Aymara pruhovaný – zajímavosti z chovu

V letech, kdy se tento papoušek dovážel z odchytu, byl znám svou vysokou náklonností k nemocem s následnými úhyny. Zájem chovatelů o něj byl proto nepatrný. Rovněž tak skromné a nenápadné zbarvení málo lákalo. V současné době patří dovozy minulosti, protože se podařilo všechny dosavadní těžkosti překonat. Odchovy jsou výborné, jak o tom informují statistiky uveřejňované v zahraničních odborných časopisech. Zájem o aymary pruhované se stále více zvyšoval s nabídkou mutací různých barev. Já jsem obdivoval první modré aymary při své poslední cestě do bývalé NDR v r. 1990. Byla to nádhera!

O chovu píše ve známém německém časopise Gefiederte Welt chovatel W. Lantermann. Na jaře 2001 si koupil dva samce a tři samičky těchto aymarů. 17. 4. je společně umístil do voliéry rozměrů 220×180×220 (V). V zastřešeném prostoru zavěsil tři budky velikosti 18×18×25 cm. Voliéra byla vybavena silnějšími a slabšími větvemi, které umožňovaly ptákům snadno dosáhnout krmítka, místa odpočinku a připravených budek. V průběhu roku byly staré, především vrbové větve, vyměňovány za čerstvé.

Ze skupiny pěti jedinců se sestavily dva páry, které se výborně snášely i s lichým ptákem a to i v době, kdy jeden z párů začal snášet. Do budek byla nasypána vrstva hoblin, ale ty samička před snáškou z budky vynosila a vejce snesla na hladké dno. Ze čtyř vajec se vylíhla dvě mláďata, z nich jedno po 16 dnech uhynulo. Zbývající mládě mělo deformované nožky, nemohlo se normálně pohybovat, tedy ani opustit budku a uhynulo. Tato závada byla přičítána podle vyjádření veterináře, nedostatku kalcia a vitamínů.

Druhý pár zahnízdil také, měl tři vajíčka, která se ale v průběhu sezení z budky ztratila.

První pár zahnízdil podruhé, samička snesla tři vajíčka, ze kterých se vylíhlo jedno mládě. Ačkoliv dobře prospívalo, byla zvýšena dávka kalcia a vitamínů, ale opět se projevily pohybové anomálie. Prohlídka veterináře potvrdila, že se nejspíše jedná o genetické příčiny. Podle návodu byla provedena luxace kyčelního kloubu. Postupně se stav ptáka zlepšoval, ale úplně dokonalý nikdy nebyl. Pták neměl zřejmě bolesti a úspěšně se začlenil do skupiny ostatních aymarů. Dokonale létal a v prostoru se bezpečně orientoval. Všech šest aymarů se stále výborně snášelo, nikdy nebyly pozorovány šarvátky nebo napadání. Začátkem listopadu byla celá skupina přemístěna z voliéry do zimoviště.

Do začátku nové hnízdní sezóny byly do podlážek budek vysoustruženy prohlubiny, jak je známe z budek pro andulky. Tím se zabrání rozkutálení vajíček a mláďata jsou po vylíhnutí stále v „klubíčku“. Podle dosavadních pozorování se mezi páry dosud neprojevily známky agresivity ani konkurence v revíru, které by mohly ohrožovat hladký průběh hnízdění. Bylo zřejmé, že se ptáci dokonce vzájemně stimulují k hnízdění.

Bylo by proto záslužné, kdyby chovatelé aymarů pruhovaných pravidelně zveřejňovali své poznatky v odborných časopisech. Konec konců, toto platí pro chovatele všech druhů chovaných ptáků.

Rudolf Vít