Pes a návykové látky

Pes a návykové látky
zdroj: Imagio
zdroj: Imagio

Možná si myslíte, že řeč bude o speciálně vycvičených psech vyhledávajících drogy. Nikoliv, přestože si zrovna tito pracanti se speciálním výcvikem zaslouží náš obdiv. Pozastavíme se nad psími narkomany, uživateli drog, závisláky v kožíšku. Divili byste se, kolik jich je. Možná i váš vymazlený a vychovaný pejsek je mezi nimi. Jak je to možné? Váš blízký přítel, kterého máte pod trvalou kontrolou a v dokonalé péči? Ano, a tu drogu mu možná denně sypete do misky zrovna vy.

Chutě a vůně krmiva

Zájmem slušného výrobce je, aby krmivo bylo plné hodnotných přirozených surovin, ve správné kombinaci masa, živočišného tuku a doplňujících kvalitních obilovin. Přirozené kvalitní suroviny, zejména maso a živočišný tuk, jsou nositeli pro psa přitažlivých vůní a chutí.

Bohužel prvořadým zájmem méně poctivého výrobce je, aby krmivo chutnalo bez ohledu na použité nejlacinější náhražkové suroviny. Dokonce aby si pes na něj vytvořil návyk. Ještě „vyšším“ zájmem je, aby odmítal jiná krmiva. Všechno ve jménu výdělku, konkurenčního boje, bez ohledu na zdraví zvířete.

Z celého potravinářství a krmivářství se dnes nejrychleji vyvíjí barvicí, nastavovací, konzervační a falšovací techniky, biochemie a receptura náhražek, falšování, klamání zákazníka. V Evropě chybí základní suroviny a jsou drahé. Zároveň se velká skupina lidí rozhoduje podle nejnižší ceny. Výrobci jsou více než ochotni těmto zákazníkům nalhávat, že každý si může koupit nejvyšší kvalitu za nejnižší cenu.

Chuťová přitažlivost a návykovost

Na začátku umělého zvyšování atraktivity krmiv byla sůl, obyčejná sůl, chlorid sodný. Už dávno není sůl nad zlato. Naopak v nadlimitním množství může velmi škodit. Sůl je jednou z nejlacinějších surovin, lacinější než moučky obilné i masové. A každé procento zvyšuje zisk, zvláště když se použije sůl v technické kvalitě, třeba posypová.

V začátcích falšování krmiv a konkurenčního boje byla zneužívána obyčejná sůl. Mnozí jsme to zažili v éře prvních granulí v Česku, na začátku devadesátých let. Bezohledně přesolené žrádlo neseriózních výrobců (i těch největších jmen) psům chutnalo. Ale zejména malí pejsci na něj hynuli – ani s mnohonásobným příjmem vody nebyl psí organismus schopný všechnu sůl bez následků vyloučit. Informovanější veterináři se při příznacích těžkých onemocnění majitelů pejsků začali cíleně tázat, čím krmí. Pes pak byl vyléčen pouhým vynecháním přesoleného krmiva během několika týdnů. Ti, u nichž se na přesolení nepřišlo, se prokrmili a propili až k nehezké předčasné smrti. Přestože se nikdo neopovažoval jmenovat světoznámý produkt silného globálního hráče, začala se sůl (sodík) plošně v krmivech kontrolovat, byla stanovena maximální hranice. Deklarace sodíku na obalu se stala povinnou a samotná sůl už dnes není takový problém. Přešlo se na „chytřejší“ metody a látky.

Psům to pořádně osolíme?

I v přípravě potravy pro lidi se manipulace se solí stále využívají. Manipulovat se strávníky se při troše znalostí dá velmi lehce. Když namícháte sůl a cukr ve „správném“ poměru, například v hamburgerové housce, sežvýkáte s chutí hmotu s takovým obsahem soli, který byste bez toho cukru do sebe nikdy nenasoukali. Majiteli fastfoodu se pak ohromně hodí, že máte nejen okamžitou nepřekonatelnou žízeň na litry sladkého syceného nápoje, ale také to, že téměř ihned vaše tělo přepadne hrozný „hlad“ na další housku plnou soli a cukru. Amerika proti této primitivní a obrovsky účinné metodě (kolísání tzv. rychlých cukrů v krvi) musí chránit celou skupinu obyvatel, kteří právě z podobných obchodních metod dorůstají do obludných rozměrů a hmotnosti při kvalitativní podvýživě. Tato návyková a škodící kombinace sůl–cukr působí velmi silně i na psy.

Působí na vás efekt slaných smažených chipsů, brambůrků? Na naše psy určitě. Je-li kombinace sůl–cukr (škrob) ještě vystupňovaná přesmažením v tuku, je pro náchylné jedince neodolatelná. Člověk vybírá nasliněným prstem i ty poslední drobečky ze sáčku smažených chipsů, pes by pro takovou chuť loudil celý den. Není žádný problém (pokud na to máte svědomí), dodat do psích granulí všechny tyto látky. A protože se tuk v granulích nesmaží, produkty smažení se biochemickou cestou napodobují a v rámci zchutňování doplňují. Do stejné skupiny „zlepšováků“ nahrazujících nebo doplňujících přirozená ochucovadla patří například i glutamáty.

Jak to doma poznat

Navykání psů na nevhodné a škodlivé ochucovací látky je metoda primitivní, prokazatelná, má negativní účinky. Ale obchodně skvěle funguje. Není pod dostatečnou kontrolou a nikdy pod stoprocentní kontrolou nebude. Chovatel má jen částečnou možnost odhadnout a odpozorovat nevhodné působení krmiva podle reakcí a stavu psa. Vzhled, vůně, pohmat, co zůstane v prstech po doteku, mechanické vlastnosti po rozdrcení mohou hodně napovědět. (Neodvážím se při dnešním stavu krmiv doporučit, co dělám sama: občas ochutnávám. Mohu si to dovolit, protože svá zvířata krmím kanadským krmivem, jehož výrobu, složení i kvalitu surovin dvacet let do detailu znám. Přesto stále porovnávám a ověřuji.)

Pro porovnání – co by v krmivu být mělo: přirozenými a vhodnými ochucovadly, ještě nad míru použitých vhodných surovin, jsou například hydrolyzovaná kuřecí játra nebo části ryb a podobné psy milované suroviny. Působením přídavku kyseliny (která v procesu hydrolýzy zmizí, spotřebuje se) se rozvine psovi známá a neškodná chuť a vůně, bez příjmu chemie. Na obalu bývá deklarováno v angličtině slovem digest, česky naturální příchuť. Obchodník ji často prohlásí za „čerstvé kuřecí nebo rybí maso“. I když jeho faktické množství je minimální, krmivu neškodným způsobem velmi zvýší atraktivitu, přitažlivost.

Stabilizátory a konzervanty

Možná by se ještě dalo něčím omlouvat využívání chuťových efektů některých chemických stabilizátorů a konzervantů, které se používají v levnějších krmivech. Aby nežlukly tuky, měly by se ošetřovat stabilizátory přírodními. U dražších kvalitních krmiv tomu tak je, obsahují například vitamin C, tokoferoly – vitamin E, extrakt z rozmarýnu a jiných bylin. Běžně se ovšem používají mnohem levnější a účinnější biochemické přípravky, nejčastěji na bázi kyseliny máselné (BHT, BHA). Tyto butyráty při určité koncentraci také zvyšují chuťovou přitažlivost například obilného šrotu pro masožravá zvířata. Stejně jako akryláty, látky vznikající při smažení, uvedené výše. Ve vyšších koncentracích mají zdraví škodlivé účinky. Do této skupiny patří ještě mnohé další chuť ovlivňující návykové stabilizátory, například na bázi kyseliny mravenčí, octové, propionové, používané i v potravinách.

Pokročilá doba jedová

Dokud byly používány pro zvýšení chuťové přitažlivosti a návykovosti jen tyto metody, to jsme ještě žili celkem normálně. Speciálně vyvinuté návykové látky, jaké se vyskytují v krmivech dnes, jsme neznali. Ani by nás nenapadlo, jak se dá pes krmivem programovat a řídit. Krmiva se dala střídat, zaměňovat podle momentální potřeby psa a stavu kapsy majitele. Když chtěl chovatel přeškolit psa z jedné značky na jinou, doporučovali jsme jako veterináři dvě možné metody. První z nich bylo postupné přimíchávání nových granulí do předchozích, tedy přechod bez hladovky během jednoho týdne, vhodný zejména pro štěňata. Třetí den se míchá půl na půl, ke konci týdne už sto procent nového. Druhou metodou, jen pro dospělé psy, bylo doporučení jednodenní (i dvoudenní) hladovky a pak nakrmení čtvrtinou dávky nového krmiva, při dalším krmení polovinou, další den už celou dávkou nového krmiva. Obě tyto přirozené metody jsou samozřejmě použitelné i dnes, ale bohužel jenom u „slušných“ krmiv. V těch neslušných jsou obsaženy takové rafinované přídavky, že někteří psi jsou ochotní i týden nepřijímat změněnou potravu a čekat na svou obvyklou dávku drogy. Může se vám stát, že přecházíte z laciného supermarketového krmiva typu „vedlejší rostlinné odpady s trochou kostní a péřové moučky“ na nejkvalitnější třídu „masová moučka plus rýže“, ale pes vůbec neocení živočišné vůně a kvalitní tuk. Jako závislák bude několik dnů v abstinenčních příznacích čekat, jestli mu zase nasypete jeho oblíbenou návykovou látku.

Jak z toho ven

Pokud nechcete ze svého psího přítele dělat popelnici ovládanou krmivářskými biochemiky, zeptejte se odborného prodavače ve specializované prodejně, ze kterých krmiv nelze lehce přejít na jinou stravu. Začínají být mezi odborníky známá. Je lépe se jejich zkrmování vyhnout, nezačít. A pokud jste do toho nechali svého psa „spadnout“, proveďte změnu.

Jak vyléčit psího závisláka

S potížemi a nějakým stupněm abstinenčního syndromu musíte počítat. Postupný přechod na nové krmivo je obtížný, pes dlouhodobě dokáže staré a nové krmivo třídit, vyzobává jen to, na které si (chorobně a nechtěně) navykl. Metoda dvoudenní hladovky při změně značky taky často nefunguje, je třeba se vyzbrojit trpělivostí a věnovat psovi zvýšenou pozornost, zejména jeho pitnému režimu. V každém případě čím dříve očistíte organismus psa od zbytečných a škodlivých látek, tím více posloužíte jeho zdraví.

Bez informací a jejich vyhodnocování se neobejdete. Internetem dnes dokonce kolují fotografie některých eurokrmiv, která mají v poslední době jinou recepturu a jiného výrobce pro Západ a pro Východ. Všímaví chovatelé porovnávají granule, které draze kupovali celé roky, s tím materiálem, který ze stejně potištěného a drahého pytle vypadává letos. Na pohled, na pohmat, podle čichu – v granulích toho v porovnání s minulostí (nebo v porovnání s výrobky určenými pro západoevropský trh) hodně chybí. Ale – kupodivu – psům i bez masa chutnají a vyžadují je. Co je v nich asi naopak navíc?

Je na rozhodnutí každého z nás, co svému psovi podáme. Stále máme na výběr, nejen v cenách, ale zejména v kvalitě výrobku a serióznosti výrobce a obchodníka.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

22.6.2014 15:58

Též bych byla ráda za konkrétní značky, ale doba je zlá a na toto si asi nikdo netroufne. Za článek díky, moc pěkně shrnuto.

22.6.2014 00:45

Dobrý den, zajímaly by nás asi konkrétní názvy krmiv, které klamou zákazníka... smajlík. smajlík