Letní koupání v přírodě

Tak jak se mezi lidmi najdou tací, kteří plavání milují, jiní si zaplavou, jen když je náhodou příležitost, ale najdou se i jedinci, kteří plavat neumějí, nechtějí, nebo se vodní hladiny doslova bojí, stejně tak je tomu i u psů. Některá plemena vodní živly přímo zbožňují a nevynechají jedinou příležitost namočit alespoň tlapky, jiná se celoživotně budou na vodní plochu raději dívat jen z dálky.

Nic na sílu

Psí vodomilové vyhledávají vodu v jakékoliv podobě. Ať je to kaluž, potok, mokřady, řeka, nebo nejlépe pořádná vodní plocha, třeba rybník nebo přehrada. Najdou se však i psi, kteří vodu, která by jim sahala víc než do poloviny končetin, nejen nevyhledávají, ale mají k ní určitý odpor nebo nepřekonatelnou nedůvěru. Tato nedůvěra k vodním plochám může být buď vrozená, nebo získaná špatnou zkušeností v mládí.

Rozhodně psa nikdy nenuťte jít do vody násilím a v žádném případě ho do vody neházejte. Naopak – pomozte mu najít důvěru ve vodní hladinu. Lákejte ho na aportíky, na pamlsky a na vaši přítomnost. Snažte se mu pobyt ve vodě zpříjemnit a pomozte mu najít ve vodě zalíbení. Možná to půjde, možná ne, ale pokoušejte se o to jen v přátelském duchu. Proč psovi vnucovat něco, co nechce a nikdy tomu nepřijde na chuť. Jsou to individualisté stejně jako my, lidé. Pokud bude váš pes patřit k hrstce jedinců, kteří k plavání mají odpor, nelámejte si s tím hlavu a najděte pro něj jinou zábavu. Vždyť můžete trávit společný čas i na břehu. Není přece nutné, aby pes za každou cenu plaval, když sám nechce.

Máte-li potřebu nebo jste-li přesvědčeni, že je důležité psa zchladit, ale on nechce do vody, můžete ho navyknout na pomalé zchlazení poléváním vody z kýblu. Jednorázové chrstnutí vody je však nepřijatelné. Psa jen vyleká a nedůvěra se prohloubí v dalším bodě. Také stříkání z hadice málokterý tvor uvítá s nadšením. I toto by mělo byt prováděno v poklidu, bez velkého tlaku vody a tak, aby se pes nebál. Další možností zchlazení psa jsou velké obklady ve formě mokrých froté ručníků, které se pokládají přes hřbet, krk a temeno hlavy psa. Samozřejmostí je poskytnutí dostatku vody k pití, a je-li to možné, tak co nejvíc stínu.

Seznámení s vodou

Pes každého věku, včetně štěňat, by se s vodou, kde nedosáhne na dno, měl zásadně seznamovat pozvolna a na vodítku. Může se stát, že se neznalý mladý pes bezhlavě vrhne do přehrady v absolutní nevědomosti, neboť se s něčím takovým ještě nesetkal, ale je do všeho hrr. Následný děj však může jeho reakci na vodu v dospělosti velmi ovlivnit. Hloubka, která na některých místech přijde z čista jasna, neboť mnohé břehy jsou strmé, ho může uvést do určitého šoku, který způsobí následnou nedůvěru ve velké vodní plochy. Někteří psi se mohou začít i topit, neboť opravdu není pravidlem, že každý pes umí plavat. Může se však stát i pravý opak, že psa cákající voda zcela nadchne a bude se do ní vrhat znovu a znovu. Radost z vody může mít i třeba desetitýdenní štěně, které bude samo od sebe rádo plavat, cákat a opětovně radostně běhat ze břehu do vody. Protože však nemůžete předem znát první reakci svého psa, je namístě určitá opatrnost, která navodí příjemnou atmosféru bez stresu, paniky a strachu, když pes najednou necítí pevnou zem pod nohama.

