár hodinami vylíhla a o potomky hus se osobně staral. A k čemu došlo: všechna housata, i když povyrostla, stále pochodovala za svým adoptivním otcem a ostatní dospělé husy, ke kterým se Lorenz snažil housata přidat, tato housata naprosto ignorovala a odmítala. Vůbec je totiž nepovažovala za příslušníky svého druhu. U savců, mezi které patří i náš pes, etologové hovoří o procesech, podobných vtiskávání. Nejde zde o klasické ireversibilní (nezvratné) vtištění, jaké je možné u ptáků. Pes vnímá svět především pomocí pachu. Pes, který vyrostl jen mezi lidmi a sám sebe tedy považuje za jednoho z nich, pokud potká jednou jiného psa, okamžitě se s jeho pachem ztotožní a bude ho považovat za příslušníka vlastního druhu. Vtištění je tedy zvráceno.

Kritické periody psího života

Všechny druhy živočichů procházejí předem definovanými obdobími vývoje. U některých druhů – a patří mezi ně i pes - můžeme nástup některých těchto období předpovědět téměř na den přesně. Když poznáme důležitost kritických period psa, lépe pak porozumíme jeho chování.

Novorozenecká fáze - vegetativní fáze

Od narození do dvanácti dní věku.
• Chovatel by si měl v prvních hodinách po narození všímat hlavně biotonu (= životaschopnost, fitness) štěňat.
• Porodní hmotnost štěňat nemusí být vždy v závislosti s jejich biotonem (největší štěně nemusí být zákonitě nejživotaschopnější).
• Štěňata kývavými pohyby lezou směrem k cecíkům, předními tlapkami masírují mléčnou žlázu, vykonávají tzv. mléčný krok.
• Do konce prvního období (= do 18. dne života) by mělo štěně čtyřikrát zvýšit svoji váhu.

Během novorozenecké fáze se vyvíjejí smysly štěněte, štěně se začíná učit, jak být psem. Štěňata mají hned po narození vyvinutý čich, pachem poznávají cecíky matky a lezou v jejich směru. Pokusy prováděné ruským fyziologem Troškinem – natřel cecíky feny mentolovým olejem a štěňata z nich sála. Když cecíky posléze omyl, štěňata je nemohla najít. Čerstvě narozená štěňata mají plně vyvinutý pud i pro vyhledání tepla. Novorozená štěňata nemají vyvinutou chuť. U novorozeného až čtrnáctidenního štěněte neexistuje k sourozencům žádný vztah.

Chování matky
První dny po porodu štěňata sají každé dvě hodiny. Fena se z pelechu téměř nehne a nepřetržitě se o ně stará. Fena má v první vývojové fázi štěňat hodně práce. Štěňata očichává, čistí jim srst jazykem, masíruje bříška a povzbuzuje tím trávení a vyměšování. Rovněž po nich všechny pevné i tekuté výkaly ihned sežere a tím udržuje pelech v čistotě. Pokud štěňata sají pouze mateřské mléko, krásně mléčně voní a nikdy nejsou sebeméně cítit močí nebo výkaly.

Přechodná fáze vývoje štěňat

Od dvanácti do osmnácti dnů věku. Je charakterizována rozvojem zraku a sluchu. Oči se štěňatům otvírají někdy mezi 12. až 15. dnem života. Když jsou oči otevřené, ještě to nemusí znamenat, že štěně už vidí. Existuje již však reflex očních pupil. Do 21. dne života je schopnost vidění rozvinuta. Sluch – rovněž na zvuky štěně reaguje až po 21. dnu života. Začátkem třetího týdne života se štěňata rovněž učí regulovat sílu svého kousání. Fena přestává kojit a pomalu je odstavuje.

Chování matky
Fena už nekojí štěňata jen v pelechu, ale i venku. U kojení často stojí a nutí tím pít štěňata s hlavou nahoru. Cvik podávání tlapky pochází z reflexu mléčného kroku štěněte. Podávání tlapky u dospělého psa je infantilním gestem podřízenosti a vyhledáváním kontaktu.Funguje Lorenzovo miminkovské schéma, které platí obecně. Všechna mláďata mají určité zvláštní znaky (nápadně velká a kulatá hlava, plochý obličej, velké oči …). To již všem poskytuje optický signál – mládě! Miminkovské schéma chrání mláďata před agresí.

Kritická fáze pro vtištění

U psů začíná 18. den života a končí někdy okolo sedmi až osmi týdnů. Třetí až sedmý týden života štěněte je proto z tohoto hlediska nejdůležitější. I u psů však existuje extrémní případ vtištění, které je nezvratné. Pokud u štěňat nedojde k vtištění člověka do sedmi týdnů věku, nikdy nebudou člověka považovat za sociálního partnera. Potom jsme sice schopní je ochočit (podobně jako divoké zvíře) ale nikdy nedosáhneme silné sociální vazby psa na člověka, která je pro správný vztah psa a pána charakteristická. Trumler provedl pokus s vrhem štěňat dingů, která ve věku mezi třetím a sedmým týdnem věku neměla žádný kontakt s člověkem. Štěňata sice lidi viděla, ale nikdo si s nimi nehrál a nebral je do rukou, nikdo je nehladil a nesahal na ně. Výsledkem pokusu bylo, že z těchto štěňat vyrostli naprosto plaší psi, kteří se před člověkem schovávali, i když se jen přiblížil k jejich ohradě na vzdálenost deseti až patnácti metrů. Přitom oba rodiče těchto štěňat byli nesmírně přítulní psi, kteří si před očima svých štěňat s člověkem často hráli. To samé, co zjistil Trumler u dingů, však platí obecně, a to i pro kulturní plemena čistokrevných psů. Ve Spojených státech v Bar Harboru (stát Maine) je vědecký ústav R. B. Jackson Memorial Laboratory, v němž se vědci zabývají psychickými výkony psa. Mají tam mimo jiné i několik velkých výběhů, v nichž žijí čistokrevní psi bez zásahu člověka a vychovávají tam svá štěňata. Jsou to foxteriéři, bíglové, kolie a basenži. Všechna štěňata, která vyrůstají v těchto výbězích, se chovají přesně jako Trumlerovi dingové. Proto je třeba si vždy dobře rozmyslet a uvažovat, než si koupíme štěně odchované na „velkokapacitní“ chovatelské stanici. Je potřeba se zamyslet nad tím, zda chovatel, vlastnící až několik desítek fen, má na kontakt se štěňaty vůbec čas, zda se s nimi mazlil, jednotlivá štěňata hladil a každému z nich věnoval svůj čas. Předejdete tak trpkému zklamání z koupě celoživotně plachého a bázlivého štěněte. Štěňata si rovněž do sedmi týdnů věku musí vtisknout „archetyp“, pravzor správného psího chování, tj. vztahy k ostatním příslušníkům smečky, naučit se rozumět řeči psího těla, projevům podřízenosti, nadřazenosti, fenky si vtiskávají vzor mateřského chování své matky. Musí si udělat jasno, kam patří, že jsou představiteli druhu pes. V této době se formuje i archetyp jejich budoucího sexuálního partnera. Nejdůležitějším činitelem pro vytvoření si správných vzorců psího chování je v té době pro štěňata fena. Je proto nesmírně důležité chovat jen na fenách vyrovnaných a bez poruch chování (jako je např. nadměrná agresivita nebo bázlivost). Štěňata přejímají a napodobují podle matky vše. Je-li fena bázlivá, budou s vysokou pravděpodobností plachá a bojácná i její štěňata. Pomocí vtištění se pro nás z chovatelského hlediska přenáší nevhodné chování negenetickou cestou z generace na generaci. Podle etologických studií probíhá odstav štěňat u chovatelů příliš brzy. Štěňata se běžně prodávají mezi druhým až třetím měsícem věku, ale z etologického hlediska je nejvhodnější doba pro odstav štěňat od feny mezi čtvrtým až pátým měsícem. V případě úhynu feny (pokud neseženeme jinou náhradní fenu) je pro štěně nejlepším náhradním prostředím smečka stejně starých štěňat (sourozenců). Štěňata stará osm až deset týdnů, která zůstanou bez rodičů, si dovedou rodičovské role mezi sebou již perfektně rozdělit a vychovají se sama v naprosto normální příslušníky psího druhu. Pro štěňata je dobré, aby vyrůstala ve společnosti svých sourozenců a normálně se chovající matky. Vtiskávají si „archetyp“ mateřského chování.

