Líhnutí ještěrky obecné - Lacerta agilis - v inkubátoru

Při skládání písku z vlečky malotraktoru, uviděl můj zeť malá bílá vajíčka. Písek jsme prohrabali a našli celkem deset kožovitých vajíček. Byla 12 mm dlouhá a 8 mm široká. V líhni jsem měl v tu dobu vajíčka želv a tak jsem k nim tato nalezená přidal. Asi těžko bych našel vhodnou hromadu písku a v ní to vhodné místo, tak jako samice, která sem vajíčka nakladla.

Vajíčka líhnu ve vermikulitu a termostat mám nastavený na 27oC. Dávám je vždy na hromádku, nebo alespoň těsně k sobě, aby se dotýkala, ne do vyrovnaných řad, tak jak to občas vidím v některých publikacích. Plazi v přírodě také nakladou vejce na hromádku do hnízda. Pokud se vajíčka vzájemně dotýkají, mláďata ve vejcích se stimulují k vylíhnutí a líhnou se současně.

• vejce umístěná v inkubátoru
• foto: Vladimír Cerha

Vajíčka jsem dal do inkubátoru 6.7. a 20.7. jsem při odpolední kontrole uviděl po vermikulitu běhat malé ještěrky. Vylíhly se ze všech vajíček, i když původní polohu těchto vajíček jsem nemohl ani tušit a do inkubátoru jsem je dal tedy různě otočené. Jedno mládě se bohužel utopilo ve vodě, která je v inkubátoru z důvodu vlhkosti a zbývajících devět jsem odnesl druhý den na vhodnou lokalitu, kde tento druh ještěrek žije.

Ještěrka obecná je nejrozšířenějším druhem ještěrky u nás a je rozšířena téměř po celé Evropě a západní části Asie. Dorůstá do délka 20 cm. Žije na suchých travnatých lokalitách, kde se živí hmyzem. V tom spočívá její užitečnost.

Ještěrky mají mnoho nepřátel, například hady, ptáky, kunovité šelmy a i kočky domácí. Někdy se ještěrce útěk před nepřítelem ne zcela podaří a potom obětuje svůj ocásek, který oddělí od těla a ten svým pohybem upoutá pozornost, a ona zatím zmizí v úkrytu. Schopnost oddělit si ocásek mají i některé jiné druhy ještěrů. Tomuto jevu říkáme autotomie. Je to umožněno svaly a ocasními obratly, které jsou uprostřed zeslabeny. Svaly se prudce smrští, ocásek oddělí a vzniklou ránu uzavřou. Odlomená část po čase znovu naroste, ale má jinou barvu a jinak utvářené šupiny. Nedosáhne také původní délky. Ve vzácných případech se stává, že se ocásek oddělí jen částečně, a ze vzniklé rány vyroste druhý. Máme potom ještěrku se dvěma ocásky.