“Volný” chov leguánů zelených

V roce 1998 jsem od pana Tomáška z Rosic u Brna koupil dva mladé leguány zelené. Šlo o zvířata z jeho odchovu, která v době prodeje dosahovala délky 70 cm. Umístil jsem je do terária a začal se o ně starat. Svými radami mě pan Tomášek často pomáhal v mých začátcích. Chtěl bych mu touto cestou také poděkovat.

Dvě samice

Po roce chovu se dalo již určitě poznat, že mám dvě samice. Jedna z nich byla dominantní, neustále svou spolubydlící utlačovala a nepouštěla ji ke krmení. V důsledku toho začínala být i o poznání větší. Musel jsem je od sebe oddělit a chovat každou zvlášť. Po krátkém čase menší samička dorostla svou větší kolegyni a tak jsem je dal zase k sobě. Okamžitě se začaly napadat a chovat se obě agresivně, tak jsem je musel znovu začít chovat odděleně.
Bylo mi jasné, že k samicím musím získat samce. Po delším čase hledání jsem ho koupil. Samec byl typově dobrý, měl ale poraněný a nezahojený konec ocasu. Musel jsem mu ho nechat za touto ranou odborně amputovat. Po zahojení je ocas o 15 cm kratší, avšak plně funkční. Když se samec uzdravil, přestěhoval jsem k němu obě samice. V jejich chování nastala změna, samec se okamžitě prosadil jako dominantní a samice se přestaly vzájemně napadat.

Dvůr pro leguány

Jak leguáni rostli, začínalo jim být terárium malé. Napadlo mě, pokusit se přes léto o venkovní chov v kleci, která je dostatečně rozlehlá. Je zhotovena z trubek a vypletena plotovým pletivem. Dal jsem do ní různě silné větve, aby zde mohli leguáni šplhat. Každé ráno před odchodem do zaměstnání jsem zvířata přenesl ven a večer zase do pokojového terária. Po krátkém čase bylo na leguánech vidět, jak jim pobyt venku prospívá. Krásně se na slunci vybarvili a také jim více chutnalo. Začali zde také požírat hlínu a písek, což je pro ně přirozené a v pokojovém teráriu tuto možnost většinou nemají. Když noční teplota neklesala pod 20° C, přestal jsem leguány na noc schovávat, bylo poznat, že jim to nijak zvlášť nevadí. Ráno se vždycky nahřáli na správnou teplotu a teprve potom se věnovali požírání potravy a prolézání klece-terária.
Jednoho dne jsem přišel domů a leguáni v kleci nebyli. Zjistil jsem, že v pletivu udělali díru a utekli na dvůr. Pletivo nebylo nejnovější a leguáni mají silné nohy, tak ho roztrhli. Naštěstí dvůr je celý obestavěn, takže nemohli být daleko. Možná na půdě, ve sklepě nebo v dílně. Do hledání se zapojila celá rodina. Po dvou hodinách se našel samec a jedna samice, druhá samice se našla za pět dní na půdě. Venkovní terárium jsem opravil, aby se útěk leguánů neopakoval, ale tato příhoda mi vnukla myšlenku, že by bylo dobré pro leguány využít celý dvůr. Ten má rozměry 12 x 12 metrů a je osázený různými druhy tújí a keřů. Nejvyšší strom je zde stříbrný smrk, který má výšku 3,5 metru. Kolem chodníku jsou květináče a truhlíky s muškáty. Také tady roste břečťan, kiwi a vinná réva.

Častější pokusy samce o páření

V přípravné fázi jsem uzavřel všechny nežádoucí otvory a odstranil nevhodné předměty, které by mohly způsobit eventuální zranění zvířat. Nakonec zbylo jen vyřešit, co s jezevčíkem. Je to hodný pes a i k leguánům se tak choval, byl jen zvědavý, co že to má za nové spolubydlící. Samec leguána si ale ocasem ihned zjednal autoritu. Když dostal pes krmení, tak leguáni rychle přispěchali a jelikož jim psí strava zachutnala víc než jejich přirozená, na psa už nezbývalo. Musel jsem mu začít dávat krmení na verandu, kam za ním leguáni nemohou. Mají přitom na dvoře dostatek rostlinné potravy. Žerou zde vše co tu roste, mladé výhonky jehličí, břečťan, kiwi, vinnou révu, dokonce i pálivé kopřivy, různé trávy a plevele. Rádi měli i muškáty, které jsou chloubou mé matky. Jako doplněk dostávali ještě ovoce a zeleninu všeho druhu. Když najdou hmyz i pavouky, tak je také s chutí sežerou.
Leguáni se na dvoře výborně zabydleli. Uprostřed trávníku je menší hromada písku, na které se ráno nahřejí, potom prolézají celý dvůr a přitom okusují na co mají chuť. Po nakrmení vylézají na smrk, z něhož mají přehled po celém svém území. Až na vrcholu leží samec a pod ním samice. Ze začátku na vrchol někdy vylezla i některá samice, ale samec ji vždycky nemilosrdně shodil ze smrku dolů. Měl jsem o ně strach, ale i samec z této výšky skáče na zem, při skoku roztáhne nohy a tím pád zmírňuje.
Když je velké teplo, tak zvířata na smrk nevylézají, ale najdou si raději místo k odpočinku někde ve stínu. Na tak velké ploše mají dostatek vhodných míst, která si mohou během dne vybrat. Rozhodně víc než v pokojovém teráriu. Dobře jim dělá, když je kropím vodou z hadice. Jelikož žijí v přírodě u vody, uvažuji o pořízení nádrže na vodu, kterou by mohli leguáni využívat k plavání.
Při venkovním chovu pozoruji mnohem častější pokusy samce o páření a i to mě přesvědčuje o tom, že leguánům se daří na dvoře dobře. Doufám, že tyto pokusy budou úspěšné a brzy bude na dvoře i několik mladých leguánků.