Omán – země hor

Omán – země hor
Hory Dhofar
Opuštěná vesnička Ghul
Různorodé vrstvy v horninách jsou na mnoha místech velmi dobře viditelné.
Silnice ve Western Hajar
Taiq sinkhole
Western Hajar

Divoká krása Arábie, to jsou úžasné tyčící se hory a hluboké kaňony, v nichž se dosud skrývají téměř zapomenuté horské vesničky s tradičním způsobem života.

Omán je místem velmi vyhledávaným geology – je totiž velmi bohatý na různé druhy hornin a také geologické útvary. Když po zemi cestujete, dříve či později si sami všimnete, jak se barvy skal a kamenů kolem vás mění, jak se mění jejich struktura, některé horniny jsou protkané přímo barevnými linkami tvořenými jinými druhy hornin… Pro geologa je Omán opravdový ráj, taková truhla s pokladem. Vrcholky hor jsou velmi bohaté na mořské fosilie. Nejběžnější horninou v Ománu jsou různé druhy vápence s širokou paletou barev od bílého přes žlutý až po šedý. Dále zde najdeme tzv. ofiolity – skupina hornin z části oceánské kůry, které byly vyzvednuty ze dna na zemský povrch.

Nejčastěji se v Ománu setkáte s tzv. vádí. Jsou to sezonní koryta řek, která se zařezávají do skal – najdeme zde celou jejich škálu: od velkých a širokých několik kilometrů až po drobné a úzké kaňony. Téměř všude je také možné narazit na jeskyně, některé z nich dosud nejsou prozkoumané. V místech, kde obrovské jeskynní komplexy zkolabovaly, najdeme tzv. závrty a úvaly. Největšími v Ománu jsou Tawi Attair a Taiq v oblasti Dhofar. U pobřeží Ománu se nalézají tzv. khors (nebo také fjordy). A samozřejmě i další zajímavé geologické útvary.

Vysoké hory, údolí, jeskyně, hluboké kaňony, úžasný výhled a scenerie, to vše Omán nabízí. Jedna z nejnavštěvovanějších oblastí je provincie Western Hajar (Al Dakhiliya) s pohořím Hajar a nejvyšší horou Ománu Jebel Shams (3 005 m n. m.). Při cestě na Jebel Shams potkáte údolí Wadi Ghul, které se napojuje na údolí Wadi Nakhr. U vstupu do vádí můžete pozorovat zbytky starého městečka Ghul s hliněnými domky. Wadi Nakhr je přezdívaný Grand Canyon, zde je možné se vydat na nejkrásnější vyhlídkovou cestu v Ománu – Balcony walk – vedoucí z Khateem do opuštěné vesnice As Sab s výhledem do hlubokého kaňonu. Na samotný vrchol Jebel Shams není možné se dostat, protože je to vojenský prostor.

Plošina Saiq (u Jebel Akhdar) se nachází severovýchodně od města Nizwa a je jednou z nejzajímavějších zdejších přírodních atrakcí. Nachází se v nadmořské výšce kolem 2 000 m, má v podstatě středozemní klima a po více než 1 000 let se využívá v zemědělství. Díky tomuto klimatu je možné zde pěstovat velké množství druhů ovoce, zeleniny a plodin.

Na opačné straně země se nachází druhé hlavní pohoří Ománu – Dhofar – u města Salalah (asi 1 000 km od Muscatu). Tyto hory nemají tak strmé a ostré hřebeny, jelikož jsou omývány pravidelnými monzunovými dešti zvanými khareef. V období khareefu jsou tyto hory v podstatě úplně nádherně zelené a na některých místech se skály stávají vysokými sezonními vodopády. V Dhofarských horách můžeme na mnoha místech pozorovat velmi zajímavý geologický útvar – travertinovou kaskádu.

V celém Ománu je možné jezdit džípem a navštívit tak i kouzelné kouty jinak nedostupné – některé cesty jsou téměř vertikální, a tak vyžadují pevné nervy. Ve Western Hajar je také velmi dobrá síť cest pro pěší turistiku. Všude po celé zemi je dovoleno kempovat.

Příště – Kadidlovník

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře