Alexandři – Psittacula

Alexandři jsou středně velcí a velcí ptáci, nápadní svým dlouhým stupňovitým ocasem. Zbarveni jsou převážně zeleně. Je známo 15 druhů, které obývají Přední a Zadní Indii, jedna forma se vyskytuje ve střední a severovýchodní Africe. Pro své převážně dobré vlastnosti patřili alexandři u chovatelů vždy k velmi oblíbeným. Jsou nenároční.

Chov

Pro chov se doporučují prostorné voliéry s chráněným prostorem. Každý, kdo se chce jejich chovem zabývat, by měl navštívit zkušené chovatele, aby si prohlédl jejich chovatelské zařízení, pohovořil o všem a potom se rozhodl, jak své voliéry postaví. Alexandři jsou hbití letci a proto by měla být jejich voliéra co nejdelší (nejméně 3 m), šířka 1 m a výška 2 m. Jedná se o odolné a vytrvalé ptáky, ale přesto doporučuji chránit je před náhlými a silnými poklesy teplot.

Krmení

Na krmení nemají alexandři zvláštní nároky, ale budeme-li chtít docílit odchovu, budeme muset dbát na střídavou a zdravou výživu. Základem jsou suché zrniny: loupaný oves, senegalské proso v klasech, směs semen pro andulky, semenec, rýže paddy, niger, kardi, lesknice, slunečnice. Zrniny naklíčené nebo máčené jsou samozřejmostí, používáme pšenici, slunečnici, oves, ječmen, kukuřici, kardi, mungo boby, čočku aj. Významnou pomocí ke zpestření od podzimu do jara jsou zrniny ve stavu mléčné zralosti uchovávané v mrazáku. Další doporučení: směs semen pro slepice s přídavkem garnátů (dodávají zooobchody), ořechy burské, limbové, lískové i vlašské, máčené bílé pečivo, suchary, vejce vařené na tvrdo a nadrobno rozsekané, vaječné míchanice vlastní výroby nebo z obchodu (např. Quiko, Cé-Dé, Sittich Gold, Witte Molen aj.) Všechny druhy alexandrů vezmou rády ovoce, především jablka, též banány, dále mrkev, rajčata, saláty, okurky. Oblíbené a nepostradatelné je také zelené krmivo, smetánka lékařská, starček obecný (Snecio vulgaris), žabinec ptačinec a mnoho jiných. Můžeme jim nabídnout také některé bobuloviny. Alexandři mají dosti individuální nároky na zmíněné druhy krmiv. Každý chovatel musí vypozorovat co mají jeho ptáci nejraději. V době hnízdění dávají někteří chovatelé moučné červy, případně krmiva pro akvarijní rybky. I zde je nutno sledovat o co mají ptáci opravdový zájem, co jim nejvíc vyhovuje.

Hnízdění

Samozřejmostí je, že alexandři (tak jako jsou všechny druhy chovaných ptáků) budou mít k dispozici nezávadnou vodu k pití a ke koupání. Také je nutno pamatovat na stálý přísun čerstvých větví (např. jabloně, jeřábu, vrby aj.) na oštipování, neboť tato činnost přispívá k dobré pohodě ptáků a poskytuje jim také cenné látky pro jejich organismus. Důležitý je vápník, osvědčil se speciální holubí grit, který berou alexandři raději než na prášek rozemletý vápenec. Pokud jde o hnízdění, rozhodně není u alexandrů obtížnější než u kteréhokoliv jiného druhu papoušků. Ovšem předpokladem je, že máme zaručený, harmonující pár! Je třeba upozornit, že s ohledem na nedostatečně vyvinutý pohlavní dimorfismus není sestavování párů jednoduché. K hnízdění vyžadují alexandři budky, nejlépe přírodní kmenové, kterým dávají přednost před budkami z prkem. Rozměry musí odpovídat nárokům a velikosti příslušného druhu, např. 35×35×60 cm, 30×30×70 cm, 40×30×50 cm. Nejlépe vyhovují v provedení vertikálním. Vletový otvor se řídí velikostí druhu alexandrů, kterým má sloužit. Nesmí být zbytečně velký, jen takový, aby se jím pták protáhl, jen tak se bude cítit bezpečný. Za průměr lze označit otvor 10 cm. Do dna budky je třeba vysoustružit kotlinku, která by chránila vejce před rozkutálením a zachlazením, asi 8 cm vysoká vrstva hoblin je potřebná. Alexandry umisťujeme do voliér výhradně po páru a také dbáme na to, aby v sousedních voliérách byly umístěny nepříbuzné druhy.
Se stoupající teplotou na jaře v dubnu nebo začátkem května si budou alexandři prohlížet budku a jednoho dne samička v budce zmizí. Nyní budeme potřebovat dostatek trpělivosti a necháme ptáky v klidu. Ne každá samice se nechá ze snůšky bez nepříznivých následků odehnat. S kontrolou vyčkáme až do doby, kdy samička sama budku opustí. V hnízdě už bývají obvykle vejce a je na čase rozhodnout, které odchovné krmivo budeme používat. Po uplynutí inkubační doby (23–25 dnů) se začnou z budky ozývat hlasy mladých. Zpočátku bude mladé krmit jen sameček, poněvadž se samička bude zabývat zahříváním mladých. Když se mladým začnou rozvíjet brčka, bude se na krmení podílet také samička, aby byly jejich potravní nároky plně pokryty. Po uplynutí 4–6 týdnů vyletují mladí z budky. Nyní musí být chovatel mimořádně opatrný, protože jsou mláďata lekavá a plachá a na nové, pro ně zcela neznámé prostředí, si musí zvolna zvykat. Návštěvy cizích osob v chovatelském zařízení nejsou v tuto dobu žádoucí. Zakrátko si ale alexandři na vše zvyknou, zklidní se, let je jistější a pozvolna začínají sami konzumovat potravu. Několik týdnů je ponecháme u rodičů a teprve, když jsou zcela soběstační je oddělíme.

A ještě jedna okolnost může nastat. V případě, že je sestavený pár delší čas pohromadě, aniž by se připravoval na hnízdění nebo je zřejmé, že neharmonuje, je třeba jednoho z partnerů vyměnit a tím připravit podmínky pro úspěšné hnízdění v nejbližším období.