Začínáme s chovem želv - 8. část
Testudo horsfieldii a Testudo hermanni Přenášení želv a cestování Želvy jsou jedny z mnoha zvířat, kterým cestování nijak nesvědčí. Pokud jedete n...
Testudo horsfieldii a Testudo hermanni
Želvy jsou jedny z mnoha zvířat, kterým cestování nijak nesvědčí. Pokud jedete na dovolenou, raději poproste někoho, aby se vám o želvičku postaral u vás doma. Pokud ovšem cestování se želvičkou podniknete, měli byste vědět, jak a v čem ji přepravovat, aby jste jí neublížili. V odborné literatuře se doporučuje na krátké vzdálenosti plátěný pytlík, ve kterém se želva nemá o co zranit. Mně osobně toto připadá jako dosti nešťastné řešení. Želva nemá pod nohama pevný povrch a v takovém případě je dosti vyděšená a nespokojená. Bude se neustále pokoušet někam prohrabat. Na cestu k veterináři či na zelenou paseku vřele doporučuji proutěný košík. Velice se mi osvědčil. Na dno pokladete bavlněné hadříky a nahoru můžete poházet vrstvu trávy a listů. Želva bude v košíku spokojená a vám se dobře ponese.
Jak ochočíte želvu a jak poznáte, že je již ochočená? Tyto dvě otázky jsou nejčastější u začínajících chovatelů. Dovolte, abych vám k tomu něco řekla. Nemůžete počítat s tím, že se vám někdy povede ochočit želvu tak, aby za vámi běhala a na slovo vás poslechla. Není to pes! Když mluvíme o ochočení želv, jedná se zejména o způsob chování, nevykazující známky strachu ze svého chovatele. Přesto jsou želvy velmi inteligentní. Naučí se chodit přesně na čas pro stravu na určité místo v teráriu i ve venkovním výběhu. Po čase si želva zvykne na váš hlas a pozná vás i po čichu. Pokud se k ní budete chovat hezky a podle určitých pravidel, přestane se vás bát. Stanete se pro ní společníkem a nebude se před vámi schovávat do krunýře. Jedním z prvních znaků ochočenosti bývá krmení z ruky. Vaše želva si vezme od vás potravu úplně klidně, bez známek nejistoty. Klidně si zapře své přední nohy o vaší dlaň, aniž by váhala. Pokud k vám nalezne důvěru, nechá se časem pohladit prstem po hlavě, aniž by se stáhla do krunýře. V případě, že bude puštěná, nebude se snažit dostat pryč z vašeho dosahu. Všechno ale potřebuje čas a trpělivost. Pokud se k želvě budete chovat podle následujících rad, jistě si na vás rychle zvykne.
• Želvy poměrně dobře vidí a slyší. Proto je důležité, abyste na ni mluvili co nejčastěji. Dejte jí jméno a používejte ho. Jakmile se ráno vzbudíte a uvidíte, že vás už vyhlíží, pozdravte ji a běžte k ní blíže. Při krmení na ní mluvte klidným hlasem. Nikdy v její blízkosti nekřičte, mohla by se polekat.
• Pokud želvu koupete, vkládejte ji do vody velice pomalu. Buďte celou dobu její koupele poblíž, aby na vás viděla. Pomůže jí to se ve vodě uvolnit a uklidnit.
• Vždy, když ji chcete uchopit do ruky a zvednout, přistupujte k ní zepředu a pomalu. Uchopujte ji tak, že nejprve uvidí vaši ruku blížící se k ní. Nikdy neuchopujte želvu zezadu! Vylekala by se, nevěděla by co se děje a přestala by vám důvěřovat. Uchopte ji jednou rukou pevně za krunýř, ale tak, aby jste jí neublížili. Druhou ruku dejte pod ni. Pozor, želvě se nemusí líbit sevření krunýře a může se ho pokusit uvolnit nohama. Nelekněte se, i kdyby vás škrábla, neupusťte ji!
• Zbytečně ji „nemordujte“, není to morče nebo křeček, na nějaké dlouhé mazlení není zvědavá. Někdy si vaši pozornost vyžádá sama.
Celkové hodnocení (8x):