Odchovy sýkořic vousatých

Je zřejmé, že pan Malinský je rychlejším a spolehlivějším autorem, než pan Podpěra předpokládal. Uveřejňujeme oba příspěvky současně, aby bylo zřejmé, že k napsání svého článku pan Malinský žádný impuls nepotřeboval. Oběma autorům za jejich příspěvky děkujeme.

Koupil jsem pár sýkořic

V roce 2000 vyšel ve Fauně článek přítele Hory ze ZOO parku Chomutov o těchto ptácích. Povídání o sýkořicích zde bylo velice pěkně zpracováno. Když jsem v říjnu v roce 2001 uviděl prodejný pár, dlouho jsem neváhal a koupil jej. Doma jsem jej vypustil do venkovní voliéry 9×3,5×1,8 m. Názory na přezimování těchto ptáků se rozcházejí. Já jsem zvolil variantu venkovní voliéra. Ptáci byli čilí, měl jsem z nich radost. Jejich stáří jsem neznal. Bohužel v prosinci náhle uhynul sameček… 19. 12. 2001 jsem samičku přemístil domů do chodby, do vitríny 110×50×50 cm, do společnosti samice zvonohlíka zahradního a páru hýlů dlouhoocasých. Teplota v chodbě byla přes den +16 °C. 1. května 2002 jsem sýkořici vrátil do venkovní voliéry. Od 10. 5. už přepeřovala. Samce jsem zatím nesehnal. Sezónu strávila ve společnosti stehlíků, zvonohlíků, čížků, čečetek, hýlů ob., amad tříbarvých a snovačů kaferských. V říjnu roku 2002 jsem konečně sehnal 2,1 sýkořic vousatých. Umístil jsem je v garáži do vitríny 110×50×50 cm a přidal k nim samičku z venkovní voliéry. Ještě v listopadu se zde pohybovala teplota mezi +12 až +15 °C, v prosinci +9 °C. Nejnižší teplota během zimy +6 °C. Jedna samička (v listopadu) snesla na zem do rákosí 4 vejce – asi vlivem vyšší teploty a pestrého krmení. Po ochlazení se pár zklidnil a samec se už s touto samicí nepářil. Od půlky ledna 2003 dvě sýkořice (pár) pelichaly. Koncem dubna mohly být oba páry vypuštěny do zahradní voliéry. S nimi zde žili opět stehlíci, zvonohlíci, APT, 1,0 červenka obecná, snovači kaferští a pár hýlů dlouhoocasých. Samozřejmě jsem obnovil houštinu z rákosí, borové a březové větve, vyšší trsy trav. Několik boroviček, pámelníků, křen a pelyněk zde roste každoročně. V květnu sýkořice přepeřovaly. 9. 6. 2003 jsem poprvé pozoroval u obou párů pokusy o páření. Samečci roztahovali křídla i ocas a oba současně honili samičky. Navštěvovali elektrický zásobník krmiva a vybírali z něj rozmražené kukly lučních mravenců a menší moučné červy. Jiní ptáci k zásobníku nelétali – jen samec červenky obecné. Volně ve voliéře měli k dispozici nelétavé octomilky, smýkaný hmyz, rozmražené patentky a koretry (což je krmivo pro akvarijní rybky), luční kobylky. Začátkem července jsem prohledával rákosí, ale hnízdo sýkořic nikde… Za několik dní jsem uviděl vylétnout samičku sýkořice z proutěné kukaně umístěné v borových větvích v dřevěném domku, který je součástí voliéry. 8.–9. 7. zde nasedly na 4 vejce. Výstelku hnízda tvořily laty rákosí, sisál, bílé peří a bílé psí chlupy.

V sezení se samec se samicí střídali

Při krmení jsem procházel kolem hnízda. Sedící pták vylétnul, ale během minuty se vždy jeden z páru do hnízda vracel. 19. 7. mezi 15.00 až 18.00 hod. se líhlo první mládě. 20. 7. ráno mládě druhé. 22. 7. večer se přihnala bouřka. Druhý den ráno byla mláďata v hnízdě mrtvá – asi uhynula zastuzením a bylo po radosti… Začátkem srpna oba páry sýkořic pelichaly a tudíž k hnízdění už nedošlo. Na podzim jsem získal výměnou za odchov hýlů dlouhoocasých třetí pár sýkořic. Opět nastalo rozhodování, kde tyto ptáky přezimovat? Zvolil jsem kompromis. Dva páry jsem nechal ve venkovní voliéře, třetí pár, který už hnízdil (i když hnízdění nevyšlo), putoval opět do vitríny v garáži. Začátkem února letošního roku se venku nenadále přechodně oteplilo. Po malém váhání jsem pár z garáže pustil ven k ostatním a zároveň do vedlejší menší voliéry putovaly 4 kusy sýkor azurových nedávno zakoupených. V březnu přemístěné sýkořice už pelichaly, ale dobře to dopadlo. Na skupinku sýkořic hledajících semena i na sněhu, byl krásný pohled. Společně nocovaly v rákosí na podložce (hnízdě) ze sena. V tomto prostředí opět přezimovali také evropští ptáci s odchovy. Krmení a vodu předkládám alespoň na třech místech. Denně podávám ptačí zob, drcený semenec a slunečnici, lněné semeno, mák, mohár, řepku, lesknici, travní semena, občas smrkové semeno, niger, žluté proso, klasy červeného senegalu. 2× až 3× týdně v zimě laty rákosí – zapíchnuté do pletiva nebo děrovaných cihel. Dále suchou míchanici CÉDÉ Univerzáll, suchou hmyzí směs zn. ORLUX, sušené dafnie, gamarusy, žlutou Witte Molen. Při teplotách nad nulou i několik moučných červů, rozmražené patentky, míchanici z vajíčka, mrkve, strouhanky, promíchané s CÉDÉ a někdy doplněné strouhaným tvarohem, celerem a nigrem. Nelétavé octomilky až při teplotách nad +12°C. Celé stonky kopřiv zapíchané mezi rákosí s oblibou obíraly nejen sýkořice. Celoročně dávám mleté slepičí skořápky a sépiovou kost na držáku z překližky. Občas dřevěné uhlí. S blížícím se jarem jsem část evropských ptáků přemístil do vedlejších menších voliér a sýkořicím začal přidávat častěji hmyz. Od 10. do 15. dubna jsem vytvořil nové houštiny z rákosí a borových větví. Později i březových. Všechny tři páry byly ve výborné kondici a v dubnu už se pářily. Mám je označené barevnými kroužky a zjistil jsem, že od podzimu r. 2003 k přepárování (výměně partnerů) mezi nimi nedošlo.

Tři páry

Pár č. 1 si postavil hnízdo v předním domku (součást voliéry) v „kapse“ z borových větví doplněné rákosím a to z rákosových listů a lat, sisálu, vystlané světlými i tmavšími psími chlupy. 18. 4. už v něm bylo 1 vejce. Celkem později 4. Ptáci nasedli 19. až 20. 4. Už 1. 5. dopoledne se líhlo 1. a 2. mládě. 2. 5. třetí mládě, což bylo zřejmé podle skořápek nalezených ve voliéře. Kontroly hnízda rodičům příliš nevadily. Jen samička vylétla, syčela a vibrovala křídly. Už dvanáctý den stáří, pozdě odpoledne, 3 mladí opustili hnízdo. Měli krátký ocásek a zatím šplhali po větvích a rákosí. Výrazný u mláďat je černý pruh na zádech, menší i na křídlech. Nožky jsou poměrně silné s dlouhými drápky. Nyní se mi je podařilo okroužkovat kroužky s vnitřním průměrem 3 mm, ale bylo to už obtížné. Po chycení do ruky začalo mládě křičet. Přilétli oba rodiče, syčeli a vibrovali křídly, obíhali mě dokola. Až do této chvíle jsem byl se všemi sýkořicemi docela kamarád, ale teď jsem si to u nich „rozházel“. Přilétl i 2. a 3. pár – ty už nesyčely, ale také mě obíhaly a to tak dlouho, dokud jsem okroužkované mládě nepustil z ruky. Byl to legrační zážitek. Další úchvatná podívaná u páru č. 1 bylo jejich páření před druhým hnízděním. Samec na zemi vyskočil na samici, pářil se s ní a ona ho nesetřásla a běhala s ním na zádech po voliéře – jako by jezdil na koni. Mláďata krmil pár č. 1 ještě asi 10 až 11 dní po opuštění hnízda. V současné době, kdy píšu tento článek, jsou stará 35 dní a délka jejich ocásku se už přibližuje délce ocasu rodičů. Zbarvena jsou stále rozdílně. Tento pár má už nyní další mláďata stará týden (4 kusy). Tentokrát hnízdí v druhém domku v proutěné kukani ve výšce asi 1,5 m. (Tyto kukaně jsem používal při odchovech astrildů rodu Pytilia – a. rudokřídlý, rudočelý).

Pár č. 2 – začal hnízdit pouze o tři dny později než pár č. 1. Ptáci nasedli na 4 vejce v hnízdě v zadním domku v kapse z borových větví. Líhnutí nastalo také po 12–13 dnech sezení. Vylíhla se 3 mláďata. Jedno rodiče vyhodili hned první den. Zbylá dvě krmili vzorně. Ve stáří dvanácti dnů už seděla opeřená na kraji hnízda. Okroužkoval jsem je (opět průměr 3 mm), později bych asi tyto kroužky vůbec nenavléknul. Rodiče mě opět zastrašovali syčením. Tentokrát bez pomoci dalších párů. Po okroužkování jsem je vrátil do hnízda, kde setrvala kupodivu ještě další tři dny. Po vylétnutí byl rozdíl mezi staršími a mladšími mláďaty pouze v délce ocásku. Nyní jsou už také samostatná a jejich rodiče (pár č. 2) mají ve stejném hnízdě vylíhlá tři mláďata (7. 6. 2004).

Pár č. 3 – začal hnízdit sice jako první, nasedl na 6 vajec v proutěné kukani, ale 1. 5. jsem odstranil jejich neoplozenou snůšku. Za týden (8. 5.) už následovala druhá snůška. A to v novém hnízdě, v houštině rákosí, v proutěné kukani asi metr nad zemí. 2. 6. hnízdo opustila 2 opeřená mláďata (snůška obsahovala 4 vejce – dvě byla čistá). Kroužkování se podařilo, ale od 3. 6. se jedno z mláďat ztratilo. Nyní i tento pár postavil nové hnízdo, ve kterém jsem zaregistroval snůšku.

Úspěchy odchovu

Mladí samečci ještě nemají vousy. Pohlaví jsem určil podle barvy zobáčku. Všechna mláďata od páru č. 1 je mají tmavé – takže to jsou tři samičky. Od páru č. 2 – jedno s tmavým zobáčkem – samička, druhé se žlutým – sameček a třetí pár má samečka, kterého ještě dokrmují. Zatím je tedy odchováno 6 ks mláďat – pohlaví 2,4. Nyní se budu těšit na to, jak dopadnou další hnízdění.
Ptáci, kteří mají malá mláďata, jsou při sběru a vyhledávání hmyzu o poznání rychlejší a pilnější. Jakmile jsou jejich potomci opeření a vyskočí z hnízda, je už velká šance, že odchov bude úspěšný. Intervaly krmení jsou delší a vhod přijdou rodičům i mladým různé druhy míchanic. Kromě výše uvedených zrnin, které podávám celoročně, dostávají obden kyblík lesní hrabanky, ke které občas přidám části ztrouchnivělých pařezů. Během hnízdění mají na miskách tyto druhy míchanic. Suché: All PET žlutá s hmyzem, CÉDÉ Univerzál, Uni insect menu pro měkkožravé ptáky, ORLUX - hmyzí, Witte Molen žlutá, zelená (s hmyzem) a 2× denně strouhaná vejce s mrkví. Pokud je chladno, tak i se strouhaným tvarohem, strouhaným celerem, občas s mletými psími granulemi, vše smíchané s CÉDÉ – Univerzál a trochou nigru. Do těchto míchanic ráno zamíchám trochu drobných moučných červů. Drobnými moučnými červy naplním i automatický elektrický zásobník, kde je možné načasovat intervaly chodu zásobníku. U mě přijede každou hodinu odměřená dávka červů (malých cvrčků, příp. kukel) do otvoru pod bidélko. Tento zásobník (kolotoč) je velice důležitý – podle mého názoru, při odchovu sýkořic. Jelikož stále voliéru prohledávají a hrabou, dostávají ostatní hmyz volně pohozený. (Smýkaný, příp. i stonožky, průhledné mrav. kukly i s hlínou a mravence – luční, nelétavé octomilky malé, větší hydei). Octomilky sypu do misek – na vodní hladinu. Při jejich nedostatku se je snažím nahradit asi šedesáti kusy pavouků (převážně sekáčů domácích). Letošní jaro není vůbec pro sběr hmyzu příznivé. Rozmražené patentky a koretry sýkořice někdy vezmou, někdy ne. Nyní pozoruji, že bude třeba nabídku hmyzu občas měnit a rozšířit. Počasí se zlepšuje a konečně snad dojde i na hmyz smýkaný. Důležité bylo určitě i přirozené přepeřování těchto nádherných ptáků. Už v polovině dubna měla tak velký zájem o materiál na hnízda, že se pokoušely roztrhat i zapomenuté pracovní rukavice. Také z kelímků s octomilkami strhávaly punčochy a snažily se je odnést do hnízda.

Na závěr bych chtěl poděkovat příteli z Lomnice nad Popelkou za automatický zásobník krmiva, u kterého jsem pouze upravil elektrické zapojení. Příteli Horovi ze zooparku Chomutov za článek a další informace, především o krmení sýkořic, které využívám. Je zřejmé, že na větším prostoru lze chovat celoročně i více párů. Opět jsem se přesvědčil, že k úspěchům v chovu je důležitá trpělivost a vytrvalost chovatele.