Chov užovky Opheodrys aestivus (Rough Green Snake)

Výskyt – jihovýchodní část USA a severovýchodní Mexiko,
velikost – literaturou uváděná 90 –110 cm,
zbarvení – hráškově zelený hřbet plynule přecházející ve světle žluté břicho,
potrava – nelétavý hmyz, pavouci,
aktivita – výlučně denní
biotop – křovinný had, vyskytující se v blízkosti vody.

K myšlence zakoupit si tuto užovku mě přivedlo hlavně její nádherné zbarvení a také velikost. Jelikož jsem tou dobou choval doma felzumy, měl jsem přístup i ke krmnému hmyzu a tak nevadila ani hmyzožravost. Na internetu jsem se sice dočetl několik odstrašujících článků o obtížnosti chovu, pramenícího hlavně ze zdravotních problémů, což však nikterak neochladilo můj elán a tak jsem začal pokukovat, kde by se dal tento hádek eventuelně pořídit. Zanedlouho jsem ho objevil na prodejní výstavě v královéhradeckém Aldisu. Opheodrysy tam nabízel prodejce zabývající se chovem a hlavně prodejem zvířat ve velkém, k čemuž mě sice váže tak trochu nedůvěra, ale jelikož to vypadalo, že se tento druh nedá nikde jinde sehnat, nezbývalo než riziko podstoupit. Prodejce dováží tento druh kdesi z farem a podle jeho slov se od sebe várky dost liší, některé skupiny mají vyšší úmrtnost než jiné, takže to bylo vyložené kolo štěstí. Po dohodě jsem si tedy objednal tři hady s tím, že bych byl rád, kdyby nešly přímo ke mě, ale aby se několik měsíců „srovnaly“ u prodejce v zooshopu.

Tři exempláře jsem zakoupil jako 1 samce a dvě samice, ale nakonec se z toho vyklubali dva samci a jedna samice (samci měli 40 cm, samice 60 cm). Rozlišení pohlaví není rozhodně snadné, ocas tvoří u tohoto druhu skoro 1/3 těla, sondování nebo vytlačovaní hemipenisu nepřipadá vzhledem k tělesné proporci hada moc v úvahu a rozlišit pohlaví podle toho, že samice má širší krk za hlavou než samec, také neklaplo.
Doma jsem hádky umístil do terária 50×30×30 s vyklápěcí přední stěnou zavíranou na magnet. Toto řešení se nakonec neukázalo příliš šťastným, protože chovanci byli velmi lekaví. Každé otevírání dvířek bylo doprovázeno jejich lehkým cuknutím, což ale bylo na hady přesto stále dost rušivým faktorem a tak se po každém otevření terária zuřivě proplétali porostem a větvemi. Uvnitř jsem umístil dvě živé květiny (Krotony), misku s vodou a jako podklad použil mulčovací kůru. Boční a zadní stěny jsem vybetonoval. Vytápění zajišťovala 15 W žárovka v hliněném květináči. Teplota v teráriu byla přes den 30 °C, v noci pokles na 24 °C, pod žárovkou 34 °C, což ale nebylo podstatné, protože tito hadi se stejně nikdy nevyhřívali pod květináčem – spíše se namotávali na větvě nad květináčem – hlavně na noc. Rosil jsem 1× denně – pozdě odpoledne, svítil 08.00–21.00. Takto jsem choval hady několik měsíců, ale jejich lekavost mě donutila přemístit je do větší nádrže.

Zakoupil jsem tedy terárium s posuvnými předními skly o rozměrech 78×35×55 (neobvyklé rozměry jsou dané tím, že se jedná o nádrž zabudovanou na míru do stěny v obývacím pokoji). Vnitřek jsem osadil třemi hustými umělými květinami, mnoha větvičkami a nezbytnou miskou s vodou. Do té však hadi nejraději káleli, pít jsem je viděl z misky jen opravdu zřídka, nejraději olizovali listy rostlin ihned po narosení. Také v této nádrži jsem vybetonoval oba boky a zadní stěnu (alespoň po nich může krmný hmyz lézt a dostat se až k odpočívajícím hadům). Osvětlení stejně jako v menší nádrži 15 W žárovkou, přisvěcoval jsem navíc 8 W kuchyňskou zářivkou položenou na horním skle nádrže a jako podklad použil opět mulčovací kůru. Připadá mi nejvhodnější z hlediska hygieny a její snadné výměny, protože kvůli rychlému trávícímu procesu hadi vylučují trus až 3× týdně a to doslova všude – na květináč osvětlení, listy rostlin i na zem. Tudíž je potřeba podklad často měnit a vůbec provádět častější hygienu v podobě mytí květináče a vysprchování-vydrbání rostlin (už proto jsou dle mého vhodnější, než rostliny živé). Každopádně tato nádrž hadům naprosto vyhovovala, rozhodně nebylo snadné spatřit všechny tři hady najednou. Zajímavé bylo, jaká místa k odpočinku si vybírali – samice nejraději na zemi pod kůrou, kterou jsem přiklopil květináče rostlin (čistě jen abych schoval plast), jeden samec se propletl do větví nad květináčem se žárovkou a druhý samec si nejraději lebedil ve „vlhkém“ koutě (pravou půlku u osvětlení jsem nechával suchou a rosil jen levou, kde byla miska s vodou).
Hady jsem krmil celoročně cvrčky druhu Acheta domestica, jsou menší než Cvrček černý (Gryllus bimaculatus), a tak bylo menší i riziko, že by eventuelně mohli hadům nějak ublížit. Předkládal jsem cvrčky do velikosti „před posledním svlekem“, protože jsem několikrát pozoroval, že pokud had pozřel dospělého cvrčka s vyvinutými křídly, velmi často ho vyzvracel. Pokud ho ale nevyzvracel a strávil, byla křídla vidět nestrávená v trusu. V létě jsem chodil na smýkaný hmyz. Kobylky a sarančata byla asi pochoutkou, protože o ně jevili hádci daleko větší zájem než o cvrčky. Zkoušel jsem také zavíječe voskové (jak larvy, tak i můry), ale s tím jsem moc neuspěl. Cvrčky jsem také vždy „popudroval“ směsí Plastinu a Roboranu, což byly jediné vitamínové přípravky, které jsem používal. Zhruba tak 8–10 cvrčků jsem dával do terária 2× týdně, častější krmení není nutné, v teráriu pak cvrčci dlouho zbývali a vitamíny se z nich setřely jejich pohybem po nádrži.

Zajímavé bylo, jak často se hadi svlékali. Samice zhruba jednou za 3 měsíce, ale mladí samci pouze 1× za půl roku. Samice také rostla markantně rychleji, po dvou letech měla 97 cm, kdežto samci 55 a 57 cm. Páření jsem pozoroval po dobu asi jednoho měsíce (březen) a to oběma samci. Jelikož byli ale ještě nedospělí, nakladla samice pod květináč po dvou měsících 5 neoplozených malých vajec. Asi po 14-ti dnech jsem nalezl další dvě vejce shora na květináči osvětlení, ale také nebyla oplozena. Další snůšky jsem se již nedočkal, protože mi oba samci po dvou letech znenadání během 4 dnů (!!!) uhynuli. Samici jsem prodal, protože jsem se již dříve rozhodl ukončit chov všeho hmyzožravého (kudlanky, štíry a chameleona) a soustředím se již jen na chov korálovek a jiných hadic.
(http://www.koralovky.kvalitne.cz).