Děti mrazu – část 21

V celoročním seriálu jsme si přiblížili tajemství světa severských tažných psů. Jejich schopností, neuvěřitelné odolnosti, jejich pracovitosti, jejich neocenitelné pomoci lidem, rázovitosti jejich povah a často i jejich nelehkého údělu.

Epilog

Čas snobské „severské módy“ v české kotlině pominul. Lidé poznali na vlastní kůži, že zamilovat se do exteriéru seveřana neznamená pochopit jeho duši. Seveřan nezbytně ke šťastnému životu potřebuje spoustu času, podněty a práci. Jen tak může vybít svůj vrozený temperament. Kdo si ho pořídil jeho módní „bytový doplněk“, splakal nad výdělkem. Seveřan, který se nudí, stává se útěkářem a ničitelem. Hledá si práci a podněty sám.

Bohužel seveřané významně ubyli i z našich mushingových kolbišť. A to je velká škoda. Mnoho musherů „přešlo“ na rychlejší – evropské saňové psy. Jistě, jsou to „psi formule 1“, ale jejich psychické založení se od seveřanů podstatně (a zásadně) liší. Jsou superrychlí, občas „bezhlaví“ a především bez genetického kódu – přežití – , který koluje v krvi severských tažných psů už od jejich dávných prarodičů – vlků. Po závodu honem do dečky, vydýchat a do zatepleného boxu. Nic proti tomu: ale komu koluje v žilách romantická krev a v hlavě se mu honí vzpomínky na úděl dávných polárních výprav, na život Inuitů, severských indiánů a traperů, hledá něco jiného …

Severští tažní psi určitě nejsou pro každého, spíše se chce tvrdit, že jsou vhodní jen pro malé procento lidí. Uspokojí přírodního, sportovně založeného člověka, který má tu možnost (a touhu) se jim naplno věnovat. Pro takové lidi se seveřani stanou naopak drogou. Rozhodně nesouhlasím s názorem Rudolfa Desenského, který tvrdí, že severští tažní psi vlastně do Evropy ani nepatří. Ano, seveřany zrodil drsný nelítostný Sever, ale jejich vlčí přizpůsobivost, jejich schopnosti přežít a jejich svobodomyslná povaha jim otevírají srdce podobně „postižených“ lidí.

Za svůj kynologický život (psům se věnuji už jednapadesát let) jsem důvěrně poznal mnoho úžasných psích plemen. Srdce mi však „zlomili“ až aljašští malamuti – básníci mezi psy …