Neregistrovaný uživatel
Zdravím. Tohle není typický příspěvek do diskuze, se kterým se zde běžně setkáváte. Chtěl bych se tímto zmínit o rostlinách při zařizování terárií mnohdy opomíjených, což je podle mne docela škoda. Jakou skupinu rostlin mám na mysli? Jsou to tilandsie. Mnozí už o nich slyšeli, řada z Vás je i viděla a někteří je mají také doma. Začněme ale od začátku.
Jejich domovinou je tropická zóna Střední a Jižní Ameriky, kde převážná většina roste epifyticky, tzn. že rostou na jiných rostlinách bez toho, aby na nich jakýmkoli způsobem parazitovaly. Najdeme je ale také na skalách a dokonce na drátech elektrického vedení, prostě tam, kde je dostatek světla a proudění vzduchu. Jedná se tedy o rostliny, jež osidlují i ta nejnehostinnější místa, jež jsou například po velkou část dne spalována tropickým sluncem, bez očividné možnosti získání vody. Pro přežití se u tilandsií vyvinolo několik důmyslných mechanismů, jež daly podnět k vytvoření tak bizarních těl. Předně je třeba zmínit, že se jedná o aerofyty. Jsou to tedy rostliny přijímající vláhu a živiny (prach....) ze vzduchu. Ke vstřebávání zde ovšem neslouží kořenový systém, jež je značně redukovaný a má výhradně ukotvovací funkci, ale samotné listy. Ty jsou opatřeny malými stříbrnými šupinkami, jež jsou přes den přitisklé k rostlině, čímž zabraňují nadměrnému odparu a odráží sluneční paprsky, v noci a ve vlhkém počasí pak dochází k jejich odchlípení a nasávání vody z mlhy a rosy vznikající kolísáním teplot i v těch nejsušších místech.
Tilandsie však nerostou pouze na tak nehostinných místech. Existují také druhy vyskytující se v polostínu a přítmí bujného porostu pralesů s více či méně sukulentními listy snášející takřka nehybný vlhký vzduch. Právě tyto jsou vhodné pro naše pralesní terária a vitríny, kde působí velmi dekorativně obzvláště pokud se jedná již o větší trsky dospělých rostlin. Opravdu neznám nic hezčího než takovou tilandsiemi vyzdobenou větev (snad kromě kvetoucích orchidejí). Ovšem zkusit to zde můžeme i se zástupci prvně jmenované skupiny. V každém případě umístíme tilandsie na světlejší místo (do středního nebo horního patra- zde je vhodné umístit rostliny prvně jmenované skupiny vyžadující maximum světla). Nejčastější způsob montování na větve, případně kamenem obložené stěny je lepení lepidlem na bázi silikonu, ale hojně se využívá rovněž přivázání silonovým vlascem nebo proužky nastříhané punčochy. Po nějaké době se vytvoří na bázi rostliny kořínky, jež se samy postarají o pevné uchycení a my pak můžeme vlasec nebo proužky punčochy odstranit. Rostlinám vyhovuje v takových podmínkách i několikadenní rosení, jež je stejně nutné k udržení vysoké rel. vlhkosti vzduchu tropického terária. Tilandsie zde zaplní i ta místa, kam byste jiné rostliny těžko uchycovali.
Pěstování v bytě je za předpokladu dodržení několika podmínek a výběru vhodných druhů rovněž možné. I zde umístíme rostliny na co nejsvětlejší místo k oknu (v létě však rostliny za jižním oknem přistíníme např. záclonou), nejlépe přimontované na kus větvičky. Největší problémem je zde voda. Vzdušná vlhkost nic moc a tak nezbývá než často rosit (až je rostlina naprosto mokrá a ztmavne). Kromě toho se rovněž značně osvědčilo takto pěstované rostliny jednou za týden ponořit přes noc do vody. Pletiva si tak doplní případné vodní ztráty a odpadá etdy nebezpečí dehydratace. V zimě je vhodné rostliny umístit do chladnější místnosti (10-15 stupňů) a méně zalévat. Po zálivce nesmí být rostliny dlouho mokré, hrozí hniloba středu růžice. Pokud tyto možnosti nemáte, pokračujte v kultivaci beze změn i v zimě. Obecně platí rovnice méně světla = méně tepla = méně vody. Rozhodně rostliny neumisťujte někde do stinných rohů a s tím, že žijí ze vzduchu a není je třeba zalévat, jak tvrdí někteří obchodníci. Tohle nepřežije žádná rostlina!
Ideální je letnění tilandsií venku. Tento způsob je vhodný dá se říci pro všechny druhy a zaručuje jim přirozený přísun vody z rosy. Pro jistotu je však rovněž rosíme (nejlépe v ranních hodinách, ne při slunečním úpalu), popřípadě necháme jednou za čas přes noc ve vodě. Co se týče nároků na množství světla, umísťujeme rostliny podle vztahu: čím stříbrnější, tím více slunce, méně vody a naopak. Rostliny tedy můžeme po dobu, kdy nehrozí dlouhodobé snížení teploty pod 10 stupňů, pěstovat s úspěchem přimontované na dřevěných špalících pověšených na balkóně nebo pod stromem v zahradě. Zimování viz. dříve.
Jak je množit? V našich amatérských podmínkách je nejjednodušší vegetativní metoda- dělení trsů. Každá rostlina po odkvětu odumírá a dává vznik 1 až 6 odnožím, po čase tedy vznikají trsy.
Doufám, že jsem tedy teraristy inspiroval k oživení a ozvláštnění jejich terárií nebo někoho tyto rostliny zaujaly natolik, že chce zkusit jejich pěstování v bytě nebo venku. Ovšem jsem také rád, že Vás článek zaujal a Vy ho dočetli až sem. Snad jsem tím přispěl k rozšíření pěstitelů těchto zvláštností. Zájemcům mohu nabídnout svůj ceník se stručnou charakteristikou u každého nabízeného druhu. Piště na tillandsiaman@seznam.cz Případné dotazy rád zodpovím.
S podzravem Honza.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Zdravím. Tohle není typický příspěvek do diskuze, se kterým se zde běžně setkáváte. Chtěl bych se tímto zmínit o rostlinách při zařizování terárií mnohdy opomíjených, což je podle mne docela škoda. Jakou skupinu rostlin mám na mysli? Jsou to tilandsie. Mnozí už o nich slyšeli, řada z Vás je i viděla a někteří je mají také doma. Začněme ale od začátku.
Jejich domovinou je tropická zóna Střední a Jižní Ameriky, kde převážná většina roste epifyticky, tzn. že rostou na jiných rostlinách bez toho, aby na nich jakýmkoli způsobem parazitovaly. Najdeme je ale také na skalách a dokonce na drátech elektrického vedení, prostě tam, kde je dostatek světla a proudění vzduchu. Jedná se tedy o rostliny, jež osidlují i ta nejnehostinnější místa, jež jsou například po velkou část dne spalována tropickým sluncem, bez očividné možnosti získání vody. Pro přežití se u tilandsií vyvinolo několik důmyslných mechanismů, jež daly podnět k vytvoření tak bizarních těl. Předně je třeba zmínit, že se jedná o aerofyty. Jsou to tedy rostliny přijímající vláhu a živiny (prach....) ze vzduchu. Ke vstřebávání zde ovšem neslouží kořenový systém, jež je značně redukovaný a má výhradně ukotvovací funkci, ale samotné listy. Ty jsou opatřeny malými stříbrnými šupinkami, jež jsou přes den přitisklé k rostlině, čímž zabraňují nadměrnému odparu a odráží sluneční paprsky, v noci a ve vlhkém počasí pak dochází k jejich odchlípení a nasávání vody z mlhy a rosy vznikající kolísáním teplot i v těch nejsušších místech.
Tilandsie však nerostou pouze na tak nehostinných místech. Existují také druhy vyskytující se v polostínu a přítmí bujného porostu pralesů s více či méně sukulentními listy snášející takřka nehybný vlhký vzduch. Právě tyto jsou vhodné pro naše pralesní terária a vitríny, kde působí velmi dekorativně obzvláště pokud se jedná již o větší trsky dospělých rostlin. Opravdu neznám nic hezčího než takovou tilandsiemi vyzdobenou větev (snad kromě kvetoucích orchidejí). Ovšem zkusit to zde můžeme i se zástupci prvně jmenované skupiny. V každém případě umístíme tilandsie na světlejší místo (do středního nebo horního patra- zde je vhodné umístit rostliny prvně jmenované skupiny vyžadující maximum světla). Nejčastější způsob montování na větve, případně kamenem obložené stěny je lepení lepidlem na bázi silikonu, ale hojně se využívá rovněž přivázání silonovým vlascem nebo proužky nastříhané punčochy. Po nějaké době se vytvoří na bázi rostliny kořínky, jež se samy postarají o pevné uchycení a my pak můžeme vlasec nebo proužky punčochy odstranit. Rostlinám vyhovuje v takových podmínkách i několikadenní rosení, jež je stejně nutné k udržení vysoké rel. vlhkosti vzduchu tropického terária. Tilandsie zde zaplní i ta místa, kam byste jiné rostliny těžko uchycovali.
Pěstování v bytě je za předpokladu dodržení několika podmínek a výběru vhodných druhů rovněž možné. I zde umístíme rostliny na co nejsvětlejší místo k oknu (v létě však rostliny za jižním oknem přistíníme např. záclonou), nejlépe přimontované na kus větvičky. Největší problémem je zde voda. Vzdušná vlhkost nic moc a tak nezbývá než často rosit (až je rostlina naprosto mokrá a ztmavne). Kromě toho se rovněž značně osvědčilo takto pěstované rostliny jednou za týden ponořit přes noc do vody. Pletiva si tak doplní případné vodní ztráty a odpadá etdy nebezpečí dehydratace. V zimě je vhodné rostliny umístit do chladnější místnosti (10-15 stupňů) a méně zalévat. Po zálivce nesmí být rostliny dlouho mokré, hrozí hniloba středu růžice. Pokud tyto možnosti nemáte, pokračujte v kultivaci beze změn i v zimě. Obecně platí rovnice méně světla = méně tepla = méně vody. Rozhodně rostliny neumisťujte někde do stinných rohů a s tím, že žijí ze vzduchu a není je třeba zalévat, jak tvrdí někteří obchodníci. Tohle nepřežije žádná rostlina!
Ideální je letnění tilandsií venku. Tento způsob je vhodný dá se říci pro všechny druhy a zaručuje jim přirozený přísun vody z rosy. Pro jistotu je však rovněž rosíme (nejlépe v ranních hodinách, ne při slunečním úpalu), popřípadě necháme jednou za čas přes noc ve vodě. Co se týče nároků na množství světla, umísťujeme rostliny podle vztahu: čím stříbrnější, tím více slunce, méně vody a naopak. Rostliny tedy můžeme po dobu, kdy nehrozí dlouhodobé snížení teploty pod 10 stupňů, pěstovat s úspěchem přimontované na dřevěných špalících pověšených na balkóně nebo pod stromem v zahradě. Zimování viz. dříve.
Jak je množit? V našich amatérských podmínkách je nejjednodušší vegetativní metoda- dělení trsů. Každá rostlina po odkvětu odumírá a dává vznik 1 až 6 odnožím, po čase tedy vznikají trsy.
Doufám, že jsem tedy teraristy inspiroval k oživení a ozvláštnění jejich terárií nebo někoho tyto rostliny zaujaly natolik, že chce zkusit jejich pěstování v bytě nebo venku. Ovšem jsem také rád, že Vás článek zaujal a Vy ho dočetli až sem. Snad jsem tím přispěl k rozšíření pěstitelů těchto zvláštností. Zájemcům mohu nabídnout svůj ceník se stručnou charakteristikou u každého nabízeného druhu. Piště na tillandsiaman@seznam.cz Případné dotazy rád zodpovím.
S podzravem Honza.
Článek velice zajímavý. Jen letmý dotaz? Pročpak jej zveřejňujete v diskuzi. Být Vámi, doplnil bych jej o nějaké fotografie a poslal do fauny k otištění. Rozhodně by to bylo velice vhodné oživení.
Pavel Kratochvíl
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Zdravím. Tohle není typický příspěvek do diskuze, se kterým se zde běžně setkáváte. Chtěl bych se tímto zmínit o rostlinách při zařizování terárií mnohdy opomíjených, což je podle mne docela škoda. Jakou skupinu rostlin mám na mysli? Jsou to tilandsie. Mnozí už o nich slyšeli, řada z Vás je i viděla a někteří je mají také doma. Začněme ale od začátku.
Jejich domovinou je tropická zóna Střední a Jižní Ameriky, kde převážná většina roste epifyticky, tzn. že rostou na jiných rostlinách bez toho, aby na nich jakýmkoli způsobem parazitovaly. Najdeme je ale také na skalách a dokonce na drátech elektrického vedení, prostě tam, kde je dostatek světla a proudění vzduchu. Jedná se tedy o rostliny, jež osidlují i ta nejnehostinnější místa, jež jsou například po velkou část dne spalována tropickým sluncem, bez očividné možnosti získání vody. Pro přežití se u tilandsií vyvinolo několik důmyslných mechanismů, jež daly podnět k vytvoření tak bizarních těl. Předně je třeba zmínit, že se jedná o aerofyty. Jsou to tedy rostliny přijímající vláhu a živiny (prach....) ze vzduchu. Ke vstřebávání zde ovšem neslouží kořenový systém, jež je značně redukovaný a má výhradně ukotvovací funkci, ale samotné listy. Ty jsou opatřeny malými stříbrnými šupinkami, jež jsou přes den přitisklé k rostlině, čímž zabraňují nadměrnému odparu a odráží sluneční paprsky, v noci a ve vlhkém počasí pak dochází k jejich odchlípení a nasávání vody z mlhy a rosy vznikající kolísáním teplot i v těch nejsušších místech.
Tilandsie však nerostou pouze na tak nehostinných místech. Existují také druhy vyskytující se v polostínu a přítmí bujného porostu pralesů s více či méně sukulentními listy snášející takřka nehybný vlhký vzduch. Právě tyto jsou vhodné pro naše pralesní terária a vitríny, kde působí velmi dekorativně obzvláště pokud se jedná již o větší trsky dospělých rostlin. Opravdu neznám nic hezčího než takovou tilandsiemi vyzdobenou větev (snad kromě kvetoucích orchidejí). Ovšem zkusit to zde můžeme i se zástupci prvně jmenované skupiny. V každém případě umístíme tilandsie na světlejší místo (do středního nebo horního patra- zde je vhodné umístit rostliny prvně jmenované skupiny vyžadující maximum světla). Nejčastější způsob montování na větve, případně kamenem obložené stěny je lepení lepidlem na bázi silikonu, ale hojně se využívá rovněž přivázání silonovým vlascem nebo proužky nastříhané punčochy. Po nějaké době se vytvoří na bázi rostliny kořínky, jež se samy postarají o pevné uchycení a my pak můžeme vlasec nebo proužky punčochy odstranit. Rostlinám vyhovuje v takových podmínkách i několikadenní rosení, jež je stejně nutné k udržení vysoké rel. vlhkosti vzduchu tropického terária. Tilandsie zde zaplní i ta místa, kam byste jiné rostliny těžko uchycovali.
Pěstování v bytě je za předpokladu dodržení několika podmínek a výběru vhodných druhů rovněž možné. I zde umístíme rostliny na co nejsvětlejší místo k oknu (v létě však rostliny za jižním oknem přistíníme např. záclonou), nejlépe přimontované na kus větvičky. Největší problémem je zde voda. Vzdušná vlhkost nic moc a tak nezbývá než často rosit (až je rostlina naprosto mokrá a ztmavne). Kromě toho se rovněž značně osvědčilo takto pěstované rostliny jednou za týden ponořit přes noc do vody. Pletiva si tak doplní případné vodní ztráty a odpadá etdy nebezpečí dehydratace. V zimě je vhodné rostliny umístit do chladnější místnosti (10-15 stupňů) a méně zalévat. Po zálivce nesmí být rostliny dlouho mokré, hrozí hniloba středu růžice. Pokud tyto možnosti nemáte, pokračujte v kultivaci beze změn i v zimě. Obecně platí rovnice méně světla = méně tepla = méně vody. Rozhodně rostliny neumisťujte někde do stinných rohů a s tím, že žijí ze vzduchu a není je třeba zalévat, jak tvrdí někteří obchodníci. Tohle nepřežije žádná rostlina!
Ideální je letnění tilandsií venku. Tento způsob je vhodný dá se říci pro všechny druhy a zaručuje jim přirozený přísun vody z rosy. Pro jistotu je však rovněž rosíme (nejlépe v ranních hodinách, ne při slunečním úpalu), popřípadě necháme jednou za čas přes noc ve vodě. Co se týče nároků na množství světla, umísťujeme rostliny podle vztahu: čím stříbrnější, tím více slunce, méně vody a naopak. Rostliny tedy můžeme po dobu, kdy nehrozí dlouhodobé snížení teploty pod 10 stupňů, pěstovat s úspěchem přimontované na dřevěných špalících pověšených na balkóně nebo pod stromem v zahradě. Zimování viz. dříve.
Jak je množit? V našich amatérských podmínkách je nejjednodušší vegetativní metoda- dělení trsů. Každá rostlina po odkvětu odumírá a dává vznik 1 až 6 odnožím, po čase tedy vznikají trsy.
Doufám, že jsem tedy teraristy inspiroval k oživení a ozvláštnění jejich terárií nebo někoho tyto rostliny zaujaly natolik, že chce zkusit jejich pěstování v bytě nebo venku. Ovšem jsem také rád, že Vás článek zaujal a Vy ho dočetli až sem. Snad jsem tím přispěl k rozšíření pěstitelů těchto zvláštností. Zájemcům mohu nabídnout svůj ceník se stručnou charakteristikou u každého nabízeného druhu. Piště na tillandsiaman@seznam.cz Případné dotazy rád zodpovím.
S podzravem Honza.
Díky za ocenění. Proč? Zvolil jsem diskusi, protože to měla být jen stručná charakteristika, ale nějak jsem se holt rozepsal. To otištění je dobrý nápad. Ještě o tom pouvažuju.
Honza Bajtek
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Zdravím. Tohle není typický příspěvek do diskuze, se kterým se zde běžně setkáváte. Chtěl bych se tímto zmínit o rostlinách při zařizování terárií mnohdy opomíjených, což je podle mne docela škoda. Jakou skupinu rostlin mám na mysli? Jsou to tilandsie. Mnozí už o nich slyšeli, řada z Vás je i viděla a někteří je mají také doma. Začněme ale od začátku.
Jejich domovinou je tropická zóna Střední a Jižní Ameriky, kde převážná většina roste epifyticky, tzn. že rostou na jiných rostlinách bez toho, aby na nich jakýmkoli způsobem parazitovaly. Najdeme je ale také na skalách a dokonce na drátech elektrického vedení, prostě tam, kde je dostatek světla a proudění vzduchu. Jedná se tedy o rostliny, jež osidlují i ta nejnehostinnější místa, jež jsou například po velkou část dne spalována tropickým sluncem, bez očividné možnosti získání vody. Pro přežití se u tilandsií vyvinolo několik důmyslných mechanismů, jež daly podnět k vytvoření tak bizarních těl. Předně je třeba zmínit, že se jedná o aerofyty. Jsou to tedy rostliny přijímající vláhu a živiny (prach....) ze vzduchu. Ke vstřebávání zde ovšem neslouží kořenový systém, jež je značně redukovaný a má výhradně ukotvovací funkci, ale samotné listy. Ty jsou opatřeny malými stříbrnými šupinkami, jež jsou přes den přitisklé k rostlině, čímž zabraňují nadměrnému odparu a odráží sluneční paprsky, v noci a ve vlhkém počasí pak dochází k jejich odchlípení a nasávání vody z mlhy a rosy vznikající kolísáním teplot i v těch nejsušších místech.
Tilandsie však nerostou pouze na tak nehostinných místech. Existují také druhy vyskytující se v polostínu a přítmí bujného porostu pralesů s více či méně sukulentními listy snášející takřka nehybný vlhký vzduch. Právě tyto jsou vhodné pro naše pralesní terária a vitríny, kde působí velmi dekorativně obzvláště pokud se jedná již o větší trsky dospělých rostlin. Opravdu neznám nic hezčího než takovou tilandsiemi vyzdobenou větev (snad kromě kvetoucích orchidejí). Ovšem zkusit to zde můžeme i se zástupci prvně jmenované skupiny. V každém případě umístíme tilandsie na světlejší místo (do středního nebo horního patra- zde je vhodné umístit rostliny prvně jmenované skupiny vyžadující maximum světla). Nejčastější způsob montování na větve, případně kamenem obložené stěny je lepení lepidlem na bázi silikonu, ale hojně se využívá rovněž přivázání silonovým vlascem nebo proužky nastříhané punčochy. Po nějaké době se vytvoří na bázi rostliny kořínky, jež se samy postarají o pevné uchycení a my pak můžeme vlasec nebo proužky punčochy odstranit. Rostlinám vyhovuje v takových podmínkách i několikadenní rosení, jež je stejně nutné k udržení vysoké rel. vlhkosti vzduchu tropického terária. Tilandsie zde zaplní i ta místa, kam byste jiné rostliny těžko uchycovali.
Pěstování v bytě je za předpokladu dodržení několika podmínek a výběru vhodných druhů rovněž možné. I zde umístíme rostliny na co nejsvětlejší místo k oknu (v létě však rostliny za jižním oknem přistíníme např. záclonou), nejlépe přimontované na kus větvičky. Největší problémem je zde voda. Vzdušná vlhkost nic moc a tak nezbývá než často rosit (až je rostlina naprosto mokrá a ztmavne). Kromě toho se rovněž značně osvědčilo takto pěstované rostliny jednou za týden ponořit přes noc do vody. Pletiva si tak doplní případné vodní ztráty a odpadá etdy nebezpečí dehydratace. V zimě je vhodné rostliny umístit do chladnější místnosti (10-15 stupňů) a méně zalévat. Po zálivce nesmí být rostliny dlouho mokré, hrozí hniloba středu růžice. Pokud tyto možnosti nemáte, pokračujte v kultivaci beze změn i v zimě. Obecně platí rovnice méně světla = méně tepla = méně vody. Rozhodně rostliny neumisťujte někde do stinných rohů a s tím, že žijí ze vzduchu a není je třeba zalévat, jak tvrdí někteří obchodníci. Tohle nepřežije žádná rostlina!
Ideální je letnění tilandsií venku. Tento způsob je vhodný dá se říci pro všechny druhy a zaručuje jim přirozený přísun vody z rosy. Pro jistotu je však rovněž rosíme (nejlépe v ranních hodinách, ne při slunečním úpalu), popřípadě necháme jednou za čas přes noc ve vodě. Co se týče nároků na množství světla, umísťujeme rostliny podle vztahu: čím stříbrnější, tím více slunce, méně vody a naopak. Rostliny tedy můžeme po dobu, kdy nehrozí dlouhodobé snížení teploty pod 10 stupňů, pěstovat s úspěchem přimontované na dřevěných špalících pověšených na balkóně nebo pod stromem v zahradě. Zimování viz. dříve.
Jak je množit? V našich amatérských podmínkách je nejjednodušší vegetativní metoda- dělení trsů. Každá rostlina po odkvětu odumírá a dává vznik 1 až 6 odnožím, po čase tedy vznikají trsy.
Doufám, že jsem tedy teraristy inspiroval k oživení a ozvláštnění jejich terárií nebo někoho tyto rostliny zaujaly natolik, že chce zkusit jejich pěstování v bytě nebo venku. Ovšem jsem také rád, že Vás článek zaujal a Vy ho dočetli až sem. Snad jsem tím přispěl k rozšíření pěstitelů těchto zvláštností. Zájemcům mohu nabídnout svůj ceník se stručnou charakteristikou u každého nabízeného druhu. Piště na tillandsiaman@seznam.cz Případné dotazy rád zodpovím.
S podzravem Honza.
Zajímavý článek určitě nad nimi budu přemýšlet, až budu budovat nové terárko. Soell
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Díky za ocenění. Proč? Zvolil jsem diskusi, protože to měla být jen stručná charakteristika, ale nějak jsem se holt rozepsal. To otištění je dobrý nápad. Ještě o tom pouvažuju.
Honza Bajtek
Jestli máte ještě co doplnit, tak to udělejte a já se budu těšit na počtení. Rozhodně by to za otištění stálo.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Zdravím. Tohle není typický příspěvek do diskuze, se kterým se zde běžně setkáváte. Chtěl bych se tímto zmínit o rostlinách při zařizování terárií mnohdy opomíjených, což je podle mne docela škoda. Jakou skupinu rostlin mám na mysli? Jsou to tilandsie. Mnozí už o nich slyšeli, řada z Vás je i viděla a někteří je mají také doma. Začněme ale od začátku.
Jejich domovinou je tropická zóna Střední a Jižní Ameriky, kde převážná většina roste epifyticky, tzn. že rostou na jiných rostlinách bez toho, aby na nich jakýmkoli způsobem parazitovaly. Najdeme je ale také na skalách a dokonce na drátech elektrického vedení, prostě tam, kde je dostatek světla a proudění vzduchu. Jedná se tedy o rostliny, jež osidlují i ta nejnehostinnější místa, jež jsou například po velkou část dne spalována tropickým sluncem, bez očividné možnosti získání vody. Pro přežití se u tilandsií vyvinolo několik důmyslných mechanismů, jež daly podnět k vytvoření tak bizarních těl. Předně je třeba zmínit, že se jedná o aerofyty. Jsou to tedy rostliny přijímající vláhu a živiny (prach....) ze vzduchu. Ke vstřebávání zde ovšem neslouží kořenový systém, jež je značně redukovaný a má výhradně ukotvovací funkci, ale samotné listy. Ty jsou opatřeny malými stříbrnými šupinkami, jež jsou přes den přitisklé k rostlině, čímž zabraňují nadměrnému odparu a odráží sluneční paprsky, v noci a ve vlhkém počasí pak dochází k jejich odchlípení a nasávání vody z mlhy a rosy vznikající kolísáním teplot i v těch nejsušších místech.
Tilandsie však nerostou pouze na tak nehostinných místech. Existují také druhy vyskytující se v polostínu a přítmí bujného porostu pralesů s více či méně sukulentními listy snášející takřka nehybný vlhký vzduch. Právě tyto jsou vhodné pro naše pralesní terária a vitríny, kde působí velmi dekorativně obzvláště pokud se jedná již o větší trsky dospělých rostlin. Opravdu neznám nic hezčího než takovou tilandsiemi vyzdobenou větev (snad kromě kvetoucích orchidejí). Ovšem zkusit to zde můžeme i se zástupci prvně jmenované skupiny. V každém případě umístíme tilandsie na světlejší místo (do středního nebo horního patra- zde je vhodné umístit rostliny prvně jmenované skupiny vyžadující maximum světla). Nejčastější způsob montování na větve, případně kamenem obložené stěny je lepení lepidlem na bázi silikonu, ale hojně se využívá rovněž přivázání silonovým vlascem nebo proužky nastříhané punčochy. Po nějaké době se vytvoří na bázi rostliny kořínky, jež se samy postarají o pevné uchycení a my pak můžeme vlasec nebo proužky punčochy odstranit. Rostlinám vyhovuje v takových podmínkách i několikadenní rosení, jež je stejně nutné k udržení vysoké rel. vlhkosti vzduchu tropického terária. Tilandsie zde zaplní i ta místa, kam byste jiné rostliny těžko uchycovali.
Pěstování v bytě je za předpokladu dodržení několika podmínek a výběru vhodných druhů rovněž možné. I zde umístíme rostliny na co nejsvětlejší místo k oknu (v létě však rostliny za jižním oknem přistíníme např. záclonou), nejlépe přimontované na kus větvičky. Největší problémem je zde voda. Vzdušná vlhkost nic moc a tak nezbývá než často rosit (až je rostlina naprosto mokrá a ztmavne). Kromě toho se rovněž značně osvědčilo takto pěstované rostliny jednou za týden ponořit přes noc do vody. Pletiva si tak doplní případné vodní ztráty a odpadá etdy nebezpečí dehydratace. V zimě je vhodné rostliny umístit do chladnější místnosti (10-15 stupňů) a méně zalévat. Po zálivce nesmí být rostliny dlouho mokré, hrozí hniloba středu růžice. Pokud tyto možnosti nemáte, pokračujte v kultivaci beze změn i v zimě. Obecně platí rovnice méně světla = méně tepla = méně vody. Rozhodně rostliny neumisťujte někde do stinných rohů a s tím, že žijí ze vzduchu a není je třeba zalévat, jak tvrdí někteří obchodníci. Tohle nepřežije žádná rostlina!
Ideální je letnění tilandsií venku. Tento způsob je vhodný dá se říci pro všechny druhy a zaručuje jim přirozený přísun vody z rosy. Pro jistotu je však rovněž rosíme (nejlépe v ranních hodinách, ne při slunečním úpalu), popřípadě necháme jednou za čas přes noc ve vodě. Co se týče nároků na množství světla, umísťujeme rostliny podle vztahu: čím stříbrnější, tím více slunce, méně vody a naopak. Rostliny tedy můžeme po dobu, kdy nehrozí dlouhodobé snížení teploty pod 10 stupňů, pěstovat s úspěchem přimontované na dřevěných špalících pověšených na balkóně nebo pod stromem v zahradě. Zimování viz. dříve.
Jak je množit? V našich amatérských podmínkách je nejjednodušší vegetativní metoda- dělení trsů. Každá rostlina po odkvětu odumírá a dává vznik 1 až 6 odnožím, po čase tedy vznikají trsy.
Doufám, že jsem tedy teraristy inspiroval k oživení a ozvláštnění jejich terárií nebo někoho tyto rostliny zaujaly natolik, že chce zkusit jejich pěstování v bytě nebo venku. Ovšem jsem také rád, že Vás článek zaujal a Vy ho dočetli až sem. Snad jsem tím přispěl k rozšíření pěstitelů těchto zvláštností. Zájemcům mohu nabídnout svůj ceník se stručnou charakteristikou u každého nabízeného druhu. Piště na tillandsiaman@seznam.cz Případné dotazy rád zodpovím.
S podzravem Honza.
Moc se mi tilandsie líbí, už jsem za ně pár korun utratila, pěstovala jsem je podle návodů, dokonce je rosila Dobrou vodou, ale vždycky mi zašly :-( Prý by také neměly být na podklad přilepené. H.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Moc se mi tilandsie líbí, už jsem za ně pár korun utratila, pěstovala jsem je podle návodů, dokonce je rosila Dobrou vodou, ale vždycky mi zašly :-( Prý by také neměly být na podklad přilepené. H.
Thilandsie zabíjí i tvrdá voda takže to může být také jeden z důvodů, proč Vám umírají.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Zdravím. Tohle není typický příspěvek do diskuze, se kterým se zde běžně setkáváte. Chtěl bych se tímto zmínit o rostlinách při zařizování terárií mnohdy opomíjených, což je podle mne docela škoda. Jakou skupinu rostlin mám na mysli? Jsou to tilandsie. Mnozí už o nich slyšeli, řada z Vás je i viděla a někteří je mají také doma. Začněme ale od začátku.
Jejich domovinou je tropická zóna Střední a Jižní Ameriky, kde převážná většina roste epifyticky, tzn. že rostou na jiných rostlinách bez toho, aby na nich jakýmkoli způsobem parazitovaly. Najdeme je ale také na skalách a dokonce na drátech elektrického vedení, prostě tam, kde je dostatek světla a proudění vzduchu. Jedná se tedy o rostliny, jež osidlují i ta nejnehostinnější místa, jež jsou například po velkou část dne spalována tropickým sluncem, bez očividné možnosti získání vody. Pro přežití se u tilandsií vyvinolo několik důmyslných mechanismů, jež daly podnět k vytvoření tak bizarních těl. Předně je třeba zmínit, že se jedná o aerofyty. Jsou to tedy rostliny přijímající vláhu a živiny (prach....) ze vzduchu. Ke vstřebávání zde ovšem neslouží kořenový systém, jež je značně redukovaný a má výhradně ukotvovací funkci, ale samotné listy. Ty jsou opatřeny malými stříbrnými šupinkami, jež jsou přes den přitisklé k rostlině, čímž zabraňují nadměrnému odparu a odráží sluneční paprsky, v noci a ve vlhkém počasí pak dochází k jejich odchlípení a nasávání vody z mlhy a rosy vznikající kolísáním teplot i v těch nejsušších místech.
Tilandsie však nerostou pouze na tak nehostinných místech. Existují také druhy vyskytující se v polostínu a přítmí bujného porostu pralesů s více či méně sukulentními listy snášející takřka nehybný vlhký vzduch. Právě tyto jsou vhodné pro naše pralesní terária a vitríny, kde působí velmi dekorativně obzvláště pokud se jedná již o větší trsky dospělých rostlin. Opravdu neznám nic hezčího než takovou tilandsiemi vyzdobenou větev (snad kromě kvetoucích orchidejí). Ovšem zkusit to zde můžeme i se zástupci prvně jmenované skupiny. V každém případě umístíme tilandsie na světlejší místo (do středního nebo horního patra- zde je vhodné umístit rostliny prvně jmenované skupiny vyžadující maximum světla). Nejčastější způsob montování na větve, případně kamenem obložené stěny je lepení lepidlem na bázi silikonu, ale hojně se využívá rovněž přivázání silonovým vlascem nebo proužky nastříhané punčochy. Po nějaké době se vytvoří na bázi rostliny kořínky, jež se samy postarají o pevné uchycení a my pak můžeme vlasec nebo proužky punčochy odstranit. Rostlinám vyhovuje v takových podmínkách i několikadenní rosení, jež je stejně nutné k udržení vysoké rel. vlhkosti vzduchu tropického terária. Tilandsie zde zaplní i ta místa, kam byste jiné rostliny těžko uchycovali.
Pěstování v bytě je za předpokladu dodržení několika podmínek a výběru vhodných druhů rovněž možné. I zde umístíme rostliny na co nejsvětlejší místo k oknu (v létě však rostliny za jižním oknem přistíníme např. záclonou), nejlépe přimontované na kus větvičky. Největší problémem je zde voda. Vzdušná vlhkost nic moc a tak nezbývá než často rosit (až je rostlina naprosto mokrá a ztmavne). Kromě toho se rovněž značně osvědčilo takto pěstované rostliny jednou za týden ponořit přes noc do vody. Pletiva si tak doplní případné vodní ztráty a odpadá etdy nebezpečí dehydratace. V zimě je vhodné rostliny umístit do chladnější místnosti (10-15 stupňů) a méně zalévat. Po zálivce nesmí být rostliny dlouho mokré, hrozí hniloba středu růžice. Pokud tyto možnosti nemáte, pokračujte v kultivaci beze změn i v zimě. Obecně platí rovnice méně světla = méně tepla = méně vody. Rozhodně rostliny neumisťujte někde do stinných rohů a s tím, že žijí ze vzduchu a není je třeba zalévat, jak tvrdí někteří obchodníci. Tohle nepřežije žádná rostlina!
Ideální je letnění tilandsií venku. Tento způsob je vhodný dá se říci pro všechny druhy a zaručuje jim přirozený přísun vody z rosy. Pro jistotu je však rovněž rosíme (nejlépe v ranních hodinách, ne při slunečním úpalu), popřípadě necháme jednou za čas přes noc ve vodě. Co se týče nároků na množství světla, umísťujeme rostliny podle vztahu: čím stříbrnější, tím více slunce, méně vody a naopak. Rostliny tedy můžeme po dobu, kdy nehrozí dlouhodobé snížení teploty pod 10 stupňů, pěstovat s úspěchem přimontované na dřevěných špalících pověšených na balkóně nebo pod stromem v zahradě. Zimování viz. dříve.
Jak je množit? V našich amatérských podmínkách je nejjednodušší vegetativní metoda- dělení trsů. Každá rostlina po odkvětu odumírá a dává vznik 1 až 6 odnožím, po čase tedy vznikají trsy.
Doufám, že jsem tedy teraristy inspiroval k oživení a ozvláštnění jejich terárií nebo někoho tyto rostliny zaujaly natolik, že chce zkusit jejich pěstování v bytě nebo venku. Ovšem jsem také rád, že Vás článek zaujal a Vy ho dočetli až sem. Snad jsem tím přispěl k rozšíření pěstitelů těchto zvláštností. Zájemcům mohu nabídnout svůj ceník se stručnou charakteristikou u každého nabízeného druhu. Piště na tillandsiaman@seznam.cz Případné dotazy rád zodpovím.
S podzravem Honza.
Souhlasím s článkem, Tillandsie jsou opravdu dost nenáročné na péči. Spíš je zabijete velkou starostlivostí. Já se dostala ke dvěma u mých známých, kteří je koupili na pouti asi před 2 lety, přilepené lepidlem na kus vypálené hlíny s povrchovým dekorem. Mysleli, že jsou sušené (byli na nich přilepené slaměnky). Podle mého laického názoru jde o T.ionatha a T.caput-medusae (nejsem si jistá pravopisem). Přes léto jsou venku na balkóně, na jižní straně, kde na ně prší. Před příchodem mrazů je uklidím na stůl asi půl metru za záclonou na jižním okně. Mám je mezi ostatními sukulenty při normální pokojové teplotě a zalévám je tak 1-2 za měsíc rosením. T. ionatha začala odnožovat a T.capu-medusae mi právě kvete - má nádherný červený klas asi 10 cm dlouhý (rostlina má asi 10cm na výšku i šířku).
Vřele je všem doporučuju.
Jana
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Moc se mi tilandsie líbí, už jsem za ně pár korun utratila, pěstovala jsem je podle návodů, dokonce je rosila Dobrou vodou, ale vždycky mi zašly :-( Prý by také neměly být na podklad přilepené. H.
Pokud je toto lepidlo na bázi silikonu,jak uvádím ve svém článku, pak rostlinám přilepení nevadí a je rovněž estetičtější, než jiné způsoby montování.
Honza