Modroušek rudoocasý

Tento drobný astrild (délka 105 mm) patří mezi hojně dovážené exoty z Afriky. Rozšířen je v západní Africe od Senegalu, Nigerie, Kamerunu až po jihozápadní Čad. Obývá především travnaté stepi s ojedinělými keři, ale vyskytuje se i v zemědělsky obdělávaných krajích a v zahradách, většinou v malých hejnech o počtu asi 30 kusů, často ve společnosti motýlků a astrildů šedých.
Po dovozu jsou modroušci dosti choulostiví a vyžadují větší péči. Po uvyknutí jsou odolní. Není vůbec snadné sestavit skutečný pár, protože pohlavní dimorfismus lze označit jako nulový.

Popis:
1,0 má kostřec a vrchní krovky ocasní červené, ostatek vrchu těla šedomodrý, uzdičku černou, břicho černé, spodní krovky ocasní červené. Zobák červený, prostřední pera ocasní červená, po stranách černá. Nohy černavé.
0,1 je stejně zbarvená (někdy je kostřec rudohnědý). Mladí jsou zbarvení jako rodiče, ale barvy jsou nevýrazné, mdlé.

Krmení:
Směs drobnozrnných pros, zvláště senegalské v klasech, polozralá semena travin a různých plevelů. Je nutné dávat různé druhy zeleného krmení, pokud to počasí dovoluje, každý den. V zimních měsících nahrazujeme zelené krmení naklíčenými nebo nabobtnalými zrninami. Připomínám, že v době hnízdění je nutné dávat naklíčené každý den. Živočišná složka potravy je důležitá i mimo dobu odchovu mladých. Podáváme moučné červy, kukly lučních mravenců čerstvé i sušené, zelené mšice, octomilky, nasmýkaný luční hmyz a vaječnou míchanici. Přípravky s obsahem komplexu vitamínů a minerálií, jak je dnes nabízí obchod, jsou samozřejmostí. Zkrmovat můžeme také drcené skořápky ze slepičích vajec, které jsme dříve převařili, propláchli a dobře usušili.

Chov:
Modroušci jsou velice pohybliví a čilí ptáci, proto se doporučuje chovat je v kombinovaných voliérách, tedy vnitřní voliéry propojené okénkem s venkovní, výletovou částí. Velikou výhodou těchto voliér je, že v případě nepříznivého počasí je ponecháme po nutnou dobu uvnitř, kde je zajištěno zdravé prostředí.
Modroušci, které nabízejí chovatelům zoo-obchody, pocházejí z dovozu. Tito ptáci začínají hnízdit na podzim a proto musíme počítat s možností ve vnitřní ubikaci topit na minimální teplotu 20 °C. Voliéry vybavíme různými větvemi tak, aby zde modroušci našli nejen úkryt, ale také možnosti k postavení hnízda. Osvědčily se svazky rákosu, větve borovice a smrku, zde si mohou ptáčci postavit hnízda volně. Samozřejmě můžeme také připravit k postavení hnízd proutěné košíčky i malé budky ze slabé překližky. Jako stavivo na hnízda se hodí kokosová a sisalová vlákna, jemná tráva, mech a na výstelku hnízdní kotlinky peří (případně psí chlupy). Hnízdo je vybaveno dlouhou vletovou rourou.
Po intenzivním toku snáší samička v průměru 4 vajíčka, doba vysezování je asi 13 dnů. Mláďata vyletují z budky po cca 18 dnech, ale na noc se do ní vracejí. Ze šatu mládí do šatu dospělosti přebarví modroušci asi za 20 týdnů.

Důležité je připomenout, že se nedoporučuje chovat modroušky ve více kusech pohromadě ani ve velkých voliérách, protože se vzájemně škubou. K této nepříjemné vlastnosti mají větší sklon než většina ostatních druhů drobných exotů.

Literatura uvádí, že je možno navyknout modroušky na volný prolet z voliéry do přírody, pokud je v okolí dostatek křovin. Spolehlivě se vracejí zpět. Před několika desítkami let jsem poznal, že tento způsob zavedl ve svém chovu p. L. Němeček v Týništi n. O., ke kterému jsem často zajížděl. Na dvorku měl voliérku 2x1x2 m a v ní párek motýlků. Když měli motýlci v hnízdě mladé, umožnil jim výlet otvorem, který vystřihl v pletivu. Ptáci létali hodně daleko, až za řeku Orlici. Sbírali zde živočišnou potravu, kterou nosili mladým. Dříve než měla mláďata hnízdo opustit, otvor v pletivo zase uzavřel.

Použitá literatura:
Vít R. (1978): Cizokrajní ptáci v klecích, “Astrildovití pěvci”, SZN, Praha
 

Rudolf Vít