Krmení suchozemských želv: 1 )Úvod+vlkomilné želvy.

Přidejte téma
Přidejte téma
Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

1.2.2004 13:46
Neregistrovaný uživatel

Vážení chovatelé,
v poslední době zde denně čtu otázky a prosby o radu týkající se správného krmení evropských such. želv. Pokud je dotaz konkrétní a ještě se zde nevyskytl, většinou zareaguje spousta renomovaných chovatelů a pisatel dostane na svou otázku dosti odpovědí. I já se většinou k těmto příspěvkům připojuji, protože považuji správné krmení za jeden z nejdůležitějších faktorů správného chovu. Ale pokud se jednomu chovateli snažíte trpělive vysvětlit, že ovoce a většina zeleniny či vajíčka nejsou vhodná pro T.hermanni a vzápětí se zde objeví jiný dotaz se zcela stejným obsahem, máte pak pocit, že vaše příspěvky snad ani nikdo nečte a vy je píšete zbytečně. Následujících pár řádků je tedy pro ty, kdo chtějí získat informace o správném krmení such. želv.
Začněme rozdělením druhů, vytvoříme tři skupiny. Želvy z tropických vlhkých oblastí (tyto druhy může reprezentovat např. Geochelone carbonaria, G.denticulata, želvy rodu Terrapene apod.)
Druhou skupinu budou tvořit želvy z tropických suchých oblastí (oblastí aridních). Zde bychom zařadili např. Geochelone pardalis či G.sulcata.
Třetí skupinu tvoří evropské suchozemské želvy: Testudo hermanni, T.marginata, T.graeca a můžeme k nim přiřadit i Testudo (Agrionemys) horsfieldi.
Nyní již k samotnému krmení.

Tropické vlhkomilné želvy: tyto želvy žijí v deštných pralesech nebo poměrně dosti úrodných oblastech (tam, kde je vlhko, se daří rostlinám). To znamená, že mají po většinu roku přístup k čerstvým plodům, ovoci, mají dostatek vody, požírají šťavnaté rostliny bohaté na vitamíny a minerální látky. V deštných lesích se také snáze najde uhynulý živočich, který ještě nebude vysušen sluncem a želvy mají možnost zde sem tam chytit i nějaký hmyz (hlavně rod Terrapene-velmi čilé želvy). Proto je jeich zažívací trakt uzpůsoben ke zpracovávání takovéto potravy a biochemie zažívání je zcela odlišná od želv z jiných oblastí.
V zajetí tedy tyto želvy krmíme banány, jablky, hruškami, švestkami, fíky, datlemi, papájou, mrkví, rajčaty, nějakým tím hmyzem, popř. sem tam (max. 2x měsíčně) masovou konzervou určenou pro psy nebo kočky. Můžeme také použít hovězí srdce či játra nebo malé laboratorní hlodavce )předem usmrcené).
Potravu vždy posypeme nějakým minerálním přípravkem (drcená sépie, hydrogenuhličitan vápenatý).

Neregistrovaný uživatel

2.2.2004 13:06
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vážení chovatelé,
v poslední době zde denně čtu otázky a prosby o radu týkající se správného krmení evropských such. želv. Pokud je dotaz konkrétní a ještě se zde nevyskytl, většinou zareaguje spousta renomovaných chovatelů a pisatel dostane na svou otázku dosti odpovědí. I já se většinou k těmto příspěvkům připojuji, protože považuji správné krmení za jeden z nejdůležitějších faktorů správného chovu. Ale pokud se jednomu chovateli snažíte trpělive vysvětlit, že ovoce a většina zeleniny či vajíčka nejsou vhodná pro T.hermanni a vzápětí se zde objeví jiný dotaz se zcela stejným obsahem, máte pak pocit, že vaše příspěvky snad ani nikdo nečte a vy je píšete zbytečně. Následujících pár řádků je tedy pro ty, kdo chtějí získat informace o správném krmení such. želv.
Začněme rozdělením druhů, vytvoříme tři skupiny. Želvy z tropických vlhkých oblastí (tyto druhy může reprezentovat např. Geochelone carbonaria, G.denticulata, želvy rodu Terrapene apod.)
Druhou skupinu budou tvořit želvy z tropických suchých oblastí (oblastí aridních). Zde bychom zařadili např. Geochelone pardalis či G.sulcata.
Třetí skupinu tvoří evropské suchozemské želvy: Testudo hermanni, T.marginata, T.graeca a můžeme k nim přiřadit i Testudo (Agrionemys) horsfieldi.
Nyní již k samotnému krmení.

Tropické vlhkomilné želvy: tyto želvy žijí v deštných pralesech nebo poměrně dosti úrodných oblastech (tam, kde je vlhko, se daří rostlinám). To znamená, že mají po většinu roku přístup k čerstvým plodům, ovoci, mají dostatek vody, požírají šťavnaté rostliny bohaté na vitamíny a minerální látky. V deštných lesích se také snáze najde uhynulý živočich, který ještě nebude vysušen sluncem a želvy mají možnost zde sem tam chytit i nějaký hmyz (hlavně rod Terrapene-velmi čilé želvy). Proto je jeich zažívací trakt uzpůsoben ke zpracovávání takovéto potravy a biochemie zažívání je zcela odlišná od želv z jiných oblastí.
V zajetí tedy tyto želvy krmíme banány, jablky, hruškami, švestkami, fíky, datlemi, papájou, mrkví, rajčaty, nějakým tím hmyzem, popř. sem tam (max. 2x měsíčně) masovou konzervou určenou pro psy nebo kočky. Můžeme také použít hovězí srdce či játra nebo malé laboratorní hlodavce )předem usmrcené).
Potravu vždy posypeme nějakým minerálním přípravkem (drcená sépie, hydrogenuhličitan vápenatý).

Jen bych doplnil tvrzení známého, že jeho Geochelone carbonaria jsou docela schopní lovci myší. Navíc G. carbonaria nebo denticulata krmené s převahou ovoce a bohaté zeleniny budou mít pyramidovitý růst - i u nich by převážnou část diety mělo tvořit listí. G. carbonaria a denticulata nebo Terrapene sp. nebo Kinixys sp. zcela nekrmené živočišnou složkou mají po čase metabolické problémy. Krmené nadbytečnou dávkou této složky rovněž. Jako velmi vhodný zdroj živočišných bílkovin pro suchozemky bych označil hlavně žížaly a hlemýždě. Doplnění bílkovinné složky vápníkem by snad měla být úplná samozřejmost.
Petr

Přidejte reakci

Přidat smajlík