Vlčí žena

Pozdrav vlčím způsobem
Vlčí žena
Tanja Askani zachraňuje osiřelá vlčata.
Zpočátku vyrůstají mláďata odděleně, ale brzy se začíná s procesem integrace s ostatními členy smečky.
Ve věku tří měsíců jsou vlčata natolik vyspělá, že mohou začít žít v zooparku.
Vztah vybudovaný v dětství, při správném přístupu, přetrvává až do smrti.
Každodenní kontakt s Tanjou Askani je vždy důvodem k radosti svěřenců.

Světoznámá Češka, fotografka zvířat, autorka knih, které vyšly v několika státech, vydala poprvé knihu ve svém rodném jazyce. Tanja Askani, Češka pocházející z Ostravy, žije od roku 1990 v Německu, kde více než 25 let pracuje s vlky. Ve světě je nazývána „vlčí ženou“. Působí ve Wildparku Lüneburger Heide, významném severoněmeckém zooparku, který je největší nejen rozlohou, ale i počtem druhů zvířat tohoto podnebného pásma.

V Německu je častým objektem zájmu médií – rozhlasu, tisku a televize. Kromě mnoha kratších pořadů o ní byly natočeny dva ucelené dokumenty sledující její práci po dobu jednoho roku – od získání vlčího štěněte až po jeho zařazení do smečky žijící ve Wildparku.
Do dnešních dnů odchovala Tanja Askani mnoho těchto šelem. Provázela je za všech situací po celý jejich život. Svými vlky je považována za člena jejich smečky. Je si však vědoma, že se s nimi nemůže srovnávat či poměřovat. „I když si vlk umí na svého ošetřovatele zvyknout a jistým způsobem ho akceptovat, nedá se od vlka očekávat, že se začne chovat podobně jako pes,“ říká Tanja Askani.
Psi doprovázejí člověka po mnoho tisíciletí a prošli dlouhým vývojem domestikace. Vlci jsou šelmy, které se po celou dobu existence vyvíjely jiným směrem a musí ve volné přírodě spoléhat jen samy na sebe.
„Vlka nelze vychovávat, cvičit nebo trénovat. Vlkům nelze cokoli přikazovat ani je do čehokoli nutit,“ říká Tanja Askani, „já je mohu na jejich životní cestě jen doprovázet a pokusit se jim porozumět. To je snad největší rozdíl mezi psem a vlkem. Pes uznává svého pána až do smrti jako sociálního partnera a je ochoten se mu přizpůsobit, sloužit a vykonávat rozkazy. Toto chování neočekávejme od vlka. V přírodě má nejvyšší prioritu snaha o zachování rodu. Když vlk dospěje k pohlavní zralosti, dochází u něho k zásadní změně. Vztah k původní rodině ztrácí na intenzitě a jeho chování připomíná dorůstajícího adolescenta. Tento proces usnadňuje nezkušenému divokému zvířeti odpoutat se od rodičů a sourozenců a osamostatnit se. Vlk se vydává na dlouhou cestu, aby si našel neobsazené území a partnerku. Žene ho touha zplodit potomky, založit novou smečku a svá mláďata připravit pro další život. Tato jedinečná strategie divokých vlků je zárukou úspěšného přežití rodu Canis lupus. Proto i když se vlk narodí v zajetí, nedochází k vazbě či závislosti na člověku tak, jak to známe u domácích zvířat. I v zajetí si vlci ponechávají svou nespoutanost a samostatnost. Uvědomili jste si, že vlk nikdy nevystupuje v cirkuse? Vlci křivdy nepromíjejí ani nezapomínají. Chovám se k nim s respektem a velkou dávkou empatie. Mnoha­letá praxe potvrdila, že tato cesta je správná.“
Lásku k přírodě zdědila Tanja Askani po svém otci, který byl myslivec. „Odmala jsem měla okolo sebe spoustu zvířat,“ vzpomíná Tanja. „Lidé v okolí věděli, že když nějaké opuštěné nebo zraněné zvířátko bude potřebovat lidskou pomoc, najde u nás otevřené dveře i potřebnou péči a lásku.“
K přímé práci s těmito šelmami jí dopomohla náhoda. Stará polární vlčice v zooparku byla březí, a když nastal termín vrhu, několik dní nevylézala z nory. Byla nalezená mrtvá a s ní i její tři uhynulá mláďata. Teprve při pečlivé kontrole se zjistilo, že jedno ze štěňat ještě dýchá. Bylo bezvládné, podchlazené, dehydrované, přiotrávené mlékem matky, která zemřela při porodu. Tanja se polomrtvého mláděte bez váhání ujala, aniž by tušila, co to pro její další život bude znamenat. Osiřelé vlče, které pojmenovala Flocke (Vločka), díky její péči přežilo a pár měsíců vyrůstalo u ní doma s lidmi a psy. Soužití přinášelo nečekané situace a problémy, ale i výjimečné zážitky a spoustu emocí. 
„Flocke byla pro mne nejlepší učitelkou. Měla velice komplikovanou povahu,“ vzpomíná s úsměvem Tanja, „byla to ona, která mi zprostředkovala první konkrétní poznatky o vlčí duši. Umožnila mi pozorovat chování šelmy z bezprostřední blízkosti a pochopit výjimečnost tohoto zvířete. Flocke vytvořila základ pro mou další práci s vlky.“ 
V současné době se stará o šest vlků a na jaře by ráda přijala další mládě. Štěňata k ní přicházejí obvykle velmi brzy po narození. Zooparky nemají vhodné podmínky ani pracovníky, kteří by zvládli péči o handicapovaná mláďata. Takže když vlčí matka uhyne při porodu nebo když onemocní a nemá dostatek mléka, převezme vlčata do své péče Tanja. Jde o stavy nouze, kdy je nutno mláděti okamžitě pomoci. Potřebuje péči 24 hodin denně, často lékařský dohled, podávání léků a udržování teploty, čistoty a pohodlí. Individuální intenzivní péče vlčatům prospívá a zpravidla se rychle zotavují, vyvíjejí a rostou.
Když je krize zažehnána, přichází na řadu integrační období. Je třeba štěňata postupně zvykat na nové prostředí zooparku, kam budou později přemístěna. Obvykle je to už ve věku tři a půl týdne. Seznamují se s vlčím výběhem a jeho obyvateli, poznávají neznámé situace, zvuky, pachy. Tento proces je velice časově náročný a vyžaduje citlivý individuální přístup ke každému jedinci. Díky této přípravě jsou příchozí mláďata schopna žít ve výběhu zooparku bez stresu.
Tanja Askani své neobvyklé příběhy zachycuje nejen psaným slovem, ale hlavně na fotografiích a ve filmech. Je uznávanou špičkovou fotografkou zvířat a svými pozoruhodně autentickými přednáškami okouzlila publikum několika zemí.
Ve své vlasti se Tanja před pár lety prezentovala přednáškovým turné, které bylo zahájeno tiskovkou v ostravském Domě knihy a pokračovalo v rodné Ostra­vě, pak dál přednáškami ve Frenštátě, Brně a v Praze. Zájem veřejnosti tehdy překračoval možnosti přednáškových sálů. O své práci s milovanými vlky dovede Tanja vypravovat s emotivním zaujetím a respektem, pravdivě a nezaujatě.
Je autorkou knih o vlcích, které byly publikovány v Ně­mecku, ve Švýcarsku a v Ame­rice.
Nyní vychází její první kniha v rodném jazyce. Nakladatelství Élysion vydalo knihu „Naše vlčice Flocke – aneb dobrodružství výchovy šelmy v domácnosti“. Popisuje v ní nejen záchranu vlčího sirotka odsouzeného k nepřežití, ale i chování vlka do té doby nepopsané a nevysvětlené. Tady se čtenář dozví, jak se navždy spojil osud české ženy se životem vlků.
Fascinující, dojemný a někdy i úsměvný příběh je dokumentován mnoha desítkami barevných fotografií.
 

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (5x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře