Jonáš Anderle, vyznavač humoru a spánku, narozený pět let před přelomem tisíciletí. Dětství prožité jako napůl vesnické dítě mu dalo směr a smysl k lásce ke zvířatům. Nejlepší parta je ta, ve které je převaha zvířat. Vzpomínky na výlety do zoologické zahrady každý týden mu dnes připadají úsměvné.
Od útlého věku byl milovník psů. I proto byl jedním z nejčastějších hlídačů všech pejsků z okolí. I proto se rád vracel na chalupu, kde byla smečka vedená pouličním králem místních hafanů, Benem. Psem, se kterým prožil dětství a jeho svérázná a beraní povaha mu připadala i přes jeho neposlušnost úžasná. Nikdy později už takového psího přítele neměl, byl v něm kus člověka, který Jonášovi rozuměl.
Výchova, slovo, které Ben neznal ani z učebnice začala Jonáše zajímat při konci základní školy, a proto se rozhodl svoji další cestu spojit s pedagogikou. Díky rozmanitosti, kterou mu škola poskytovala se mohl během středoškolských let vzdělávat a zdokonalovat v dalších oborech, které mu připadaly zajímavé. Jako “starý” divadelník strávil 7 let v divadelním souboru v Karlových Varech, psal básničky a povídky. Za svůj největší úspěch, co se básnické tvorby týká, považuje báseň k uctění památky zemřelého prezidenta Havla, který se díky zvláštní náhodě dostal až k jeho nejbližším.
Celý Jonášův život se točí mezi Plzní a Karlovými Vary, kdy právě lázeňské město je jeho domovem. Krásnější místo pro život se hledá těžko. Večery s výhledem na kolonádu při psaní článků pro iFaunu jsou nyní jeho denním chlebem a povím vám, neměnil by.
Tolik a víc netřeba představovat, všechno podstatné je napsané. Tedy možná - místo, kde Jonáše nenajdete, je v koňském sedle, bohužel.
A ještě poslední, na fotce je pejsek ze všech nejsrdečnější, Marley. Jonáš byl vždy pyšný, že se mohl nazývat jeho páníčkem.