Psi proti zločinu V – Zkušení kynologové pochybují o názorech vědců
V seriálu Psi proti zločinu uvádíme příklady nasazení služebních psů, kteří převážně sledováním pachové stopy dopadli pachatele trestného činu. V minulém roce se však v pořadu Českého rozhlasu Plus objevily názory, jež tvrdily, že pátrací psi nevystopují některé osoby ve stresu, neboť hormony jim změní tělesný pach.
Takové tvrzení policejní psovody překvapilo, neboť oni mají spíše opačné zkušenosti. Mnozí policejní psovodi totiž pozorují, že když se psy trénují na stopách položených figuranty, jejich čtyřnozí pomocníci pracují standardním způsobem. Jdou po stopě se zájmem, ale v jakémsi klidu, aby splnili svoji výcvikovou povinnost. Když však stopují při ostrém nasazení, pracují s o poznání větší dychtivostí. Proč asi? Než však dáme slovo osloveným zkušeným policejním kynologům, uveďme něco ze zmíněného tvrzení.
Názory v rozhlasovém pořadu
Klíčovou úlohu hrál v experimentu italských vědců z univerzity ve městě Foggia gen pro přenos serotoninu označovaný také zkratkou SLC6A4. Lidé s delší verzí genu zvládají stres lépe než ti s jeho kratší verzí.
„Figuranty s kratší verzí genu, kteří se ocitli ve stresu, pátrací policejní psi nemohli najít. Pro spoustu genů máme různé varianty, proto jsme unikátní,“ připomíná vědec Černý.
Obavy, úzkost nebo strach prožíváme každý jinak. Každý z nás má pro ně konkrétní genovou výbavu a tu pak doplní osobní životní zkušenost. „Jsou lidé, kteří jsou odvážní, i když v mládí nebo dětství prožili nepříjemné příhody. Jejich genová výbava je chrání před posttraumatickou příhodou nebo depresí,“ říká neurofyziolog František Vyskočil.
Osobní pach
Strach a stres mění tok stresových hormonů. Autoři pokusu nechali dobrovolníky před uskutečněním pokusu veřejně vystupovat, psi pak některé z nich nevystopovali. Kromě serotoninu v tom hrály roli i adrenalin a kortizol.
„Máme dva typy potních žláz, ekrinní a apokrinní, ty druhé máme v podpaží a jsou charakteristické pro každou osobu, jako otisk prstu,“ říká Vyskočil. Psi podle něj nemohli dobrovolníky během pokusu najít proto, že stresové hormony překryly osobní pachový signál.
„Pejskové, kteří mají najít jednoho člověka, jsou zahlceni těmi obecnými třemi typy hormonů a ztrácejí stopu,“ dodává Vyskočil. Uvedená studie by mohla podle něj pomoci při výběru plemen pátracích psů, ať už jde o německé ovčáky, nebo o další plemena používaná v myslivosti.
Pach v evoluci
Změna tělesného pachu daná tím, že jsme ve stresu, měla a má evoluční význam. Podle profesora Vyskočila aktivace žláz v podpaží signalizuje nebezpečí a také naše předky rodu Homo sapiens i příslušníky jiných druhů varovala, aby byli ve střehu. „Je to typ vjemu, který necítíme vědomě, nedokážeme ho identifikovat jako nějaký typ pachu, ale evidentně ovlivňuje naše nervové dráhy a nabudí nás na dálku,“ říká vědec. Upozorňuje také, že stres prožívají jinak ženy a jinak muži. „Intenzivní pach, který se často line hlavně z mužských zasedání, a ženy ho velmi dobře rozpoznají, mohl být varováním před divokými zvířaty nebo před něčím dalším, s čím se mohli lidé setkávat, i před predátory, kteří by nás mohli ohrozit,“ vysvětluje Vyskočil.
Profesionální zločinec
Zjištění vědců nesnižuje roli policejních psů coby pátračů. Únosy dětí bohužel mnohdy páchají příbuzní a známí, kterých se oběti nebojí. Zločinec, který při činu není ve stresu, je více chráněný. Profesionální zločinci jsou těžko odhalitelní i pomocí mozkových skenů. Většině z nás v takové situaci svítí ty oblasti mozku, které informují o tom, že lžeme. „Když je někdo klidný, profesionální zločinec anebo duševně nemocný člověk, pak to vypadá, že má pravdu,“ vysvětluje profesor Vyskočil.
Tolik k rozhlasovému pořadu.
Co ukazují zkušenosti
Je divné, že se autoři pořadu nezeptali na názor českých policejních kynologů nebo záchranářů, kteří mají bohaté zkušenosti se stopováním. A to i v pátrání po lidech, o nichž se dá předpokládat, že byli ve stresu. Policejní psi dopadli nejednoho vraha, přičemž se nedá říct, že co vrah, to profesionální zločinec, tedy člověk, který podle rozhlasového pořadu nemusí být ve stresu. Mnozí lidé, po nichž policejní psi pátrají, bývají naopak rozrušení, zvláště když tuší, že je bude pronásledovat pátrací pes. Třeba v případě útěků vězňů, kteří věděli, že mezi příslušníky Vězeňské služby jsou psovodi s všestrannými psy a že je po odhalení útěku budou pronásledovat. Zda byli klidní, nebo ve stresu, nelze zjistit, ale jisté je, že psi šli v několika případech neomylně po pachové stopě i několik kilometrů, a to až do místa, kde na ně čekali komplicové s automobilem. Jeden takový případ prchající dvojice vězňů v západních Čechách jsme před časem popisovali.
Ke zvláštní teorii o změně pachu stresované osoby a nemožnosti takového člověka spolehlivě stopovat se vyjádřil i Jiří Dupal. Po šestatřicetileté kynologické zkušenosti v roli policejního psovoda u 1. oddělení kriminální služby a poté v roli vedoucího kynologické skupiny Územního odboru PČR v Písku má jasný názor: „Pokud by něco takového platilo, jak bylo uvedeno v rozhlasu, pak by se mně ani mým kolegům z Písku nepodařilo dohledat desítky pachatelů trestných činů po pachové stopě. Nešlo jen o zloděje, ale také o nebezpečné zločince včetně vrahů. A to v různých situacích – při stopování v přírodě, v zástavbě, za různého počasí, ve všech ročních dobách, ve dne v noci.
Mnoho vlivů
Policejní kynologové i psovodi dalších záchranných složek Integrovaného záchranného systému nejsou pouhými nadšenci pracujícími se svými čtyřnožci, ale většinou profesionály zamýšlejícími se nad nejrůznějšími aspekty ovlivňujícími pátrání. Vždyť nejde jen o vystopování zločinců, ale často také o hledání zbloudilých dětí a dospěláků, na jejichž včasném nalezení nezřídka závisí jejich přežití. Proto psovodi využívají nejrůznější možnosti dalšího vzdělávání formou kurzů nebo studia na školách se zaměřením na kynologii. Spolupracují však také s vědci na různých projektech, jejichž cílem je posunout ještě výše efektivitu práce služebních psů.
Proto jsme se v této souvislosti zeptali dalšího policejního kynologa, kapitána Ing. Vladimíra Makeše, jednoho z autorů právě končícího pětiletého projektu s názvem Využití vyspělých technologií a čichových schopností psů pro zvýšení efektivity vyhledávání pohřešovaných osob v terénu. Byl realizován ve spolupráci s Českou zemědělskou univerzitou a s podporou MV ČR.
„Vědeckou studii, jak bylo o ní mluveno v rozhlase, jsme nedělali. Ale moje zkušenost je taková, že u svých psů jsem nikdy nepozoroval, že by se práce z nácviků a praktického nasazení nějak lišila. Moji psi naopak pracovali při praktickém nasazení s větší chutí. Je pravda, že rozdíly ve výkonech při stopování jsou dané mnoha různými vlivy, které psovodi musí znát.
Uvedu však jeden zajímavý příklad, který se v učebnicích kynologie nenajde. Mezi policejními instruktory je jeden kynolog, od kterého si nikdo nepřeje mít na soutěžích našlapanou stopu. Ty bývají samy o sobě náročné, ale tento muž s menší váhou jim zřejmě přidává další obtížnost tím, že po sobě zanechává slabší pachový otisk. Nikdo to sice nezkoumal, ale je to mnohokrát ověřený fakt,“ říká kapitán Makeš.
Opak je pravdou
Stovky praktických a tisíce tréninkových stop má za sebou další policejní kynolog a jeho kolegové z oddělení služební kynologie Krajského ředitelství PČR v Plzni. Major Ing. Rudolf Kvanta je vedoucím zmíněného oddělení a jeho třicetileté zkušenosti z práce se psem, stejně jako poznatky jeho podřízených, mu říkají něco opačného, než tvrdili vědci v rozhlasovém pořadu.
„Rozhodně si nemyslím, že strach a stres měnící tok stresových hormonů změní osobní pach člověka tak, že by psovi ztížil, nebo dokonce znemožnil vypracování jeho stopy. Pokud se přece jen pach na zanechávané stopě mění, pak to není skokové. Skladba pachu člověka je složitá a každý člověk má individuální pach, který je ovlivňovaný různými látkami a situacemi, ale nemůže být změněn. Jestliže je prchající nebo bloudící člověk stále více stresovaný, pak tvrdím, že jeho pach na stopě je silnější. Pro mne je tím důkazem to, že pro psa je taková stopa stále zajímavější.
Když vědci říkají, že by na stopách byli lepší lovečtí psi, nic takového nevyvracím, ale jen podotýkám, že policejní psi musí být univerzálně použitelní, takže i k obraně psovoda a k zákrokům proti nebezpečným zločincům. Ovšem i psi obvyklých služebních plemen mají dobré lovecké pudy. Takže na stopě se chovají jako šelmy sledující kořist, což bývá každý, koho pes po pachové stopě hledá. S přibližováním se k hledané osobě roste jeho stopovací apetit. To může být nejen čerstvější stopou, ale právě i zesilováním intenzity pachu stresovaného člověka.
Ze své praxe mohou potvrdit, co říkají kolegové – že práce na praktické stopě je jistější a intenzivnější než na stopě tréninkové. Jak si to vysvětlit? Podle mého přesvědčení stresovaná osoba nemůže natolik změnit pach, aby to psa zmátlo. Pokud se osobní pach mění, děje se tak postupně, ale každopádně se zesiluje, a proto pozorujeme takový zájem psa při praktickém nasazení,“ zdůrazňuje na závěr major Kvanta, který je policejním kynologem od roku 1992.
