Agresivita koček

Agresivita jako následek nedostatečné socializace vzniká tehdy, pokud se koťata v prvních třech měsících po narození nedostávají do přímého kontaktu s lidmi. Toto je velmi citlivé období, kdy si kotě vytváří vztahy k okolí. Při malém nebo nevhodném kontaktu se stává vůči člověku bázlivé a agresivní. Důležitá je také sociální interakce s ostatními kočkami, negativní vztahy se prohlubují u koťat, která se narodila matkám s nedostatečnou výživou v graviditě. Z některých koček se nikdy nestanou správní domácí mazlíčci, některé mají náklonnost jen k jedné osobě nebo malé skupině lidí. Zvláště, pokud jsou kočky odchovány v uzavřeném prostředí (klecový chov) nebo je s nimi manipulováno( výstavy, ošetření) případně navazován intimní kontakt (mazlení), mohou být až extremně agresivní.

Kočka, kterou nikdo neučil, že při kontaktu s člověkem musí mírnit svůj temperament, musí mít zatažené drápky a nesmí kousat, se stává při hře agresivní. Touto nectností dosti často trpí kočky odchované uměle, bez matky.
Vylekaná, bázlivá kočka syčí, prská, vyhrbuje hřbet, prudce se pohybuje, střídá útočné a podřízené postoje. Pokud je v úzkých zastaví se, tiskne se na zem, krčí se a vrčí. Pokud se někdo přiblíží, otáčí se na záda, napadá protivníka drápy, případně ho přidrží předními tlapkami a kouše. Pokud se strach kočky z napadení zvyšuje, kočka se brání a stává se až nepříčetně agresivní.
Také na bolest kočka reaguje agresivně. Zvláště bolestivé zákroky a ošetřování vyvolávají následnou obranu a agresivitu.

Vzájemná agresivita kocourů je důsledkem hierarchie v sociální skupině. Také sociální dospívání jednotlivých koček může vyvolat problémy v dosud mírumilovné skupině, nezáleží na tom, jedná-li se o kočku nebo kocoura. Sociální dospělost dosahují kočky ve stáří 2 - 4 roky a pak může nastat konkurenční boj o postavení.

Již před porodem se mohou stát kočky agresivní, po narození koťat agresivním chováním udržují odstup jiných koček i člověka od mláďat. Tyto projevy jsou výraznější u matek, které byly odchovány uměle nebo z nějakých důvodů jsou silně individuální. Jak koťata rostou, agresivita matky mizí. Potomci agresivních matek mají také tendenci být agresivní.

Kořistnická agresivita se u doma chovaných koček nemusí projevit. Koťata se učí lovu ve stáří 5 - 7 týdnů, dokážou ulovit kořist již ve 14 týdnech. V bytě trénují s hračkami, v přírodě si hrají s myšima, hraboši i ptáky. Dobře krmená kočka loví jen proto, aby měla kořist, ne potravu. Některé kočky považují předkládanou potravu za kořist a také se chovají jako při lovu. Opatrně a tiše se plíží k misce, pak prudce vyskočí a “uloví” potravu. Stejně tak může “ukořistit”ruku nebo nohu člověka. Kočka s takovýmto chováním, i když je pro ni vlastně přirozené, může být majiteli, zvláště dětem velmi nebezpečná.

Kocouři mohou někdy zabít matce koťata, obvykle v případě, když se ve skupině objeví nový kocour. Předpokládá se, že tím chce povzbudit kočku k říji a krytí.
Územní agrese se může projevit oproti jiným kočkám, psům i lidem. Záleží na sociální hierarchii jednotlivé kočky i skupiny. Někdy je kočka agresivní jen oproti určitému jedinci a jiné akceptuje. Teritorium si kočky vyznačují také stříkáním moče.
Kočka dokáže být také asertivně agresivní. Někdy i bez vyprovokování vyskočí, chytne tlapkami bez vytažených drápů ruku, případně i chytne zuby, ale nekousne. Může tím naznačovat také teritoriální agresivitu.

Agresivita může být projevem onemocnění nejen vzteklinou nebo Aujezskyho chorobou, vyskytuje se jako důsledek stresu, nervových onemocnění, oběhového selhání, hormonálních poruch, onemocnění močového aparátu, kůže, ale i při epilepsii nebo jiných orgánových onemocněních.

Terapie je poněkud problematická. Je nutno se vyvarovat provokace agresivních koček, pozorovat příznaky blížícího se útoku- sekání ocasem, plížení, položení uší na hlavu, rozšíření zorniček, syčení, vrčení, prskání, plížení. V tom případě je vhodnější se vzdálit a nechat kočku uklidnit, v případě nezbytnosti postříkat útočníka vodou a tím jeho agresi přerušit. Lze také agresora separovat od ostatních členů skupiny a později se pokusit o navrácení. Velká trpělivost chovatele, změna prostředí, vyloučení situací vyvolávajících stres a následnou agresi může mít úspěch. Léčiva proti strachu a agresi lze používat jen krátkodobě, nejsou řešením vzniklé situace navždy. Většinou mají nepříznivé vedlejší účinky, mohou narušovat funkci jater a ledvin. Pokud jsou podávány u březích koček, mohou vyvolat zrůdný vývoj plodů. U koček jsou mnohem méně účinná než u psů, antidepresiva pro lidi jsou často pro kočky toxická.

Chovatelé koček si musí uvědomit, že pokud chtějí odchovat (vychovat) přítulná a milá koťata, musí s nimi trvale komunikovat, mazlit se s nimi, navykat od mládí i na cizí lidi ( návštěvy), manipulovat s nimi, ale nedovolit agresi. Pokud koťata vyrůstají v kleci nebo zavřená v jedné místnosti, těžko se pak adaptují a zvykají si na novou rodinu. Nezvyklé problémy pak řeší po svém kočičím způsobu - agresí.