Brazilská užovka - Hydrodynastes gigas

Popis

Tato užovka podčeledi Xenodontinae byla v minulosti řazena do rodu Cyclagras Cope 1885. Dowling et Duellman (1974, 1978) a Freiberg (1982) přeřadili tohoto hada do rodu Hydrodynastes Fitzinger 1843, takže jeho platné jméno je Hydrodynastes gigas (Dumeril, Bibron et Dumeril 1854). Do tohoto rodu patří ještě jeden druh, a to Hydrodynastes bicinctus (Herrmann 1804).

H. gigas je statný had dorůstající délky 2,5 m. Podlouhá hlava neznatelně přechází ve stejně silný krk. Oko je poměrně malé, černé s okrouhlou zřítelnicí. Mezi okem a retními štítky (supralabialia), jsou ještě podoční štítky (subocularia). Zuby jsou aglyfní, avšak v zadní části os maxilaria se nachází zvětšené, avšak nerýhované zuby.

Dorsalia jsou značně velká a hladká. Trutnau (1981) uvádí, že jsou do dvou třetin těla hladká, vposlední třetině slabě kýlnatá. Uprostřed těla je devatenáct řad dorsalií. Břišních štítků (ventralia) je 153-172, podocasních (subcaudalia) je 60-87. Anální štítek není dělený.

Zbarvení

V základním zbarvení je patrný pohlavní dimorfismus, avšak tyto rozdíly jsou rozeznatelné od stáří přibližně jednoho roku.

Základní zbarvení dorsální strany samce je sytě žluté až hnědé s nepravidelnými černými, nebo černohnědými příčnými pruhy a skvrnami. Základní zbarvení samice je béžové až světle hnědé se zlatožlutým nádechem. Příčné pruhy jsou řidší a více se rozpadají do skvrn než u samce a jejich zbarvení je méně výrazné. U obou pohlaví je přední třetina těla světlejší a směrem k ocasu postupně tmavne.

Kresba hlavy je stejná u obou pohlaví. Široká páska v barvě příčných pruhů se táhne od oka až na boční stranu krku. Ventrálnia jsou mléčně až žlutě zbarvena s černými skvrnami tvořícími dvě poměrně pravidelné řady.

U Hydrodynastes bicinctus dosahují příčné černé pruhy až k okraji ventrálií a mnohdy až na ně. Jsou úzce bíle lemovány. U dospělých mohou mít dorsalia bílý lem, nebo mohou být bíle tečkována. V černých pruzích jsou často příčné proužky v základním zbarvení.

H. gigas se však hlavně odlišuje menším počtem řad dorsalií uprostřed těla (15-19) a větším počtem ventrálií (143-192) a subcaudálií (69-94) a velikostí. Dorůstá většinou jednoho metru (Perez-Santos et Moreno 1988). Neill (1964) však popisuje samce z Guany dlouhého 2,25 m.

H. bicinctus se vyskytuje v amazonském území Kolumbie, a v horní brazilské Amazonii, Venezuele, Guyaně, Surinamu a francouzské Guyaně. Ve francouzské Guyaně se vyskytuje sympatricky s H. gigas, avšak obývá pouze primární lesy.

Rozšíření

H. gigas má obrovský areál rozšíření. Vyskytuje se od francouzské Guyany přes a amazonskou nížinu, včetně velkého ostrova Marajo, přes Mato Grosso, východní část Bolívie a Paraguay až do severní Argentiny. Jeho areál sahá od 5 st. severní šířky až pod obratník Kozoroha, místy až k 25 st. jižní šířky.

V rámci tohoto areálu jsou samozřejmě i značně rozdílné klimatické podmínky.

Klimaticky se areál rozšíření H. gigas nachází jednak v přírovníkovém pásku tropických deštných lesů, jednak v tropické kontinentální oblasti. V pásmu tropických deštných lesů jsou malé výkyvy teplot v průběhu roku, i teplotní rozdíly mezi dnem a nocí. Od východu k západu se tyto rozdíly zvětšují.

Srázky v západní části jsou vysoké a rovnoměrně rozdělené. Na východě jsou průměrné roční srážky rovněž vysoké, ale v měsících září až listopadu je výrazně sušší období s nejnižšími srážkami v listopadu. Směrem k jihu se postupně poněkud snižují průměrné teploty i srážky.

Tropická kontinentální oblast, tedy převážně oblast Gran Chaca, se pak liší velkými teplotními výkyvy, celkově nižšími průměrnými ročními srážkami (kolem 1500 mm) s výrazným sušším obdobím v zimních měsících s minimem v červenci a srpnu.

H. gigas obývá velmi různé biotopy. Blízké okolí vodních toků v tropickém deštném lese, druhotné porosty po vykácení původního deštného lesa, polní kultury i blízké okolí lidských sídlišť. Trutnau na jaře 1983 nalezl asi 2 m dlouhého C. gigas ve zděné šachtě skladiště na břehu Rio Paraguay ve městě Porto Esperanca ve státě Mato Grosso do Sul. Zdržuje se i na železničních náspech pod volně položenými pražci a v křovinách v okolí žump. Jeho výskyt je limitován především blízkostí vody a četností úkrytů.

Velmi hojný je v oblasti velkých vodních soustav Rio Paraná a Rio Paraguay, kde se třídají otevřené močály s hustými nízkými lesy a křovinami. Žije zde sympatricky s Eunectes notaeus, Helikops leopardinus, Thamnodynastes strigilis, Leptophis ahaetulla marginatus, Leimadophis viridis, Lygophis lineatus a Bothrops moojeni. (Faoro et Trutnau 1988).

Chov v teráriu

Chov v teráriu není problematický, avšak vzhledem ke své mohutnosti a terestrickému způsobu života je náročný na prostor. Je třeba si uvědomit, že tito hadi mají oproti stejně velkým užovkám rodu Elaphe dvojnásobný průměr těla. Choval jsem pár těchto hadů v teráriu rozměrů 120 x 60 x 60 cm a považuji tento rozměr za minimální.

Jako terestrický had, který nerad a špatně šplhá, potřebuje zejména velkou plochu dna. Pro zvětšení využitelné plochy nepoužíváme větví, ale v teráriu umístíme dřevěnou poličku, nebo ještě lépe zavěšený úkryt. Nad něj umístíme zdroj tepla, takže jeho strop pak slouží jako plocha pro vyhřívání.

Nezbytná je velká nádoba s vodou, umožňující hadům úplné ponoření, ve které hadi, zejména před svlékáním tráví značnou část dne. Vzhledem k tomu, že hadi v době aktivity často vodou prolézají, je třeba jako substrát použít hrubé hoblovačky, které je nutné, také vzhledem k řídkému trusu téměř denně měnit.

Ideální je ovšem terárium s betonovou podlahou sespádovanou do bazénku s výpustí, umožňující prostě terárium denně vypláchnout, nejlépe tlakovou vodou.

Terárium také musí být dobře větrané, protože jinak hrozí nebezpečí respiračních onemocnění. Tito hadi jsou dosti citliví na známá nespecifická onemocnění dýchacích cest většinou bakteriálního původu, která neléčena často končí pneumonií a úhynem zvířete, případně na hronické respirační onemocnění způsobené mykoplasmaty.

Denní teplotu v teráriu udržujeme mezi 24-28 st. C, s možností místního nahřátí. Noční teplota může poklesnou až na 20 % C.

Krmení nečiní potíže. V přírodě loví prakticky všechny obratlovce vhodné velikosti. S oblibou loví jiné plazy a v teráriu může dojít i ke kanibalismu, zejména mezi mláďaty. Ani dospělé hady však nekrmíme bez dozoru, protože se vzájemně napadají a začnou-li polykat stejnou kořist, může dojít i k pozření jednoho hada druhým. Chováme-li pár společně, je dobré mít uzavíratelný úkryt ve kterém jednoho z hadů uzavřeme a krmíme odděleně.

