Želva skalní


Obsah
  1. Popis
  2. Zoogeografie, biotop
  3. Chov v teráriu

Popis

Želva skalní patří morfologicky i etologicky k nejzvláštnějším druhům čeledi Testudinidae. Každému z nás je znám jakýsi prototyp této čeledi - neobratná a pomalá želva se sloupovitýma nohama, s pevným krunýřem, kopulovitým karapaxem a schopností zatáhnout do krunýře hlavu, končetiny i ocas. Želva skalní je naopak velmi obratná a rychlá, se zcela plochým a měkkým krunýřem, který ji zdaleka neumožňuje dokonalé ukrytí hlavy a končetin. Tento maximálně plochý a měkký krunýř s téměř rovnoběžným plastronem a karapaxem zapříčinil i anglické jméno této podivné želvy - African Pancake tortoise (africká lívancová želva).
Dosud největší nalezený samec měl délku karapaxu 16,7 cm, největší samice měřila 17,7 cm. Po stranách karapaxu je 11 - 12 marginálních štítků, které mají u dospělých želv hladké okraje, u mláďat mohou být zadní z těchto štítků slabě zubaté. Zvláštností karapaxu želvy skalní jsou okénka v kostech a to jak u mláďat, tak u dospělých jedinců. Společně s velkými meziprostory na břišním krunýři a s tenkými a zakrnělými kostmi zbývajících částí kostěného pancíře, zajišťuje toto ojedinělé spojení charakteristickou pružnost této želvy.
Na předních končetinách má dlouhé drápy, přizpůsobené více ke šplhání než k hrabání v substrátu.
Žluté až světlehnědé hřbetní štítky mají světlé středy a tmavší okraje, jejichž šířka je velmi rozdílná. U některých jedinců jsou tmavé okraje protnuty žlutými paprsky. Plastron je žlutý, s velkými tmavohnědými skvrnami, které mohou někdy tvořit nepravidelný vzor. Boky předních nohou jsou pokryty velkými překrývajícími se šupinami. Hlava, končetiny a ocas jsou žlutohnědé.
Samice dosahují poněkud větší velikosti než samci. Významnějším projevem sexuálního dimorfismu je delší a při bázi tlustší ocas samců, větší samice má ocas menší.

Zoogeografie, biotop

Želva skalní žije ve východní Africe od Njoro východně do Malindi v Keni, jižně do Busisi, Smith Sound a Viktoriinu jezeru v Tanzánii a jihovýchodně přes Ugogo do Lindi u Indického oceánu. Výskyt není souvislý, je rozdroben do navzájem izolovaných, lokálních populací.
Obývá skalnatá místa a kopce, ale i více zalesněné oblasti až do nadmořské výšky 1800 m. Vždy dává přednost místům s vhodnými úkryty před žhavými slunečními paprsky i nepřáteli. Velmi plochý a ohebný krunýř jí umožňuje proniknout i do nejhlubších, úzkých skalních štěrbin, kde je dostatečně chráněna před nízkou vlhkostí a extrémním kolísáním teploty.
Etologie jednotlivých lokálních populací je velmi rozdílná. Zatímco na teplých lokalitách opouští svůj úkryt časně zrána nanejvýš na 3 - 4 hodiny a někdy krátce při soumraku, v hornatějších oblastech jsou želvy aktivní a vyhřívají se i přes den. Horské populace jsou značně otužilé. Ráno vyhledávají potravu i při teplotě pouhých 15 °C. Podle poznatků jež jsou k dispozici, lze se domnívat, že v přirozeném prostředí v nejsušších a nejteplejších měsících upadá tato želva do letního spánku - estivuje.
V přírodě se želvy páří v lednu a únoru. Samci při námluvách lehce koušou samici do končetin, případně i do hlavy. Podlouhlá vejce (37 - 50 x 22 - 39 mm) naklade samice v červenci a srpnu a to v jedné snůšce nejčastěji jedno, příležitostně dvě, pouze vyjímečně více. Mláďata s délkou karapaxu kolem 40 mm se líhnou v prosinci.

