Hamiltonův honič, Hamiltonstover

Hamiltonův honič, Hamiltonstover
Hamiltonův honič, Hamiltonstover
Hamiltonův honič, Hamiltonstover
Hamiltonův honič, Hamiltonstover
Hamiltonův honič, Hamiltonstover
Obsah
  1. Dlouhá historie, minimum informací
  2. Moderní chov od přelomu 19. a 20. století
  3. Je to primárně lovec, ne rodinný pes
  4. Příjemná ovladatelnost
  5. Rozhodně je to přátelské plemeno
  6. Pes se sklonem k workoholismu
  7. Hamilton a další zvířata
  8. Chov Hamiltonova honiče
  9. Zdraví plemene
  10. Jak by měl vypadat ideální představitel plemene?

Pes se sklonem k workoholismu

Pokud si jej člověk pořídí hlavně coby rodinného společníka, musí mít neustále na mysli, že se jedná o psa, kterého je nutné opravdu často zaměstnávat. Nudí-li se a jeho lásce k pohybu není vyhověno, může se u něj rozvinout problematické chování nejrůznějšího směru. Snadno se pak zkazí jeho jinak příjemná povaha, i jeho reakce se mohou stát nepředvídatelnými. Náprava pak není snadná, ani když je přidán dostatek pohybu. Tento pes se opravdu nechce povalovat na sedačce a chytat lelky.

Dobře a rád plave, rád běhá a skáče, do jisté míry rád spolupracuje a hraje si. Proto není vyloučena jeho účast v agility, coursingu, canicrossu a podobných kynologických sportech. Rozhodně uvítá aktivní rodinu, která například podniká výlety do hor nebo je jinak aktivní a může psa brát s sebou. Je však nutné mít dobře zvládnuté přivolání, aby se mohl svobodně vyběhat a nebýt jen neustále veden na vodítku. Jeho lovecký instinkt je velmi silný a jeho člověk to musí mít neustále na mysli.

Hamilton a další zvířata

Většinou se jedná spíše o dominantní jedince. Není ničím neobvyklým, že se hůře snáší s ostatními psy stejného pohlaví. Nenechá si jen tak něco líbit a někdy i při malé provokaci od jiného psa se nerozpakuje jít do ostré až nebezpečné hádky.

Je schopen žít pod jednou střechou s jinými domácími mazlíčky, ale je potřeba se mít na pozoru. Je to přece jen srdcem i hlavou lovec, zejména střední a malé zvěře. V přírodě se nadšeně pustí do lovu kočky nebo veverky. Proto i začlenění nového zvířecího tvora do rodiny, kde již žije Hamiltonův honič, může být hodně problematické.

Chov Hamiltonova honiče

Krátká srst vyžaduje minimální péči. Postačí občasné prokartáčování. Další pozornost vyžaduje jen délka drápů a čistota zvukovodů. Tudíž v ohledu péče o zevnějšek se jedná o zcela nenáročné plemeno.

Průměrná velikost vrhu se pohybuje okolo 7 štěňat. Aby byla zachována genová variabilita, chovatelé razí cestu, aby každá fena měla maximálně 3 vrhy ve svém životě. S ohledem na lovecké úspěchy jednotlivých fen je toto pravidlo různě obměňováno, pokud to má mít pozitivní vliv na kvalitu dalšího chovu. Co se týče exteriéru, množství psů, kteří mají exteriérovou vadu vylučující z chovu, je minimální.

Zdraví plemene

Celkově se jedná o zdravé plemeno. Přesto určité procento několika málo genetických nemocí zde je. Jedná se zejména o dysplazii kyčelních a loketních kloubů. Z nepochopitelných důvodů se počet postižených jedinců HD v letech 2013–2018 o 5 % zvýšil. Od počátku 21. století do roku 2013 se jednalo o 14,5 % postižených jedinců z rentgenované populace Hamiltonových honičů (dle norské statistiky). Chovatelé se však na tento fakt zaměřili a stále se snaží o chov zdravých jedinců.

Ve velmi omezeném počtu se může objevit epilepsie, PRA či kryptorchismus, v návaznosti na určité chovné linie. Hamiltonův honič se také může potýkat s obezitou, zánětem zvukovodu a ve výjimečných případech s torzí žaludku.

Jeho výrazné pracovní využití může způsobit, že je náchylnější ke zranění, nejčastěji přetrhnutí v křížovém vazu (kolenní kloub).

Jak by měl vypadat ideální představitel plemene?

Je obdélníkového tělesného rámce, vyvážených proporcí, působící dojmem velké síly a zdatnosti. Nikdy nesmí být hrubý a těžký. Musí být snadno rozpoznatelný rozdíl mezi psem a fenou. Chody jsou paralelní, silné a daleko dosahující.

Hlava je dlouhá, lebka lehce klenutá a středně široká. Stop je vyjádřený, avšak ne příliš. Nosní houba je vždy černá. Nosní hřbet je rovný, rovnoběžný s horní osou lebky. Horní pysky jsou dosti slabé, napnuté, zaoblené na konci a lehce převislé. Psi samci mají zřetelnější pysky než feny. Skus je nůžkový. Oči jsou mandlového tvaru, tmavě hnědé, s klidným pohledem. Uši jsou jemné, zavěšené ploše s vnitřní hranou přilehlou k líci. Ve střehu se uši jenom lehce nadzvednou na úroveň vrcholu mozkovny. Krk je dlouhý a silný. Kůže na krku je pružná, dobře přiléhá. Psi samci musí mít šíji zřetelně klenutou. Kohoutek je výrazný, hřbet rovný a silný. Záď je mírně skloněná, dlouhá a široká. Hrudník hluboký, dobře vyvinutý a dosahující až na úroveň lokte. Spodní linie a břicho jsou mírně vtažené. Ocas je nasazen v linii hřbetu a dosahuje k hlezennímu kloubu. Je nesen rovně nebo jen mírně šavlovitě prohnutý. U kořene je dost silný, ke špičce se zeštíhluje. Když je pes v akci, je dávána přednost tomu, aby nebyl nesen nad úrovní hřbetu. Končetiny jsou silných kostí v souladu s celkovou tělesnou stavbou. Při pohledu zepředu jsou postavené rovně a vzájemně rovnoběžně. Srst je tvrdá, nepříliš krátká, přiléhající dobře k tělu. Na hlavě, na uších a na přední straně nohou je srst hladká a velmi krátká. Na spodní straně ocasu a zadní straně stehen může být srst poněkud delší. Zbarvení srsti je tříbarevné. U dospělého psa je černé zbarvení ve formě sedla a pokračuje na šíji a horní straně ocasu. Plavé zbarvení je na hlavě, uších a končetinách, také na bočních stranách krku, na plecích a naspodu trupu, na stehnech a pod ocasem. Zřetelné je ohraničení mezi černým sedlem a plavým zbarvením na stehnech. Odstín plavé může být od zlatavého tónu až po sytě rezavou červenou. Bílé znaky v podobě lysinky, na hrdle, spodní straně krku, obojku, na hrudi, špičce ocasu a na prstech jsou tolerovány. Za vadu je považováno nedefinované sedlo promísením plavé a černé barvy s převahou černé barvy na bocích trupu, plecích a stehnech u dospělého psa, převaha zbarvení černé nebo plavé, stejně jako převaha bílé barvy.

Kohoutková výška psa je 53–61 cm a feny 49–57 cm.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (1x):

1
2
3
4
5

Autor textu Eva Nohelová
Autor fotografií Kateřina Dobrovská

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře