Korunáček šedý

Je to malý, asi 13,5 cm dlouhý ptáček, jehož domovinou je Jižní Amerika (Brazílie, Kolumbie, Venezuela). V současné době se v chovech vyskytuje velice zřídka, dříve tomu bylo naopak.
Poprvé byl dovezen v r. 1874. V kleci to je čilý ptáček, mimo hnízdní dobu se všemi spoluobyvateli snášenlivý.
Zájemce o pěnkavovité ptáky bych chtěl s korunáčkem šedým blíže seznámit.

Popis (podle Karáska): vrch těla je břidlicově šedý, na temeni hlavy černá chocholka, vzadu rovně zastřižená, se širokým šarlatovým pruhem uprostřed. Pásek nadoční a tváře šedé, hrdlo a brada bělavé. Přední krk a prsa světle šedé, spodina bílá. Zobák hnědý, nohy šedohnědé. Samička nemá chocholku, jinak je zbarvena jako samec, s výrazným nádechem do hněda.

Názvy: německy - Grauer - nebo Graurücken - Kronflink, anglicky - Pileated Finch, francouzsky - Pinson huppé rouge.

Chov: belgický chovatel Cornet získal výměnou za své čížky mexické 1,2 korunáčky šedé. Nejdříve je umístil do vnitřní voliéry o obsahu 1m3, aby měl ulehčenou kontrolu. Ptáci byli ve výborné kondici. Sameček si vybral samičku označenou modrým kroužkem a stále s ní byl v kontaktu. Cornet se proto rozhodl přemístit tento pár do prostorné zahradní voliéry osázené několika tůjemi. Ptáci si zde rychle zvykli a bylo vidět, že se cítí dobře. Dostali k dispozici dostatek staviva (sisalová vlákna a psí chlupy), ale o stavbu hnízda zájem neprojevili. Když se v listopadu silně ochladilo, byl pár přemístěn do vnitřní voliéry vytápěné průměrně na 20oC.
V dubnu 1998 byl pár opět přemístěn do zahradní voliéry, ale opět se dlouho nic nedělo. Teprve začátkem září objevil chovatel v rozsoše větve velmi pečlivě zbudované hnízdo. Základ hnízda měřil 5 cm a byl zhotoven z kokosových vláken. Hnízdní kotlinka byla vystlána psími chlupy. První vejce bylo sneseno 14. září, bylo krémové barvy. Druhé vejce bylo sneseno 15. září a ihned samička zasedla. Jelikož se dny krátily, byla dána do provozu 60W žárovka. Pomocí spínacích hodin byla rozsvěcována ráno v 6 hodin a vypínána ve 20 hodin. Po uplynutí 12 dnů se vylíhla dvě mláďata, měla tmavou kůži, řídce pokrytou šedým chmýřím.
Samička se o mláďata starala dobře, ale přesto třetí den jedno zmizelo. Druhé prospívalo výborně a mohlo být pátý den po vylíhnutí okroužkováno. Sameček se na zahřívání snůšky nezúčastnil a jen občas pomáhal s krmením. Po uplynutí 10 dnů (5. 10.) mládě hnízdo opustilo. S ohledem na pokročilou dobu chovatel přemístil samičku s mládětem do vnitřní ubikace do klece o délce 80 cm. Koncem října bylo mládě samostatné, ale stále se zdržovalo v blízkosti samice.

Krmení: směs různých druhů pros, jak to je běžné u astrildovitých pěvců, s přídavkem polozralého červeného prosa v klasech, kousků salátové okurky a několika právě svléknutých moučných červů. V době odchovu měli ptáci trvale k dispozici polozralé bílé proso a klasy prosa červeného, větší množství bílých (právě svléknutých) larev potemníka moučného. O nabízené larvy plesnivce obilního neměli korunáčkové zájem.
A. Rutgers (autor knihy „Handbuch für Zucht und Haltung fremdländischer Vögel“, 2. vydání 1970, Neumann - Verlag Radebeul) doporučuje dávat korunáčkům také rozmačkaný semenec, řepku a směs semen různých plevelů.