Chov v teráriu

Želva skalní je dnes nejen úspěšně chována v teráriích po mnoho let, ale několikrát bylo docíleno i její rozmnožení. Někdy se doporučuje oddělený chov obou pohlaví. To však neznamená, že v prostorném teráriu není párový chov možný. Důležité je, aby měly želvy takové podmínky, které se alespoň v něčem blíží jejich přirozenému životnímu prostředí. Pro pár těchto želv se doporučuje terárium o rozměrech 80 x 80 x 80 cm. Na stěnách vytvoříme terasy ke šplhání, doplněné mnoha úkryty tvořené výstupky a štěrbinami. Štěrbiny by měly být různě vysoké a hluboké, aby se želva mohla zcela ukrýt. Jako substrát použijeme písek. Vnitřní zařízení ubikace doplňuje např. sestava několika plochých kamenů, miska na vodu a několik sukulentních rostlin. Pro osvětlení prostoru terária použijeme standardní bílé zářivky, pro místní teplotu (asi 35 - 40 °C) silnější bodovou žárovku nebo halogen. Pro prostornější nádrže se velmi osvědčila UV lampa Osram Ultravitalux. Denní teplota v teráriu by měla být v rozmezí 25 - 30 °C, s nočním poklesem na 20 °C, lépe až na 15 - 18 °C. Samozřejmostí je každodenní rosení, přičemž v úkrytech má vlhkost dosahovat asi 70 - 80 %.
Krmení předkládáme každodenně. Tvoří jej hlavně zelená potrava v podobě čerstvě natrhané luční směsi s dominující smetánkou lékařskou (ve vegetační sezóně), dále pak mrkev, salát, brokolice, zelí, zelené fazole, meloun, jablko, hruška, rajče apod. Potrava je obohacována běžnými vitamino-minerálními přípravky (roboran, Vitamix). Je nutné dbát na to, aby želvy nedostávaly příliš mnoho vydatné potravy, která v žádném případě neodpovídá potravnímu spektru v přirozeném prostředí.
Většinu času tráví želvy zalezlé v úkrytech. V letním období je spolehlivě stimuluje k výraznější aktivitě předložená potrava v kombinaci s ranním porosením celého prostoru terária. V zimních měsících navzdory dostatečným teplotám i případně zapnuté UV lampě je aktivita a příjem potravy značně omezen.
Vykladená vejce musí být co nejdříve přenesena k umělé inkubaci. Jako inkubační substrát se osvědčil perlit nebo vermikulit. K úspěšnému výsledku vedlo i použití roštu umístěném nad vodní hladinou. Podle údajů z literatury závisí zřejmě vývoj embrya do značné míry na vlhkosti substrátu. Je-li vejce inkubováno v suchu, může být vývoj velmi zpomalen nebo se dokonce zcela zastaví. Substrát by měl proto být lehce navlhčen. Při teplotě 27 - 30 °C se téměř kulatá a asi 4 cm dlouhá mláďata líhnou po 99 až 188 dnech, při teplotách 26 - 28 °C po 113 až 221 dnech a při konstantní teplotě 29 °C se jedno mládě narodilo za 184 dnů. Novorozeným želvičkám podáváme stejnou potravu jako dospělým jedincům s tím, že mláďata v prvních dnech preferují hlávkový salát a další druhy potravy, jako jsou mrkev, smetánka nebo hrachová nať, začnou konzumovat až od druhého měsíce.

Odchov mláďat probíhá v menším teráriu s denními teplotami kolem 30 °C a nočním 5 - 10 stupňovým poklesem, který s přibývajícím věkem želviček může být i výraznější. Velmi vhodná je instalace některého typu speciální zářivky asi 15 - 20 cm nade dnem (např. Repti-Glo) a každodenní osvit UV lampou (Osram Ultravitalux) od počátečních 10 - 15 minut až po 1 - 2 hodiny denně. Díky silnému vyzařování nejen v oblasti UV a viditelného světla, ale i v infračerveném pásmu je potřeba při ozařování novorozených mláďat touto lampou postupovat s rozmyslem. Když si uvědomíme, že při instalaci asi v půlmetrové výšce, dosáhne teplota na substrátu po zapnutí tohoto zdroje po určité době (v závislosti na teplotě okolního prostoru) lehce kolem 40 - 50 °C, mohla by nám tato naše snaha přinést víc škody než užitku. Několikahodinové působení této lampy (i při odchovu mláďat) najde proto nejlépe uplatnění ve větších, prostorných teráriích, kde snadněji vytvoříme potřebné širší teplotní rozpětí, kdy i čerstvě narozená želvička má po dostatečném vyhřátí na přednostní teplotu možnost kdykoliv vyhledat chladnější kout.

V expozicích evropských ZOO i v soukromých chovech není příliš častým chovancem. O něco častěji je chována v zoologických zahradách v USA. Zřejmě rekordmankou v chovech v lidské péči je samička ze ZOO ve Washingtonu, která tam byla importována již jako dospělá v roce 1965. Úspěšná reprodukce v lidské péči je významná jak pro poznání biologie tohoto ohroženého druhu, tak i pro další existenci populace želvy skalní v zajetí vůbec, už jen proto, že drtivá většina jedinců v lidské péči pochází z importů. Bohužel, úspěšných odchovů není mnoho. Vedle zoologických zahrad v Bristolu, Fort Worthu, Indianapolisu a San Diegu se zdařilého rozmnožení dočkala i Česká republika, když v roce 1997 bylo v pražské ZOO docíleno odchovu dvou mláďat. Podle ústních informací se v posledních letech narodilo několik mláďat i u špičkových soukromých chovatelů.

Literatura:
Bazile A. I., 1989: Faszinierende Schildkröten-Landschildkröten. Verlag S. Naglschmid, Stuttgard.
Highfield A.C. 1994: Keeping and breeding tortoises in captivity (reprint, 1 st edition 1990). R+A Reasearch and information Limited.
Müller V. & Schmidt W. 1995: Landschildkröten.
Münster: Natur und Tier-Verlag.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (3x):

1
2
3
4
5


Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře