Roztoči u plazů

Parazité… Kdo z teraristů se s nimi ještě nesetkal. Snad jen málokdo. Obzvlášť nebezpeční jsou v teráriích, kde (na rozdíl od jejich výskytu v přírodě, kdy napadají stále další a další plazy) se přisávají na stejného plaza (nebo plazy) chovaného ve stejném teráriu. Lehce potom dojde k jejich přemnožení. Pokud je přemnožení skutečně masivní, mohou napadnout plazy i v dalších teráriích a to nejen tím, že je tam nevědomky na rukou přenese chovatel, ale i tak, že jednoduše terárium sami opustí - například větracím otvorem. Pokud jsou další chovné nádrže nedaleko - napadnou i další plazy. Lehce se tak méně zkušenému chovateli může stát, že má v krátké době (např. během dovolené) zamořený celý chov! Zvláště v období, kdy plazy nechceme moc rušit (např. v době páření apod.), nejsou na některých - přirozeně tečkovaných - zvířatech na první pohled patrní. (Například Boa constrictor - obr. 1) Naopak třeba na albínech jsou viditelní dobře. (Python molurus bivittatus - obr 2) Pokud je tento chov opravdu velký, je každá rada drahá. Každého plaza je totiž nutné většinou postříkat roztokem na hubení roztočů a také celé zařízení vyčištěného terária. Pokud ovšem někdo má - jak jsem uvedl - terárií (a velkých) mnoho a navíc jsou roztoči rozlezlí i po místnosti, myslím že není většinou v silách chovatele i celé jeho rodiny najednou takto ošetřit všechna terária v krátkém čase. Mimoto u většiny preparátů se musí postřik během krátké doby znovu opakovat! Určité řešení skýtá použití různých proužků, kterých je na trhu několik druhů (podrobněji se touto problematikou zabývám na stránkách: http://home.worldonline.cz/~ca297984 - Moje názory) ale buďto proužky svým složením ve mně budí hrůzu - mám strach je dlouhodoběji, či častěji používat - nebo jsou spolehlivé pouze po dobu aplikace. Po jejich odstranění se parazité ,,vesele” množí dál. Takže se zdá, že jejich vývoj je jimi pouze utlumen.

obr. 1

Použití každého přípravku na hubení roztočů je - dle mého názoru - riziko. (Záleží ovšem také na druhu preparátu a na četnosti používání. Každý druh plaza může být - jak již bylo prokázáno - jinak na ten který přípravek citlivý!) Zvláště pak mám strach používat různé preparáty v období, kdy jsou samice napářené, či zahřívají snůšku vajec. V jednom roce se mi stalo, že samice Python molurus bivittatus (zelená forma), byla během krátké doby napadena velmi masivně. Většina parazitů se jí usadila na hlavě! (Obr. 3) Měl jsem velké obavy. Nakonec jsem zvolil kompromisní řešení, kdy jsem samici krátce postříkal roztokem Neostomosanu.

obr. 2

V Německu se pro hubení roztočů doporučuje především Neguvon.

obr. 3

Z asi 250 druhů parazitujících na hadech má Ophionyssus natrricis (GERVAIS, 1844) největší význam a to zejména pro chov. Nebyl nalezen pouze u slepáků (Scolecophidia) a vodnářů (Hydrophiidae). Autoři získali tyto roztoče na tělech Malpolon monspessulanus a Mimophis mahafalensis (oba z podčeledi Boiginae). Roztoči jsou přisáti pod šupinami v úhlu, kde šupina vyrůstá z pokožky a ta je v tomto místě nejtenší. Zajímavé bylo, že u Malpolon monspessulanus byli roztoči nalezeni pod dorsálními šupinami, zatímco u Mimophis mahafalensis pod břišními štítky. Zástupci rodu Ophionyssus byli údajně nalezeni i na myších a krysách, REICHENBACH-KLINKE (1988) uvádí i napadení člověka. (Což mohu potvrdit. Již se mi stalo, že několik roztočů přelezlo i na mne. Byli maličcí, ale přisávali se vytrvale a bylo obtížné je vůbec na těle najít. I když jsem měl stále nepříjemný svědivý pocit na určitém místě, trvalo mi nějaký čas, než jsem roztoče objevil a odstranil.) O. natricis patří do kmene Chelicerata, třídy Arachnida, podtřídy Acari, řádu Parasitiformes, podřádu Gamasida (mesostigmata), kohorty (skupiny) Gamasina, nadčeledi Dermanyssoidea a čeledi Macronyssidae. Dospělci mají kulovitý tvar, samci měří 530 µm, samice 690 µm. Samice po nasátí krve nakladou při příznivých podmínkách 15 až 25 vajec. Část z nich je větších (až 350 µm), oplozených a líhnou se z nich samice a část menších (do 290 µm), neoplozených, z nichž se líhnou samci. Délka inkubace závisí na teplotě a vzdušné vlhkosti. Nejpříznivějšími podmínkami je teplota 25 - 30 °C a relativní vlhkost 85 - 95 %. Vejce však přežijí i kolísání teplot mezi 5 °C a 40 °C při vlhkosti nad 30 %. Za 1 - 4 dny se rodí larvy. Ty se zdržují poblíž snůšky, nepřijímají potravu a po 14 až 48 hodinách se svlékají, čímž vzniká tzv. protonymfa. Pro larvy jsou typické 3 páry nohou (u dospělců 5) a zakrnělé ústní ústrojí, neumožňující příjem potravy. Protonymfa je prvním aktivním stádiem s plně vyvinutými chelicerami a smyslovými orgány na holeních prvního páru nohou. Opouštějí místo snůšky a jsou zpočátku fototaktické, tzn. přitahovány světlem. Šplhají na první pohyblivý objekt přiměřené velikosti. Protonymfa se pohybuje tak dlouho, dokud nenajde vhodného hostitele, což vydrží až 3 týdny. Nenajde-li ho, po tomto termínu uhyne. Z toho důvodu je nutné terárium při pasivním hubení roztočů ponechat nejméně 1 měsíc neobsazené. Bylo-li hledání úspěšné, přisaje se pod šupinou a po nasátí se za 3 až 7 dní vzdálí do temného, vlhkého místa (v teráriu nejčastěji roh terária). Samčí protonymfy se snaží hned po nasátí vylézt na samičku. Těch, které nejsou plně nasáty si nevšímají. Nasáté protonymfy jsou tmavě červené a těžko je lze odlišit od dospělých samiček, které jsou černé. Další svlékání protonymfy ji přenese do stádia tzv. deutonymfy, opět intaktního stádia, nepřijímajícího potravu. Podobá se stádiu nymfy, ale výrazně je již diferencováno pohlaví. Po dalším svlékání za asi 24 hodin vzniká dospělec. Kopulace probíhá bříšky k sobě, samec zavádí do pohlavního otvoru samice spermatofor. Samci během hledání samice čas od času sají a tím sílí a vyvíjejí se jim přizpůsobení pro přenos spermatoforu. Samice po spáření vyhledává vhodného hostitele, potká-li samce, je vícekrát spářena. Po přisátí se nasaje, přičemž může až tisíckrát zvětšit svoji hmotnost. Poté hostitele opouští a vejce snáší na tmavém místě s drsným povrchem a vyšší vzdušnou vlhkostí. Během života samice se cyklus nasátou a snůška vajec může až třikrát opakovat. Průměrná délka života dospělých roztočů v ideálních podmínkách netrvá déle než 20 dní.

Použitá literatura:
Wolfgang Reinert&Frank Bryndatätter (Saarbrücken)
K biologii roztoče Ophionyssus natricis
SALAMANDRA 1993: 29 (3/4): 248 - 257
NATRIX 21.června 1998: 19: 17 - 18