Krmení suchozemských želv: 2)Tropické želvy z aridních oblastí.

Přidejte téma
Přidejte téma
Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

1.2.2004 13:59
Neregistrovaný uživatel

Druhá skupina želv reprezentována např. želvou pardálí či ostruhatou (G.pardalis a sulcata), stejně tak jako G.elegans, je na krmení již trochu obtížnější.
Musíme si uvědomit, že tyto želvy žijí na otevřených prostranstvích ve velmi horkých oblastech, kde prší pouze párkrát do roka, pokud vůbec. Želvy zde nenajdou žádné šťavnaté ovoce, zeleninu, ba po většinu roku ani zelené trávy či byliny. Trávicí trakt těchto želv je uzpůsoben k tomu, aby dokázal vytáhnout a strávit téměř všechno, co je obsaženo např. i ve slámě či senu.
A teď si představte následující: všechno ve vašem těle je postaveno a určeno k tomu, aby dokázalo zpracovávat velmi suché a na živiny chudé potraviny. A najednou polknete štavnatý, vitamíny a minerály přesycený a velmi výživný plod. Co se asi stane? Nastanou zažívací potíže, střevní mikroflóra neví, jak si s takovou potravinou poradit. Pokud je tato či jí podobná potravina podávaná častěji, tělo si postupně zvykne, ale to nic nemění na tom, že výsledek je katastrofální-tělo nedokáže tak obrovský přísun výživných potravin zpracovat. U želv se to projeví v podobě hodně rychlého růstu, který vede k hrbolatému krunýři, nevyvinutým kostem, postiženým vnitřním orgánům apod. Želva však neví, že jí tato potrava škodí. Ona jen ví, že jí to chotná a bude se jí cpát, dokud to půjde-dokud jí touto potravou budete zásobovat.
Je na chovateli, aby si toto uvědomil a krmil pouze potravou vhodnou pro tropické druhy z aridních oblastí.
V praxi v zajetí pak těmto druhům poskytujeme následující: velmi vhodné, takřka perfektní, je dovolit želvám se v teplých dnech pást na parkové távníkové směsi. Dále přidáváme v libovolném množství pampelišku a rovněž v libovolném množství nejedovaté sukulenty zbavené trnů (výborná je opuncie-lze pěstovat i doma na okně v zimě). Již méně pak přidáváme listy a květy ibišku, jeteloviny a jitrocel. Do každé potravy můžeme přimíchat libovolný podíl sena a u G.sulcata i kvalitní slámu.
Každou potravu posypeme drcenou sépií, hydrogenuhličitanem vápenatým či jiným přípravkem.

Neregistrovaný uživatel

1.2.2004 15:20
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Druhá skupina želv reprezentována např. želvou pardálí či ostruhatou (G.pardalis a sulcata), stejně tak jako G.elegans, je na krmení již trochu obtížnější.
Musíme si uvědomit, že tyto želvy žijí na otevřených prostranstvích ve velmi horkých oblastech, kde prší pouze párkrát do roka, pokud vůbec. Želvy zde nenajdou žádné šťavnaté ovoce, zeleninu, ba po většinu roku ani zelené trávy či byliny. Trávicí trakt těchto želv je uzpůsoben k tomu, aby dokázal vytáhnout a strávit téměř všechno, co je obsaženo např. i ve slámě či senu.
A teď si představte následující: všechno ve vašem těle je postaveno a určeno k tomu, aby dokázalo zpracovávat velmi suché a na živiny chudé potraviny. A najednou polknete štavnatý, vitamíny a minerály přesycený a velmi výživný plod. Co se asi stane? Nastanou zažívací potíže, střevní mikroflóra neví, jak si s takovou potravinou poradit. Pokud je tato či jí podobná potravina podávaná častěji, tělo si postupně zvykne, ale to nic nemění na tom, že výsledek je katastrofální-tělo nedokáže tak obrovský přísun výživných potravin zpracovat. U želv se to projeví v podobě hodně rychlého růstu, který vede k hrbolatému krunýři, nevyvinutým kostem, postiženým vnitřním orgánům apod. Želva však neví, že jí tato potrava škodí. Ona jen ví, že jí to chotná a bude se jí cpát, dokud to půjde-dokud jí touto potravou budete zásobovat.
Je na chovateli, aby si toto uvědomil a krmil pouze potravou vhodnou pro tropické druhy z aridních oblastí.
V praxi v zajetí pak těmto druhům poskytujeme následující: velmi vhodné, takřka perfektní, je dovolit želvám se v teplých dnech pást na parkové távníkové směsi. Dále přidáváme v libovolném množství pampelišku a rovněž v libovolném množství nejedovaté sukulenty zbavené trnů (výborná je opuncie-lze pěstovat i doma na okně v zimě). Již méně pak přidáváme listy a květy ibišku, jeteloviny a jitrocel. Do každé potravy můžeme přimíchat libovolný podíl sena a u G.sulcata i kvalitní slámu.
Každou potravu posypeme drcenou sépií, hydrogenuhličitanem vápenatým či jiným přípravkem.

připomínka: nejsem si jisty ze by do teto skupiny mela patrit zminená Geochelone elegans, mel sem za to a skoro vsude je tak uvadeno ze eleganska zije v travnatych lesich
v indii a sri lance a vyzaduje i relativne vyzsi vzdusnou vlhkost ( oproti napr. sulcate, horsfieldce atd. )
naproti tomu napr. horsfieldku ktera zije na vysusenych kazaských, iranských, pakistánských a afganských stepích a polopoustich bych klidne co se tyce stravy do teto skupiny zaradil.
( moje stadecko horsfieldek krmim v podstate zminenym zpusobem a de podle vseho jim to jde naramne k duhu ( nejstarsi je pres 20 let a maji za sebou nekolik odchovu - BTW:
horsfieldky jako jedine z zelv ktere chovam jsem nikdy nevidel pit ackoliv maji neustale k dispozici cerstvou vodu)

Neregistrovaný uživatel

1.2.2004 16:12
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Druhá skupina želv reprezentována např. želvou pardálí či ostruhatou (G.pardalis a sulcata), stejně tak jako G.elegans, je na krmení již trochu obtížnější.
Musíme si uvědomit, že tyto želvy žijí na otevřených prostranstvích ve velmi horkých oblastech, kde prší pouze párkrát do roka, pokud vůbec. Želvy zde nenajdou žádné šťavnaté ovoce, zeleninu, ba po většinu roku ani zelené trávy či byliny. Trávicí trakt těchto želv je uzpůsoben k tomu, aby dokázal vytáhnout a strávit téměř všechno, co je obsaženo např. i ve slámě či senu.
A teď si představte následující: všechno ve vašem těle je postaveno a určeno k tomu, aby dokázalo zpracovávat velmi suché a na živiny chudé potraviny. A najednou polknete štavnatý, vitamíny a minerály přesycený a velmi výživný plod. Co se asi stane? Nastanou zažívací potíže, střevní mikroflóra neví, jak si s takovou potravinou poradit. Pokud je tato či jí podobná potravina podávaná častěji, tělo si postupně zvykne, ale to nic nemění na tom, že výsledek je katastrofální-tělo nedokáže tak obrovský přísun výživných potravin zpracovat. U želv se to projeví v podobě hodně rychlého růstu, který vede k hrbolatému krunýři, nevyvinutým kostem, postiženým vnitřním orgánům apod. Želva však neví, že jí tato potrava škodí. Ona jen ví, že jí to chotná a bude se jí cpát, dokud to půjde-dokud jí touto potravou budete zásobovat.
Je na chovateli, aby si toto uvědomil a krmil pouze potravou vhodnou pro tropické druhy z aridních oblastí.
V praxi v zajetí pak těmto druhům poskytujeme následující: velmi vhodné, takřka perfektní, je dovolit želvám se v teplých dnech pást na parkové távníkové směsi. Dále přidáváme v libovolném množství pampelišku a rovněž v libovolném množství nejedovaté sukulenty zbavené trnů (výborná je opuncie-lze pěstovat i doma na okně v zimě). Již méně pak přidáváme listy a květy ibišku, jeteloviny a jitrocel. Do každé potravy můžeme přimíchat libovolný podíl sena a u G.sulcata i kvalitní slámu.
Každou potravu posypeme drcenou sépií, hydrogenuhličitanem vápenatým či jiným přípravkem.

Ano, plně s vámi souhlasím, co se týká životního prostředí G.elegans.
Pokud však mluvíme o potravě (na toto téma jsem své příspěvky zaměřil), měla by být G.elegans krmena právě podle tohoto "receptu". Je to jedna z výjimek, ale pokud bychom toto chtěli rozebrat do detailů, potřebovali bychom celou knihu...
U tohoto druhu se také musí brát v úvahu, že existují 2 zeměpisné formy, jedna žijící ve vnitrozemí a jedna přímořská. Jsou označovány jako Indian Star a Sri Lanka Star. Klima i potravní zvyklosti těchto forem se trošku liší. V naší republice chovaná zvířata však patří k vnitrozemské indické formě.

Neregistrovaný uživatel

2.2.2004 13:21
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Druhá skupina želv reprezentována např. želvou pardálí či ostruhatou (G.pardalis a sulcata), stejně tak jako G.elegans, je na krmení již trochu obtížnější.
Musíme si uvědomit, že tyto želvy žijí na otevřených prostranstvích ve velmi horkých oblastech, kde prší pouze párkrát do roka, pokud vůbec. Želvy zde nenajdou žádné šťavnaté ovoce, zeleninu, ba po většinu roku ani zelené trávy či byliny. Trávicí trakt těchto želv je uzpůsoben k tomu, aby dokázal vytáhnout a strávit téměř všechno, co je obsaženo např. i ve slámě či senu.
A teď si představte následující: všechno ve vašem těle je postaveno a určeno k tomu, aby dokázalo zpracovávat velmi suché a na živiny chudé potraviny. A najednou polknete štavnatý, vitamíny a minerály přesycený a velmi výživný plod. Co se asi stane? Nastanou zažívací potíže, střevní mikroflóra neví, jak si s takovou potravinou poradit. Pokud je tato či jí podobná potravina podávaná častěji, tělo si postupně zvykne, ale to nic nemění na tom, že výsledek je katastrofální-tělo nedokáže tak obrovský přísun výživných potravin zpracovat. U želv se to projeví v podobě hodně rychlého růstu, který vede k hrbolatému krunýři, nevyvinutým kostem, postiženým vnitřním orgánům apod. Želva však neví, že jí tato potrava škodí. Ona jen ví, že jí to chotná a bude se jí cpát, dokud to půjde-dokud jí touto potravou budete zásobovat.
Je na chovateli, aby si toto uvědomil a krmil pouze potravou vhodnou pro tropické druhy z aridních oblastí.
V praxi v zajetí pak těmto druhům poskytujeme následující: velmi vhodné, takřka perfektní, je dovolit želvám se v teplých dnech pást na parkové távníkové směsi. Dále přidáváme v libovolném množství pampelišku a rovněž v libovolném množství nejedovaté sukulenty zbavené trnů (výborná je opuncie-lze pěstovat i doma na okně v zimě). Již méně pak přidáváme listy a květy ibišku, jeteloviny a jitrocel. Do každé potravy můžeme přimíchat libovolný podíl sena a u G.sulcata i kvalitní slámu.
Každou potravu posypeme drcenou sépií, hydrogenuhličitanem vápenatým či jiným přípravkem.

Dvě poznámky. Podle poznatků ze ZOO Plzeň by Geochelone sulcata měly být v podstatě na trávové monodietě s minimálním přídavkem jiných krmiv a slušným přídavkem vápníku. Část roku by mělo být "období sucha" s krmením spíš senem.
Geochelone elegans prodávané u nás jsou nejčastěji z pakistánských polopouští. Docela vyhovuje dávat je na léto do venkovního výběhu (období dešťů), dokonce jeden Němec tvrdil, že jeho pár se nejlépe pářil během a po letní bouřce. Zbytek roku jim namodelovat období sucha v teráriu není až tak těžké.
Geochelone chilensis jsem našel jako problémové zvíře pravděpodobně podobné G. sulcata.
Zvláštní kapitola sama pro sebe jsou drobné polopouštní želvičky jako Testudo kleinmani, Gopherus a Xerobates sp. Pyxis arachnoides, Homopus sp. Psammobates sp. nebo Chersina angulata. Ty jednak vyžadují DŮSLEDNOU izolaci od jiných druhů, jednak potravu s velmi vysokým obsahem vlákniny a často s velmi vysokým obsahem vápníku. Mnoho jihoafrických rostlin, jimiž se krmí želvy rodů Homopus a Psammobates mají poměr vápníku k fosforu 10 : 1, navíc rostou na půdě s velkým podílem sádrovce. Kromě toho může být k rozkrmení někdy zapotřebí takových speciálností jako netřesky, rozchodníky nebo vánoční kaktusy (jako skulentní rostliny).
Petr

Přidejte reakci

Přidat smajlík