Chov obojživelníků: krmení

Cvrčci

V krmné technologii obojživelníků, stejně jako při krmení hmyzožravých plazů, se uplatňují především 3 druhy cvrčků -- Acheta domestica, Gryllus assimilis a Gryllus bimaculatus. Každý z nich má nějakou tu výhodu nebo nevýhodu. A. domestica se velmi dobře, až expanzivně množí, ale díky tomu dokáže i zamořit okolí a stát se nepříjemným nájemníkem bytu. G. assimilis je tichý druh, který se množí asi stejně jako G. bimaculatus, ale stejně jako předchozí dokáže žít i mimo chovatelské zařízení. Navíc se vyznačuje velkou pohyblivostí a rychlými skoky. Z tohoto důvodu bych já sám doporučoval k chovu a krmení cvrčky druhu Gryllus bimaculatus. Jejich produkce je sice proti A. domestica nižší, co do hlasitosti cvrkají stejně, ale jestliže se několika jedincům tohoto cvrčka podaří tu a tam utéct, a tomu se nevyhneme, pak v žádném případě nezamoří byt a okolí, ale přirozeným způsobem vymřou.

K chovu zřizujeme celoskleněné nádrže o velikosti 40 x 40 x 40 cm s vysoko posazenými dvířky a horním větráním. Jejich dno pokryjeme novinovým papírem a rozmístíme sem proložky od vajec a nastříhané destičky kartónových krabic. Tím zvětšíme využitelný povrch a vytvoříme velké množství úkrytů pro nymfy rozdílné velikosti. Další součástí zařízení bude miska na suchou směs, miska na zelené krmení a napáječka vyrobená ze skleněné lahvičky, kterou zvenku obetonujeme. Vlhkost z napáječky přivádíme k cvrčkům pomocí vatového tamponu, který prostrčíme hrdlem napáječky. Nezbytná je i plastová miska s vlhkou zeminou, která slouží pro snášku vajec.
Takto zařízená nádrž je pak zároveň zásobárnou a částečně i chovnou nádobou. Sem umístíme 1 - 2 dcl zakoupených cvrčků střední velikosti, kteří zde postupně dorůstají a pak se i množí. V případě potřeby doplňujeme jejich stav nákupem, ale zároveň máme díky vlastní produkci stále k dispozici rozdílná vývojová stádia a tedy i velikostní paletu živého krmení.

Cvrčky krmíme suchou směsí složenou z otrub, různých druhů šrotů, strouhanky, sušeného mléka a sušené krve, apod. Můžeme použít i sypké směsi pro výkrm kuřat a krůťat, které všechny tyto složky již obsahují. Předkládáme také zelené krmení, především listy pampelišky, salátu, čínského zelí, apod., vždy však jen v takovém množství, které hmyz do druhého dne spotřebuje.

Snažíme se vyvarovat toho, aby přílišná vlhkost v ubikaci vedla ke vzniku plísní a přemnožení roztočů, kteří pak zpravidla chov zamoří natolik, že je nutné ho zrušit, nádrže vypařit horkou vodou a nově zařídit.

Mouční červi a zophobasové

Jsou nejdostupnějším, bohužel ne vždy nejvhodnějším krmivem pro terarijní zvířata. Ještě tak zophobasové, ale i ti jsou příliš tučným soustem. Bohužel právě tohle krmení asi zvířatům chutná nejvíce a nejsnáze mu přivykají. Asi jako člověk tučnému vepřovému.

Oba druhy, tedy potemníky druhu Tenebrio molitor i Zophobas morio, chováme v plastových nebo celoskleněných nádobách naplněných do poloviny směsí různých šrotů, otrub, strouhankou, ovesnými vločkami, ale můžeme přidat i granule pro psy, hlodavce a drůbež. Sem vypustíme 1 - 2 dcl koupených larev, které zde žijí a my je postupně zkrmujeme. U běžných potemníků T. molitor dochází i ke kuklení, líhnutí brouků, páření a další produkci, takže se chov v mnoha směrech může stát soběstačným. Jednou až dvakrát týdně přikrmujeme larvy obou druhů na tenké plátky nakrájenou mrkví a jablky, tu a tam přimícháme do substrátu něco sušeného mléka nebo sušené krve a pak jen hlídáme, aby nedocházelo k nenadálému zvyšování vlhkosti, např. v důsledku velkého množství zde žijících larev. Vlhkost totiž vede, stejně jako u cvrčků, k úplné likvidaci chovu.

Potemníci druhu Zophobas morio se bohužel za uvedených podmínek zpravidla nemnoží, ale přežívají velmi dlouho, čehož lze využít po nákupu k jejich skladování. Tento brouk totiž potřebuje ke kuklení vlhčí substrát, který je nutné poskytovat v oddělené části nádrže, aby nedocházelo k vlhnutí krmných směsí. Vzhledem k cenám faremně produkovaných larev je však vlastní chov zpravidla nerentabilní a pouhé přechovávání za výše uváděných podmínek je plně vyhovující alternativou.

Švábi

Pro větší a velké druhy obojživelníků je s ohledem k jejich žravosti nutné zajistit si i přísun potravy větších rozměrů. Něčeho, co zasytí ta hladová bříška a věčně otevřené tlamky. K tomu účelu se velmi dobře hodí švábi Blatica dubia a Blabera gigantea. Ne snad, že by ostatní druhy švábů byly méně hodnotné, ale s ohledem k možnosti zamoření bytu rusy nebo americkými šváby, jsou výše zmiňované druhy ideálním řešením.Nelezou po skle a v případě úniku nehrozí jejich přemnožení.
Zřizujeme pro ně ubikace rozměrů 40 x 40 - 80 x 40 cm, jejichž dno pokrývá asi 5cm vysoká vrstva vlhkého lignocelu. Na ní uložíme proložky od vajec a tvrdý karton v několika vrstvách, můžeme použít i zmuchlané staré noviny. Jinak se zařízení ubikace a krmení švábů v podstatě nijak neliší od dříve popisovaného chovu cvrčků.