Kanár dominantně bílý – melaninový

Ve svém příspěvku chci uvést své zkušenosti s chovem kanárů dominantně bílých – melaninových a to z toho důvodu, že se s nimi na různých výstavách setkáváme v malém počtu. I na naší klubové výstavě pořádané každý rok v Botanické zahradě v Brně, je jejich početní zastoupení velmi malé, přestože soustřeďujeme chovatele z celé ČR. Naopak stále přibývá chovatelů, kteří chovají kanáry v barvě červené, jak lipochromové, tak i melaninové. Podle mého názoru je to dáno tím, že se tato barva líbí široké veřejnosti a kanáři se proto i lépe prodávají. Na trhu je v současné době několik druhů barviva pro tuto mutaci a tak není žádný problém červeného kanára odchovat. Problém spočívá pouze v tom, umět s jednotlivými druhy barviva krmit. Někteří chovatelé barvivo zkrmují po celé reprodukční období a nikoho již nezajímá, zda to zanechá nějaké zdravotní problémy, když je barvivo podáváno mláďatům hned po vylíhnutí. Zkušení chovatelé chovným kanárům při péření barvivo již nepodávají, aby chovné páry udrželi v dobré zdravotní kondici pro příští reprodukční období. V potaz je třeba brát i skutečnost, že laik po zakoupení červeného kanára se potom nestačí divit, že po přepéření má doma v kleci kanárka v úplně jiné barvě. V chovu této barevné mutace má rovněž vliv i znalost genetiky, což nechci nijak podceňovat, ale možnost barvení je určitou výhodou.

Již Walter Wiener ve své knize „Cizokrajní ptáci v klecích“, vydané v roce 1981 píše: „Achátoví kanáři s bílou základní barvou mají stříbřitý vzhled s téměř zcela zesvětlenou spodní částí a velmi kontrastní kresbou, protože neexistují žádná zeslabující tuková barviva. Při vlivu opálového faktoru na tyto kanáry získáváme zcela bílého kanára s černou kresbou. Byli to nejkrásnější kanáři, které jsem během své 31 leté chovatelské činnosti kdy viděl a měl“. Tento výrok mě natolik zaujal, že jsem tyto kanáry začal chovat a musím mu dát za pravdu, že skutečně krásnější kanáři nejsou a to zejména v saténově řadě.

• samice – dominantní bíloisabelový satén

Úskalí v chovu této mutace spočívá ve skutečnosti, že dominantně bílé kanáry bychom neměli pářit mezi sebou s ohledem na smrtící faktor, který způsobuje úhyn embrya. Při chovu dominantně bílých proto musíme používat další barevný ráz, abychom se uvedené skutečnosti vyhnuli. Já používám jako partnery dominantně bílých, kanáry žluté. To v praxi znamená, že při sestavování páru je vždy jeden partner v barvě dominantně bílé a druhý žluté. Jelikož se zaměřuji na odchov kanárů saténových, používám většinou samičku saténovou a pářím i s kanárem štěpitelným na satén. Žlutí kanáři z tohoto páření však na dominantně bílou barvu neštěpí. V praxi to znamená, že když dáme do páru dva jedince v barvě žluté, kteří mají jednoho z rodičů dominantně bílého, nebudou mít nikdy mláďata v barvě dominantně bílé, protože na tuto barvu neštěpí. Když se v hnízdě vyskytne jedinec v barvě bílé, jedná se vždy o kanára recesivně bílého. Z uvedeného možno odvodit, že dominantně bílých kanárů velké množství neodchováme. Dominantně bílý Kanár není nikdy čistě bílý, ale má na křídlech vždy stopy lipochromové barvy buď žluté, nebo červené, podle toho z jakého křížení byl štěpen. Nemůžeme proto např. použít kanára dominantně bílého s genotypem pro žlutou barvu na červenou samičku, protože polovina mláďat by byla oranžová a druhá polovina dominantně bílá s oranžovými znaky na křídlech. Od takového páru nemůžeme nikdy odchovat kanáry čistě červené, ale oranžové. Při aplikaci červeného barviva však i takové kanáry nabarvíme na červenou barvu, ale ne tak intenzivní.

Vlastní chov praktikuji tak, že na samičky dominantně bíloisabelové saténové používám samečka žlutoisabelového štěpitelného na satén. Na samičky žlutoisabelové saténové samečka dominantně bílohnědého štěpitelného na satén. Jelikož melanin saténový se dědí jako znak vázaný na pohlaví a recesivní vůči klasickému melaninu, z uvedeného páření pak vzniká 50 % saténových samců i samiček, 25 % samečků v klasickém melaninu štěpitelných na satén a 25 % samiček v klasickém melaninu. Poměr barevného zbarvení je většinou 40 % dominantně bílých a 60 % žlutých. Po dobu šesti let co uvedený chov praktikuji se nestalo, že by bílá barva převládala. Někteří chovatelé, aby získali více bílých kanárů, používají k chovu s dominantně bílým, kanáry recesivně bílé. Při tomto vzájemném křížení nedochází k odumírání embrya, protože zde nepůsobí smrtící faktor. Výhodou tedy je, že získáváme většinu mláďat bílých. Já osobně jsem toto křížení vyzkoušel, ale nedoporučuji ho z toho důvodu, že fenotyp se stává nepřehledný. Použijeme-li kanáry z tohoto křížení k dalšímu chovu, je vzhled potomstva problematický s ohledem na genotyp.

Chci-li získat více bílých saténových samiček, pářím na dominantně bílou v klasickém melaninu samečka žlutoisabelového saténa, který musí mít pěkný hnědý závoj. Z takového páření je pak 50 % samečků v klasickém melaninu štěpitelných na satén a 50 % saténových samiček, které v bílé barvě mají pěkný hnědý závod. Nedoporučuji používat k chovu s dominantně bílými žluté kanáry v mozaice, protože kanáři dominantě bílí mají na bílém opeření žlutý nádech a tohoto se pak těžko zbavujeme. U dominantně bílých kanárů pak tato skutečnost kazí jejich vzhled a při bodování na výstavách jsou jim za toto strhávány body.

• samec – žlutoisabelový satén

Je-li třeba zviditelnit hnědý závoj u bílých saténových, použijeme při páření samečka bílohnědého štěpitelného na satén na samičky žluté saténové.

Při opálovém faktoru se stává, že kanáři dominantně bíle zbarveni v saténu postrádají potřebný hnědý závoj, protože melanin je téměř neviditelný. Poznáme je pouze podle slabého pískově hnědého prachového opeření a podle červených očí. Uvedení kanáři se již jinak neodlišují od kanárů lipochromových. Takové samečky již do chovu nepoužívám, ale dají se s dobrým výsledkem použít při chovu různých Kříženců mezi kanárem a samičkou evropského ptactva, zejména stehlíka. Na samičky v tomto zbarvení používám samečka žlutohnědého štěpitelného na satén. Tímto pářením se hnědý závoj opět zvýrazní.

Chov dominantně bílých kanárů je náročnější, než chov čistě červených nebo žlutých.