Aratinga zlatohlavý (Aratinga auricapilla) a jeho odchov

Výskyt v přírodě: východní Brazílie
Velikost: 30 cm
Popis
Samec i samice jsou zbarveni stejně. Oba jsou tmavě zelení. Čelo, uzdička a oční oblast je oranžově červená, přední část temene zlatožlutá. Břicho a spodní prsa jsou červené. Ocasní péra jsou olivově zelená, na konci modrá, spodní strana ocasu a letek šedá, zobák černý, běhák šedý, duhovka hnědá.

Chov v zajetí
Aratingy zlatohlavé jsme do Ostravské Zoo získali v roce 1998. Jelikož jsme neznali pohlaví, museli jsme ho určit. Endoskopií jsme zjistili, že se jedná o dva samce. Jeden samec zanedlouho zemřel na zánět plícních vaků.
V roce 1999 jsme koupili roční samičku. Po tříměsíční karanténě jsme samičku zařadili do skupiny, kterou kromě samce aratingy zlatohlavé tvořili tři samci a jedna samice aratingy sluneční (aratingy solstitialis).

Všechny aratingy se velmi brzy sžily, dokonce až tak dobře, že začalo docházet ke sbližování mezi druhy.
Začátkem ledna 2001 byl samec a.auricapilly viděn společně se samicí aratingy solstitialis. O čtrnáct dní později jsem viděla samici aratingy auricapilly pářit se se samcem aratingy solstitialis.
Koncem ledna se samice aratingy zlatohlavé začala zdržovat v boudě o rozměrech 120×30×30 cm (vך×d).

19. února jsem v boudě objevila 1 vejce – čisté a druhé vejce, ve kterém bylo mrtvé mládě těsně před vylíhnutím. Je možné, že vejce nebyla dostatečně zahřívána, neboť samici jsem viděla dost často mimo boudu a v ubikaci bylo pouze 10 °C.
Odebrala jsem boudy pro případ dalšího hnízdění a začala jsem uvažovat o oddělaní páru arating zlatohlavých, aby už nemohlo docházet k mezidruhovému páření.
V červenci roku 2002 jsem aratingy zlatohlavé oddělila, umístila jsem je do společné ubikace s párem ar araraun. Stejně jako pár arating zlatoholavých byl i pár ar araraun pohlavně i tělesně dospělý. Proto jsem do ubikace umístila dvě boudy. Jednu velkou kmenovou o průměru 1 m a výšky taktéž 1 m pro ary, menší boudu o rozměrech 60×40×40 cm (vך×h) pro aratingy. Obě boudy jsem naplnila kokosovým vláknem s hoblinami asi ve 20 cm vrstvě.
K mému překvapení ary začali jevit zájem pouze o menší boudu, kterou si velmi poctivě hájili. Aratingy neměly šanci se k této boudě ani přiblížit. Ary boudu okupovaly tak dlouho, dokud jí úplně nezničily. Musela jsem jí nahradit novou, trochu větší, o rozměrech 70×50×50 cm, neboť odchov ar bych uvítala samozřejmě více. Ary ararauny své stanovisko nezměnily a zase si všímaly jen této boudy. Co mě však velice zarazilo, aratingy zlatohlavé „dostaly rozum“ a začaly obývat obrovskou kmenovou boudu.

V listopadu 2002 se aratingy začaly „miliskovat“ a často zalétávat do velké kmenové boudy. Až do ledna 2003 vzájemné ptačí líbání a obírání se pokračovalo. Od února 2003 pravidelně navštěvovali velkou kmenovou boudu. 20. února jsem zjistila, že samice aratingy zahřívá 4 vejce. Samec venku hlídal, zdržoval se na bidle boudy, samici dle potřeby krmil.
5. března jsem v boudě objevila jedno mládě a tři vejce. Ta jsem však 23. března odebrala, neboť nebyla oplozená. Rodiče se velmi poctivě starali o mládě. Čím bylo mládě větší a starší, tím častěji ho opouštěli, vylétávali i do venkovní voliéry, ale tak nanejvýš po půl hodině alespoň jeden z rodičů přilétl zkontrolovat stav mláděte. Mládě dobře prospívalo a po 56 dnech, pod dohledem a za pomocí rodičů, opustilo poprvé boudu. Rodiče pokračovali v krmení celý další měsíc. Jako u všech neobratných mláďat jsem v ubikaci umístila spousty větví vedoucí k hnízdní budce, aby se mládě ještě pár dní mohlo vracet bez velkých obtíží zpět do boudy. Po dalších čtyřech dnech jsem pustila společně s rodiči mládě do venkovní voliéry, prolétnout se na sluníčko (25 °C). Asi týden mláděti trvalo, než se naučilo vrátit se zpět do vnitřní ubikace. Do té doby jsem ho musela vždy chytat.
Analýzou DNA se zjistilo, že se jedná o samičku. Ještě ten samý rok (2003) aratingy zahnízdily znovu. Opět si zvolily tutéž boudu, přesto, že ary menší boudu již opustily. 19. října jsem v boudě objevila 4 vejce. Tentokrát se vylíhla všechna čtyři mláďata, avšak jedno mládě v 10-ti dnech uhynulo. Bohatá strava zajistila dobré prospívání všech zbylých třech mláďat.
Krmítko jsem umístila v obou případech odchovu co nejblíže k boudě, ale i tak tam ararauny občas „zabrousily“. V době odchovu jsem aratingám podávala míchanici složenou ze strouhané mrkve, vařeného žloutku, piškotů, dále pak zeleninu a ovoce (mrkev, jablko, banán, hrušku, pomeranč,) a máčenou směs zrnin, to vše s vitamíny (vitamix pro exotické ptáky, sangrim, complejo B). 29. prosince vyletělo první mládě, 4. 1. 2004 druhé a 5. 1. třetí mládě. Odebrání krve nám potvrdilo dvě samičky a jednoho samečka.
Tento odchov je pro mě zajímavý tím, že přesto, že aratingám byla nabídnuta i malá bouda, ony si vybraly tu největší, která v ubikaci byla. Byla však také nejhlubší a snad proto se v ní cítily bezpečně.