Jsou velmi zřaví, takže je můžeme krmit přiměřeně velkými hlodavci od myši po králíka, nebo kuřaty či holoubaty. Ryby žerou nejméně rádi a přijmou je pouze z hladu. Přijímají bez problémů živou i mrtvou potravu. Málo pohyblivé živočichy polykají živé, pohyblivé, nebo obranyschopné napřed udusí. Závity těla jsou méně dokonalé než u užovek rodu Elaphe, spíše kořist přitisknou tělem ke stěně terária, nebo přitáhnou k nějakému předmětu, který jim může posloužit jako opona.

Mláďata jsou, jako u mnoha jiných hadů, velmi kousavá. S přibývajícím věkem agresivity ubývá. Zvířata z odchytu a mláďata často používají aposematické chování, při kterém roztáhnou krční žebra podobně jako kobry, avčak zůstávají v horizontální poloze. Nikdy se jako kobry nevztyčují. Také v této poloze zplošťují tělo, takže se zdají mnohem mohutnější.

Je dobré tyto hady postupně zvykat na manipulaci, protože divoké zvíře při braní do ruky bez váhání kouše a při pevnějším uchopení vypouští z kloaky páchnoucí sekret spolu s řídkým trusem.

H. gigas má jako mnoho aglyfních užovek vyvinuty jedové žlázy, avšak chybí sdělný aparát, takže se kousnutí většinou obejde bez následků. Faoro et Trutnau (1988) uvádí, že byli mnohokrát tímto hadem kousnuti bez jakýchkoliv následků, což mohu z vlastní zkušenosti potvrdit. Minton et Mebs (1978) však uvádí případ, kdy po kousnutí tímto hadem došlo k otoku končetiny spojením s místní bolestivostí, lehkým pocitem závrati a drážděním ke zvracení.

Domnívám se však, že k tomu může dojít jen když had zůstane zakousnutý a opakovaným stiskem čelistí dojde k prosáknutí toxinu slizniční řasou a k vniknutí nepatrného množství do rány. Ke kousnutí chovatele zpravidla dojde při krmení, kdy hadi při své žravosti útočí na jakýkoliv pohyb.

V přírodě je H. gigas aktivní za soumraku a v noci. V teráriu však bývají tito hadi aktivní i ve dne, zvláště jsou-li hladoví. Může to však souviset s malou intenzitou světla v teráriu.

Páření

K páření dochází ve večerních hodinách, avšak protahuje se dlouho do noci a je velmi bouřlivé. Předchází mu neklidné chování a zejména u samce trhavé pohyby hlavy a přední části těla.

Trutnau (1981) a Schmidt (1989) uvádí páření v srpnu a snůšku v říjnu až listopadu. V mém chovu docházelo k páření v lednu až únoru a ke snůšce v dubnu. Vzhledem k obrovskému areálu druhu bude tato doba zřejmě ovlivněna místem původu.

Ve snůšce většinou bývá 10-21 vajec. Moje samice měla v roce 1996 patnáct a v roce 1997 čtrnáct vajec. Samice přijímá potravu až do svlékání, které je 9-10 dní před snůškou.

Při teplotě 27-28 st. C se mláďata líhnou za 69-71 dní. Jejich délka je kolem 40 cm a hmotnost 40-45 g. Potravu začínají přijímat po prvním svléknutí, tj. za 8-10 dní po vylíhnutí. Jsou stejně žravá jako dospělí a velmi rychle rostou.

H. gigas je krásný a velmi zajímavý had, jehož chov lze doporučit každému, kdo má dostatek místa, aby mu mohl zajistit uvedené podmínky a dostatečnou krmnou základnu.

Hydrodynastes gigas je zařazen do druhé přílohy CITES, což však nebrání tomu, aby byly do Německa dováženy kůže těchto hadů pod názvy Beach Cobra, Falsche Kobra nebo Wasserschlange. (Faoro et Trutnau 1988).