Fáze socializační

Od osmého do konce dvanáctého týdne věku. Pes se učí základy veškerého sociálního chování. Velký rozvoj pohybových schopností štěněte, začínáme s výchovou. Štěně se učí rozlišovat příslušníky „své“ smečky a cizí tvory. Uvědomování si příslušnosti ke „své“ smečce. Štěňata si spolu hrají. V osmém až devátém týdnu začínají štěňata obvykle horlivě pronásledovat hozený míček – základ pozdějšího cviku aportu. Je-li psovod vnímavý, umí přirozenou hru štěněte využít jako základ pro spoustu dalších cviků. A vše se děje přirozenou, naprosto nenásilnou formou, která psa baví. Ve štěněcím věku je i nejvyšší učenlivost a zvídavost.

Chování psích rodičů
Se štěňaty si už nehraje jen psí matka, ale i otec, který je tím zároveň vychovává. A je to výchova přísná a spravedlivá! Otec štěňatům uděluje „výprask“ protřepáním za kůži na krku. U štěňat se přitom rozvíjí podřízenost. V lidské smečce nahrazuje úlohu psího otce člověk – proto tedy žádné bití, ale když štěně něco provede, je třeba ho uchopit za kůži na zátylku a pěkně s ním zatřepat! Štěně je velice chápavé a rychle se při naší důsledné výchově naučí, co nesmí.

Fáze sociálního uspořádání

Od dvanáctého do šestnáctého týdne, dle plemenné příslušnosti. Přibližně v tomto věku začínají štěňata dospívat. Začínají být nedílnou součástí rodinného prostředí, ve kterém žijí. Štěňata se stále více spoléhají na své schopnosti a poprvé se snaží získat určité postavení ve smečce. Štěňata si začínají budovat hierarchii. Pes, který do této doby vždy ochotně přibíhal k pánovi na zavolání, se najednou rozhodne utíkat úplně opačným směrem, než jdeme my. Pes utíká a prozkoumává okolí. Někdy se v tomto období mluví o „fázi útěků“. Majitelé si toho v tomto kritickém období musí být vědomi a na psa dávat zvýšený pozor.

Puberta psů

Podle plemenné příslušnosti - u malých plemen dříve - nastupuje ve věku šest až čtrnáct měsíců. Pes pohlavně dospívá.

Dospělost

Jeden až čtyři roky, velká plemena dospívají později než malá. Asi do věku čtyř měsíců jsou kritická období vývoje stejná u všech plemen. Později už se objevují meziplemenné rozdíly. Malá plemena dospívají fyzicky i psychicky dříve než velká. S dospělostí začíná druhá věková fáze psa. Pes (zejména dominantní samec) se bude snažit potvrdit si své postavení ve smečce. A divili byste se. Je to problém i u tak malých plemen jako jsou jorkšíři. Temperament teriéra tu hraje svou roli. Problém s vůdcovstvím ve smečce může skončit agresivitou. Na to, zda k otevřeným projevům agrese dojde, má vliv nejen pes, ale i jeho pán. Jistě, u jorkšíra to skončí krvavým štípnutím do ruky či nohy. Není to rotwailer a ruku nikomu neukousne. Přesto se jedná o nepříjemnost, které se dá v mnoha případech předejít. Obecně však platí pro soužití s jakýmkoliv psem, že základem je, aby měl na jeho výchovu majitel dostatek času a svému psovi se věnoval. Každý majitel jorkšíra musí počítat s jeho geneticky zafixovaným loveckým pudem a ostrostí. Výchovou a vedením k poslušnosti lze samozřejmě do určité míry toto chování korigovat, ale vždy tam bude! 
(Z knihy Jorkšírský teriér, kterou vydalo nakladatelství Robimaus. Knihu si můžete objednat na tel. č.: 311 670 538, 608 960 623.)