Papoušíček brýlatý (Forpus conspicillatus)

Německy: Augenring-Sperlingspapagei. Anglicky: Spectacled Parrotlet. Rod Forpus zahrnuje malé papoušky, kteří jsou domovem v mnoha zemích a na některých ostrovech tropické jižní a střední Ameriky. Mají zavalitou postavu, silný ze stran zploštělý zobák. Ocas je krátký, klínovitý nebo zakulacený. Jsou to rychlí letci, obratně umějí šplhat.

Popis Papoušíčka brýlatého

1,0: vrch těla převážně tmavě zelený, čelo, líce a hrdlo jsou žlutavě zelené. Spodina je tmavě žlutavě zelená, na prsou s nádechem do šeda. Okolí očí je kobaltově modré. Kostřec, krovky ruční, křídelní, loketní, spodní krovky křídelní a ramenní fialově modré. Letky ruční jsou zelené, na vnitřním okraji fialově modré. Zobák rohový s hnědavým nádechem.

0,1: místo modrého peří samce je u samice zbarveno zeleně, kostřec a oblast očí smaragdově zelené, spodní partie žlutavě zelené.

Rozšíření papouška brýlatého: Východní Panama, Kolumbie a západní Venezuela. Obývá otevřené lesy až do výšky 1600 m, křovinaté porosty u řek v nadmořských výškách až 2000 m, ale vzácně. Hnízdní v lednu až únoru v dutínách stromů. Hnízda jsou hluboká až 50 cm. Snůška čítá většinou 4 vejce.

Dovoz

Dovozy do Evropy se podle literatury datují od let 1880. První odchov byl zaznamenán 1934 a 1936 v USA. Po druhé světové válce byl na trhu nabízen asi v r. 1964. Od roku 1965 do r. 1975 odchoval známý dánský chovatel Langberg přes 30 mladých a sestavil dobrý chovný kmem. V r. 1974 odchoval tento druh papoušíčků německý chovatel de Grahl. V r. 1975 jsem tyto klenoty viděl na výstavě ve švýcarském Wohlenu.

Řekli jsme si, že čerstvě importovaní papoušíčkové brýlatí (platí vlastně i pro jiné druhy rodu Forpus) jsou velmi choulostiví a proto by měli být aklimatizováni v teplejším prostředí (asi 15 °C) a umístěni v kleci o rozměrech asi 100x40x50 (dxšxv) cm. Někteří chovatelé doporučují zavěsit hnízdní budku okamžitě po získání páru. Já to odmítám. Já jsem dával svým chovancům hnízdní budku velikosti 15x15x25 cm, vletový otvor o průměru 5 cm, až po skončení aklimatizace. Na dno budky jsem nasypal vrstvu suchých hrubých pilin do 5 cm.

Krmení

Krmení v době aklimatizace: různé druhy pros (cca 2/3), dále lesknice, loupaný nebo bezpluchý oves, malé množství semence a slunečnice, pšenici, oves a různé trávy se semeny ve stavu mléčné zralosti. Výše uvedené zrniny doporučuji dávat také v naklíčeném stavu. Budeme-li nakličovat klasy senegalského prosa, které jsou velice oblíbené, dbáme na to, aby klasy nezplesnivěly.

Zásadně dáváme jen malá množství semen, která mají vysoký obsah tuku, (především slunečnice a semence), abychom předcházeli ztučnění, závadám v opeření, hynutí mladých v hnízdě, neoplozeným snůškám aj. O podávané zelené krmení, ovoce a zeleninu různých druhů, mají papoušíčkové většinou jen malý zájem a proto je na konzumaci musíme postupně a cílevědomě navykat. Při odchovu mladých doporučuji podávat denně čerstvé mravenčí kukly, o které mají papoušíčkové v tuto dobu velký zájem. S tímto krmivem mám dobré zkušenosti. Jen dodám, že jakmile hnízdění skončí, ztrácejí o ně papoušíčkové zájem.

Hnízdění

Dobře uvyklí a zdraví papoušíčkové zahnízdní v kteroukoliv roční dobu. Při hnízdění v zimních měsících musíme trvale zajišťovat teplotu okolo 20 °C a také přisvěcováním prodlužovat světelný režim na 12 - 14 hodin. Hnízdící pár by měl být umístěn v samostatné kleci nebo ve voliéře. Tuto zásadu jsem vždy respektoval a tomu odpovídaly i docilované odchovy.

Chtěl bych uvést některé údaje z praxe zahraničního chovatele. Svůj pár papoušíčků brýlatých umístil do klece 100x40x60 cm a zavěsil mu hnízdní budku 12x12x20 cm. Papoušíčkové byli přezimováni v místnosti při teplotě 10 °C.

Pár zahnízdil v květnu. Samička snesla 5 vajíček, které sama zahřívala. Budku opouštěla pravidelně 2x za den, aby se napila a vyprázdnila. Sameček svoji družku krmil velice pilně. Po uplynutí 20denní inkubační doby (literatura uvádí také 22 dnů) se líhli mladí. Staří jsou v době hnízdění velice agresivní a proto je nesmíme často rušit. Mláďata opouštějí budku asi po 30 dnech a jsou rodiči, většinou samečkem, po dobu asi 10 - 14 dnů dokrmována. Samostatná mláďata je třeba od rodičů přemístit, aby nerušila další hnízdění. Také bývá nebezpečí, že budou samečkem napádana. Chovný pár o který chovatel dobře pečuje a je umístěn ve vhodných podmínkách, zahnízdní 2-3x v sezóně. Pravidlem to však rozhodně není.
Při odchovu mladých bylo krmení obohacováno o míchanici z natvrdo uvařeného a rozstrouhaného vejce s přídavkem piškotu, hroznového cukru (Glukopur), mrkve a dětské výživy v prášku. Staří brali tuto směs velice rádi. Chovatel doporučoval také housku máčenou v mléce.

Na závěr ještě uvedu některé zásadní údaje, které platí pro chov všech druhů papoušíčků rodu Forpus.

Zkušenosti

Papoušíčky můžeme chovat jak v chovných místnostech, tak i v zahradních voliérách. Nemá-li chovatel dostatek prostorů, které zde uvádím, vyhovuje plně i obytná místnost (např. kuchyň), protože křik papoušíčků, víceméně cvrlikání, vůbec nedrásá nervy, jako to známe u leckterých větších druhů papoušků.

Papoušíčkové se velmi rádi koupou ve vodní mlze, kterou můžeme vytvořit i v bytové kleci či voliéře. Zahradní voliéra je zvláště vhodná. Při účelně řešené instalaci lze vodu rozprašovat při odpovídajícím počasí kdykoliv, efekt je vynikající.

Jak jsem již uvedl, papoušíčkové jsou klidní ptáci. Sedají i po dlouhé hodiny vedle sebe na jednom místě, většinou během dne. Čilí bývají především zrána a k večeru, kdy se vydávají na sběr potravy.

Mutace: U některých druhů papoušíčků se dnes chovají a úspěšně odchovávají různé mutace, které se vyznačují pěkným zbarvením.

Z vlastní mnohaleté zkušenosti mohu papoušíčky rodu Forpus každému zájemci vřele doporučit.