Pogony

Chov K chovu vousatých agam se hodí ubikace rozměrů 120 x 40 x 40(v) cm pro chovnou skupinu 4 - 6 ks Pogona henrylawsoni a 180 x 50 x 50(v) cm pro...

Chov

K chovu vousatých agam se hodí ubikace rozměrů 120 x 40 x 40(v) cm pro chovnou skupinu 4 - 6 ks Pogona henrylawsoni a 180 x 50 x 50(v) cm pro tentýž počet obou větších druhů (barbata, vitticeps). Jako podklad vhodně poslouží hrubší říční písek ve vrstvě asi 3 cm. Část ubikace však musí být oddělena, např. postavenou cihlou, apod. a zde pak vytvoříme zákoutí s výškou substrátu asi 15 cm, který udržujeme neustále mírně vlhký. Sem pak samičky zahrabávají svá vejce.

Prostorem ubikace vedeme několik silnějších větví, nutná je i miska s vodou k pití. Denní teploty by se v teráriu měly pohybovat kolem 28 - 30 °C s možností vyhřátí až na 45 °C. Nesmírně důležitá je vysoká intenzita osvětlení, UV záření, dotace vitamínů a minerálií, noční pokles na teplotu pokojovou spojený s večerním porosením a zimní klid trvající 3 měsíce při teplotách kolem 18 °C s omezeným osvětlením a bez přísunu potravy.

Já sám chovám agamy ve skupinách 5 - 6 kusů s přibližných poměrem pohlaví 1 : 1. Zvířata jsou umístěna v teráriích 170 x 50 x 40(v) cm s větvemi, pískem na dně ve výše uvedené vrstvě, ale se zvýšením na uváděných 15 cm v každém z rohů nádrže. Co se technického zajištění týká, je uvnitř každého terária umístěna výhřevná (reflektorová) žárovka v krytu z pálené hlíny. Pod ní je ke dnu terária přibetonován kámen (přibetonování je nutné, aby se pod ním neukrýval krmný hmyz). Kolem kamene je potom položen topný kabel, který je na ochranu před hrabáním překryt tenkou vrstvou betonu. Svrchu je ubikace osvětlena zářivkou biolux a úspornou zářivkou DZS UVA.

Na jaře a na podzim bývají zapnuty všechny zdroje terária, během horkého léta pak omezuji zapínání topných kabelů, někdy i výhřevných žárovek. Během sezóny je každé z terárií seřízeno automaticky na délku světelného dne 14 hodin.

Tři zimní měsíce nechávám všechny ubikace zhasnuté a v místnosti omezuji vytápění na 15 - 16 °C. Agamy je předtím nutné nechat vytrávit a vyprázdnit. Celé zimní období pak zpravidla prospí, mají ovšem neustále zajištěný přístup k čerstvé vodě v napájecí misce.

Co se týká krmení, jsou agamy rodu Pogona spíše všežravci, ačkoliv se nemohu ztotožnit s někdy uváděnou převahou bylinné složky stravy. Já sám krmím zástupce obou velkých druhů cvrčky Gryllus bimaculatus (především pro mláďata agam) z farmy Terins Třebíč a Acheta farm Martiněves, velkými červy Zophobas morio z Ekostrix Hradec Králové a Terins Třebíč a šváby druhu Blatica dubia od producenta přítele Zeleného z Hajnice. Navíc mají pogony k dispozici stále čerstvé čínské zelí, salát a listy pampelišky, vše nahrubo usekané a saturované vitamínominerální směsí. Musím uvést, že všechny mé agamy bez rozdílu přijímají živočišnou potravu ze 70 - 80 %, rostlinnou pak jako zbývajících 20 - 30 %. Navíc rostlinnou potravu přijímají i mláďata už od stáří jednoho týdne a to zhruba z 10 - 20 %, zbylých 80 -- 90 % připadá na drobná stádia cvrčků, malé moučné červy a v poslední době i larvy plesnivců.

Jestliže nestojíte o to zvířata odchovávat, ale líbí se vám svým vzhledem a svými životními projevy, pak bude postačující zřídit pro dva kusy (bez ohledu na to, jestli jde o pár nebo ne) malé terárium velikosti 80 x 40 x 40 cm s normální žárovkou 40 W v krytu z pálené hlíny, topným kamenem na dně, nízkou vrstvou písku, nebo obetonovaným dnem a silnou větví podél zadní stěny. Takovou ubikaci osvítíme zářivkovou trubicí s podílem UV záření. Jinak se způsob chovu neliší od rozmnožovacího a ani krmení není jiné. Jen u takto chovaných zvířat praktikujeme jejich občasné “výlety” do místnosti. Věřte, že není nic kouzelnějšího, než půlmetroví vousáči, kteří se producírují po koberci, občas vyskočí na křeslo, apod. I za takovýchto podmínek jsem několik kusů P. vitticeps choval a mohu to každému vřele doporučit. Bohužel v tak malých nádržích mají zvířata jen malou snahu o páření, což je dáno i tím, že k námluvám je potřebné rozehrát celou paletu zdvořilostních úklon a honiček a chovanci jsou k sobě většinou lhostejní, pokud se nevidí alespoň ze vzdálenosti jednoho metru. Snad i proto pak tolik vyvádí, když jsou vypuštěni volně do místnosti, pokyvují hlavami, mávají na sebe předními nožkami a snaží se jedna před druhou vylézt na vyvýšené předměty a zaimponovat. Samcům se pak vybarvuje hrdlo do sytě černé, nafukují svá hrdélka, apod.

pokračování příště
text a foto: Vladimír Cerha
Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře