Krajta královská, Python regius

(Schaw 1802) Patří mezi malé druhy krajt. Dorůstá do 1,5 m a jen výjimečně mohou někteří jedinci tuto délku přesáhnout. Tělo je poměrně zavalité. Z...

(Schaw 1802)

Patří mezi malé druhy krajt. Dorůstá do 1,5 m a jen výjimečně mohou někteří jedinci tuto délku přesáhnout. Tělo je poměrně zavalité. Zvrchu je zbarveno tmavohnědě a v této základní barvě má po těle nepravidelné, víceméně okrouhlé hnědožluté až zelenožluté skvrny, bílé, nebo žlutavě ohraničené. Na přední části těla se ve velkých skvrnách vyskytují menší skvrny v základní barvě, rovněž světle ohraničené. Hlava je zvrchu tmavohnědá, na bocích žlutá s tmavohnědým páskem přes oko. Ventralia (břišní štítky) jsou porcelánově bílá. Na štítcích horního rtu (supralabialia), jsou na každé straně čtyři tepločivné jamky. Uprostřed těla je 53-63 řad dorsalií, ventralií je 191-207 a subcaudalií 28-37.

Areál P. regius sahá v západní Africe od Senegalu po Siera Leone a na východ až po Sudan a Ugandu.

Na západě areálu není výrazné období sucha, ale čím dále na východ, tím je výraznější. Období dešťů trvá od března do listopadu s jarním maximem a druhým na konci léta.

Průměrné roční teploty se na západě areálu pohybují mezi 25-27 st. C s ročním kolísáním v rozpětí asi 3 st. C. Denní kolísání teplot je v období dešťů 6 st. C, v období sucha 10 st. C. Relativní vlhkost vzduchu 80-94 %. Ve východní části areálu se průměrná roční teplota pohybuje kolem 28 st. C s ročním výkyvem rovněž 3 st. C, avšak denní výkyvy teplot jsou značně vyšší. Relativní vlhkost vzduchu se pohybuje v rozmezí 70-94 %.

Oproti údajům uváděným ve starší literatuře se nevyskytuje v tropickém deštném lese, ale tam, kde souvislý les přechází v nezapojený les savanový, nebo v savaně. Žije i v kulturní krajině. Dále na východ je pak zejména na okrajích galeriových lesů kolem velkých řek, ale opět v místech kde končí vliv řeky a les postupně přechází v savanu.

P. regius je výrazně terestrický had s noční aktivitou. Přes den se ukrývá v různých zemních úkrytech, případně v dutinách stromů umístěných při patě kmenů. V noci loví různé drobné savce, převážně hlodavce. Jsou to hadi velmi málo dráždiví, kteří koušou zcela výjimečně. Jejich pasivní obrana spočívá ve stočení do pevné koule, v jejímž středu ukrývá hlavu.

P. regius patří v posledních deseti letech k nejvíce, většinou z Nigerie dovážených hadů. Přesto u chovatelů přežívá zřejmě pouze zlomek dovážených zvířat, ačkoliv nejde o zvláště choulostivé hady. Příčinou je kromě neznalosti podmínek chovu především jejich silná parazitace.

Z ektoparazitů jsou to především klíšťata a někdy i roztoči. Zde je pomoc snadná. Dle zkušenosti autora tito hadi bez problémů snáší metrifonát, takže je možno aplikovat 1 % Arpalit spray. Za 30 minut po aplikaci hada opláchneme vlažnou vodou a umístíme do terária.

Z endoparazitů mají hadi zpravidla množství helmintů. Odčervení je jednoduché a mělo by být v chovech plazů prováděno nejen u nových přírůstků, ale preventivně 1x ročně jak je zvykem např. v chovech ptáků. Autor s úspěchem léta používá Fenbion, který je dostatečně účinný a jeho účinná látka fenbendazol není pro plazy toxická. Podává se perorálně v dávce 50 mg/kg živé váhy. Po dvou týdnech je třeba aplikaci zopakovat.

Kromě helmintů však bývají u zvířat z dovozu časté protozoální infekce, které jsou většinou příčinou úhynu. Je proto třeba nechat hada vyšetřit veterinářem, který se alespoň okrajově nemocemi plazů zabývá. Pokud není had dehydratován, jsou protozoální infekce, kromě kokcidií, dobře zvládnutelné Entizolem, avšak vzhledem k toxicitě účinné látky (metronidazolu) pro plazy, je třeba aby dávkování a způsob léčby určil veterinární lékař.

Bakteriální infekce, zejména u některých druhů krajt obávané nespecifické respirační onemocnění, bývají u P. regius řídké. Pokud se vyskytnou, jde zpravidla o sekundární infekci jako důsledek dlouhodobého stresu, dehydratace nebo parazitace, případně všech těchto vlivů dohromady.

U hadů z přírody, zejména dospělých, bývá někdy problém s přijímáním potravy. Někteří odmítají jakoukoliv potravu a musí být dlouhodobě uměle krmeni, nejlépe žaludeční sondou, směsí rozmixovaného libového masa a celého vejce, doplněnou minerálními látkami a vitamíny.

Odmítání potravy je v těchto případech důsledkem dlouhodobého stresu. Osvědčuje se umístit do terária úkryt se vstupním otvorem jen tak velkým, aby se jím had pohodlně protáhl a tak prostorný, aby stočený vyplňoval téměř celý prostor. Podaří-li se hada přesvědčit, že je v teráriu bezpečný a že mu poskytuje vhodné životní podmínky, přijme terárium za své teritorium a začne i přijímat potravu. Také se zklidní, takže i dráždiví jedinci přestanou kousat.

Je-li had v dobrém úživném stavu, není třeba s umělým krmením pospíchat, ale raději nabízet nejrůznější potravu jako laboratorní myši, potkany, chované druhy křečků a křečíků apod. Rádi loví mastomyši (Mastomys coucha), která zřejmě náleží k jejich přirozenému potravnímu spektru. Také rádi loví hraboše polní. V autorově chovu však tyto krajty nikdy nepřijaly žádného ptáka.

Je třeba si také uvědomit, že P. regius přijímá potravu pouze sezónně, což zjevně souvisí s potravní nabídkou na obývaném biotopu. I u hadů odchovaných v lidské péči se tato sezónnost projevuje.

Mláďata do věku přibližně dvou let přijímají potravu pravidelně. Později dochází po několikerém nakrmení k přestávkám v přijímání potravy. Přestávky v příjmu potravy se věkem prodlužují, až plně dospělý had nepřijímá potravu 4-6 měsíců bez jakékoliv újmy. V době kdy začne lovit, je však třeba krmit intenzivně.

Tyto krajty jsou velmi málo pohyblivé, takže pro dospělý pár stačí terárium 60 x 50 x 50 cm. Terárium je dobré rozčlenit dřevěnou poličkou a nad ní umístit bodovou žárovku umožnující nahřátí. Teplota vzduchu by se v teráriu měla pohybovat mezi 26-30 st. C, s nočním poklesem 3-5 st. C. Není-li možno této teploty dosáhnout, je nutno umístit do terária ještě topný kámen.

Nesmíme zapomenout na nádobu s vodou, která musí být stále čistá, protože znečištěné vody se had nenapije a při delším trvání hrozí dehydratace. Ačkoliv P. regius leze do vody jen výjimečně, většinou jen když má roztoče, je třeba aby nádoba s vodou umožňovala i koupání.

Nepoužíváme-li v teráriu s mláďaty substrát, je třeba v něm umístit plastovou uzavřenou krabici se vstupním otvorem, částečně naplněnou vlhkým rašeliníkem.

Větrání terária musí umožnit udržení vysoké relativní vlhkosti vzduchu a musí zajišťovat cirkulaci vzduchu a tím větrání celého prostoru. Nevelké větrací otvory by proto měly být umístěny v protilehlých stěnách, jeden při podlaze, druhý pod stropem terária a měly by mít regulovatelnou průchodnost.

Autoři, kteří úspěšně P. regius rozmnožili, Orlov (1982), manželé Lehmannovi (1983) a Vergner (1987), uvádí nutnost upravit teplotní a vlhkostní režim v teráriu dle podmínek v přírodě, což potvrzují i moje zkušenosti.

To znamená od března do listopadu zmenšit větrání, denně rosit a substrát v teráriu udržovat trvale vlhký. Maximálně rosit v dubnu a srpnu. V srpnu poněkud snížit teplotu. Nemůžeme-li pro suchý vzduch v místnosti docílit v teráriu 85-95 % relativní vlhkosti vzduchu, můžeme si pomoci akvarijním vzduchovacím motorkem, kterým vháníme do terária vzduch přes nádobu s vodou. Od listopadu do března pak zvětšíme větrání, ponecháme krajtám pouze vodu na pití a držíme je v suchu.

K páření dochází v září až listopadu, ke snůšce za čtyři až čtyři a půl měsíce po páření. Ve snůšce bývá 6-10 nápadně velkých vajec (60-65x50-52 mm). Vergner (1987) uvádí, že snůška šesti vajec vážila 700 g. U autora snůška deseti vajec vážila 993 g. Hmotnost nejmenšího vejce byla 94 g, největšího 102 g, průměrná hmotnost z celé snůšky byla 99,3 g.

Některé samice, jako u ostatních druhů krajt, o snůšku pečují, je však dosti složité vytvořit jim k inkubaci vhodné podmínky. Spolehlivější je líhnutí v inkubátoru, kde lze podmínky inkubace snadno sledovat.

Vejce umístíme do inkubátoru v otevřených nádobách, nejlépe z pálené hlíny, na zcela suchém substrátu. Při teplotě 29-33 st. C a relativní vlhkosti vzduchu 95-100 % se mláďata líhnou za 67-72 dny. U autora při 31-32 st. C za 66-68 dnů. Vejce se v průběhu inkubace zcvrkávají a zhruba po měsíci inkubace jsou na nich vidět pohyby embrya.

Někdy dochází k zadušení mláďat ve vejcích. Proto Vergner doporučuje vejce 65. den inkubace nastřihnout. Líhnivost bývá velmi dobrá. Pupeční otvor mláďat je při opouštění vaječných obalů uzavřen. Poprvé se svlékají za 13-16 dnů po vylíhnutí a brzy po svlečení začínají lovit malé běhající myšky. Délka vylíhlých mláďat je 38-40 cm, hmotnost 52-57 g.

Při dodržení uvedených podmínek, lze chov těchto krásných krajt každému vřele doporučit.

Petr Plískal
Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře