Ještě jednou k tanci samců
Nedá mi to, abych nezareagoval na velice zajímavý článek „Tanec samců krajt královských před pářením“ od Pavla Böhma, který vyšel ve Fauně č. 3/2003. Protože Faunu nekupuji pravidelně (pouze některá čísla), narazil jsem na článek úplně náhodou až tento týden, při „surfování“ po internetové verzi tohoto časopisu. Protože Krajty královské také chovám (3,1) a mám s nimi určité zkušenosti, dovolil bych si přispět také několika svými poznatky z jejich chovu.
P. regius před pářením
Krajty královské vlastním již několik let, ale teprve poslední dva roky jsem měl možnost pozorovat páření, s typickými rituálními souboji samců o samici. Krajty chovám odděleně, ve standardně vybavených teráriích o rozměrech zhruba 90×50×50 cm. V rámci svých možností se snažím alespoň o přibližné napodobení periodických období sucha a dešťů, tak jak se tato období střídají v jejich domovině a jak je doporučováno i v odborné literatuře. Jelikož bývám často pracovně delší dobu mimo domov, ne vždy se mi to z časových důvodů stoprocentně daří. V době mé nepřítomnosti se totiž o všechny mé chovance stará manželka nebo dcera, sice velice svědomitě, ale přece jenom - obě mají k teraristice vztah řekl bych naprosto neutrální, založený víceméně na pouhé toleranci k mému koníčku.
Již v loňském roce se začátkem září moje krajty královské pářily. Bohužel, odchovu jsem se nedočkal, ačkoliv samice po páření velice mistrně sehrála roli budoucí matky a vehementně se po čtrnáct dnů vyhřívala pod žárovkou, často i hřbetem dolů, s břichem nastaveným sálajícímu teplu. Potom se však začala chovat naprosto normálně a po březosti nebylo ani stopy. Není divu, že jsem z toho byl rozčarován. V letošním roce jsem v druhé polovině srpna, těsně před ukončením období dešťů opět zkusil štěstí. Po přidání právě svlečeného samce k samici sice ke spojení hned nedošlo, ač měl samec o samici zpočátku docela zájem. Po „očichání“ samice a prozkoumání nového teritoria (terárium o rozměrech 110×70×50 cm) samec už přibližně za hodinu spokojeně ležel na vyhřívací polici a samici naprosto evidentně ignoroval. Proto jsem k páru ještě ono odpoledne přidal dalšího samce a vyčkával, jak se bude situace vyvíjet. K souboji došlo prakticky během několika málo následujících minut. První samec okamžitě zareagoval, sjel z police a zaujal vůči sokovi bojovný postoj. Vzájemné spirálovité ovíjení a přetlačování předních částí těla trvalo několik hodin a oba samci při něm velice úspěšně demolovali veškeré zařízení terária. Ještě než jsem šel spát, pro jistotu jsem samce č.2 odstranil a ponechal v teráriu jenom původní pár. Trochu mě v článku pana P. Böhma zarazila informace o plachosti jeho krajt královských a nutnosti prosedět kvůli fotografiím potmě celou noc u terária. Mám zcela jinou zkušenost, neboť moji samci se soubojům věnovali i přes den s takovou intenzitou, že nevnímali jakékoliv vnější podněty. Vůbec jim nevadily ani prudké pohyby před teráriem a kupodivu je nevylekal ani blesk fotoaparátu. Dokonce se měli snahu přetlačovat i v situaci, kdy jsem jednoho z nich odchytával a držel v rukou. Podobně se moje krajty nenechaly vyrušit ani při samotném páření, ač kolem terária probíhal po celý den normální ruch domácnosti. Podle mého názoru hodně záleží na tom, zda je s hady často manipulováno a jak jsou uvyklí na běžný pohyb před teráriem a lidské ruce. Čím častěji totiž bereme hada do rukou, tím více pozbývá plachosti a nebude pak na zásahy chovatele reagovat vystrašeně, případně stresem.
Páření samice
Páření samice se zbylým samcem jsem pozoroval hned druhý den ráno. Hadi leželi vzájemně propletení a kloaky měli přitisknuté k sobě. Samec měl při páření hlavu položenou přes hřbet samice, ocas podvlečený pod její, se špičkou typicky zdviženou nahoru. Velice dobře byly pozorovatelné škrábavé pohyby rudimentálních drápků, jimiž samec při páření dráždil okolí kloaky samice. Prakticky ve stejné poloze jsem je našel i po příchodu ze zaměstnání poměrně pozdě odpoledne, takže spojení muselo trvat přinejmenším 14 hodin, neboť trvalo až do večera. Protože po každém páření pravidelně přicházelo jakési sexuální ochlazení, stimuloval jsem vždy po několika dnech sexuální aktivitu svých krajt přidáním dalšího samce, což se ukázalo jako velice pozitivní řešení. Nechal jsem spolu samce vždy asi dvě hodiny bojovat a když bylo zřejmé, že hladina jejich rozbouřených hormonů dosáhla vrcholu, odebral jsem původního samce a ponechal se samicí toho nově přidaného. Také z toho důvodu, jsem se (podobně jako autor článku na který reaguji) vlastně nedozvěděl, jak by takový souboj skončil přirozenou cestou, kdybych samce ponechal spolu až do úplného konce. Samec č. 1 měl jako jediný tendenci při soubojích kousat svého soka do oblasti zátylku, vždycky však šlo pouze jen o jakýsi rituální náznak, bez zjevného úmyslu svého soupeře nějak vážněji poranit. Protože přetlačování samců většinou nebralo konce a vždy bylo i velice divoké, nikdy jsem nenašel odvahu ponechat je bez dozoru třeba přes noc nebo po dobu, kdy jsem byl v zaměstnání. K páření docházelo zpravidla ještě téhož dne, do několika hodin po soubojích nebo maximálně druhý den ráno. Takto jsem prostřídal všechny tři mé samce, a všichni se také se samicí několikrát úspěšně spojili. Jednotlivé páření jsem pozoroval zhruba s čtyř, až pětidenními přestávkami více jak měsíc, tj. od konce srpna zhruba do první třetiny října a probíhalo ve všech možných i nemožných polohách. Dokonce jsem jednou krajty zastihl spojené s přední částí těla na vyhřívací polici, s ocasy spuštěnými až na dno terária..
Odstín kůže potemněl
Po celé období páření všichni jedinci přijímali s velkou chutí vzrostlé dospělé myši, samice jako jediná občas i středně velkého potkana. Žádný ze samců mi nikdy potkana nepřijal, ačkoliv jim byl mnohokrát nabízen. Vždy byli orientováni pouze na myši, jakoby jim potkani z nějakých důvodů „nevoněli“. Poslední dvě velké myši přijala samice necelý týden před posledním pářením (7. 10. 2003) a od té doby potravu odmítá, navzdory její jinak poměrně velké žravosti. Poté co samice přestala mít o páření zájem, je v teráriu opět sama a většinu času tráví na polici, či stočená na větvi v dosahu vyhřívací žárovky. Už při samotném páření jsem si všiml, že odstín její kůže jakoby potemněl a trochu zmatověl, podobně jako před počínajícím svlékáním. Tento úkaz je obzvlášť patrný při konfrontaci se samcem, který se svlékl přibližně ve stejné době jako samice a až do páření měli oba povrch pokožky stejně světle jasný. Jiný odstín už samici zůstal a v současné době je stále o poznání tmavší než u samce. Začala hodně pít, což má za následek i častější vylučování moče. Protože poslední dny vyvíjí pouze minimální aktivitu, většinou se jí ani nechce slézat z vyhřívací police k misce s vodou a donutí se, až když má opravdu velkou žízeň. Proto vítá každé rosení a s chutí pije kapky vody ze závitů svého těla, podobně jako to dělají např. Corallus caninus nebo Chondropython viridis. Není bez zajímavosti, že teplu nevystavuje hlavně oblast břicha, tak jak je to běžné u většiny zabřezlých samic hadů, a jak by se také dalo předpokládat. Pod zdroj tepla nastavuje hlavně hlavu a přední část těla, což zmiňuje kupříkladu i Ivan Vergner ve svém článku v AT č. 5/1990. Vyhřívání spodní části těla zády dolů, jak je popisováno v literatuře a jak jsem u samice vídal už v loňském roce, jsem letos zatím nepozoroval. Je možné, že toto chování není vzhledem ke krátké době gravidity pro samici zatím aktuální, pochopitelně pokud opravdu gravidní je. Třeba se ho ještě dočkám ve vyšším stupni březosti samice, až začne trochu přibírat na váze a zvětšovat objem těla.
Zatím to podle prvních příznaků doopravdy vypadá na graviditu, skutečný stav však ukáže teprve čas. Snad se tentokrát konečně dočkám odchovu a ne jenom mistrně sehrané komedie, jakou mi samice předvedla v loňském roce. V každém případě budu čtenáře o průběhu gravidity a případného odchovu opět informovat.
Použitá literatura:
Böhm Pavel, FAUNA č.3/2003, Tanec samců krajt královských před pářením
Vergner Ivan, AT č.5/1990, Rozmnožení krajty královské Python regius v teráriu