Vyhledávejte především zpočátku pozvolné vstupy do vody, a je-li to alespoň trochu možné, choďte do vody společně se psem a přidržujte ho za postroj nebo alespoň obojek. Ale pozor na silné drápky psa, který si neuvědomuje, že vás může zranit a že podrápání kůže je pro vás bolestivé. Toto si musí uvědomit člověk, a to dřív, než k tomu dojde a bude rozčarován. Že pes člověka může ve vodě bolestivě poškrábat, si majitel psa musí uvědomovat zejména tehdy, když se ve vodě nacházejí i jiní lidé a pes, třebaže radostně, plave i k nim.

Rovněž je nutné nepodcenit určité nástrahy přírody, jakými jsou zamotání se do vodních rostlin či vysoké břehy, na které se pes často sám bez pomoci člověka nevyškrábe. Ale pozor také na háčky rybářů.

Dovolit psovi čvachtání ve vodě a plavání můžeme prakticky kdekoliv, kde po vyhodnocení situace neshledáme žádné větší riziko a kde koupání psů není výslovně zakázáno. Ovšem člověk by měl zůstat ohleduplný k okolí. Ne každý přítomný plavec či opalující se tvor je nadšený, když kolem něho cáká a otřepává se pes nebo plave ve stejné vodě. Co na tom, že se přitom na jiné straně stejné přehrady nebo i jen o pár metrů dál dostávají do vody nejrůznější chemikálie a splašky. Reakce lidí nemajících v lásce psy jsou sice často nad lidské chápání, ale přesto by měl mít člověk (alespoň pejskař) trochu slušného chování a snažit se neobtěžovat přítomné svým nezřídka rozpustilým psem.

Jak často a kdy?

Na tuto otázku je velmi těžká odpověď, protože pro některého psa je 1× za měsíc ažaž a jiný by mohl ve vodě trávit dlouhé hodiny i sedm dní v týdnu. Pokud váš pes najde ve vodě zalíbení, bude milovat skotačení v mělké vodě i plavání za hozenými aporty. Můžete mu dělat vodní radost kdykoliv, kdy se vám to zrovna hodí. On bude pokaždé stejně vděčný. Důležité však je zvážit, zda je vhodná teplota vzduchu i vody s ohledem na kvalitu a typ srsti vašeho psa, a samozřejmostí by mělo být také zvážení stavu čistoty vody.

Pokud máte velmi špatný pocit z kvality vody, že pomalu nemáte chuť v ní ani smočit ruku, je na zvážení, zda je vhodné svému psovi dovolit plavání v takové vodě. Opět platí, že velmi znečištěná voda, která není vhodná pro člověka, není vhodná ani pro psa, třebaže se jedná o přírodní znečištění, kdy jsou rybník či přehrada plné sinic, ale automaticky i nejrůznějších bakterií. Pokud však přece jen nechcete nebo nestihnete svému psovi odepřít jeho náruživost k plavání, je důležité, aby co nejdříve po návratu domů byla jeho srst a především kůže opravdu pečlivě opláchnuta čistou tekoucí vodou. Psi ze špinavé vody mohou dostat různé kožní vyrážky a alergie či záněty s následnými výtoky. Při pití této vody, což je vždy velmi pravděpodobné, se mohou u psa objevit střevní potíže. U hárajících fen je pak riziko např. zánětu dělohy také vyšší. Vhodnějšími, co se kvality vody týče, se zdají být potoky a řeky. Zde však musíte zvážit, zda není proud vody příliš silný a jestli má pes dost síly dostat se pak sám ven.

Jsou plemena, respektive psi, kterým neuškodí zaplavat si i ve velmi chladných dnech, kdy teplota vody dosahuje jen několika stupňů nad nulou. Ovšem musí se jednat o celkově otužilé jedince, ideálně trénované, a také je nutné dohlédnout na to, aby po vystoupení z vody byli ihned po dobu, než uschnou, v pohybu, aby se zahřáli a neprochladli. Mnozí lovecky vedení psi aportují zvěř z hladin rybníků i ve velmi sychravém počasí a nejeden vodomil, jakým je například Novofundlandský pes, se vrhá do vody pokaždé, dokud se na hladině netvoří led.

Ovšem kromě možnosti prochladnutí existuje i problém „mrtvého ocasu“ (je znám i název „zmrzlý ocas“). Jedná se o přechodné onemocnění kořene ocasu, který ztuhne, přestane vytvářet pohyb a někdy i psa začne bolet. V takovém případě je zpravidla zapotřebí vyhledat veterinárního lékaře, který nasadí antibiotika či jiné léky. U lehčí, nebolestivé formy stačí teplo a za pár hodin tento handicap sám odezní. Každopádně je z tohoto důvodu vhodné psa po pobytu ve studené vodě alespoň trochu vysušit na zádech a na kořeni ocasu.

Jak dlouho vydrží pes plavat?

Vždy by měl vyhrát zdravý rozum (úsudek) člověka nad touhou psa. Pobyt ve vodě tak může být vhodný jak po dlouhou dobu, prakticky jen s malými přestávkami třeba i celé odpoledne či dopoledne, ale v chladných měsících by měl být pobyt ve vodě omezen jen na poměrně krátkou dobu, dalo by se říci na nezbytně nutnou dobu.

Také je třeba si uvědomit, že pes si sám neumí rozvrhnout síly, a třebaže dokáže doplavat poměrně daleko, může se stát, že již bude natolik vyčerpán, že nebude schopen doplavat zpět. Proto musíte myslet tak trochu za psa a nepřeceňovat ho. Existují však plovací vesty pro psy, které psovi usnadní plavání a dělají z plavání bezpečný sport. Navíc jsou některé opatřeny úchytem za krkem a pak je snadné psa vytáhnout na strmý břeh nebo do loďky. Pes sám nikdy není schopen vylézt z vody do loďky. Vždy potřebuje pomoc člověka.

Jak dlouho pes dokáže plavat, závisí na velikosti psa, plemeni, vytrvalosti i toku, ve kterém pes plave. Při zachování všech ideálních podmínek a u psa ochotného v klidu plavat můžeme počítat s uplaváním půl kilometru až jednoho kilometru. Ovšem zpravidla průměrnému plavci s průměrným tréninkem a dobrým stylem plavání docházejí síly po 10 minutách plavání. Pak se může vyčerpat a začít se topit.

Rozhodně existují i další rizika

Jak již bylo řečeno, najde se několik jedinců, kteří neumějí plavat a můžou utonout. Také psi s krátkými čenichy mohou mít s plaváním velké problémy. Stejně tak psi obézní nebo psi s velkým, silným a těžkým tělem, ale krátkými končetinami jsou při snaze plavat ve velkém nebezpečí.

Nezřídka se také může stát, že rozehřátý pes při skoku do vody dostane infarkt. Proto ať je plavání a cákání ve vodě sebevíc osvěžující, určité postupy a pravidla by měly být dodržovány. V parných dnech je potřeba dohlédnout na pozvolné vstoupení do vody nebo předběžné ochlazení – polití psa vodou. Stejně jako jsou jistá pravidla pro vstup psa do vody, nesmí se zapomínat ani na určitou pozornost, která má být psovi věnována po vylezení z vody. Jedná-li se o štěně, starého psa anebo jsou-li chladnější měsíce, je nezbytné myslet na již zmiňovanou možnost prochladnutí, a snažit se proto psa vysušit a zahřát pohybem. Problém však může být opačný, kdy pes, který má značně vyvinutý hustý kožíšek, si po vylezení z vody lehne na sluníčko a začne se vyhřívat. Pak může hrozit „zapaření kůže“ a následné velké problémy.

Další druh problémů se může týkat očí a uší psa. Je rozšířený názor, že psovi nesmí natéct do uší voda. V běžných případech si ji pes sám zatřepáním hlavou vypudí ze zvukovodů ven. Ovšem má-li citlivější zvukovod, je-li náchylnější k zánětům nebo pokud jeho uším není věnovaná dostatečná pozornost, může zejména znečištěná, obzvláště stojatá voda způsobit potíže, které budou vyžadovat dlouhodobé ošetřování, často spojené s návštěvami veterinárního lékaře. Také v případě očí, zejména u psů s méně či více vystouplými bulvami a u psů, kteří mají nedostatečnou tvorbu slz, může nepříliš kvalitní vodní zdroj způsobit nepříjemnou infekci s nutností další léčby. Jak vidno, zdravotních rizik je dost, třebaže se rozhodně netýkají všech psů. Přesto, nebo právě proto, je nutný neustálý individuální přístup k jednotlivým psům, neboť každý se v letních měsících může potýkat s jinými problémy.

Se psem k moři?

Reakce většiny lidí je: Do takového horka v žádném případě. Ovšem za určitých okolností – proč ne? Vždyť i tam žijí psi, i dlouhosrstí, i s krátkým čumákem … Nejdříve je však třeba zvážit jiné důvody, proč ne, než to, zda místní teplo pes zvládne. Na mnohých plážích je totiž psům vstup zakázán. Velmi často není v hotelích ani privátech pes povolen a v neposlední řadě – kam se psem, když se večer budete chtít jít někam bavit anebo si zajít na večeři či oběd? A pokud budete chtít den procestovat po památkách – bude vás moci provázet pes? A pojedete na dovolenou autem, autobusem, vlakem, či letadlem? A jak pak bude cestovat váš pes?

Až když budete mít pozitivní odpovědi a vyřešené konkrétní situace, které mohou nastat, můžete začít zvažovat, zda je vhodné s sebou vzít psa. Nejdříve je důležité podívat se na zdravotní stav psa a na to, jak snáší horko. Jistě, každému psovi vadí vysoké teploty, ale to i lidem. Jenže jsou plemena, která jsou při pobytu na slunci nebo ve vysokých teplotách ohroženější. Nadšení z vedra nad 30 °C zřejmě nebudou severští tažní psi a psi s hustými, středně dlouhými či dlouhými chlupy, ale především jedinci s výrazně zkráceným nosem, lymfatické slintavé typy a mnohá (nebojme se to říct) přešlechtěná plemena, která v teplejších dnech nejsou pomalu schopná jakéhokoliv pohybu. V těchto případech cestování psa na společné dovolené k moři nelze příliš doporučit, neboť může být utrpením pro všechny přítomné.

Avšak ostatní psi, a těch je většina, nemusí být ošizeni o společnou dovolenou, třebaže teplou. Vždyť i u nás v letních měsících se na týden i delší dobu přehoupnou teploty značně přes 30 °C. A zvládnou to psi, stejně jako jejich lidé. Takže jestliže se rodina chce o psa náležitě starat, věnovat se mu a tak trochu (hodně) dovolenou přizpůsobit i svému psovi, vybrat k pobytu vhodné místo, pak není žádný větší problém strávit společnou dovolenou u moře. Předpokládá se však, že takový „dovolenkový“ pes bude dobře vychovaný, zvyklý na pobyt v cizím prostředí, že bude poslušný a nebude okolí obtěžovat nezvladatelností a štěkotem.

Co se týče koupání psa v moři, tak pokud nebudou velké vlny, které by mohly způsobit jeho utonutí, proč ne. Někteří psi mohou být chvíli v rozpacích z tak velké vodní hladiny nebo i ze slané vody, ale brzy se jistě osmělí a rádi si užijí mořskou dovolenou. Důležité však je dodržovat pravidla, která jsou stejná jako v létě se psem u vody, dohlédnout na dostatek přísunu pitné vody, stín a večerní osprchování slané vody ze srsti a kůže alespoň každý druhý den. Pak bude pobyt psa a jeho rodiny u moře šťastným zážitkem pro všechny zúčastněné.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře