Už dlouho si pohráváte s myšlenkou pořídit si nového psího kamaráda, ale bydlíte ve vyšším patře bez výtahu a nejste si jistí, zda štěně a schody jdou vůbec dohromady? Odpověď zní – ano, jdou. Přesto je však nutné učinit některá opatření.
Pokud jste se nad problematikou štěněte a schodů už zamysleli, je vám nejspíš jasné, že minimálně v prvních týdnech a měsících života by štěně po schodech úplně běhat nemělo. Jak dlouho nesmí štěně po schodech, závisí na různých okolnostech – na plemeni a velikosti psa, počtu schodů i jejich výšce.
Máte-li doma méně schodů normální výšky, mělo by štěně schody zvládat do 12 týdnů věku. Nového člena rodiny se schody každopádně seznamujte už od začátku. Některé psí povahy mohou mít, stejně jako lidé, jistý strach z výšek. Proto na štěně, které se bojí, nenaléhejte, nekřičte na ně a dejte mu čas. Nejprve jeden schod, potom druhý a za každé úspěšné zdolání můžete chlupatého horolezce odměnit pamlskem.
Bydlíte-li však ve vyšším patře činžovního domu, a ještě k tomu bez výtahu, musíte počítat s tím, že byste štěně měli do schodů, a především pak ze schodů v prvních měsících života nosit. Pohybový aparát štěněte je totiž ve vývoji a chozením většího počtu schodů několikrát za den byste mohli svému společníkovi zadělat na nemalé problémy.
A jak dlouho nosit štěně po schodech? Na jednu stranu dokud vám to váha štěněte dovolí, zároveň byste ale neměli nechat sbíhat několik pater psa mladšího půl roku věku. Je proto namístě před pořízením zvážit i svou fyzickou zdatnost a finální váhu vašeho vysněného štěněte. Taková německá doga se pronese klidně už ve třech měsících věku.
Psi obřích plemen, která jsou na pohybový aparát zvláště náchylná, by se většímu množství schodů navíc měli vyhýbat ještě déle, klidně do roku i roku a půl věku. Přesná odpověď na to, kdy může štěně do schodů začít chodit samo, úplně neexistuje. Je třeba zvážit konkrétní aspekty a klidně se poradit s veterinářem, který vaše štěně ošetřuje a zná.
Obecně ale platí, že žijete-li ve vyšším patře bez výtahu a neoplýváte zvláštní fyzickou zdatností, je rozumnější poohlížet se spíše po menších a středních plemenech.
V případě schodů před bytem pak kromě nošení štěněte dohlédněte i na to, aby nevyletělo z bytu jako splašené a neřítilo se bezhlavě ze schodů dolů. I v případě sedmiměsíčního divočáka, kterého už třeba dolů nenosíte, raději použijte vodítko.
Nehledě na váhu štěněte, zvláštní opatrnosti musí dbát také majitelé plemen delšího formátu, jako je jezevčík nebo baset, která mívají sklon k výhřezům plotének a dalším potížím s páteří. Taková plemena by se měla většímu počtu schodů vyhýbat po celý život.
Kromě velikosti a počtu schodů hraje roli také jejich povrch. Schůdnější jsou pochopitelně schody například z hrubého dřeva než ty z leštěného kamene. I jinak nebojácný pes se vám pak může zaseknout na schodech z tenkých desek, pod které vidí. Než i dospělého psa lámat, může být v takových případech lepší jej jednoduše přenést.
I v případě, že žijete v domě či mezonetovém bytě, kde máte pouze několik schodů, je vhodné je před rozjíveným štěnětem zajistit. Nejlepší volbou, jak zabránit vašemu mazlíčkovi se ke schodům svévolně přiblížit, je pořízení zábrany – bariéry. Rozdováděné štěně se totiž v době vaší nepřítomnosti či nepozornosti ze schodů snadno skutálí, čímž si může přivodit i nepříjemné, a hlavně zbytečné zranění.
Zejména v případě výše zmíněných na pohybový aparát náchylných plemen je vhodné štěně – i dospělého psa – podpořit i v případě překonávání běžných výškových rozdílů. Třeba k nástupu do auta nebo místo skákání na gauč je vhodné pořídit schůdky, které jeho klouby ušetří nadměrných a častých nárazů.