Zvonek zelený evropský

Tento ptačí druh patřil k mým prvním chovancům. Sám jsem si ho odchytil a navykl na chov v kleci. Byl to velmi odolný a příjemný společník. I dnes se jeho chovu věnuje mnoho milovníků pěnkavovitých ptáků. Na výstavách v Německu má stále mnoho obdivovatelů. Pamatuji se, že se ve 40. letech tak silně přemnožil, že se dokonce uvažovalo o likvidaci části populace. Tehdy mne o tom informoval Zdeněk Klůz. Tuším, že se tento záměr neuskutečnil.

Zvonek zelený obývá zahrady, parky a hřbitovy. Dává přednost jehličnatým kulturám. Hnízdí 2–3× za sezónu. V zimních měsících se shlukují do hejn s jinými pěnkavovitými, společně se toulají a zdržují se tam, kde nacházejí potravu. Podle mých pozorování, ve srovnání s předcházejícími roky, jsou jejich početní stavy dosti nízké. Dříve navštěvovali krmítka na našem okně pravidelně a hojně, dnes tomu tak není.

Pro chov zvonků jsou vhodné větší klece za předpokladu, že ptáci pocházejí z odchovu a je dokonce možné je v nich odchovávat. Tento způsob umístění, jak říká odborník, neodpovídá nárokům druhu a proto je nutné ho z etického a morálního hlediska odmítnout. Zkušenosti ukazují, že zvonci, kteří nemají dostatek prostoru k proletu, trpí téměř bez výjimky nadváhou od 10 do 15 g.

Chovatel H. zrušil chov zvonků v klecích a věnoval se chovu ve voliérách. Do dvou zahradních voliér o rozměrech 3×2×2 m umístil v březnu po dvou párech zvonků. Ptáci se zde dobře snášeli, agresivita nebyla zaznamenána a tak dřívější obavy zůstali liché. Od počátku byli zvonci krmeni na dvou vzdálenějších místech krmivem, které nabízí obchod. Navíc byla přidávána slunečnice.

Ze zeleného krmiva byl denně dáván čerstvý žabinec ptačinec a salátové listy. Významným zpestřením krmných dávek byly jeřabiny a šípky. Ty byly nasbírány na podzim a pro jarní období uloženy v mrazáku.

V polovině dubna byly pozorovány první kopulace zvonků a to všech čtyř párů. Zatímco se samci stále častěji ozývali hlasitým zvoněním a trilkováním, samičky vytrvale žebraly o krmení. Konečně začaly samičky sbírat připravené stavivo – suchý mech, různé trávy, stébla i peří, cupaninu a vatu, a ukládat je na vybrané místo. Během několika dnů byla hnízda hotová a v jednom z nich se objevilo první vajíčko. Inkubace trvala 12–14 dnů. Skořápky poházené po zemi byly neklamným dokladem, že se mláďata vylíhla. Z celkem 22 snesených vajec se vylíhlo 19 mladých, o které se samička svědomitě starala, zahřívala je a krmila. Samečkové krmili jak samičky, tak i mláďata. V prvních dnech po vylíhnutí byl trus z hnízda odnášen, ale již krátce na to byl trus ukládán na okraj hnízda.

V prvních dnech po vylíhnutí mladých dostávali zvonci živočišné bílkoviny, tedy malé moučné červy a mšice. Mláďata byla neustále vydatně krmena, ale přesto se stále hlásila o další krmení. Rostla velmi rychle. Ve stáří 7 dnů byla část mladých okroužkována kroužky o průměru 3 mm. Po uplynutí dalších 7 až 8 dnů opustila hnízda, ale žadonění o krmení nebralo konce.

Do srpna bylo od čtyř párů zvonků odchováno 57 mladých. Z nich 38 kusů nekroužkovaných bylo vypuštěno do volné přírody.