Špaček obecný - Sturnus vulgaris

Je to pták u nás všeobecně známý, většinou jako posel jara i mezi lidmi oblíbený, až na některé oblasti a také na určité roční období. Čeština jej zná i pod jinými jmény, která jsou však většinou pojmenování špaček velmi podobná. Zdeněk Klůz uvádí tato pojmenování: Skorec, Spaček, Šcak, Škorec, Špac, Špačíček, Špacík, Špágr, Špak, Špok a ZLODĚJ. Tohle poslední jeho jméno s největší pravděpodobností souvisí s jeho potravními zvyklostmi. Jakmile začnou dozrávat první plody, nejdříve třešně, přejdou špačci na tuto potravu, kterou mají ve velké oblibě. V tento čas je člověk také přestává milovat, ačkoliv ještě na jaře jim připravoval hnízdní budky. Z tohoto časového období pochází také nejspíš jeho poslední jméno. Třeba ještě na jaře byl nazýván špačkem, tak od konce května je to zloděj.
Čeleď špačkovitých zahrnuje podle systému použitého pro nové české názvosloví na 119 rozličných druhů. Zajímavé je, že v drtivé většině jsou to ptáci exotičtí, obývající Afriku, Asii, Austrálii a najdeme je až na tichomořských ostrovech. V Evropě žijí pak jen tři druhy, z toho dva pak jen v okrajových částech. Špaček růžový až zcela na východě a je to vlastně také druh asijský, špaček Sturnus unicolor, známý dříve jako špaček jednobarvý, dnes přejmenovaný na špačka černého, pak ve Španělsku a severní Africe. Ačkoliv čeleď špačkovitých je dělena na vícero rodů, čeština zná jen pět rodových jmen. Jsou to pojmenování špaček, majna, leskoptev, loskuták a klubák.

U nás žije špaček obecný. Jeho latinské jméno je skutečně doslovným překladem jména českého, nebo obráceně, což tak obvyklé v českém názvosloví zase není a svědčí to jen o tom, že tohoto ptáka znali Evropané od pradávna. V severní a střední části Evropy jsou to ptáci stěhovaví, kteří na zimu míří do krajin s příznivějším klimatem. V povědomí lidí zůstává, že ptáci se na zimu stěhují na jih. U špačků to však pravda není, ostatně tak jako i u mnoha jiných ptáků. Stěhují se spíše na jihozápad a z pohledu ptáků, kteří létají v zimě až na jih Afriky, vlastně jen za humna. Špaček žije i dosti vysoko na severu, například na Islandu. Tady je přítomen v hnízdní době okolo celého pobřeží ostrova, v zimě se stahují na jižní a východní část Islandu. Již dlouho před odletem na zimoviště se špačci shlukují do velkých hejn. Často již po prvních hnízdech můžeme vidět špačky, jak společně sbírají potravu a jejich mláďata ještě žadoní u rodičů. Rodiče se pak od hejn zase oddělí a hnízdí znovu, ale mladí již zůstávají společně. V době po prvních hnízdech sbírají ještě potravu převážně živočišnou a to na zemi. Špaček se vrací ze zimovišť záhy na jaře a obsazuje své hnízdní revíry. Obvykle vyžene ze své budky nejdříve vrabce, hnízdní dutinu vyčistí a potom postaví své vlastní hnízdo. Ještě pozdě na jaře však můžeme vidět některé špačky létat společně v hejnu. Je otázkou, zda jde o naše špačky nebo o nějaké protahující opozdilce. Je však zajímavé, že ve stejném čase můžeme vidět jak zpívající samce, kteří již drží svoje hnízdní teritorium, tak i špačky v hejnu. Přitom jsou ptáci sobě na dohled. Špačky můžeme pozorovat při hledání potravy častěji ve větších skupinách, zvláště v oblastech se zvýšenou přítomností predátorů jako je Praha. Tady dokonce využívají dovedně i přítomnosti silnějších krkavcovitých ptáků, převážně havranů nebo kavek. Takovou spolupráci zřejmě usnadňuje podobný tvar těla a především způsob pohybu na zemi. Havrani, kavky i špačci důsledně chodí, neskáčí a všichni tito ptáci jsou tmavě až černě zbarvení. V loňském roce jsem pozoroval dva havrany, tři kavky a tři špačky, jak pobíhají v blízkosti od sebe a sbírají potravu na travnaté pláni u pražské Ladronky. Položil jsem si otázku. Zásobují ti špačci potravou dvě nebo tři hnízda? Byla to tři hnízda. Počkal jsem si a špačci se postupně rozletěli a to do tří stran. Špaček je velmi inteligentní a obezřetný pták. Jednou jsem se je pokoušel vyfotografovat, když hnízdili v nízko položené dutině po strakapoudech. Mám někde vyfocené mládě, které vystrkuje hlavu z této dutiny, ale starého ptáka na dobré fotce nikoliv. Podávali potravu mláďatům „zpoza rohu“, takže na fotce téměř nejsou vidět. A přece. Tu fotku jsem našel a počítač ji zdokonalil natolik, že snad bude i použitelná. Kdepak pokrok.
Hejna špačků bývají s příchodem léta někdy velmi nepříjemná. Spolehlivě vám sklidí dozrávající třešně, rybíz a později i víno. Tato velká hejna nocují společně v rákosinách. Někdy však špačci mění taktiku. Vzpomínám si, že asi po polovině sedmdesátých let začala velká hejna špačků nocovat na některých vysokých stromech v samém centru Prahy. V Haštalské ulici, ve vnitřním bloku, byla tenkrát redakce Pressfota. Chodilo se tam přes malý dvorek, na kterém stál jeden jediný vysoký strom, myslím, že to byl jasan. Za jedinou noc ten dvorek nocující špačci zaneřádili tak, že domovníka mohl trefit šlak. Posléze jen silou vůle sotva udržoval úzký přístupový chodník. Zbylá část se uklízela až po odletu špačků na zimoviště. Velkou turistickou atrakcí pak bylo nocoviště viditelné z Karlova mostu. Před klášterem Křižovníků, kde tehdá sídlila STB, je v řece pod mostem malý, úzký ostrůvek a na něm skupina vzrostlých stromů. Teda, bylo tomu tak až do povodně, ani nevím, jestli se to nezměnilo. Na těch stromech nocovalo tisíce špačků. Bylo slyšet mohutné štěbetání a na obloze se objevilo další hejno špačků, které nejprve kroužilo vysoko nad těmi stromy a najednou, jako na nějaký povel, střemhlav zapadlo do korun, kde začala rvačka o místa. Stromy vybuchly mrakem špačků, kteří se jenom pomalu usazovali nazpátek. A přilétala další hejna, ze všech světových stran. Jednou jsem tohle divadlo pozoroval přes dvě hodiny. V dnešní době se špačci zase přestěhovali do nějaké jiné noclehárny. V roce 1982 jsem posuzoval na světovém šampionátu v Belgii. Ten se pořádá vždy někdy na konci ledna. A Belgie je pak jedním ze zimovišť evropských špačků. Bylo až neskutečné, jaké ohromné množství špačků bylo k vidění všude po trávnících, ulicích nebo střechách domů. Nemůžeme se proto vůbec nijak divit, že tady a potom dolů na jih přes Francii až po Španělsko a Portugalsko je špaček všude považován za lovnou zvěř a také se hojně loví. Cestou zpátky jsme pak potkávali nepřehledná hejna špačků, kteří se již pomalu vraceli na svá hnízdiště ve středu Evropy. Přes den shánějí potravu jen v menších skupinách, ale na noc se vždy shlukují do velkých hejn. Jeli jsme v podvečer po dálnici okolo Frankfurtu a tady se nedalo hovořit o hejnech, ale byla to mračna! Jak se daří odhánět špačky od místního letiště bohužel nevím, ale nějak to dělat musí. Takový mrak by srazil k zemi i jumbo.
Pokud se špačci srazí v opravdu velká hejna, což jim činí zřejmě velké potěšení, mohou mnoho lidí dohnat až k šílenství, zvláště proto, že proti nim není obrany. Tedy u nás, kde je špaček úzkostlivě chráněn. Vzpomínám si, že před nějakým časem pustošila hejna špačků plantáže rybízu v jihočeských Lhenicích. Ani nevím, jak to nakonec dopadlo, nejspíš pěstitelé zkrachovali. Ne však kvůli špačkům, chraň Bůh, to kvůli kapitalismu a nekalé konkurenci. Dobře deset let jsem tam tudy nejel, ale tudle jsem si všimnul, že takovej rybízovej džem je dneska dražší než šunka.

Teď se vede válka na Moravě. Doneslo se mi, že tamní vinaři se přeci jenom brání a správní řízení s neposlušnými pěstiteli leze úřadům do peněz. Bylo proto rozhodnuto, že odstřel špačků bude povolen. Takhle v neděli večer o tom dokonce přinesla zprávu i televize. Ministerstvo životního prostředí vydalo patřičnou vyhlášku, kterou se odstřel špačků povoluje. Vinaři prý jásají, ochránci skřípou zuby, hlásila televize. Smál jsem se tak, že jsem se málem převalil i se židlí. Bylo nad slunce jasnější, že tu zmíněnou vyhlášku nemohl číst nikdo. Poněvadž by vinaři asi nemohli jásat a ochránci by měli pořádat šibřinky. Nějaký můj tajný příznivec mi tu vyhlášku poslal mailem, děkuji, je to zatraceně dobrý námět ke psaní. Chtěl bych jenom upoutat pozornost a doporučit všem, aby si tu vyhlášku opravdu dobře prostudovali a to pokud možno co nejdříve, protože v čase, kdy vám zase zapadnou hejna špačků na vinice, tak potom bude již zatraceně pozdě. Když si představím davy dobře placených ministerských úředníků, kteří v potu tváře usilovně pracovali, Bůh ví po jak dlouhou dobu, aby vytvořili tento právní předpis, jsem z toho jednoduše u vytržení. Zatraceně, proč jsem se jenom narodil tak blbě brzo, že nynčko jen pobírám mrzký důchod. Hnedka bych šel někam na ministerstvo chránit tudletu přírodu. Zavřu oči a již slyším tiché vrnění motoru mého mercedesu, místo abych furt špicoval uši, jestli z tý kraksny, co jsem si na starý kolena pořídil, něco při jízdě neupadlo.
Tak tedy slyšte! Ministerstvo životního prostředí stanoví podle § 5b odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 218/2004 Sb. (dále jen „zákon“): § 1 Předmět úpravy a vymezení okruhu oprávněných osob… a následuje dalších 6 paragrafů psaných stejným úředním jazykem, který se nezáživně čte, přičemž je schválně tak zamotaný, aby všem dával nějakou šanci. Vinařům zdánlivě šanci na obranu vůči špačkům, úředníkům šanci, aby se náhodou nepřepracovali a neměli snad probůh nějakou odpovědnost, přičemž měli dobrou příležitost říci si o všimné a zaníceným, nezištným ochráncům dobrou šanci udávat svoje sousedy, kteří se snad budou špačkům bránit.
Slyšte tedy hovorovou češtinou. Ten § 1 říká, že špačky smí střílet jen myslivec, Čech, který však odevzdá příslušnému orgánu ochrany přírody vyplněný formulář. Pokud jste tedy jen vinař, musíte se dát k myslivcům, anebo si nějakého myslivce sjednat. A taky si musíte zjistit, co je to příslušný orgán ochrany přírody, protože ten blíže jmenován není a není vůbec vyloučeno, že k této činnosti se bude hlásit orgánů více.
Paragraf 2 potom říká, že můžete střílet jen brokovnicí do hejna špačků odhadem o počtu 1000 kusů a to jen maximálně 2 výstřely. Protože se říká v dohledu lovce, dá se předpokládat, že každý lovec má 2 výstřely. Ovšem ty 2 výstřely se dají právě tak vztáhnout na to hejno špačků, přičemž není jasné, jestli tisícihlavé hejno špačků bude druhý den považováno za hejno jiné, anebo až do doby, kdy špačci odtáhnou do zimovišť to bude pořád stejné hejno a tudíž na ně již nesmíte střílet.
Paragraf 3 potom upravuje dobu, kdy eventuelně můžete na špačky střílet. Je to od 15. srpna do 31. října a to 30 minut po východu slunce až po hodinu před jeho západem. A pozor. Jen na území vinařské oblasti Morava s výjimkou území Národního parku Podyjí. No, to dá rozum, tam né, to by broky mohly lítat až do Rakous a mohla by vzniknout mezinárodní zápletka. Voni by pak mohli na odvetu třeba bombardovat Temelín. Tak tedy na ty špágry bacha. A taky pozor, nesmíte střílet třeba ze silnice, pěšiny, louky, ale jen z vinice. A taky, pokud máte třeba malou vinici na zahrádce, tak to není vinice, ale zahrádka A střílet nesmíte!

A můžeme si probrat paragraf 4. Ten je kapánko macatější. Má tři oddíly. Hned první oddíl je trošinku záludnej. Můžete střílet do hejna špačků podle předchozích nařízení, ale pozor! Nemůžete si sám vod sebe říct, hele mámo, těch zlodějů je dneska dobře tisíc a prásk ho! Tak to tedy ne! Nejdřív musí přijít příslušný orgán ochrany přírody a ten musí ty špačky oficielně spočítat a říct ano, je jich dobře tisíc. A zase pozor, ten orgán to musí nejdřív úředně vyhlásit! Vyhláška samozřejmě neříká, kdy to musí vyhlásit. Může to klidně vyhlásit až v listopadu. Dovedu si zatraceně dobře představit, že hejno špačků se nejlépe počítá přes hranu bankovky příznivé hodnoty. Anebo se může stát, že předem určený úředník na přepočítávání špačků onemocní a náhradník bude neúplatný, protože třeba bude spolehlivě počítat jen do 900, i když to by se snad mohlo stát jen na měsíci. U nás úředníci počítaj rychlejc jak kalkulačky, avšak v případě, kdy se to hodí právě jen jim.
Další odstavce tohoto paragrafu již tak závažné nejsou, mohou však odradit myslivce, protože stanoví povinnost vypracovat hlášení. A taky dohledat střelené špačky, mají-li náhodou ornitologické kroužky, tyto odevzdat.
Tohle všechno pak bude platit od 1. srpna 2006.
Milí moravští vinaři! Tak tohle vám tedy vůbec nezávidím. My Pražáci sice víno taky rádi sosáme, ale jeho pěstování jsme se vzdali dobře před sto a padesáti lety, asi proto, abychom tím vínem nemuseli vykrmovat špačky pro Frantíky. Ty vás musej velebit, jak jste jim je poslali dobře vykrmený. Že nás nemáte rádi, protože takové ministerstvo sedí v Praze? Vemte si ho do Brna, já vás budu velebit i za ten druhák, kerej mi můžete za ten nápad eventuelně zaslat.